Bolkonská
komentáře u knih
Jakub spí
Klaus Merz
Dala bych tomu tři, protože mě osobně to moc nebavilo, přesto vidím, co je na tom objektivně skvělé. Velmi subtilní dílko, krásně prosté, až dětsky upřímné, utkal to jako pavučinu a je možná náročnější s tím zacházet, než se na pohled zdá. Stojí za přečtení. Zvládnete to za chvíli, pár desítek stran - krásy nikdy není moc.
Pasáž
Sylva Fischerová
Tohle mi nějak nestačí. Ona asi psát umí, vypadá to však, jako kdyby neměla moc co říct. Zapisuje si zřejmě částečně ze života a ze vzpomínek, je to osobní, ale jaksi zbytečné. Tam, kde se autorka zapomene, se občas objeví překvapivě hezké asociativní proudy, neotřelá poetika, jinak je to přetížené filozofií, nijak nezapracovanou do celku, syrové úvahy o tom, co je to život, co je to člověk, podle mě to je na škodu věci. Měla by zahodit svoje skvělé vzdělání a psát trochu víc ze srdce.
Útulek pro padlé ženy
Katy Darby
Bylo to temnější (gotičtější), než jsem čekala - což je plus!
Stará forma: dopisy a svědectví. Začátek mě po chvíli štval, jak je vyprávěn tím teologem, pak to začne být zajímavé, jak se úhel pohledu vystřídá, a jako poslední mluví ta femme fatale, o kterou celý čas jde - takže až na konci se vám složí obrázek dohromady. Není to nijak objevný postup, ale funguje tady hezky.
Vůbec to není špatné, jen jsem chtěla vidět víc z toho "zvrhlého" klubu a ono to nakonec nemělo až tak tajemnou atmosféru jako třeba Schnitzlerova Snová novela (potažmo Eyes Wide Shut, dá-li se to tak říct).
Freudova sestra
Goce Smilevski
Sebevědomě napsané, zvláštní rytmický styl, přitom se čte lehce.
Po ponuřejším (a přemýšlivějším) začátku se příběh vrací do dětství Freudovy sestry a sourozenců, do prosluněné staré Vídně.
Několik velmi plasticky vykreslených postav, až ohromující. Hvězdu strhávám jen pro těch pár teoretičtějších vsuvek, mně tam moc neseděly - nevím, pro jiné můžou jistě být tím nejsilnějším na celé této próze.
Homer a Langley
E. L. Doctorow
Sladké? Kde? A možná jsou tam ty americké dějiny zobrazeny ne úplně přímočarým způsobem?
Připomeňme, že Homer, na začátku postupně ztrácející zrak, později přichází i o sluch, což ho uzavře do izolace, kde všechno, čím může žít, je pouze jeho minulost, a všechno, co vidí, jsou jen jeho vlastní přeludy, a bez cizí pomoci umírá. A tak dál, a tak dál.
Neříkám, že tohle je metafora amerických dějin.
Ale určitě tvrdím, že ta kniha má mnoho vrstev a tajemství, a je rozhodně něco víc než jen "sladká" či "pohádkově laděná"...
Gordon
Edith Templeton
Mám přesně opačný pocit - ty analýzy jsou mnohem hlubší, než by člověk od takové knihy čekal. Ani zdaleka nejde o prvoplánovou pornografii, jak se to občas někde senzačně propaguje. Scény, přestože vlastně brutální, jsou popsané velmi decentně, a i kdybyste se na prvních 150 stranách divili, o čem že to tedy je, na zbývajících 50 vám to určitě bude úplně jasné. Velmi znepokojující příběh fatálně hluboké lásky.
Korektura
Thomas Bernhard
Trochu jiný Bernhard; méně cynismu, více citu. Pro ty, co Bernhardovu tvorbu znají, to bude milé překvapení, pro ty, co neznají, dobrý úvod do jeho tvorby.
Axolotl Roadkill
Helene Hegemann
Kniha spíš pro náctileté - kupte to své sestře nebo mladšímu bráchovi, bude se jim to zdát echt cool.
Úplně špatné to není, ale německá literatura má mnoho nesrovnatelně lepších kousků.
Pozitivem je jazyk - expresivní, ne však vždycky pouze slangem. Dost kultivovaný jazykový projev prostě.
Dítě boží
Cormac McCarthy
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami - napsané zručně a čtivě a moc hezky lyricky v opisech - nicméně nějak nevidím přínos nebo posun především oproti Faulknerovi. Co taková Svatyně nebo Srpnové světlo? Co dělá McCarthy, co by před ním neudělal Faulkner (a líp)? Proto dávám tři. Vyveďte mě z omylu.
Padající muž
Don DeLillo
Zajímavé téma i zpracování, velmi dobré opisy a klasicky delillovsky "míjivé" dialogy. Každopádně ty scény, kde se na věc díváme z pohledu toho teroristu, celkově knihu dost oslabují; to se DeLillo trochu přepočítal.
Nicméně stojí za přečtení - pro velmi živý obraz toho, jak to pro běžného obyvatele New Yorku vypadalo během 09/11 útoků i pár týdnů po nich. Zajímavější než cokoliv jiného, co jsem k tématu četla.
Bílý šum
Don DeLillo
Pro mě byl Bílý šum taky to první, co jsem od DeLilla četla, a taky se mi zatím líbil nejvíc.
Za složitost nejspíš opravdu může český překlad; na jeho nízkou kvalitu upozorňoval i anglista Petr Onufer. Anglický originál se mi čelt velmi lehce, je to svižně, prostě napsané... Tady překladatelka autora podle všeho dost poškodila.
Hráč / Věčný manžel / Nemilá příhoda
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Autor popisuje vášně, které mu byly hodně blízké, a přesto nesklouzne ke zbytečnému patosu.
Zase jednou si někdo plete posedlost s láskou. Alexej Ivanovič krásné, hrdé, zoufalé Polině:
„Mně stačí, když si nahoře ve své komůrce ve vzpomínce představím šustění vašich šatů, a uhryzal bych si ruce.“
Pět hvězdiček, protože víc nejde dát.
Zápisky z podzemí
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Drsné a nelítostné.
Tady je Dostojevskij ve své nadčasovosti - rings a bell.
Radosti a dny
Marcel Proust
Toto je zajímavé opravdu spíš pro nadšence - dají se tady vypozorovat stopy stylu, který Proust později dovede k dokonalosti ve svém stěžejním díle, jsou tady rozházeny střípky, co potěší, jinak je to opravdu spíš "rozcvička". Promiň, Marceli...
Hledání ztraceného času V. – Uvězněná
Marcel Proust
Těch pár lidí, co znám, co četli celé Hledání ztraceného času, všichni říkají, že toto je nejlepší díl. Nehodnotím je takto jednotlivě, nicméně přinejmenším jako pohled na vztahy je pozoruhodný - zdá se nám to třeba jako extrém, ale to, co dělá hrdina s Albertinou, děláme v podstatě skoro všichni, nebo o to alespoň usilujeme.
Jako obvykle, obyčejný popis citového vztahu dvou lidí nabírá u Prousta nový rozměr a přesah do úplně jiných sfér.
Přesně proto mohl Proust stejně dobře psát o Saint-Simonovi jako o obyčejné sušence. Prostě génius.
Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Nadšení přišlo až po druhém čtení. Každopádně i bez většího zaujetí pro obsah se dá vždycky plně vychutnat technická stránka - román je kompozičně lepší než většina jiných Dostojevského děl a stylisticky přinejmenším nezaostává.
První láska a jiné povídky (3 povídky)
Ivan Sergejevič Turgeněv
Úsměvné je to spíš právě pro ty myšlenky, většině z nás důvěrně známé, ze kterých jsme už nicméně vyrostli.
Krásná kniha, malé básně. Kladu před román Otcové a děti, jakkoliv skvělý je.
Vzkříšení
Lev Nikolajevič Tolstoj
Tato kniha mě absolutně uchvátila - v době, kdy už jsem si myslela, že Tolstoj mě nepřekvapí.
Skvosty v opisech - obzvláště na začátku během soudních pojednání, postavy a postavičky, odečíst si třicet kroků a myslet na svou upocenou milenku někde za rohem od budovy soudu (kdy už to všechno skončí...?).
Typická tolstojovská témata - koho to nebavilo jinde, toho to nebude bavit ani tady.
Každopádně zase jednou pořádná lekce stylu - ano, takto píší mistři.
Vojna a mír I. díl
Lev Nikolajevič Tolstoj
Ano, Tolstoj dost filozofuje a nijak se neobtěžuje pokusem začlenit ty reflexe organicky do celku. Prostě to z textu trčí.
Ano, metafora se občas objeví i jiná než neotřelá.
Některé věci však není možné mu dost dobře vyčítat - psal v kontextu své doby, a tak byl trochu didaktický. Samozřejmě, že měl svou ideu a záleželo mu na tom, aby byla pochopena tak, jak on zamýšlel. To je v každém případě dokonale typické pro CELÉ jeho dílo. Můžete to vidět jako nedostatek, nebo to prostě pochopit. Mě to téměř dojímá. Vykopal si svou studnu a pil z ní - měl názor a stál si za ním - a záleželo mu na lidech. Má mou úctu.