Blondebookdevil komentáře u knih

Byla jsem odhodlaná na to přijít, postupně jsem si vyloučila různé adepty na vrahy... A světe div se, Agatha mě zase přelstila! Rozmotávání lží všech svědků dokáže jen Hercule Poirot, který si postupně vyslechne vymyšlené verze a alibi, a stejně tomu pak přijde na kloub. Opětovně před královnou smekám, finální rozuzlení mě teda dostalo. Geniální!

13 26.04.2020

Třetí shledání s Kim a za mě o něco méně napínavé, než ty předchozí.
Hlavním motivem je zde únos dětí a vydírání rodičů. Do toho se mírně míchá inspektorčin nedořešený případ vraždy mladíka, který chtěl odejít z gangu. Což mně tady trošku vadilo, působilo to jako zbytečný element. Kim je však tvrdá, vytrvalá a jako vždy jde do všeho po hlavě, i kdyby to mělo být jít neozbrojená do sklepa s vrahem. Je skvělé mít před sebou ještě tolik dílů, už se těším.

5 21.04.2020

Lstivost, ironie a pár mrtvol - tak jak to má Shakespeare rád. Hamlet je zajímavá postava, nejvíce mě bavilo, jak jen omylem zabil Polonia a nikdo to neřešil. Škoda, že více nebyla rozvinutá linka s Ofélií a její smrtí, což mi přijde jako něco ikonického.

4 19.04.2020

Takže abychom si to shrnuli. Kdo odhlasoval, že to bude 2. nejvtipnější kniha roku? Nejotravnější? Nejtrapnější? To určitě.
První polovina knihy fajn. Měla našlápnuto na 3 až 4 hvězdy. Ale co se to pak pokazilo? Mám dojem, že všechno. Tak například:
"Óčko." To slovo se mi těžko píše, natož čte, jak v knize bylo asi jen dvěstěkrát.
"zahihňala jsem se" - stopadesátšestkrát, a to si dovoluje Simonově milence přezdívat Hihňa, když sama hlavní hrdinka se hihňá o stošest.
"párek-nazdárek se otřel o moji mušličku." To s dovolením ponechám bez komentáře.
"sténala jsem jako děvka v kostele." (wtf)
Stupidní chování Caroline u Tahoe, kde před partou přátel hysterčila, protože se s ní Simon hned ve vířivce nevyspal. Romantický pobyt na jihu Španělska, kde Caroline v pronajatém domě rozechvívala jak postel, tak záclony a dokonce i moře - cituji: "které bylo modré. Ehm ehm."
Asi 7 divokých kol doma v San Francisku během jedné noci, a to po nějakém hodně zvláštním způsobu pečení, kdy Caroline připravovala zřejmě několik dezertů najednou, protože jinak si neumím vysvětlit, proč měla při milování na zemi, ve vlasech a po celém těle mouku, med, marmeládu, na čele rozinku a on ve vlasech těsto.
Tohle je opravdu velké ne, další kniha určitě ne. Kolem a kolem, spíše mě rozčilovala, a když budu chtít sáhnout po něčem oddechovém a se špetkou erotiky, nejspíš to bude Keeland & Ward, ale tahle autorka už nikdy.

2 19.04.2020

Po přečtení Hany jsem potřebovala oddychovku, což tato kniha všema deseti splňuje. Černý humor, ironie a neskutečná postavička Smrti mě doopravdy bavily a dlouho už jsem se u knihy tak nepobavila. Zároveň vyvstává otázka, je možné smrt oddálit a může za naše činy něco jako osud? Vtipné, ale zároveň ideální k zamyšlení.

3 16.04.2020

Až tři roky po jejím obrovském "boom" si ke mně našla cestu a za den jsem jejími stránkami proplula, ani nevím jak se to stalo.
Již první část pro mě byla nejsilnější, na věnečky mě přešla chuť okamžitě a autorka se s tím nemazlila a ukázala realitu takovou, jaká byla. Teta Hana byla podivná, zpočátku jsem nevěděla, co si o tom myslet. Těžká rozhodnutí, která musela učinit její matka ve druhé části, mi přišla skvěle popsaná. Jako by mi o tom vyprávěla moje babička, městečko a popisy osob se mi odvíjely před očima. Když jsem se dostala k poslední části, aby svůj osud převyprávěla Hana, bylo mi těžko, ale zároveň jsem nemohla přestat číst. Způsob, jakým autorka dokáže popisovat normální i obtížné situace, mi přijde prostě bravurní. Nic není zbytečné, každé slovo má svou důležitost.
Všechny ženské hrdinky měly něco do sebe a životní rány zpracovávala každá z nich po svém. Kniha se mě dotkla ještě o něco víc, když jsem si uvědomila, že prostředí je zasazeno do blízkého Valmezu a něco tak dechberoucího napsala česká autorka; skoro jsem pocítila něco jako pýchu, že česká literatura je na tom pořád skvěle a nemáme se za co stydět. Kéž by se její knihy překládaly do více jazyků.
(Zajímavý fakt - na obalu knihy je ve skutečnosti francouzský zákusek Paris Brest ;))

15 15.04.2020

Mé třetí setkání s autorkou a je o poznání lepší než to minulé - po nezáživném Vermontském psychu to Jennifer dokázala vyšvihnout skoro na úroveň Zimních lidí.
Helen a Nate si staví dům na pozemku u mokřadu, který je tak trochu zakletý. Celou knihou se táhne klasický hororový motiv - žena je vyděšená, vídává ducha a manžel jí, jak jinak, nevěří. Výpravy do minulosti se mi v této knize líbily asi ze všeho nejvíc, jsou do příběhu zapojeny tak, že jej nijak nenarušují. Nebylo mi moc jasné, co s tím vším má společného čtrnáctiletá Olive, která jen chtěla získat údajně zakopaný poklad. Vše do sebe na konci perfektně zapadne, oceňuji, jak má autorka promyšleny rodokmeny a charaktery jednotlivých postav.
Tajemný duch Hattie a její potomci byli na husí kůži, nicméně to, jak zmizení Oliviiny matky zastínilo tuto záhadu, mi na konci trošku vadilo. Pro mě 4,5*/5 a doufám, že autorka napíše ještě něco dalšího a strašidelnějšího.

3 14.04.2020

Slyšela jsem na tuhle sérii samou chválu, tak jsem se rozhodla se do ní konečně pustit. To, že má kniha 600 stránek, mě vůbec neodrazuje, ba naopak; jsem zvědavá, jak mě to vtáhne do děje.
V Mrázu se seznamujeme s majorem Martinem Servazem, což není úplně postava, kterou bych si dokázala za první díl oblíbit. Spíš mně přijde jako takový nemotora, který si zapomíná vzít zbraň a není úplně v kondici, aby sám dohonil vraha.
Tak do půlky knihy se vlastně nic nedělo, nedalo se říct, že by mě to nebavilo, ale myslím, že taková stovka stránek se zde dala osekat. Vražda koně + dvou lidí byly zajímavě propletené, nicméně nějaký posun ve vyšetřování nastal až po půlce knihy, což je podle mého škoda. Konec to ale vylepšil, najednou se všem rozsvítilo a nasbírané střípky informací do sebe zapadly. I ostatní knihy mají vysoká hodnocení, tak jen doufám, že ta další už bude na plný počet.

3 14.04.2020

Jelikož miluju film, byla jsem zvědavá i na knižní předlohu. A absolutně v ničem mě nezklamala! Stejné scény (některé i doslovné), má nejoblíbenější je příhoda jak si stréc Metud koupil medvídka mývala. Pepin je prostě postava nad postavy.

6 03.04.2020

Konec hry mě dostal na plné čáře. Není to klasický thriller, není tam potřeba mnoho mrtvol. Ne, v téhle krimi je jedna, a to ještě v zamčené místnosti. Jasná sebevražda... Nebo ne? Jelikož zde není žádný zvrácený sériový vrah, dalo by se říct, že záhadnou sebevraždou se vracíme do minulosti, a to konkrétně do sedmdesátých let, abychom zjistili, zda starý policejní případ nějak souvisí s událostmi dnešními.
Kdo četl Hadrového panáka a Loutkáře, Konec hry jej nesmí minout. To, co dělá knihy Daniela Colea výjimečnými, je propracovanost postav a vztahů mezi nimi, takže pokud znáte Wolfa a Baxterovou, musejí vám přirůst k srdci a prostě jim fandíte. Výborně jsem se bavila, o britský humor tu také není nouze. Konec knihy mě vážně dostal, tuhle trilogii si někdy musím zopakovat znova a nyní mi nezbývá než se těšit na další počin, s jakým se Daniel vytasí.

4 03.04.2020

Dočetla jsem ji včera, ale nějak jsem to potřebovala vstřebat. utřít si oči a promyslet si, co o knize vlastně napíšu. To už se mi dlouho nestalo.
Příběh vypráví o 19leté Liv, které nejde život úplně podle představ - nedostala se na vysněnou fotografickou školu, a tak tvrdne na právech v Praze, které vyhovují jen jejímu otci. Mimo to má brigádu v kavárně, kde jednoho dne potká někoho, kdo dá jejímu životu konečně nějaký smysl - krásnou Tamaru. Začne fotit, milovat a zjišťovat, že život je nevyzpytatelný, plný změn, a nic není tak, jak si dopředu nalajnujeme.
Skoro celou knihu jsem měla pocit, že píše Anička za mě. Je pravda, že kdo má tuhle fázi hledání sama sebe, nových začátků za sebou, se v tom musí najít. Miluju to, a pořád si skládám srdce zpátky do kupy, protože ho mám na kousky. Víc dalších takových opravdových příběhů, které ukazují, jaká je realita a jak se při zdánlivě obyčejných situacích, jako zamilování se do někoho, můžeme cítit.
"napsala jsem tvoje jméno do písku
stála na břehu a čekala
až ho smyje první vlna
a vezme s sebou i moje city"

4 27.03.2020

A přesně kvůli tomuhle je ta výzva skvělá a účastním se jí! Nacházím knížky, které bych nikdy jen tak nepřečetla, nebo mi leží doma, a já ani netuším, jaké jsou to poklady. Pamatuju si, jak jsem na základce četla Cestu do středu země, a naprosto mě to pohltilo. A teď si představte, jak se museli cítit lidé ve Vernově době, kdy opravdu nebyla probádaná Afrika; balony, letadla a různé technické vymoženosti jste znali jen z jeho fantastických románů. To musela být prostě bomba. Dobrodružství doktora Fergussona a jeho dvou přátel mě bavilo, a u Verneových děl si musím rozšířit obzory.

7 25.03.2020

Každý, kdo miluje knihy, se musí v tomto souboru fórků i klasických knihomolských problémů najít. Není to kniha jako taková, ale milé komiksové obrázky pohladí po duši a rozjasní den. Jsem ráda, že mám sbírku doma a budu se k ní často vracet. A kdyby náhodou v mém okolí někdo nechápal, ukážu mu některé (skoro všechny) situace, které na mě sedí... A nejsem v tom sama!

9 25.03.2020

Je těžké se k něčemu takovému vyjadřovat stručně, protože z toho mám rozporuplné pocity. Kniha řeší závažné téma, a tím, jak je psána jednoduchým jazykem, plus z pohledu matky i dcery, se mi příběh úplně realisticky odvíjel před očima. Frodo měl ještě trošku zabrat, aby Báru zachránil. Myslela jsem, že vše dopadne dobře. Také mohl být více rozpracován motiv toho, proč rodiče byli jen na jednu dceru zlí a té druhé nadržovali. Na druhou stranu víme, že tohle se nejspíš ještě někde děje a konec nám aspoň dovolil si domyslet, jak to možná dopadlo...

7 19.03.2020

Třetí setkání s Freyjou a Huldarem, kteří jsou mou oblíbenou dvojicí, a to z jednoho prostého důvodu - jsou jednoduše normální! Pořád je to tak nějak táhne k sobě, a já doufala že v tomhle díle už se to konečně zlomí...
Yrsa se nebojí nekonvenčních témat, v Katarzi si vybrala téma šikany a kyberšikany, která se poté může proti útočníkům pěkně zvrhnout... A to když je vrah natočí v posledních chvílích jejich života, právě na jejich Snapchatové účty a rozešle je kamarádům. Celou knihou prostupuje mravenčí práce vyšetřovatelů, docela sympatická mi začala být i Erla. Měla jsem tip na vraha, ale celé to bylo samozřejmě o něco víc zamotané a ten konec mi vyrazil dech... Pro mě nejlepší díl, a vysílám prosby, aby Yrsa brzy napsala něco nového!

5 18.03.2020

Vybrala jsem si ji, protože Dopisy na konec světa bylo čtení, které mě chytlo za srdce. Jenže tohle nebylo ničím zajímavé, jen popis událostí, žádné vyvrcholení, krom toho, že Angie hledala svého strýce. I tak byly zajímavější pasáže z minulosti, o těžkém dospívání Marilyn, přesto pro mě nebylo pochopitelné její jednání v dospělosti a zatajování základních informací před svou dcerou.

2 16.03.2020

Některé věci by měly zůstávat na blogu. Když už vám tam nikdo nechodí, maximálně na instagramu. Ale vydávat to knižně? Prosím vás. Na Kafe a cigárko nebo Sedmilhářky prostě nikdo nemá. Tohle mě akorát rozčilovalo, to, co mělo být vtipné, bohužel nebylo a to nemluvím o sexuálních a vulgárních výrazech. O práci letušky jsem se toho moc nedozvěděla, jen to, že když se vydaří, z práce se jim stane taková menší dovolená. Za mě ne.

5 16.03.2020

Penelope ani Vi mě ještě nezklamaly a tohle je další ukázka toho, jak vtipně a pohodově dokážou podat příběh jen o dvou starých kamarádech. Samozřejmě jsem fandila Channingovi, taková ta dospělácká pohádka. Za mě skvělý.

1 16.03.2020

Havran byl a vždycky bude mou nejoblíbenější básní, je dokonalá naprosto ve všem - svou dynamičností, temnotou a jedinečností. Pro mě je nejbližší překlad V. Nezvala.
Ostatní básně v tomto souboru nedosahují jeho kvalit - ale např. romantické vyznání v básni Pro Annie mě překvapilo.

4 09.03.2020

Hádanky ze záhrobí mne hned ze začátku překvapily zjištěním, že všechny Poeovy povídky měly ještě nějakou alternativní verzi s hádankou či rébusem. Takže pro milovníka Poa je to to pravé ořechové - úryvky klasických povídek jako Zrádné srdce, Jáma a kyvadlo nebo Černý kocour, a mezi řádky povídek tak, jak je známe, jsou vetkány hádanky a otázky. Avšak nečekejte oddychovku před spaním, je to čtení spíš na pochmurné odpoledne, a ještě k tomu s papírem a tužkou, abyste mohli jednotlivým záhadám přijít na kloub. Něco kvůli překladu z češtiny do angličtiny nejde uhodnout, plus pokud nejste obdařeni darem matematického chápání jako já, určité úkoly vám mohou přijít těžké. Příběhy jsou však zajímavé a pro milovníky mistra hororu je to sladký dáreček pokaždé, co knihu otevře; krásné ilustrace jsou příjemným zpestřením.

1 08.03.2020