ber-tram komentáře u knih

Jak já se tím prokousával... Jedině vítězství Donalda mě nakoplo, abych to dočetl. Přál bych si spíš přečíst kandidátsko-prezidentský životopis jeho. Ne že by to bylo napsáno nečtivě, ovšem takřka mě to nechytlo. Historická fakta přezkoumat neumím, musím jim věřit, ačkoliv u těch osobních dialogových fabulací to jde jen stěží. Přečetl jsem z úcty k dárci, ne ze zaujetí látkou, zůstávám proto výjimečně bez hodnocení, objektivně by totiž mohlo být *****, subjektivně však klidně *.

Spláceje dluhy tzv. klasice, jsem rád, že bezúročně... Hemingway prošel natolik nasyceným životem, že do literatury přenesl sotva jeho odstín. Jestliže by prožil dobrodružně-milostnou misi v sevření horského prostředí a v obklopení hrstkou rázovitých partyzánů, svedl by vykřesat víc; nejen přímočarou a obyčejnou epizodu na 400 stran. 50/16

3 14.11.2016

Přepis TV dokumentárního cyklu, který jsem souvisle nesledoval, do knižní podoby otevírá i pohled do oficiální obrazovkou zamaskovaného zákulisí hektického natáčení, kde si jednotliví zpovídaní počínali... inu různě. Autor si proto občas neodpustí rýpnutí do některých rádoby primadon, ale v zásadě zachovává neutrální průzor na danou scénu, jehož objektiv závisí na okruhu uměleckých respondentů. Je to skládanka fotek, citací, vzpomínek, faktů – dozvuk televizního seriálu, druhotná surovina, která u příznivců žánru vyvolá veskrze příjemné reminiscence, oživí souvislosti, zprostředkuje tipy pro sběrače knížek a desek.

09.11.2016

Nemusí se autor (právník) nezbytně řadit mezi protěžovanou spisovatelskou (rádoby) elitu, aby uměl zosnovat k přemýšlení nutící, převážně do soudní síně situovanou polemiku na téma světské spravedlnosti. Zručně používá nevšední vyjadřovací slovník, jakož i profesní mluvu blízkou těm, co mají nastudované trestní kodexy. 49/16

24.10.2016

Jezdívali jsme podél ní s železnou pravidelností, přesto po přečtení 150 stran a prohlédnutí mnoha fotek lačně brejlím do mapy, kudy jsme to vlastně cestovali? Knížky z téhle edice prostě a čile otevírají oči, viz ostatní mnou komentované tituly.

1 20.10.2016

Zjišťuji, že Waltari radši poslouchám, než čtu. Egypťan Sinuhet byla jedna ze dvou knih, kterou jsem odložil v půlce, kam jsem se doplazil s velkým přemáháním...
Severské dějiny neznám, tudíž se dohaduji, jestli opravdu světí takovou královnu z lidu uhranutou labilním panovníkem? Ovšem měl bych být spíše unášen proudem událostí, jako třeba při četbě Loukotkové či Neffa st., že? Jenže nejsem. Jazykově sice jednotný a hutný styl se totiž neprosadil do příběhu, a ten zůstal mělký a vlažný.
Hurá, každopádně jsem dočetl, což přisuzuji přijatelnému rozsahu a vlastní trpělivosti. Waltariho nicméně neproklínám, spadeno mám na jeho detektivky. 48/16

17.10.2016

Ani ne objevitelský jako právně-administrativní, výrobní, urbanistický, enviromentální, málem budovatelský, varovně protiněmecký, dílem válečný, každopádně vizionářský. Takový je syžet, kterému odpustíte zkratkovitě naivní styl líčení, uvědomíte-li si rok prvního vydání a pronikavost myšlenek. 47/16

Měl bych komentovat literární počin, a zatím bych radši už konečně setřel jeho původce - malinkatou velikášskou grafomanku (ač patří mezi mé favorizované spisovatele).
Kde jiný psavec občas zaslouženě oráží tvůrčí odmlkou, tam ona držkoklapným buldozerem hrne a hrne další story až je z toho 600 stran (nepřímo přiznaných obrazů z vlastního života).
Coby posedlá čoklofilka tentokráte vkládá své sarkastické politicko-společenské rozumy i do tlam frackovitých němých tváří, vnímá svět notoricky černobíle (buď super charakter nebo arci ksindl, nic mezi tím) a falešně empaticky, když v roli suverénní zpovykané paničky žijící si hrubě nad poměry v péči posluhovaček buď ve velkoplošném kvartýru či na venkovské usedlosti lamentuje například nad osudem kromobyčejně čestné, dobrosrdečné, obětavé, odborně špičkové, nenahraditelné, přetížené a napálené felčarky, která poté, co ji - jak jinak než sprostě - odkopl manžel, se tísní s děckem v garsoniéře a živoří od platu k platu... Jak dojemné.
No, je to kapánek slovní průjem čili proudí v komických návalech a rychlým tempem, že sotva doběhnete, načež za chvíli o něm nevíte. 46/16

1 04.10.2016

V půlce si říkám: a co bude dál, když už by mohl být konec? Lord Petr tuší, autorka ví, a i kdybych jednoho jak druhého podezříval z bezradné improvizace, neupřu jim přidružený efekt: zachycení života coby nečekané souhry všelijakých motivů a okolností, jež budí domněnky a pocity, avšak trpí důkazní nouzí, čímž se vzpírají rigoróznímu syžetu od a do zet nalajnované detektivky. 45/16

1 23.09.2016

Kmeny jsou vjemy. Pohltily mě ty, co mě neberou (např. depešáci, vlajkonoši, automobilisti), nevtáhly ty, kde bych se hledal (metaláci, folkaři, trampové). Každý autor textuje svým prizmatem: historiografickým, reportážním, odvětvovým, definičním, polemickým, filozofujícím; každý vede dialog s někým z aktérů. Vážně poučná publikace, názorná dík kvantu fotografií. Až bych si posunul rok narození, abych »něco« zažil na vlastní kůži, ne zprostředkovaně. Škoda, že dneska tyhle spontánní, leckdy deviantní aktivity a hnutí rázem zotročí konzum a komerce.

1 16.09.2016

Vypravěčsky ambicióznějších »vynálezů zkázy« vznikla od té doby kvanta, leč jedině tenhle si drží alarmující primát. Styl líčení a jádro kauzy jsou tuze naivní, avšak myšlenka extrémně silná a grafické řešení starého vydání - mládežnicky přitažlivého neb s ilustracemi, stránky pak rychleji utíkají - tradiční. 44/16

Irská č. p. 16 na Vinohradech neexistuje, to si autor vybájil; snad jen dům se šestým patrem atypicky projektovaným a možná i svérázně zabydleným si vypůjčil odkudsi z reálu, aby v něm prodloužil kroniku lačného ukájení se na vyšší orbitě. Lze skončit v půli, lze dočíst do konce (kupodivu jakžtakž vypointovaného). 43/16

08.09.2016

Zmatek v postavách. Roztěkaný děj. Dezorientace v prostoru. Vykloubený čas. Zapomeňte, to nehrozí - vše přenecháno jiným knihám od jiných autorů. Nanejvýš dezorientace v prostoru – inkriminovaný ostrov u tureckého pobřeží byste totiž hledali marně, leda nějaký jeho geografický předobraz. MacLean tu rozehrává hazardní misi, kdy se s hrdiny rázem sžijete. Připomínám si nadupanou pětici z Kopřivova fantasmagorického Asfaltu. Přes překážky ke hvězdám! A pokud z Němců tropí drobátko jelimánky, neopomene ironicky podebrat ani pachtění vlastního týmu. Výtečná kniha, už si brousím okuláry na pokračování! 42/16

3 07.09.2016

Frigidní a izolovaná zpověď ženy vržené ze životního normálu do bizarní reprodukční totality se teprve ve zpětném hledí závěrečného kolokvia ukazuje jako málem bezcenná, je-li zanechána jednotlivcem, jenž vnímá reálie, ale uniká mu kontext. Jenže takhle subjektivně a neurčitě by změnu společenských poměrů vnímal asi každý. 41/16

2 06.09.2016

Moudrá a prozřetelná série myšlenek (ekonomicko/ekologicko/sociálních), notabene žijí-li čím dál palčivěji i po 40 letech. I věda se dá podat lidsky a srozumitelně, i badatelská práce může mít přirozená měřítka pochopitelná smrtelníkem. Schumacher počítá s člověkem.

5 17.08.2016

Šmírbuch jazyka českého znamená takřka nezbytnost, tenhle spisek zhola zbytečnost. V obou případech autor asi nevěděl, co s dlouhou chvílí, a tak ji zabil hrátkami s jazykem. V prvním případě slovníkově a epochálně, ve druhém rádoby beletristicky a efemérně. 40/16

1 16.08.2016

Pěkně to zaonačuje doslov, což by nebylo extra lichotivé, kdyby patřil mezi nejsvětlejší momenty knihy ověnčené Pulitzerem, že.
Docela stojí za to, příběhy se protínají, dotýkají, řetězí, některé jsou ploché, jiné záživnější, jazyk šťavnatý, forma originální (kapitola v powerpointu). Hudební branže, polostín socek a mátožných existencí modeluje tomu všemu věrohodné kulisy. A inkasuje se za to Pulitzerova cena, no neskočte po tom! 39/16

15.08.2016

Dominik Dán na rozdíl od Zdeny Frýbové, kterou mi jeho sloh maně připomněl, nepotřeboval odborného konzultanta, jehož ona si obvykle přizvala, nedotčena moc tím, o čem píše, kdežto D. D. si vše evidentně odžil a odpracoval. Potom se ptám? Skutečně policajti takhle nasávají (Krauz)? Fakt se s úspěchem dostanou pod každou sukni (Chosé)? Budiž, i kdyby autor malinko nadsazoval, má na to literární licenci podloženou tvrdou profesní praxí.
Tři postřehy úhrnem:
- na to, že jde o prvotinu, klobouk dolů - ta občasná neohrabanost se nepochybně obrousila v dalších dílech, jak dříve či později zjistím,
- začal jsem číst magického 1. srpna - v den startu kontroverzní fúze policejních útvarů, o níž dnes ještě není zřejmé, ale čas věřme ukáže, jaké politicko-mafiánské sviňárny měla zamaskovat,
- charismatického Krauze jsem si vymaloval do fyziognomie Roberta Šlachty – tj. žádný seladon, ale charakter. 38/16

5 05.08.2016

Dělí nás věkově zhruba 13 let a když jsem tehdy nastoupil do redakce ČTD, měl už za sebou 10 let tenhle román. Že ho slátal jářku chaoticky a útržkovitě bych nevydával za mimořádnou přednost jako autor doslovu, ani ne za bezradnost, spíše za autentičnost, jakoby šlo místy o záznamy v deníku. Zase natolik Petra Placáka neznám, abych tvrdil, že je to autobiografické, ale určitě to vystihuje tlak jisté doby na jisté lidi. 37/16

04.08.2016

Ovšemže námět je to sakramentsky dráždivý... Plus patří autorovi (zatím jsem se od něj nemocně prokousal všehovšudy Klubem rváčů, kdovíproč velebeným) za to, že ho ztvárnil otevřeně, doslova tělesně a nadto vtipně, aťsi tam kdo chce hledá třeba reflexi Oidipovského mindráku či jiné psychosféry. Palahniuk si zkrátka u mě polepšil. Druhé plus vyhrává překladatel Podaný, protože ty názvoslovné filmové hříčky musel prostě vyšpekulovat a situačně naroubovat. Kdo se kapku orientuje, ten si užije: Doktor Živé tágo, Zkropení zlé ženy, Pyjáti z Karibiku, parádní perlení! 36/16

4 03.08.2016