Nepříjemnost v klubu Bellona

16.11.2023

„Hrozny a obilí se
nemají nikdy míchat.“
Citát z knihy

Na závěr vysvětlím, abych nepřeskakoval. Hned na začátku knihy paní spisovatelka Dorothy LS lehce podráždila moje chuťové buňky, neboť v klubu se pilo portské víno Cockburn 1886. Tohle teda zrovna doma nemám a obávám se, že by to už bylo dnes spíše k namazání na topinku, ale na letošní svátky mám náhodou speciální reservu od Cockburnu, takže si při pocucávání vinné dobroty na tuto dámu i knihu vzpomenu. V závěru se pak podávalo (stejně jako v knize Můj strýček Oswald) víno Romanée Conti, tentokrát ročník 1908. To se docela divím, protože tento rok ovlivnilo v Burgundsku kvalitu vína špatné počasí. Lepší jak krabicák to ale určitě bylo.
Tak už to u těchto vtipných a stylových detektivek ze staré Anglie bývá. Děj se odvíjí pomalu a krve je zde minimum. Přesto se to krásně čte a četbu si užíváte. Dobře napsané dialogy jsou tu prakticky samozřejmostí.
U citátu jde samozřejmě o současném pití koňaku a whisky. Brrr, to by bylo ráno!

08.02.2023

Četla jsem ji poněkolikáté, líbí se mi, snad pro tu vlídnost, připomenutí hrůz, s nimiž se museli veteráni srovnat, pro ten poklid, s nímž starým mládencům plyne život. A vlastně se mi líbí i to, jak se lidé spolu setkávali. Nejen přátelé, ale i známí, napříč generacemi, povoláními, příjemní i protivové. Prohodili pár slov, někdy víc. To se mi líbí asi ze všeho nejvíc. Setkávání.

05.04.2021

Příjemné čtení na mokrý a studený velikonoční víkend. Vrah je kousek za půlkou pravda, jasný, ale však jsem věděla, do čeho jdu. V této knize lord Petr méně žvaní, to je milé. Také jeho pochopení pro jemnou ženskou duši mě bavilo.

24.06.2017

Moje první kniha od Dorothy Sayers. Vím, že to byla Paní spisovatelka. Ale mě tato knížka vůbec nedokázala vtáhnout do děje, za celou dobu se mi nepodařilo se na ni soustředit. Myslím, že to není prostředím a dobou, v které se děj odehrává - klub plný gentlemanů v období po 1. světové válce. I jazyk, který autorka používá, je čtivý a rozmanitý. Ale možná jsem jen natrefila na ne úplně vhodnou knížku pro mě. První půlka je celá o jednom velkém nedorozumění a v druhé půli se již řeší zločin a pátrá se po vrahovi. A mně to, bohužel, bylo po celou dobu tak nějak jedno.

02.01.2017

Mně se tento příběh zdál podařený a lord Petr tak zůstává mým oblíbeným detektivem...

23.09.2016

V půlce si říkám: a co bude dál, když už by mohl být konec? Lord Petr tuší, autorka ví, a i kdybych jednoho jak druhého podezříval z bezradné improvizace, neupřu jim přidružený efekt: zachycení života coby nečekané souhry všelijakých motivů a okolností, jež budí domněnky a pocity, avšak trpí důkazní nouzí, čímž se vzpírají rigoróznímu syžetu od a do zet nalajnované detektivky. 45/16

19.03.2016

Dědictví - toť otázka, jenž je nutno řešit!

Jeden ze "slabších" příběhů o lordu Petrovi, s jistým prohřeškem proti detektivkářskému řemeslu - absolutní nedostatek nejen důkazů ale i jakž takž solidních stop. Napsané je to hezky, jak je u paní Sayersové zvykem, ale je vidět, že od jistého okamžiku si s příběhem jaksi nevěděla rady.

02.03.2015

příběh dobrý, jen trochu nudně napsané :-)