ber-tram komentáře u knih

Za vlasy přitažený Manžel (2006) by mě ke Koontzovi vážně nepřitáhl, to musel udělat až poznatek, že starší Skrýš (1992) má odraz ve filmu a ten film mysteriózní hudební fasádu Trevora Jonese. Vrátka se tím pootevřela do dimenzí za vlasy přitažených důvtipněji: psychopatické zlo je - jak to tak bývá - vymodelováno fantastičtěji a poutavěji než lidumilné dobro, děj se skladebně rytmizuje do svižného tempa, vše chvátá. Opravdu, málokdy mi takhle oči svištěly po řádcích, a ne proto, že bych se nudil. 35/16

Že jde o Kalaše, jehož mám tendenci srovnávat s nedávno potkaným Exnerem, se dozvídám jen z oslovení v dopise až v závěru knihy, která je líčena v naléhavé ich-formě a čte se také naléhavě. Příběh jde svojí cestou, film Na kolejích čeká vrah rovněž, společnou mají iniciační explozi. Detektivní spád a shon tady vibruje daleko mocněji než v Exnerovi, když už porovnávám, ten si vyšetřuje jakoby lážo plážo, kdežto Kalaš to hrne do sebevyčerpání, a přesto neztrácí chuť pro suchý humor. Nevěřím, že další Fikerovky Sérii C-L přemůžou, když je považována za vrchol tvorby, ale kdyby to aspoň mohla být plichta, Fiker napochoduje do mé čtenářské stáje! 34/16

2 25.07.2016

Hnán klamnou vidinou důkladné analýzy pídil jsem se zprvu po Dvanáctero figurách zápasu perem..., a zatím je to jen kusý příspěvek do časopisu, zařazený do této sbírky. Zrovna tak leccos ze 16 ostatních zdejších článků »na okraj literatury« jsem pouze letmo prolétl, všímaje si zvučných slov, příměrů a podobenství, a něco zase pečlivě pročetl k poznání, že i po x letech má Čapek trefně co říci (např. přísloví, éros vulgaris, proletářské umění, Holmesiana).

22.07.2016

První dámu české country vymysleli reklamní agenti, sympatickou cílevědomou kytaristku rodiče z Dobrušky. V krátkém monologu se o ní dozvíte to, co chce sama říci; kdo koketuje s kytarou, najde inspiraci ve druhé půlce.

1 19.07.2016

Kdyby Michael Crichton o 20 let počkal, rozpletl by nynějších 150 do dalších 200 stran, předpokládám. Takhle zůstalo u mrazivého námětu podaného stylem tuze schematické absolventské práce. Ale chtěl bych vidět sebe, co bych vypotil ve třiceti. 33/16

1 18.07.2016

Dějově se poslední román Údolí strachu (nebo děsu) stejně jako první Studie v šarlatové rozpadá vedví: v první půli Holmes takřka nesleze ze scény, ve druhé se takřka neukáže... Dokládá tato opakovaná kompozice autorovu vypravěčskou vynalézavost anebo je skrytým přiznáním, že mu lépe svědčil skladnější povídkový formát?! 32/16

2 15.07.2016

Kraj, o němž si myslíte, že ho znáte, vlastně neznáte. Anebo jsou ty vědomosti zastrčené kamsi do podpalubí paměti a s každým psaným podnětem vyplouvají zpátky na povrch. Třeba jako ta o podzemní cestě vody z Arniky do Ivanky.

14.07.2016

Dám Exnerovi stejný čas hájení jako Finkovi, Marlowovi a jiným strážcům zákona - a snad se vybarví. Že by mnou totiž jeho první kauza extra zalomcovala, to říct nemůžu. Jen jsem žasl nad samozřejmostí nočního ptáka, s jakou tahá lidi z postele. 31/16

2 13.07.2016

Divoká, smyslná, živočišná, tvrdá, prohnaná. Taková je hlavní hrdinka. Přivedl mě k ní Marco Beltrami, kterého moc nemusím, jenže soundtrack k obrazivému filmu Ole Bornedala patří mezi perlu jeho diskografie. Severskou literaturu nemám v malíku aspoň jako Beltramiho, abych posoudil, kam patří Kniha Dinina, jestli mezi perly či všední náklad. Mně se však i vzdor rozměrům líbila (kniha i Dina). 30/16

2 12.07.2016

Před 125 lety musela kniha explodovat, dneska příjemně zavání starými uspořádanými časy, kdy »zlo« umí čestně uznat převahu chytřejšího »dobra«. Výchovná četba to moc není, protože Holmes je zatvrzelý kokainista, a politicky korektní také ne, protože jak tehdy Britové mohli smýšlet o jiných národech?!
Žil jsem v domnění, že se tenhle případ kdysi objevil jako kreslený ve Čtyřlístku, ale asi neobjevil; pro občerstvení paměti viz bezvadné https://www.mlp.cz/cz/projekty/on-line-projekty/sherlock-holmes/ctyrlistek/?knihovna= 29/16

17.06.2016

Futuristický boj zuří každou vteřinou. Proč? Za co? Za koho?! To možná netuší ani sám autor, akorát že mantrou je stroncium ve štítě románu o... O čem vlastně? Kdoví? O brutální akci, ne o vyzrálém ději (to jistě), o pár vtipných hláškách, ne o trvalém humoru (to spíše). O vyčerpání a poklesu tvůrčí křivky (to zaručeně). 28/16

2 14.06.2016

Odseknout začátek a nastavit konec, vyleze z toho slušná psychologická detektivka; takhle se jedná pouze o – byť mimořádně jakostně a poutavě napsanou – červenou knihovnu. Trkly mě tři tajuplné zajímavosti:
1. netušená souvislost s bezprostředně předtím čtenou knihou Talentovaný pan Ripley: v obou se nad někým zavře hladina, a pachateli to projde…
2. pár dní na to, co jsem si Mrtvou a živou půjčil z knihovny, si mě mezi oblíbené uživatele telepaticky zařadila S1M0NE, která obdivuje právě autorku tohoto díla,
3. hlavní hrdinka má podle svého nastávajícího nevšední jméno, přestože za celou dobu vůbec nezazní; vypravěčka tak zůstává zcela anonymní, jakoby vlastně byla hrdinkou vedlejší. 27/16

3 03.06.2016

Prvních 100 stran se vleče a nebýt filmu, respektive předpokladu, že se knihy drží, snad bych ji odložil. To ale ze zásady nedělám, a dobře dělám: pak už je to napínavá hra se záměnou identit, informačním zmatkem, falešnou důvěřivostí, potivým stresem. Až bych tomu klikařovi hajzlovi Ripleymu začal fandit! 26/16

1 27.05.2016

Tipoval jsem, zdali zazní i jméno malé osady, kde máme chalupu. A představte si, v souvislostech zaznělo! Hned můžu pátrat v terénu a šířit osvětu!
Kniha je formou i rozsahem koncipována obdobně jako Strážci posvátných cest: zeměpisná fakta, lidové pověsti, barevné fotografie.

20.05.2016

Nezapírám rozmrzení, protože spolutvůrce scénáře kompaktního válečného filmu z r. 1980 jej slepě nepřekopíroval, nýbrž invenčně odpružil do dějově rozbíhavé, kvantem postav zalidněné, formálně nestrukturované psychologizující črty, v níž jako mimochodem zarezonuje úděl Adalberta Hoferika včetně mrazivého (filmu naštěstí věrného) finále. Jenže abych zrekonstruoval, kdo je kdo, musel jsem se vrátit ke skvělému obsazení filmu (Bláha, Prachař, Zahajský, Frej, Zedníček, Lukavský aj.), který byl údernější než jeho knižní... ehm záloha. 25/16

19.05.2016

Dvořákův mix faktů a bájí mi překvapivě padl do oka, notabene pojednává-li o kraji, který znám či poznávám. Na Jesenicko a Rakovnicko jsem si ho vzal s sebou a pomyslně dokresloval na mapu ty příhody, události a okolnosti, které se kartografům do miniaturního měřítka nevešly. Chystám se na druhý díl směrem z jihu na sever, který v databázi ještě NENÍ zařazen!

18.05.2016

Realističtější Černá neděle, Harrisova prvotina, se mi líbila více. Ne že by psychopatický, trudným dětstvím zdeformovaný vrah nemohl být všední realitou, ovšem na stránkách knihy by s ní autor měl zacházet ještě o trochu rafinovaněji a doslovněji, než ukázal. Možná za to může současná inflace podobných námětů, že snižuje Harrisovu originalitu. Nicméně faksimile Blakeho Červeného draka jsem si zvědavě (na internetu) vyhledal. 23/16

1 17.05.2016

Radši prorežimní angažovaný spisovatel, co psát umí, nežli disidentský amatérský pisálek, co bojoval proti režimu.
Procházka, kdysi hlavní dramaturg seriálu 30 případů majora Zemana, příběhy sestrojit dokáže. Strohá historická fakta obměkčí lidskými city, láskou k domovině a vypadne z toho semknutý, podprahově agitační román. Nu, spíše románek, jehož Fričovu filmovou »předlohu« z r. 1964 jsem si přesto zanedlouho na Masaryčce koupil na DVD za 29,- Kč (a včera ji viděl; kniha je lepší, jak jinak). 22/16

1 16.05.2016

Leccos by se jistě dalo vytěžit ještě hlouběji – zejména »handicap« neslyšící, také bolest zubu – nicméně i beztak se jedná o tuze naléhavý, polidštěný thriller, ve kterém soupeří lidé z masa a kostí, ne předprogramovaní agenti či supermani; netřeskne jediný výstřel. Finále taktéž vyplyne spíše životně a očistně než triumfálně a destruktivně. Nač taky všechno završit efektním masakrem, to by snad blažilo milovníkům tarantinovských blábolů, jenže degradovalo předešlý děj této knihy. 20/16

1 20.04.2016

Každé náboženství musí být do té míry chimérou, do jaké Ježíš mohl být považován za člověka. Coby zapřísáhlý ateista se dodnes divím, jak splavně se to četlo. Jářku, není důležité, o čem, ale jak je to napsáno. 28/08

1 19.04.2016