Děla z Navarone

06.10.2016

Kniha, ku ktorej sa občas vraciam až s nostalgickými pocitmi. Výborné postavy, s ktorými som sa ako chlapec dokázal stotožniť. Príbeh je v niektorých fázach až naivný, v skutočnosti by mnohé postupy nefungovali, ale komu to vadí. Rovnako tým "dobrým" držíme palce a tešíme sa z úspechu.

07.09.2016

Zmatek v postavách. Roztěkaný děj. Dezorientace v prostoru. Vykloubený čas. Zapomeňte, to nehrozí - vše přenecháno jiným knihám od jiných autorů. Nanejvýš dezorientace v prostoru – inkriminovaný ostrov u tureckého pobřeží byste totiž hledali marně, leda nějaký jeho geografický předobraz. MacLean tu rozehrává hazardní misi, kdy se s hrdiny rázem sžijete. Připomínám si nadupanou pětici z Kopřivova fantasmagorického Asfaltu. Přes překážky ke hvězdám! A pokud z Němců tropí drobátko jelimánky, neopomene ironicky podebrat ani pachtění vlastního týmu. Výtečná kniha, už si brousím okuláry na pokračování! 42/16

11.07.2015

Přestože má román na hřbetě už málem šedesátku, funguje i na dnešní poměry víc než skvěle. Alistair MacLean nedává svým postavám vůbec nic zadarmo, takže zpočátku prostý úkol - rychle dovnitř, rychle ven - se už od prvního momentu komplikuje s proslulou Murphyho gradací. Přitom hrdinové tvořící speciální jednotku jsou vesměs charismatičtí sympaťáci, sestavení po vzoru Sedmi statečných (za mě po všech stránkách vede Prašan Miller). A závěrečná scéna pro svou heroickou atmosféru patří k jednomu z nejlepších epilogů akčních románů, co jsem v poslední době vůbec četl.
Přes veškeré nadšení však musím románu přiznat i pár neduhů. Čas je neúprosný, díky čemuž působí některé psychologické scény trochu komicky, hlavně když přijdou na přetřes chlapácké emoce. V základu je pak nepochopitelné, že i když nacisté o záškodnické jednotce celou dobu vědí a jsou jí na stopě, hrdinové i s narůstajícími nesnázemi pronikají stále dál za svým cílem.

10.04.2012

Archetypální knížka o vojenské operaci. Skvěle popsaní, uvěřitelní hlavní hrdinové, nečernobílí – MacLean například neudělal chybu v tom, že by Němce automaticky vykreslil jako zrůdy, skutečně zlý je jen hauptmann Skoda (to jméno!), jeho zástupce Turzig je naopak čestný chlap; výborně popsané prostředí; a šarm, britský šarm, který Středomoří dodává další kouzlo:

„Major Rutledge z Východokentského pluku – pokud jde o přízvuk, odchovanec Etonu a Královské akademie, pokud jde o knír, s kartáčkem zastřiženým s milimetrovou přesností, a pokud jde o naprosto oslňující krejčovskou stránku jeho vojenské dokonalosti, jako vystřižený z módního žurnálu – působil uprostřed divoké krásy strmých, stromy porostlých skalnatých břehů klikatící se zátoky tak nesmírně nepatřičně, až se jeho přítomnost zdála zcela nutná."

Připočtěte to, že hlavní hrdina, před válkou největší světový horolezec, se jmenuje Mallory (!), výtečný překlad dr. Šmoldase (člověka, který vám poradí, jak hýřit u přípravy holandského řízku), to, že autor sám ve druhé světové válce bojoval, a máte knihu, která je klasická. – A za přečtení stojí i její pokračování.

NB pro ty, co už ji četli: věřím tomu, že Mallory a Turzig si po válce spolu opravdu po horách zalezli.