baru_lienka komentáře u knih

Kniha je jako vír emocí a myšlenek, od kterého nás autor shodí a nechá nás se v něm naprosto utopit. Každá druhá věta knihy by mohla být dokonalým citátem. Všichni se jen válejí na horkém letním sluníčku, usmívají se a pijou koktejly. Krása. Cvrčci cvrkají, moře šumí a je čas na večerní lopotu. Je neskutečné, jak v několika větách dokáže autor vykreslit atmosféru léta v Itálii.
Mě moc romány, slaďárny a LGBT literatura nebaví. Já raději fantasy a jiné světy. Ale tenhle příběh mě tak uchvátil. Na konci knihy jsem měla pocit, že stárnu s Eliem a Oliverem

15 21.03.2021

Jak je mi dobře, že mám střechu nad hlavou.
Když mrzne, můžu se zachumlat do peřin.
Můžu si dát teplou vanu a uvařit večeři pro celou rodinu.
Život v dodávce si neodkážu představit, ale to ze začátku asi nikdo.

Měla jsem však pocit, že navzdory úskalím bydlení v dodávce by se nomádi nevrátili mezi 4 pevné zdi. Jak sami říkají- nemají dům, ale mají domov. Věčný optimismus a naděje v lepší zítřek- to je základní esencí jejich života.

Tahle kniha není o smutku ani o radosti. Tahle kniha je prostě o životě.

10 21.12.2021

(SPOILER) Já ani nevím kde začít, protože tohle je tak komplexní příběh. Autorka na sebe vrství a vrství jednotlivé emoce a příhody, které se nejprve zdají bezvýznamné, ale následně ukazují, jak i nevhodně zvolené slova mohou otřást vyrovnaným člověkem. Postupem příběhu vyplouvají na povrch další nuance vztahů, zejména mezi všemi a Bunnym.

První půlka knihy se mi líbila víc, nabízela pohled na elitní, uzavřenou skupinu přátel, kteří si plnými doušky užívají života. Studium řečtiny, neřízené užívání návykových látek, četba a dlouhé debaty ani si nevšimnete a lehkomyslná dynamika příběhu zmizí a napětí mezi studenty by se dalo krájet.

To, že Bunny zemře, je čtenáři odkryto na počátku příběhu a ze strany autorky se jedná o brilantní krok, protože pak má prostor na rozklad mentality každé postavy a nutí vás to číst/poslouchat dál, říkáte si, co asi tak mohlo dovést pět intelektuálně založených lidí k vraždě?

9 15.11.2023

Sledovat Evely Hugo bylo jako číst příběh v příběhu. Umění nechat vyplout na povrch před veřejnost jen informace, které Evelyn chce, aby se dostaly na světlo boží, bylo v knize skvěle popsané. Nejednou jsem se přistihla, že sahám po mobilu, aby si ověřila nějaké fakta, než mi došlo, že je vše jen fikce.

Toto je kniha o lásce, ve všech jejich možných podobách ~ romantické i neromantické, mateřské i přátelské. Tolik emocí u jednoho příběhu jen tak někde nezažijete a zjistíte, že institut manželství nás tady všechny vlastně drží v šachu. Knihu bych určitě doporučila všem, ať už vás baví jakýkoliv žánr. Hlavní zápletku si nechám pro sebe, je lepší to číst a nic o příběhu nevědět. Už zmíním jen to, že téma objektifikace žen a patriarchální společnosti se tam taky mihne.

8 09.09.2023

Moje už 6 přečtená kniha od autorky. Zas a znova jsem se ujistila, že její psaní miluju. Jestli už mě trochu znáte, tak víte, že já si na letní romanťárny s "žili šťastně až do smrti" nepotrpím. Její příběhy jsou vždycky krásně smutné a většinou nekončí dobře a přiznávám se, že to mě na nich baví nejvíc.

Láska, čas, nesmrtelnost, touha... Schwabová ví, co trápí obyčejnou lidskou dušičku a dokáže v tomhle "trápeníčku" vrtat i 500 stran. A já pak brečím jak malé děcko a mám pocit, jako by mi někdo sáhl až na srdce. Jo jestli to není jasný, tak- ano brečela jsem. Ve vlaku plném lidí.

Řekla bych, že nejvíce jsem se nakonec byla schopna vcítit do Henryho. Velice, velice nerada to přiznávám, ale čas od času mě taky popadne to nutkání. Odjet pryč. Vidět nová místa. Poznávat lidi. Hýbat se vpřed. Neohlížet se za sebe.

Ach a ten hořkosladký konec? Dokonalé. Sama nevím, jestli Luca víc nenávidím nebo zbožňuju.

8 20.09.2022

Dobrou třetinu knihy mi trvalo, než jsem se začetla a nemoha jsem přijít na to, co mi na příběhu tak vadí. Pak jsem došla ke třem závěrům:
1) už dlouho jsem nečetla příběh v ich-formě,
2) kniha nemá žádný přesný cíl, jak jsem u YA příběhů zvyklá (nakopat zadek princi, vrátit světu řád a stát se vládkyní všehomíra), respektive: přežít školu až do promoce je pro mě celkem vágní směr příběhu,
3) že se mi to vlastně líbí.

Největším lákadlem na další díl je pro mě charakter Galadriel. Je to velice svérázná hrdinka, která se vymyká očekáváním společnosti a to mě na ni celkem bavilo. Zároveň je mezi ní a Orionem zajímavá chemie a jsem zvědavá, kam se příběh bude vyvíjet dál.

Všeobecně bych řekla, že vše, co mě na příběhu původně štvalo, se mi nakonec líbilo (pokud se chceme bavit konkrétně, tak jsem prvních sto stran vždycky převracela očima, když se od někud vynořila příšera, ale pak jsem se v těch soubojích dost vyžívala).

7 11.04.2023

◾Už dlouho jsem nějakou knihu nepřečetla za 3 dny. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Potřebovala jsem vědět, jak to dopadne. Vanessa rozhodně není kniha pro každého, zvláště ne pro lidi, kteří jsou citliví na téma zneužívání. Ale bylo to vlastně zneužívání? Tohle jde těžko posoudit. Nebo to možná dokazuje, že jsem se taky chytila do pasti.
◾Elitní střední škola a temná zápletka. Ideální podzimní kniha. Bylo to nechutné a surové. Nemohla jsem ten příběh několik dní vyhnat z hlavy. A do teď si nejsem jistá, co si o poměru Vanessy a Stranea mám myslet. Autorka dokonale popsala všechny nuance jejich vztahu, myšlenkové pochody a manipulace.
◾Druhá část knihy byla dost vleklá, čekala jsem nějaké pořádné zakončení- jedna hvězdička dolů. Je pro mě těžko uvěřitelné, že si autorka neprožila nic z toho, co v její knize najdete.

7 21.12.2021

▶ Autorce se musí nechat, že se slovama to umí. Kniha se četla rychle, dobře jsem si dokázala představit prostředí, ale našla jsem tam dost chyb a překlepů (to už autorka nemůže ovlivnit, každopádně to nehází na knihu dobré světlo).
▶ Kromě vlastních jmen mají všechny postavy i přezdívku, což bylo asi prvních sto stran dost matoucí.
▶ Nedokázala jsem se vcítit do Novy a jejich motivů. Jediná "chyba" Renegátů je, že nepřišli včas, ale to ani Anarchisté (hlavně, když byl její strýc Ace Anarchista), že? Když už, tak měla svou zášť namířit na Šváby. Celkově mi chování Anarchistů a Novy přišlo dost naivní- bylo jich celkem asi 5 a chtějí zničit tak silnou organizaci, jakou jsou Rengáti? Hahaha, jak jste kdysi mohli vládnout Gatlon City?
▶ Ten konec byl hoooodně překvapivý, do dalšího dílu se však budu spouštět pouze ze zvědavosti, jak bude příběh pokračovat. Škoda, myslela jsem si, že mě příběh nadchne víc, ale třeba se to ještě zlepší!

7 04.03.2021

Po přečtení knihy se hrdě hlásím do tábor už nikdy víc. Krom toho, že v první půlce knihy jsem v jednom kuse nevěděla, kdo říká co, protože autorka se na všechny postavy odkazovala ve stylu on/ona/ten vyšší atd., bych vám mohla jmenovat hromadu dalších nelogických věcí, například: to je takový problém, aby lidi prostě začali jíst rostlinnou stavu? Asi jo, jinak by se nezačali vraždit.

Bylo to nechutné a surové čtení, autorka se nás asi snažila ohromit lidskou zvrhlostí, což se jí u mě povedlo v prvních 50 stranách, ale pak už mi to bylo jedno. Bylo mi jedno, koho zabijou a kdo umře, jen jsem chtěla, aby byl konec příběhu.

A už jsem se zmiňovala, že každá druhá postava v knize byla sadistický psychopat? Ne? Tak jmenovitě to máme koželuha pana Urami, lovce Urlera nebo řeznici Spanel Jak má pak čtenáři záležet na osudech postav, když jsou všichni drbnutí?

6 26.03.2024

Kdysi jsem se zapřísáhla, že se do něho za nic na světě nepustím. Nevím, co se stalo, možná je to tím, že jsem starší, ale najednou jsem se do Zadního domu prostě musela pustit a musím říct, že i útlocitné dušičky, jakou je ta moje, tohle čtení zvládnou.
Všechno důležité o tomto díle už bylo řečeno: Anna byla neskutečně uvědomělé děvče a takové sebereflexe by asi nebyli schopni ani někteří dospělí.

6 09.09.2023

Bylo to jako číst pohádku pro dospělé. Linuse Bakera vytáhne z jeho bezbarvého a monotónního života v upršeném městě služební cesta na neznámý ostrov. Myslím si, že čtyřtýdenní pobyt mezi neobvyklými obyvateli ostrova Marsyas by jednou za čas potřeboval každý. Nejvíce mě určitě ochvatil Lucy, který mezi řečí dokázal trousit sarkastické výhrůžky příšernou smrtí, u kterých jste si nikdy nemohli být úplně jistí, jestli to náhodou nemyslím (smrtelně) vážně.

Je to kniha, která ukazuje jak ničivou sílu mají předsudky a slova.
Je to kniha, která ukazuje důležitost toho, aby byl člověk laskavý a ohleduplný.
Je to kniha plná jednoduchým rozhovorů o složitých věcech.
Je to kniha, kterou byste si určitě měli přečíst

6 09.09.2023

Alice Oseman, Bez lásky. Ale paradoxně tahle kniha láskou přímo překypuje, jen se nejedná o tu romantickou lásku (a na tu si v příbězích opravdu nepotrpím). Je plná témat, které jsou mému srdci blízké ~ studium na výšce, trávení času s přáteli, nechození na párty, převrácení očima nad "Už někoho máš?"....

Bez lásky stojí na charakterech, které v knize vystupují a moje srdce si získali všichni ~ Georgia, Pip, Rooney, Jason i Sunil. Co si budem, Alice Oseman ví, jak psát uvěřitelné postavy.

Už dlouho se mi nestalo, že bych do nějaké knihy byla tak zažraná, že bych ji potajmu četla na přednášce, měla označených několik citátů v každé kapitole, přemýšlela o příběhu ve dne v noci a uvědomila si, jaké mám úžasné kamarádky.

6 11.04.2023

Úsměvné, krásné, smutné, naděje plné... ale hlavně pravdivé. Řekla bych, že to slovo nejlépe vystihuje eseje v knize. Moc se mi líbí, jak autor pomocí krátkých příběhů přibližuje logiku se kterou na svět nahlíží jeho děti, ale i logiku, se kterou se ve světe pohybují všichni lidé. Že si vlastně všichni hledáme svoje místečko, kde se budeme cítit vítáni a milováni.

6 20.09.2022

◾Tahle kniha mě přesvědčila, že nutně potřebují číst více české (a slovenské) literatury. Vím, že některým lidem vadily historické nepřesnosti, ale mě je to fuk, příběh jsem si každou stránkou užívala.
◾Skvěle zpracovaný originální námět- slovanská mytologie a různé zdejší „příšery“ (mavkybyly nejlepší!), které se v příběhu ukázaly, jsou pro mě něčím novým a zajímavým. Jediné, co pro mě bylo matoucí, bylo množství postav, někdy se mi fakt popletly.
◾A hlavně jsem si vzpomněla, jak jsme i my na prvním stupni ZŠ chodili na jaře házet do řeky Moranu. Miluju, když ve mně takhle knihy vyvolají skoro zapomenuté vzpomínky.

6 15.04.2022

Napůl jsem ji četla a poslouchala jako audioknihu.  Bála jsem se, že jedna osoba, která audioknihu namluvila, přece nemůže vystihnout všech 12 příběhů a všechny díky stejnému hlasu splynou dohromady. To se ovšem nestalo, naopak to podtrhlo tu myšlenku, že i když byla každá postava jiná, tak toho vlastně měly mnoho společného. Příběh se na konci krásně uzavřel a ten závěr jsem opravdu nečekala, ale tím líp! Bylo osvěžující číst něco takového, navíc z pohledu černošských žen. Za mě byl nejlepší příběh Carol, nevím proč, prostě mě oslovil.

6 13.06.2021

Mnoha lidem se nelíbí podrobný popis věcí v knize, ale já mám ráda Art deco styl, takže další důvod, proč jsem si knihu zamilovala.
Obsahuje menší spoiler! Tahle kniha ve mě zanechala stopu. Nikdy nezapomenu na její srdcervoucí konec, kdy se na Gatsbyho pohřeb nedostavil ani jeden z těch lidí, kteří chodili na jeho velkolepé večírky.

6 02.05.2018

Původně jsem knihu vnímala jako přínosný vhled do mysli „chorého“ člověka, ovšem po událostech, které se u nás v prosinci děly v Praze je tahle kniha spíš připomínkou člověka, jehož život měl v historii upadnout v zapomnění.

Tohle bylo velice neveselé čtení.
Hlavní myšlenku Breivika, která prostupovala celou knihou, bych vystihla takto:

bílý muž (ideálně Evropan) > kdokoli a cokoli

Kdybych tak měla shrnout, co je podle něj na dnešní společnosti špatné:
Pracující ženy. Ženy, které se nestarají o svou rodinu a hlavně teda feministky! (čili všechny ženy, které se rozhodly nebýt poslušné hospodyňky rodící spoustu dětí, ale odvážily se mluvit a říkat svůj názor)
Sociálnídemokrati a jejich myšlenka rovnostářství.
Multikulturalismus, který přináší islám.

Jak říkám, chorá mysl. V podstatě se jednalo o životem frustrovaného člověka, který sám neunesl zodpovědnost za to, že je strůjcem svých (ne)úspěchů a tak se rozhodl obviňovat všechny kolem, jen ne sám sebe.

Jakožto člověk, který už nějaký ten pátek strávil v univerzitním prostředí si dávám pozor na ověřování informací a zdrojů, takže mi málem vyskočila kopřivka, když jsem poslouchala, jak lidi na internetu (= Breivik) splácají dohromady pár polopravd a úplných lží, aby získali pozornost a prezentují vše jako důkaz špatného směřování společnosti.

Tohle čtení mě tak bolelo... Předpokládám, že toho chtěl autor tak nějak dosáhnout, takže je to asi znamení, že je to dobře podaný příběh? Srpny otvírají neobvyklé téma gaslightingu a nabízí přímý popis toho, jak se člověk může do takové situace dostat.

Nějak mi ale nesedl styl psaní, ani ten polootevřený konec. Věty jsou krátké a úderné, sledujeme Danielu, jak přechází z jednoho toxického vztahu do druhého. Ve vztahu se Štěpánem je jasné, kdo koho manipuloval, ale vztahu matka-dcery-(otec) je to dost nejisté (což byl asi účel?).

Kniha by v českém knižním rybníčku určitě neměla zapadnout, můj šálek kávy to však určitě není...

5 09.09.2023

Byly Velikonoce a já jsem si potřebovala odpočinout od všeho. Nemohla jsem si vybrat lepší příběh! Avery je obyčejná teenagerka, ovšem jednoho krásného dne se jí život převrátí naruby, když zdědí hromadu peněz. Autorka vás rozhodně nenechá na nic čekat, kapitoly jsou krátké a plné zvratů, takže knihu přečtete na jeden zátah.

Hra o dědictví is giving old money vibes, protože:
1. Avery stojí ve středu pozornosti 4 šíleně geniálních, sečtělých, sofitikovaných bratrů;
2. žije v rozlehlém domě s tajnými chodbami;
3. chodí na gala večery (takže nejste ochuzeni o smokingy, šperky a drahé šampaňské);
4. samozřejmě navštěvuje soukromou školu, kde se nosí uniformy;
5. příběh obsahuje tolik emocí - zášť a touhu po pomstě, smutek, ale i nějakou tu romantiku;
6. tajemství a záhady, které komplikují rodinné vztahy;
:
:
.


Takže konce hlášení, já teď musím vymyslet, kde seženu druhý díl - v knihovně ho z nějakého záhadného důvodu nemají A JÁ NUTNĚ POTŘEBUJU POKRAČOVÁNÍ.

5 11.04.2023

▶Jeri- tahle postava mě vážně zaujala. Nejprve jsem si na ni nemohla zvyknou, ale pak mi její "střídání pohlaví" přišlo naprosto normální, za mě super vedlejší postava.
▶Strašně se mi líbí ohlédnou se na celou sérii zpětně, je neskutečné, jak bravurně dokázal autor posunout celý svět dopředu. Když srovnám první a poslední díl, je tam obrovská změna- v dobré slova smyslu. Konec knihy mě ale už tak nebavil, přišlo mi, že čtu něco úplně jiného.
▶Nejsem si jistá, jestli se mi líbí, jak celá série skončila. Možná je to proto, že většina YA končí ve stylu žili šťastně až do smrti a tak nejsem zvyklá ta takovýto neutrální konec, něco mě na tom prostě znepokojuje.
▶Větší množství dějových linek nemám moc v oblibě, ale tady mě to opravdu bavilo, zvlášť, když se začínaly protínat a mohla jsem sledovat, jak se všechno spojuje do společného konce.
▶Mojí nejoblíbenější postavou je určitě Nimbus: "Nikdy jsem netvrdil, že jsem bůh, jenom sem mu podobám."♥

5 12.04.2021