barbora3888 komentáře u knih

Není to tak dávno, co jsem začala znovu koukat na seriál Přátelé. Když pak vyšla tahle biografie od Matthew Perryho, bylo jasné, že si jí musím přečíst.
Něco málo jsem o hercově závislosti na alkoholu věděla z médií. Vždycky jsem si ale myslela, že spouštěčem byla až sláva kvůli sitcomu Přátelé. Skutečnost je taková, že Matthew se se závislostí potýkal ještě dávno předtím, než byl vůbec do Přátel obsazen.
Kniha začíná epizodou, která se hercovi stala v covidu, tudíž před cca 2-3 lety, kdy musel akutně do nemocnice a podle doktorů měl jen 2% šanci na přežití. V dalších kapitolách se Matthew vrací ke svému dětství, dospívání, účinkování v Přátelích, ke svým bývalým vztahům (například s Julií Roberts) a k životě po natáčení.
Tuto knihu doporučuji všem, bez ohledu na to, jak moc velkými fanoušky Přátel jste. Místami je opravdu drsná, knihu jsem musela několikrát odkládat a zpracovávat to, co jsem se právě dozvěděla. Nicméně opravdu stojí za přečtení!

4 20.03.2023

Poprvé jsem se o tuto knihu začala zajímat, když jsem viděla tu nádhernou obálku od Myokard. Ninu Špitálníkovou jsem zaregistrovala už dříve, když vyšla její dřívější kniha Mezi dvěma Kimy, do které jsem se tenkrát ale nepouštěla, protože jsem si říkala, že to není čtení zrovna pro mě. Když jsem ale viděla tu obrovskou vlnu pozitivních ohlasů právě na knihu Svědectví o životě v KLDR, nedalo mi to. Moc jsem nevěděla, co od knihy očekávat, protože o KLDR jsem před přečtením knihy věděla jen nějaké povrchové informace a nikdy jsem neměla potřebu zjišťovat si o ní něco více. Proto mě velmi překvapilo, jak moc mě kniha pohltila.

První příběh bývalé severokorejské profesorky jsem četla se zatajeným dechem a na konci jsem celý její příběh dost obrečela. Knihu jsem musela odložit a pokračovat s ní zase další den. Takhle jsem to dělala s každým rozhovorem. Kdyby to nebylo tak silné téma, tak bych knihu určitě přečetla celou za jeden večer. Tak moc mě zajímal každý další osud, ale zároveň to bylo mnohdy tak bolestné čtení, že jsem nemohla jinak. Musela jsem zkrátka každý rozhovor, každý osud rozdýchávat a nechat si chvilku, abych o tom mohla přemýšlet.

Hned po přečtení jsem si pořídila i předchozí autorčinu knihu Mezi dvěma Kimy, které shodou okolností vyšel dotisk. Tak jsem zvědavá, jestli bude stejně tak dobrá jako tato, protože za mě nemůžu jinak než 5*/5*. Pokud si chcete rozšířit obzory, přečíst si něco od české autorky, tuto knihu můžu určitě doporučit.

8 11.02.2021

Román Než jsme se odcizili začíná v přítomnosti, kde se setkáváme s jednou z hlavních postav - Mattem. Matt pracuje v National Geographic už mnoho let. Právě se rozvedl se svou ženou, která nejenže pracuje s ním ve stejné kanceláři, ale navíc čeká dítě s jejich společným kolegou. Matt se od rozvodu s nikým nevídá a ani na nic takového nemá ani pomyšlení. To ví i jeho další kolega, který ho jednoho dne chce vytáhnout do nějakého baru, aby přišel na jiné myšlenky a třeba si našel i nějakou novou známost. Když čekají na metro, Matt si všimne ženy, která mu je hned od prvního pohledu povědomá. Do tváře jí ale nevidí. Až když se žena otočí, pozná v ní svou dávnou lásku Grace. To už ale metro odjíždí a on nemá možnost s ní promluvit. Od té doby nemůže myslet na nic jiného než na to, že jí musí najít. Na sociálních sítích nepochodí, proto dá inzerát do novin a doufá, že se mu Grace ozve.

Od této chvíle Vás čeká nádherný romantický příběh dvou lidí, který se odehrál před patnácti lety. Máme možnost pozorovat vzkvétající lásku Grace a Matta z dob, kdy oba dva chodili na univerzitu. Matt studoval fotografii, často v temné komoře vyvolával fotografie a Grace studovala hudbu, konkrétně hru na violoncello. Matt měl na koleji pokoj hned vedle Grace a už od první chvíle bylo jasné, že si budou rozumět.

1 20.11.2020

Jedná se o psychothriller, ve kterém se řeší téma domácího násilí a stalkingu. Na začátku knihy se ocitáváme v situaci, kdy Lindsay zrovna uklízí v jednom z domů (vede uklízecí firmu), když má pocit že jí někdo sleduje. Lindsay ví, že jejího bývalého manžela Andrewa právě pustili z vězení a má strach, že se jedná právě o něj.

V následujících kapitolách se společně s Lindsay vracíme do minulosti, kdy ještě s Andrewem žila a společně vychovávali dceru Sophii. Andrew byl skvělý táta a do jisté doby i skvělý manžel. Konkrétně do doby, než začal Linsay bít. Ta se proto rozhodla, že společně se svou dcerou z domu utečou. To se jim nakonec s pomocí pár přátel povedlo. Následně Andrewa zatkli a Lindsay začala se svou dcerou žít nový život.

V knize se střídají pohledy Lindsay a její dcery Sophie. Můžeme tak nahlédnout i do vztahu matky s dcerou, což se mi na knize moc líbilo. Vlastně až na trošku jiný konec než jsem očekávala, (ale to už je můj problém :D) se mi kniha moc líbila a velmi dobře se mi četla.

16.09.2020

Kniha je psaná z pohledu autistické dívky jménem Ginny. Ta byla jako malá svou matkou odmítnuta a nyní se nachází v milující adoptivní rodině. Vychovávat jí je někdy náročné, ale Ginny i její rodiče Napořád se snaží co to jde, aby se jim žilo dobře.

Ginny má každý den přesně rozvrhnutý a má moc ráda seznamy. Jejím každodenním bodem číslo jedna je vrátit se do domu své matky a zachránit panenku, kterou nechala pod postelí. I přes to, že jí rodiče Napořád stále vysvětlují, že vrátit se ke své matce není bezpečné a že žádná panenka v domě nebyla. Ginny ale stále trvá na svém...

Kniha je velmi čtivě napsaná a ocitnout se v hlavě autistického dítěte a poznat, jak přemýšlí je více než zajímavé. Sám autor si se svou manželkou autistickou dívku adoptovali a tak mohl vzniknout tento román, kde mohl přesně vystihnout osobnost dítěte s autismem.

3 16.09.2020

(SPOILER) Na začátku knihy se seznamujeme s ústřední postavou celé knihy, kterou je Emma O'Donovanová. Emma je osmnáctiletá holka, která je krásná, mezi všemi oblíbená a která sní o krásné budoucnosti. Mimo to je ale i podlá, tak trochu do větru, ráda se napije nebo vezme nějakou drogu. I přesto by ale snad každá holka chtěla být jako ona. Až do osudného dne, kdy jde s kamarádkami na večírek a obrátí se jí život naruby.

Emminy rodiče se vrací z víkendu, který dostali jako dárek k výročí. Emmina máma vidí na terase něco ležet. Vypadá to jako velký pytel na odpadky. Jakmile přijde trošku blíž a uvědomí si, že je to její dcera, rozběhne se k ní, aby zjistila, co se stalo. Myslí si, že je Emma mrtvá. Leží na terase, bez spodního prádla, jen v krátkých černých šatech. Musí tu ležet už dlouho, protože slunce už jí spálilo obličej tak, že se jí udělaly puchýře. Ale je naživu. Její matka jí ihned vezme do nemocnice, aby jí vyšetřili. V tu chvíli ještě vůbec netuší, co se její dceři stalo.

Klidně bych se obešla bez dlouhého úvodu, kdy jsem si akorát pletla postavy a nemohla se do knihy vůbec začíst. Jakmile se ale děj začal rozvíjet, už se četla skoro sama. Knihu bych doporučila starším čtenářům, protože i mě bylo z některých pasážích v knize opravdu špatně. Musím ale říct, že to je nejvíc silná kniha, kterou jsem minulý rok četla.

1 16.09.2020

Pacholkův blog pacholek.com jsem objevila ve chvíli, kdy TMBK na svůj instagram nasdílel hlasování do Křišťálové lupy a zmínil tam právě Jirku, který byl do ankety nominován.

Od chvíle, kdy jsem rozklikla odkaz s blogem, jsem se od něj nemohla odtrhnout a přečetla jsem skoro všechny příspěvky najednou. Autor mě okamžitě zaujal svou upřímností, otevřeností a bezprostředností.

Jirka na svém blogu a později i v knize popisuje den po dni, co spolu s manželkou Kačkou prožívali od nehody na motorce, kterou nezavinili. Autor popisuje amputaci nohy, přemisťování kostí a celkově bolestivé zotavování z nehody jeho i své manželky. Celé to ale popisuje tak trochu s humorem, nadhledem a s pořádnou dávkou sarkasmu. A to se mi líbí úplně nejvíc. Že i přes tak vážnou nehodu, kdy jim šlo o vteřiny, nezanevřeli na život a naopak se snaží zapojit do běžného života co nejdříve i přesto, že to není vůbec jednoduché. Smekám před Jirkou i Kačkou, že to takhle zvládají a podporují sebe navzájem.

V knize se kromě zápisků, které můžete znát z blogu, setkáte například i s rozhovory se záchranáři, kteří u nehody byli, nebo s rodinnými příslušníky. Navíc skoro na každé stránce máte nějaký čárový kód, který odkazuje buď na video, fotku, nebo třeba gif, který souvisí s textem, který právě čtete.

16.09.2020

Po přečtení knihy Rekonstrukce mi bylo jasné, že si musím přečíst i další knihy od Viktorie Hanišové. Měla jsem za to, že Rekonstrukci nemůže už nic trumfnout, ta kniha byla prostě skvělá. Anežka mě ale zasáhla ještě o něco více.
Tato kniha je pro mě příkladem toho, že né všichni mají na to, být rodičem. Hlavní postava - Julie se tak moc snaží, aby sama sebe přesvědčila, že Agnes je ve skutečnosti její vysněná Anežka, až zapomene být matkou. Kniha se opírá o témata jako je komplikovaný vztah mezi matkou a dcerou, předsudky, rasismus nebo neplodnost. Hodně silný příběh..

10 01.09.2020

Předchozí dvě knihy s vyšetřovatelem Holgerem Munchem a Miou Krügerovou se mi moc líbily, proto jsem se pustila i do čtení v pořadí třetí knihy od tohoto autora.
Kniha se mi četla velmi dobře, měla jsem jí přečtenou asi za dva dny. I přesto musím říct, že to byla zatím nejslabší autorova kniha. Hodně se střídaly dějové linky a pohledy osob a já chvílemi měla co dělat, abych se v příběhu zorientovala. Také pasáží, kde bylo popisováno vyšetřování bylo velmi málo a naopak v knize bylo až nadmíru zbytečné "omáčky". I tak se mi kniha líbila, byla opravdu napínavá a já do poslední chvíle absolutně netušila, jak to celé dopadne.

1 01.09.2020

Nádherná kniha!

11.08.2020

Nádherně napsané, zajímavé téma, ale asi si knihu spíš znovu přečtu až budu o něco starší. Jsem si jistá, že se mi bude líbit víc..

2 23.02.2020

Na to, jak se mi Šelma líbila, mě Hračkář docela zklamal. Nebyl zdaleka tak napínavý, jako předchozí díl a chyběla mi tam nějaká akce. Celý děj se tak divně táhl. Po pravdě teď vůbec nevím, jestlli se mám po tomhle pouštět do Teorie vraždy...

3 23.02.2020

V tomhle se musí najít snad každý introvert...Nádherná kniha!

7 23.02.2020

Začátek vypadal nadějně. Asi v polovině jsem se už musela přemáhat, abych knihu neodložila nedočtenou, což ze zásady nikdy nedělám. Asi jsem čekala něco trochu jiného...

3 23.02.2020

Terku sleduji už strašně moc dlouho na instagramu, takže hned jak jsem zjistila, že bude vydávat knihu jsem počítala dny, kdy už si ji konečně budu moct přečíst. Předčila mé očekávání a já jsem se v mnoha situacích, které Terka popisovala, našla. Tato kniha mi předala opravdu hodně a zasloužila si speciální místo v mé knihovně.♥

23.02.2020

Je to až k neuvěření, ale dočetla jsem svojí první odeonku! Dlouhou dobu mi nešlo se do žádné začíst a mohl za to z velké většiny font, kterým jsou odeonky psané. Delphine de Vigan mě ale tak moc vtáhla do příběhu, že jsem na nějaký font po pár stránkách úplně zapomněla.

2 23.02.2020

Nejsem fanouškem poezie a po knize jsem sáhla jen kvůli knižní výzvě. Po přečtení jsem se akorát utvrdila v tom ,že poezii nerozumím a už vůbec ne téhle instagramové :D..

4 23.02.2020

Pracuji v knihkupectví a myslím,že k nám často chodí ti samí zákazníci jako k autorce do obchodu. :D Podle mě kniha musí pobavit každého, kdo někdy pracoval jako prodavač. Zákazníci jsou radost ♥. Twitter účet je neméně zábavný. Doporučuji!

2 23.02.2020

Nápad dobrý, ale zpracování nic moc. Po knize bych nebýt knižní výzvy nejspíš nesáhla.I když byla kniha celkem čtivá, nedokázala mě vtáhnout do dějě tak, jak bych si představovala.

1 23.02.2020

Měla jsem tu čest se s autorem setkat na loňském Světě knihy a poslechnout si, co dalšího chystá. Do knihy jsem se z počátku nemohla moc začíst a stále ji odkládala. Potom jsem se ale začetla a přečetla ji jedním dechem. Není lehké najít v tomto žánru někoho, kdo něčím vybočuje. Ahnhem to ale dokázal a já se těším, až se pustím i do dalších jeho knih, které už mám doma.

3 23.02.2020