babystar komentáře u knih
Ke knize jsem se díky "Čtenářské výzvě" vrátila po čtyřiceti letech. Nepamatovala jsem si obsah, ale jen to, že se mi tenkrát líbila. I teď jsem si četbu užívala. Je to lehké čtení z anglického venkova asi na začátku 50. let 20. stol. o tom, jak se vyhnout daním a jak najít ženicha pro nejstarší dceru. Z knihy také čiší myšlenka, abychom si života užívali a překážky jsou od toho, aby se překonávaly. Jinak jsem při četbě měla stále hlad a chuť na pořádného "frťana".
Po knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě a netušila jsem, že budu číst celou noc. Její poselství vidím ve dvou rovinách. První rovina "lidská" vypovídá o tom, že když začnou "pracovat hormony", tak je i suchar, jakým byl Harlan, schopen zničit i Věčnost. Druhá rovina "společenská", že nikdo nemá právo měnit Skutečnost podle představ někoho o ideální společnosti, že je lepší evoluční cesta, která zajišťuje rozmanitost v Nekonečnu, než sociální inženýrství, které vede k uniformitě ve Věčnosti.
Místy nudná oddechovka. Od autora jsem už četla zábavnější knihy (Kromě sňatku uvážím cokoli).
Knihu jsem si vybrala díky "Čtenářské výzvě", protože už hodně dlouho nemusím číst povinnou četbu. Původní pověst znám, takže mne děj nepřekvapil. Možná v mládí bych byla nadšena příběhem lásky a nenávisti, ale teď mne spíš zaujalo slepé následování krysaře, jehož píšťala slibovala lidem ráj, ale přivedla je k propasti a přinesla jim smrt (kolik "proroků" nám již slibovalo ráj na zemi a jak to dopadlo...). Naděje na nový život však umírá poslední ( zapomenuté dítě a prosťáček zachrání svět ?...)
Zvláštní příběh, který jsem přečetla jen díky "Výzvě". Jestli má v sobě nějaké poselství, tak já jsem z něho vyrozuměla, že "nejhorší jsou splněná přání", "všude dobře a doma nejlíp" a "nedělej ze sebe něco, co nejsi". Zajímavý byl popis situace v Izraeli a Indii i myšlenka, že rozhádané národy sjednotí společný nepřítel.
Historická romance ze začátku 19. století. V podstatě příběh o závisti, která vede až k vraždě. Musíte ho však vyloupnout z mnoha úvah (má mne rád/a, přitahuji ho/ji, nebyl/a jsem příliš smělý/á) a z popisů milostných scén opravdu nevhodných pro děti (jsem ze "staré školy" a raději používám svou fantazii).
Do třetího případu doktora Pivoňky jsem se nemohla nějak začíst. Pro mne tam bylo příliš mnoho šifer a hádanek. Až ten konec měl nějaký spád. Autor ukázal dobu protektorátu jako dobu, kdy se člověk bál říci i anekdotu a byl pořád jednou nohou, kdyby jen v kriminále, ale hned v koncentráku, kde šlo o život. Dr. Pivoňka musel "tančit mezi vejci" a nakonec bylo příliš mnoho mrtvých úplně k ničemu...
Tak toto druhé vyprávění dr. Pivoňky jsem přečetla přes noc na jeden zátah. Odehrává se v době "Mnichova" a "druhé republiky", kdy se z loajálních Němců stávají obdivovatelé Třetí říše, z horlivých vlastenců fašisté a za úhlavního nepřítele jsou vyhlášeni židé. Je to těžká doba, kdy se ukazují lidské charaktery a dr. Pivoňka i za cenu ohrožení života odhalí, co se skrývá za vraždou záletníka a následnou "sebevraždou" krásné naivky.
Odjakživa mám ráda detektivky se slečnou Marplovou, snad i proto, že také často používám při řešení problémů její postup: "... ten X.. mi připomíná toho Y.., který jednal tak a tak...". Jen nevím, zda to dělám odjakživa, nebo jsem se inspirovala detektivkami paní Christie. A protože si zásadně nepamatuji, kdo byl vrah, tak její knihy mohu číst stále dokola (a taky to dělám).
Detektivní příběh z Prahy v 30. letech 20. stol. Z knihy je cítit, že byla psaná před padesáti lety, takže v napětí nemůže soutěžit s dnešními thrillery. Nicméně své kouzlo má. Zaujala mne atmosféra tehdejší Prahy, na jedné straně potrhlý milionář, sebestřední "spisovatelé", podvádějící soukromý detektiv a na druhé straně zpočátku naivní dr. Pivoňka, důvtipná Boženka a "půdař", který má své zásady. Není to strhující četba, ale přečíst se to dá.
Příjemné počtení s obměněnými hrdiny z místa, kde žijí zatím v míru katolíci a kališnici a kde se Adam z Dobronína pokusí, vyřešením několika vražd, zabránit příchodu inkvizice.
Je to už čtvrtá knížka autorky, kterou jsem přečetla a zatím podle mne nejlepší. Střídáním osudů staré ženy a její praneteře se před námi odvíjejí lidské osudy, v nichž je láska, bolest, nenávist a nakonec i odpuštění. Jsou v ní situace smutné, ale i humorné, kdy jsem se fakt zasmála. A nechybí samozřejmě i romantika, osudová rozhodnutí a v podstatě dobrý konec. Kuchařky zde naleznou i předpisy na cukrovinky. Občas se mi sbíhaly sliny, či bolely zuby.
Jsem trošku na rozpacích. Mám sice ráda knihy, v nichž se ženy dokáží postavit na vlastní nohy, ale bohužel... Zažila jsem rušení knihoven, propouštění, výběrové řízení a hledání nového zaměstnání. Nikdy se žádný charakterní svalnáč neobjevil, aby pomohl. Docela mne rozesmála naivní představa, že si lidé kupují staré knihy z knihoven ( jsou totiž docela zničené a ani za 2,-- Kč si většinu nikdo nekoupí) a najednou celá obec veřejně čte. Řekla bych, že je to kniha knihovnických snů, ale možná, že ve Skotsku to je jinak. Nicméně krajina tam musí být nádherná a neměla bych nic proti tomu strávit dovolenou v takové luxusní chalupě, v jaké bydlela Nina, a ten farmář by nakonec taky nebyl k zahození.
Drobná knížečka, kterou bych doporučila jako povinnou četbu všem zahrádkářům. A ti, kteří nezahradničí si při její četbě mohou zlepšit alespoň náladu. Krásná čeština a milý humor potěší každého.
Tak jsem ráda, že jsem přece jen začala číst i druhou část Pollyna příběhu. Nakonec se mně líbil daleko víc než první. V knize bylo mnohem více napětí a problémů, s nimiž se lze potýkat i v normálním životě, nejenom v tom románovém. Polly musí "bojovat" s hnusným šéfem a pak sama se sebou. I milionář Reuben zjistí, že peníze jsou kulaté a mohou se rozkutálet. Že to samozřejmě všechno dobře dopadne, je už jen "třešnička na dortu".
Nic moc. Asi je to kniha na dovolenou a nejlépe k moři. Prostředím i trochu dějem mi připomínala knihy R. Pilcherové. Nicméně jako oddychovka se číst dala.
Poněkud neobvyklá detektivka o detektivovi, z něhož si všichni dělají legraci, kolegové i rodina ho svým způsobem ponižují, ale on zaujímá tak trochu švejkovský postoj. Originálním způsobem se dostane z (na první pohled) bezvýchodných situací a čtenář se u toho ještě zasměje...Kniha se mi četla dobře, ale autorovy historické knihy jsou lepší.
Moje zamilovaná kniha, kterou jsem už četla několikrát a stále se vztekám na neurvalého Douglessina přítele a fandím Nicholasovi.
Skutečný příběh a jedna z mála knih, která mne rozplakala.
Jediná kniha, která mne svého času přinutila přemýšlet, zda i v mém životě byla situace (jakási životní křižovatka), kdy bych mohla změnit svůj osud.