babystar komentáře u knih
Nestárnoucí detektivní příběh ze středověké Číny. Spravedlivý a vynalézavý soudce Ti vyřeší případ znásilnění a vraždy dcery řezníka, případ podvodu v klášteře, z něhož si samozvaný opat udělal "reprodukční kliniku" a případ krevní msty. Vzhledem k tomu, že autor byl orientalista, tak věřím, že prostředí a život lidí v těchto fiktivních příbězích se přibližuje realitě cca 15. stol. Příběhy plynou poklidně. Soudce Ti jedná promyšleně a systematicky (i když jeho pomocníci ani čtenáři nemusí chápat, proč tak činí) a po dramatickém vyvrcholení vždy svoje myšlenkové pochody a postupy podrobně vysvětlí. Jsou to příběhy pro ty, co mají rádi detektivky, ale ne krváky.
Veselé příběhy z doby, kdy po venkovských cestách chodili pěšky nebo jezdili na kole četníci a největším zločinem byla krádež slepic.
Nic moc nezaujalo. Musím souhlasit s hodnocením SBH. Ten příběh byl tak "sluníčkový", až se mi chtělo řvát. Gayové s miminkem, hrdinové různých barev pleti, snad i uhlíková stopa a nikdy neuvěřím, že by takoví VIP hrdinové byli tak nezištnými přáteli holky ze zahradnictví. Asi už na takovou romantiku nemám...
Docela spletitý příběh autora "americké drsné školy", která z dnešního hlediska drsná vůbec není. Přidávám se k "Saseně" - byla jsem z toho jelen. Vražd tam bylo docela dost, Marlowe také slízl nejednu ránu, a opět jsem hodně dlouho nevěděla, kdo je kdo. A ještě k tomu jsem poslouchala jako audioknihu, v níž předčítající ráčkoval.
Čtvrtý příběh z prázdninového kempu o tom, kam může vést nuda, drogy a bezútěšné prostředí. I za mého mládí se lumpačilo, ale proti tomu, co vyváděly děti v tomto příběhu, to byly jen nevinné dětské hry. Všichni o tom věděli, pro všechny to byly "jen děti" a jejich hry, až se "ucho utrhlo".
To, co se z únosů dětí vyklubalo, bylo docela překvapivé a Kettovi přibyly další modřiny.
Tentokrát mám z knihy rozporuplné pocity. První dojem: Ket je Kostěj Nesmrtelný. Ovšem pan Google mne vyvedl z omylu. Kostějem je totiž Prasák a Kett ho musí přemoci a konečně vysvobodit Billie. Příběh se mi nelíbil, je moc spletitý a míchá se do něj moc politika. Dětičky jsou opět otřesné a Ket je "nezmar". Doufám, že další díl série bude uvěřitelnější.
Docela nechutný příběh, v němž se šéfinspektor Kett přesvědčí, že nic není takové, jak se na první pohled jeví. Pachatel mi "došel" až zároveň s Kettem. Dětičky se už poněkud zcivilizovaly, ale jen díky nové chůvě. Jejich otec na jejich zvládnutí nemá ani schopnosti a ani čas. Ani Kett sám se ovšem nepoučil a opět riskoval život. Naštěstí měl kolem sebe obětavé kolegy.
Poslechla jsem si jako audioknihu, která je opravdu výborně načtená. Vím, že se vymykám předchozím hodnocením, ale samotný příběh mne nijak nenadchl a knihu bych asi nepřečetla.
Hodně napínavý detektivní román o tom, jak to dopadne, když se "kozel stane zahradníkem". Robert Keťt se ani nestihne zabydlet se svými třemi malými dcerami v novém působišti a už se přimíchá k případu únosů malých dívek. Šéfinspektor Kett je sympaťák, ale jeho děti jsou děsné. Četla jsem v rámci čtenářské výzvy.
Na své nové misi na planetu Stark se Stone přesvědčí o pravdivosti rčení, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Snaha po konsolidaci společnosti po krvavé občanské válce totiž na Starku vedla k tyranii Velké trojky. Nu a Stone s Rayem nemají nic jiného na práci, než pomoci vzbouřencům. Je to jednoduché čtivo, ale občas je dobré, když víte, že vše dobře skončí a dobro zvítězí nad zlem.
Nenáročná pohádka pro dospělé, kde vítězí dobro nad zlem a mužnému hrdinovi padají k nohám nejen krásné ženy, ale i mrtvoly nepřátel. Četbou jsem splnila 11. téma čtenářské výzvy na rok 2024 - autor nosí brýle a příběh se odehrává ve vesmíru.
Příběh o tom, že všechno zlé je k něčemu dobré. Vzhledem k tomu, že se jednalo o příběh inspirovaný skutečnou událostí šlo i o narušení obrazu "ideálního Západu", kdy deindustrializace v 80. letech 20. stol. vedla k lidským tragédiím a rozkolu vesnické společnosti. Co se týká hlavních hrdinů, tak Eleonora mi připadla přehnaně tajnůstkářská a zbytečně posedlá nějakou těžkou vinou a Daniel by zasloužil za to, jak se zachoval v těžké chvíli, spíš pár facek než odpuštění.
Opravdu naivní detektivka o tom, jak skupina čtenářů knihovny zjistí, co se vlastně stalo u staré vily. Poslechla jsem si i rozhlasovou hru. Ta byla samozřejmě zkrácená a trochu pozměněná.
Milé čtení, či ještě lépe poslouchání, při němž dostanete chuť pořídit si domů koťátko.
První dojem? Detektivka z doby, kdy policie neměla mobilní telefony a počítače byly výjimkou. Trochu mnohomluvný příběh vyšetřování jedné autonehody a ještě spíše pitvání jedné lidské duše. Číst se to samozřejmě dalo, jen ze způsobu vyšetřování poručíka Petráka mi šel mráz po zádech.
Cimického detektivky s doktorem Dvořákem si vždy ráda přečtu.
Příběh o tom, že pomsta nebývá vždy sladká. Paní Agatha nám ukazuje, jak je popis jedné události, očima nejen "pěti prasátek", ovlivněn životními postoji účastníků. A pak na základě přesné interpretace faktů dokáže geniální Hercule Poirot odhalit i po šestnácti letech skutečného pachatele. U detektivek, i když je čtu už po několikáté, si většinou pachatele nepamatuji. Tentokrát jsem si však bohužel pamatovala filmové zpracování, a tak pro mne výsledek pátrání nebyl překvapením. Přesto jsem si do čtenářské výzvy tuto milou detektivku velice ráda přečetla znovu.
Na pokračování osudů bratrů Milesových jsem byla opravdu zvědavá. Některý příběh mne bavil, jiný nudil, ovšem, co mne zarazilo, byla spousta opravdu sprostých slov. S erotickými scénami jsem samozřejmě počítala, ale tak sprostá slova z úst jemných, krásných a vzdělaných žen..., to bylo na mne moc. V USA prý nejdou pro sprostá slova daleko (že by i v Austrálii?), ale u nás se to snad nemuselo překládat tak doslova. Zvláště, když se děj odehrává ve VIP společnosti a ne mezi spodinou a narkomany. Za to dávám hvězdičky dolů.
Opět napínavá četba na poněkud kontroverzní téma o tom, že za náš charakter může genetika (dědičnost). A protože Josie opět v soukromém životě pohořela, myslím si taky jako Kačka-knihomol, že skončí v náručí Noaha. Uvidíme!
Tak dlouho se chodí... vraždí, až vás někdo dopadne. První příběh série s Josie Quinnovou. Kniha napínavá až tak, že jsem četla celou noc. Josie mi přišla poněkud hysterická, ale asi při svém workoholismu měla důvod. Oceňuji, že autorka, i když se jedná o velmi smutný příběh, nepopisuje podrobně drastické scény (i když krve a mrtvol je dost a dost). Nechá to na fantazii čtenáře a já jsem se staženým žaludkem nemusela moc přeskakovat. Chystám se na další díl.
Detektivní povídky zhruba z 50. - 60. let 20. stol., v nichž si můžete vyzkoušet své detektivní schopnosti. Povídky jsou různé kvality. Některé nudily, u některých jsem se i zasmála, některé mi přišly nějak zmatené. Poručík Borůvka mi občas "nesedl". Měl by být zhruba čtyřicátník, má zálusk na mladá děvčata, byl učitelem tělocviku, ale je popisován jako tlustý, neohrabaný a vzteklý děda. Uvidím, jak se bude vyvíjet v dalších knihách.