b2z komentáře u knih

Tak to byl koncert … čtení jsem pojal vcelku komplexně a posháněl jsem si všechnu muziku, na kterou Phil v knize odkazoval … úžasné … včetně posledního vystoupení z června 2017 (https://youtu.be/Hr-XC3rFDgs), kde v doprovodné kapele na bubny hraje Philův syn Nicholas. Tvorbu Phila Collinse prostupuje autentičnost. Jen těžko by jeho písně někdo obvinil z vypočítavosti a prvoplánových postupů, i když jsou primárně zařazeny do popu 80. a 90. let. Vše je viditelně (slyšitelně) prožité.

A stejně je na tom i tato kniha. Mísí se zde pokora, city, zklamání, obvinění a některé části si až protiřečí, ale o to více je obsah uvěřitelnější. Čím blíže jsem byl ke konci knihy, tím více jsem četbu zpomaloval. Aktuálně prožívám abstinenční příznaky.

Vždy jsem obdivoval Phila Collinse jako skladatele, zpěváka a bubeníka, ale po přečtení této knihy má můj největší respekt. Děkuji za hudbu i za knihu.

13 31.10.2017

Nepadá mne jediné … TO JE PROSTĚ NÁŘEZ !!! Pokud dříve vydané dílo pana Foglara někdo podrobuje drobnohledu a hledá chybičky, určitě si něco najde. Ale ZAHÁDA HLAVOLAMU je opravdu mistrovské dílo. Jako dítě jsem celou trilogii zhltal během několika dnů. Po 25 letech ve mne první příběh trilogie zanechává úplně stejné pocity. Na začátku devadesátých let jsem udělal docela dost velký průšvih a měl jsem od rodičů zakázané úplně všechno. V té době jsem šel s tátou v Praze po Václaváku a v jednom obchodním výkladu byly „čerstvé“ desky Záhady hlavolamu. I přes to, že na mne byl táta totálně naštvaný, mi ty desky koupil a já je následně dennodenně „sjížděl“. Melodie od Zdeňka Merty mne provází celý život. V roce 1988 celou knihu bezvadně namluvil Jaromír Meduna. Díky, pane Foglar !!!

12 16.11.2019

Kdo nezažil, nepochopí. Základní lyrický podklad, který si na Portách, Zahradách, Slunovratech, Dostavnících odžilo stovky trampů, folkařů, bluegrásistů, countrymanů, je bez vlastní zkušenosti neuchopitelný. Příběh je vyprávěný jedním dechem a dokonale vystihuje atmosféru a vnitřní rozvrácenost muzikantů. Po dvaceti letech mám „marnou touhu obrátit loď v řece času zpátky k prameni“. Kamarádi, ahoj!!!!

10 26.03.2022

Osobně nemohu plně souhlasit s PR označením „foglarovsky“ laděný příběh. Foglarovky jsou trošku jiný „level“, mají více vrstev a poloh. Na druhou stranu to PR zafungovalo. Prodavačka v knihkupectví jedné paní knihu doporučovala jako moderní „foglarovku“ a z tohoto důvodu jsem po ní sáhl i já, koupil ji dětem dětem. Aktuálně už mám asi daleko k primární cílové skupině, a těžko se s hlavními hrdiny úplně ztotožním, ale za mne fakt dobrý. Prašina je tajemná, romanicka i drsná část Prahy. Příběh „jede na steroidech“, takže vás celou dobu nenechá vydechnout. Hlavní náctiletí hrdinové jsou na jednu stranu moulové a nešikové, ale na druhou stranu i inteligentní a výkonní. Tady musím souhlasit s komentářem níže, že takové tempo bez odpočinku, jídla, pití a vhodného vybavení by asi nezvládl ani Chuck Norris nebo Macgyver, ale v tomto případě je to vlastně irelevantní. Jde o ten „feeling“, a to kniha splňuje na 100%. Ještě tedy musíte přistoupit na fakt, že po více než sto letech žádná „vědecká expedice“ nepřišla na důvod, proč na Prašině elektřina nefunguje. Jinak čistá zábava. A ještě ... příběh je velmi dobře namluvený Matoušem Rumlem, ale přijdete tím o zajímavé ilustrace Karla Oshy.

10 28.04.2020

Červený trpaslík a Stopařův průvodce Galaxií nemohou chybět v žádné kniho/videotéce sci-fi fandy. Není co dodat. Je to tak prosté a zábavné ;-) … Zkusil jsem tuto knihu odposlechnout v interpretaci pana Dyka a není to rozhodně můj šálek kávy … L. Prosser je namluven jako Václav Havel, Ford je nejspíš asi zfetovaný, Vogon Jelc jako Kája Gott a Zafod je asi ostravak či co a Všehomíra času Miloš Zeman … pro mne totálně děsivý zážitek dehonestující knihu.

8 07.09.2021

Posledního dílu jsem se bál ... jen málo které vícedílné ságy dokáží v posledním díle vygradovat a podtrhnout celou sérii. Podle mého se to paní Rowlingové bezezbytku povedlo. Klobouk dolů. Nejenže dokázala většinu záhad vysvětlit, ale celý příběh udržela v rovině napětí, které mne nutilo číst stále dál a dál. Poprvé jsem knihu dočetl třetí den po vydání a za všechny, kteří nepřežili si dnes smutním, stejně jako v roce 2008.

8 17.01.2018

Touché … tak to mne dostalo … Lukáš Hejlík si to v audioknize od OneHotBook rozhodně užíval … a já též … hlubokomyslné postřehy otce, které jsou zabalené do humoru …

7 27.05.2021

První díl Reachra ... nemohu dát méně než 5 hvězd ... tato kniha může za to, že jsem dalších více než dvacet přečetl, stejně jako tuto, jedním dechem. Jako dítě jsem měl rád westerny ... pro mne je Reacher takový detektivní western-army thriller pro dospělé. Parádní oddech.
V roce 2018 vyšla i audiokniha od OneHotBook, kterou výborně namluvil Vasil Fridrich.

7 22.05.2018

Knihu jsem přečetl na jeden zátah a celou dobu jsem se bavil. Oproti Marťanovi byla „méně uvěřitelná“, za to parádní oddechovka, která má spád. Autor použil velmi podobný způsob vyprávění jako v Martanovi, v první osobě, ale tentokrát pouze z pohledu hlavní hrdinky. Společnost na Artemisu je plošší, méně propracovaná a detaily v knize jsou zaměřeny více na technickou stránku a celou strukturu doplňuje detektivní zápletka s akční částí. Ač v předchozím textu srovnávám Artemis s Marťanem, tak toto srovnání myslím čistě orientačně, pro představu. Artemis je oproti Marťanovi čistá sci-fi. Postavy jsou příjemné, až Star trekově utopistické (mimochodem je zde i zajímavý odkaz na tento sci-fi kult). Já jsem velmi spokojen.

7 08.05.2018

Bomba! U čtení jsem měl často problém se vrátit do reality, kde jsou cesty na Mars s lidskou posádkou ještě utopie. Desítky fyzikálních a chemických údajů mne trošičku způsobovaly šílenství, kdy jsem musel mnohokrát číst odstavce znovu, ale bez nich by tato kniha nebyla "to ono". Posledních několik kapitol jsem zhltal na posezení. A to jsem viděl film. Mimochodem jsem měl možnost si pustit i audio verzi knihy, kterou namluvil pan Zadražil a Vondráček a musím smeknout, že se jim to opravdu povedlo. Ať se to možná na první pohled nebude zdát, tak má tento příběh hluboký lidský přesah. Díky, Marku Watney!
PS: Mimochodem teď čtu 6. díl Expanze a v patnácté kapitole je zmínka o vesmírné lodi Mark Watney z Marsu ;-)

7 07.03.2018

Opravdu mega super hyper jízda. Ano, o situaci ve vesmírném kontinuu se opět nic moc nedozvíme a vnitřní vývoj a hlubší pocity postav se nekonají. Ale když o tom tak přemýšlím, asi proto mne to tolik pohltilo. Druhý díl je stejně jako první filmově-seriálová lahůdka typu The Expanse nebo Battlestar Galactica, která ale předpokládá, že si vesmír okolo domyslíte … a u mne to fungovalo. Netuším, jestli to bude funkční i u třetího dílu, ale spíše ano. V tomto směru jsem jasná cílovka. Postavy jsou StarTrekově pozitivní a sedí mi, žádný šílený labil se zatím neobjevil, všechny problémy jsou řešeny pragmaticky. Takže vlastně dost utopie.

6 28.02.2021

Chata v jezerní kotlině byla moje úplně první kniha od pana Foglara. Koupil mi ji s velkým nadšením táta v roce 1988 a já ji založil do knihovny bez velkého zájmu, už si nepamatuji proč. Až v roce 1990 vydalo nakladatelství Novinář komiks, kreslený Markem Čermákem. Nevím, kolikrát jsem ho přečetl, ale určitě to bude přes stovku. Pak jsem příběh samozřejmě přečetl mnohokrát i v knižní podobě. Příběh mne uchvátil. Romantika, napětí a detektivní příběh, podtržený smrtí. Úžasnou rozhlasovou dramatizaci v roce 1991 připravil Český rozhlas. Plejáda osobností zde v necelých 60 minutách rozehraje celý příběh. Knihu ještě jednou pod režií Jana Fukse a s doprovodem Štěpána Raka načetl Alfred Strejček, Ondřej Kepka a Michal Suchánek. A v roce 2018 s novým knižním vydáním vydal Albatros i audioknihu, kterou načetl velmi dobře Pavel Neškudla. Doporučuji! Díky, pane Foglar!

6 19.10.2019

Když jsem poprvé četl Tábor smůly, nebyl jsem nadšen. Byl to pohled mladého čtenáře, který nejezdí na tábory pod širé nebe do podsadových stanů. Čtenáře, který chce Rychlé šípy nebo Hochy od Bobří řeky. Myslím, že víc než jednou jsem knihu v ruce neměl. Dnes jsem ji skoro po 30 letech znovu dočetl. Celou dobu jsem se nesmírně bavil a obdivoval Jestřábův vypravěčský humor a nadsázku. Možná je to tím, že posledních 20 let jezdím na tábory do posadových stanů. Bez elektřiny, donedávna i bez mobilního signálu … Kdo ví? Příběhy z knihy jsou odžité a dýchají „člověčinou“. Knihu v roce 1999 namluvil Jiří Kadlec a CD ve formátu MP3 bylo vydáno Knihovnou a tiskárnou pro nevidomé K. E. Macana. Díky, pane Foglar!

6 28.08.2019

Hoši od Bobří řeky jsou asi obecně se stínadelskou trilogií široké veřejnosti nejznámější. Příběh o dobrodružství party správných kluků, kteří si všímají svých odlišností a i proto jsou si blíž. Rikitan používá k osvětě drabet manipulativní techniky, ale myslím, že tento přístup koresponduje s dobou. Detektivní zápletka v druhé části knihy potrhla kvalitu. Vzpomínám, jak jsem byl při prvním čtení úplně napnutý. Kniha byla i několikrát načtena. V devadesátých letech ji pro Český rozhlas namluvil bezvadně Ladislav Mrkvička. Z důvodu, že se jedná o rozhlasovou hru, je text krácen, ale velmi citlivě. I dneska si pamatuji, jak jsem na chatě o prázdninách každý den čekal na pokračování. V roce 1998 ji pro Český rozhlas namluvil i Alfred Srejček, kdy jeho podmanivý hlas doprovází kytara Štěpána Raka. Bohužel se jedná pouze o výběr kapitol. Ale v roce 2018 doprovodila audiokniha načtená Janem Medunou nové knižní vydání. A tentokrát se jedná o načtení celého příběhu. Mohu jen doporučit! Díky, pane Foglar!

6 26.08.2019

Poprvé jsem knihu četl ve svých dvaceti, když jsem ji zabavil jednomu dítěti na táboře ;-) (četl si po večerce) ... do té doby jsem na šílenství okolo Harryho Pottera koukal celkem s despektem. Ani skoro po dvaceti letech tento příběh pro mne neztrácí svůj půvab. Proto jsem se rozhodl celou sérii přečíst ještě jednou ... a znovu jsem se u toho nesmírně bavil ...

6 02.01.2018

Tak toto byla akční sci-fi lahůdka. Autor Vás na začátku čapne a na konci vyplivne. Nemám co vytknout. Děj je citlivě poskládán a obsahuje všeho s mírou. Příběh je spíše epizodní a o hvězdném kontinuu, ve kterém se odehrává, se dozvídáme jen fragmenty. Postavy se chovají uvěřitelně. Už se těším na druhý díl!

5 21.10.2020

(SPOILER) Druhé pokračování Prašiny je ještě více našlapané, než to první. Pokud se příběhem chcete bavit, musíte přistoupit na pravidla autora, a některé úmyslné či neúmyslné nedostatky přehlížet, např. že v Prašině se normálně nepohybují policisté; že se nonstop rozpadá, ale nikdo s tím nic nedělá; že zde nikdo v příběhu nevyužívá moderní vymoženosti a postupy, třeba chemické světlo a moderní mechanické přístroje, které nejsou na bázi elektřiny … Příběh je ještě mysterioznější než ten předchozí. Stejně jako v prvním díle, kdy Jirka s Em nechali Tondu na holičkách, zde Jirka nechá na holičkách i slečnu, která mu dříve pomohla. Autor sice tvrdí, že jeho cílem není čtenáře vychovávat, ale tato část by podle mého přinejmenším snesla trochu více sebereflexe hlavní postavy. Nálada se podobá temnému komiksovému světu superhrdinů. A stejně jako jednička je příběh velmi dobře namluvený Matoušem Rumlem.

5 28.04.2020

Farewell story. Nerad jsem se loučil, posádka Rocinante je moje srdcovka. Poslední příběh Expanse celou sérii nepoškodil a naopak hezky podtrhl. Já jsem spokojený.

3 09.07.2022

Boj o první místo zapadá do základního schématu Jaroslava Foglara. Hlavní hrdina se potýká s osobnostní krizí v dospívání. Hodnotí se v závislosti na ostatních a přemýšlí o vhodných vzorcích chování. Oproti Jirkovi Dražanovi z Přístavu volá je osobnost Petra Solnara vyzrálejší a povahy čestné. Stejně jako v Boji o první místo jsou popisy fyzického vzhledu a charakteru postav v pojetí Kalokagathia, které dnes mohou některým čtenářům připadat až směšné, ale plně korespondují s poselstvím autora. V rejstříku knih může být Boj o první místo směle zařazen mezi moderní publikace s tématem osobnostního rozvoje. Díky, pane Foglar.

3 15.08.2019

Kniha Přístav volá byla poprvé vydána v roce 1934 a já ji poprvé četl o 57 let později. Kolikrát jsem ji v dětství četl, nedokáži odhadnout, ale i po dalších skoro 28 letech pro mne má své kouzlo. Možná je to tím, že i my jsme v době dospívání měli okolo sebe Oty Šperky a Michaly. Také jsme toužili po dobrodružství a ne vždy jsme všechno ze začátku dělali podle pravidel. Kniha je po příběhové lince, oproti ostatním knihám Jaroslava Foglara, vlastně velmi prostá. O to je zajímavější vykreslení hlavního hrdiny, který má k ryze foglarovské postavě dál. Zajímavé je to hlavně z důvodu popisu jeho přerodu k pozitivnímu proaktivnímu přístupu k životu. A to je vlastně hlavním motivem celé knihy. Díky, pane Foglar!

3 12.08.2019