Arocrynn komentáře u knih

Pěkný rozjezd nové série. Jedná se o první dílko od Richelle Mead, které jsem četla. Velmi čtivé, ale nemohu se zbavit dojmu, že jsou v knize "hluchá" místa - taková ta omáčka v podobě "musíme si vysvětlit", která má knize dodat požadovaný počet stránek. Z uvedeného důvodu nemohu dát plný počet hvězd. Jinak dobré a originální.

4 17.11.2016

Skvělý nápad, ale...
(Pozor, následující text obsahuje "bojler", protože bez spoilování to u této knihy ani nejde.)
Máme tady virus, který dokáže oživit některé mrtvé; virus způsobí, že čím později se po smrti probudíte, tím jste zdatnější, rychlejší, snadněji a rychleji regenerujete svoje zranění apod., na druhou stranu za to zaplatíte oslabením (možná až ztrátou) emocí, schopností empatie atd. Když jste měli "resetí smůlu", tak jste se probudili do 60 minut po smrti a zas tak moc se od obyčejných lidí nelišíte. Dobře. Jsou to jasná a jednoduchá pravidla: virus - reset - starší reset - více schopností - méně emocí...
Potom tady máme dívku, která se resetovala po 178 minutách - a v celé knize nepotkáte "staršího" reseta! Na začátku nám ji autorka vykresluje jako nekompromisního, výkonného a bezkonkurenčního zabijáka, který sice má základní pocity (vždyť není robot a autorka nikdy nenapsala, že nemají vůbec žádné emoce), ale kvůli viru jsou takové nemastné, neslané, spíše "zvykové" než uvědomělé. Jenže! Najednou se tam objeví "resetí štěně" (jak jinak, když byl mrtvý jen trapných 22 minut) a našemu emočně plochému zabijákovi číslo 178 stačí pohled do hlubokých hnědých očí, na čokoládově hnědou kůži a (v dané situaci až) na přiblblý úsměv štěněte a stává se z ní uzlíček nervů, který se utápí ve sladko růžovém emočním žužu vlastních hormonálních bouří. Eeee??? Kde se stala chyba?! To už ten virus nepůsobil? Nebo jej "vypotila" při pohledu na to štěně? Bože!!
Tak mám dojem, že jsem koupí knihy dostala Kinder vejce, takové dva v jednom. První polovina knihy je pěkná dystopie s originálním námětem. Ta druhá je červenou knihovnou pro náctileté, kteří ještě věří, že z každé pusy se jim budou rosit kosti a běhat ledové pilky po zádech (nebo to bylo mrazení??).
Rozumím, autorka se rozhodla pro dobře vymyšlenou dystopii, jenže se nedokázala vymanit z mladistvého patosu a najednou potřebovala někde udat ty úžasně vymyšlené věty o "hlubokém pohledu do očí, mrazení v zádech a něžných dotycích" - a možná z nedostatečné zkušenosti to celé nedokázala ukočírovat. Škoda, kniha mohla být mnohem, mnohem lepší. Rozhodně na to měla!

5 16.10.2016

Další kniha od Mileny Holcové, která mne utvrdila v tom, že "toto je skutečně můj šálek kávy!"
Já ta její vyprávění opravdu zbožňuji. Milé, nenásilné, inteligentní, upřímné "drobné" postřehy a zážitky z cest, které často mají přídech společenského faux pas. Kniha je čtivá, poučná a hodně zábavná a ocení ji především cestovatelé, kteří zrovna nepatří do kategorie "all inclusive".
U knihy jsem se nasmála i zavzpomínala, našla jsem v ní hodně zážitků z vlastních cest a upřímně si oddechla u některých, kterým jsem se "vyhnula". Nové poznatky navozují myšlenky k dalšímu cestování. Jak na konci knihy píše sama autorka, motivovat k cestování zrovna nechtěla, ale já děkuji!

7 31.07.2016

Moje první kniha od Mileny Holcové - a - dostala mne! Inteligentní humor, výstižné popisy míst, cit pro atmosféru, ale také pro vše podstatné a zajímavé. Skvělá práce s textem. Dokonce i ojediněle použité vulgarismy (kupodivu) neurazí, jsou výstižné a vhodně doplňují již tak skvělou atmosféru knihy. Popis míst, která jsem prošla osobně, působil jak balzám na duši - jako když někdo vysloví nahlas něco, co si vy jen myslíte.

9 30.07.2016

S postupující sérií se mi knihy čím dál méně líbí, a tak ubírám hvězdy a ubírám...
Tma mi přišla již tak překombinovaná, až byla neuvěřitelná. Nejsem si jistá, jestli ještě stále "tančí" na hranici mezi detektivkou a sci-fi, nebo už "přepadla" přes okraj. Jen si představte, že byste byli na místě pachatele / pachatelů a rozhodli se něco takového udělat jinému člověku, to mít tak vybavení jak z "Nepřítel státu", jinak nevím. A skutečně věříte, že žádná z obětí neměla ve svém okolí nikoho, ale opravdu nikoho z rodiny, přátel či známých natolik rozumného, aby jí uvěřil? Tedy, že "všechny" oběti neměly nikoho... Zdálo se to jenom mě, nebo se lidi z okolí obětí skutečně chovali zcela nelogicky (viz "šéf a sklenička s léky z šuplíku") - opravdu všechny(!) postavy mají jen dvě polohy, černá - bílá, vypnuto - zapnuto?! A co mělo znamenat Catherinino dětství? Jako třešničku na dortu? Tak to už byla třešeň na třešni - snad, aby nás více "mrazilo". No, nepovedlo se. A "hvězdná zápletka"? Tak to je už triple třešeň.
O nelogičnostech v rádoby vyšetřování, policejních postupech a forenzních analýzách už ani nemá smysl hovořit - nezasvěcenému je to jedno, zasvěcený chápe sám...

PS: Dávám dvě hvězdy za "útulek" pro nemocné a odložené policisty tam někde v Pyrenejích! :-D :-D :-D A jdu smíchy umřít do křoví...

16 30.07.2016

Tak já nevím, co je špatně, ale tahle série mi nějak nesedí. Není problém detektiv filozof, není zas takový problém detektiv mrskající latinské citáty, ale - jak to říct, vím, co obnáší práce, kterou Servaz dělá, ale tenhle "detektiv" na to nemá - buď na tu práci máte a děláte ji, nebo nemáte a najdete si jinou.
Teď budu patrně trochu spoilovat, ale přistihla jsem se, že při četbě nepřemýšlím o ději, jako takovém, ale spíše o Servazovi, jestli se mu "něco nestane" - a to z toho neustálého: ...rostla v něm nevolnost..., ...s bušícím srdcem okamžitě webovou stránku zavřel..., ...cítil, jak se mu zrychluje tep..., ...začal polykat..., ledové drápy se mu zatnuly do žaludku - a další a další. Člověk si není jistý, jestli mu ublíží pachatel, nebo jednoduše (konečně) umře na infarkt z vlastní práce, a to se tam opakuje tak často, že ke konci knížky si říkáte, "už aby to bylo". Do toho občas udělá takovou pitomost, že by to ani začínajícího spisovatele nenapadlo - nebo - že by ano(?)
Budiž, dočetla jsem, proto mohu prohlásit: "Bonum certamen certavi, cursum consummavi, fidem servavi ", aneb "Nullus est liber tam malus, ut non aliqua parte prosit".

15 30.07.2016

Zajímavé kriminální případy z dob Rakouska-Uherska a první republiky, ALE... No, nevím, některé části jsou napsané velice čtivě, ale jindy jsem se textem musela prokousávat, také mi vadily občas se opakující pasáže.

3 24.06.2016

Co na knihu říct? Prostě je skvělá, doporučuji ji všem zájemcům o ptáky.

4 29.05.2016

23. listopadu 1457 náhle zemřel mladý král Ladislav Pohrobek. Byl mladý král nemocen a jakou chorobou, nebo byl otráven? Zemřel mladý král na mor, nebo za jeho smrtí stál Jiří z Poděbrad, jak se snaží naznačit některé historické zdroje?
Na kostře krále byl zjištěn překvapivý nález. Kosterní pozůstatky nesly mnohočetná patologická ložiska, zejména na mozkovně, lopatkách, pánvi a kostrách rukou i nohou...
Na základě nálezu bylo možné konstatovat, že král zemřel přirozenou smrtí na akutní hemoblastomatozu lymfatického typu, tj. na zhoubnou krevní chorobu typu leukemie, která již přešla do nádorové formy.
Při posouzení podoby mladého krále byly zjištěny zejména nápadné znaky typické pro Lucemburky, napovídá tomu i nápadná shoda ve vzhledu krále Ladislava s jeho dědečkem císařem a králem Zigmundem.

3 29.05.2016

Předchozí díl Marco mne vůbec neoslovil a vypadalo to, že se sérií Carla Morcka skončím, ale Nesmírný splnil moje očekávání a vyšvihl laťku opět vysoko. Doufám, že Jussi si tuto úroveň i nadále udrží.

7 29.05.2016

Ne, opravdu mi nesedla. Čekala jsem hloubku, čekala jsem látku k zamyšlení, čekala jsme odhalení sebe sama, ale dostala jsem... Co jsem vlastně dostala? Stále se opakující plytké věty zabalené do rádoby hezkého hávu. Už jen chybělo, aby na konci každého "zákona" bylo "Aleluja".
Dvě hvězdy za čtivé příběhy na začátku kapitol.

7 27.05.2016

Rozsáhlá a opravdu nejkomplexnější studie o houbách, kterou lze v současné době u nás získat. U každého druhu je přehledná fotografie, popis, event. charakteristika kloubouku, třeně, dužniny, lupenů či rourek, doba a místo výskytu, využití (jedlá, nejedlá, jedovatá, smrtelně jedovatá) a možnost záměny, ale publikace jde ještě dál a nabízí nám i charakteristiku vůně, chutě, popis výtrusového prachu a vzhled výtrusů. Tímto se z běžné "knihy o houbách" dostává na mnohem vyšší úroveň odborné publikace určené nejen laické veřejnosti.
Popravdě kniha je (kupodivu) nejméně vhodná pro "sváteční houbaře", protože nepředkládá typické znaky, které by jim pomohly při sběru hub (jako např. "když vidím toto a toto a nevidím toto, jedná se o jedlý druh, avšak pozor, když vidím tamto, je houba nejedlá/jedovatá). Ocení ji však všichni mykologové (začínající i zkušení), fotografové a milovníci přírody, kteří chtějí posunout svoje znalosti mnohem dále.

5 02.05.2016

Kniha je v originále skvělá! V tomto případě však utrpěla překladem v odborných částech zabývajících se forenzní entomologií. Projevil se zde typický "neduh" překladatelů ne-odborníků, pro které je každá moucha - a je jedno, jestli je to v originále blowfly, nebo fleshfly - masařka(!) Potom vznikají nelogičnosti typu: nejdříve na mrtvolu přilétají masařky a následují masařky (patří tam bzučivky a následují masařky). Ono to zní divně i překladateli, tak celou záležitost vyřeší postupem sobě vlastním: nejdříve přilétají masařky a potom "jiné" masařky.
Jsou to však bzučivky, nikoli masařky, které nelétají při teplotách pod 10 °C, kladou vajíčka do úst, nosu, očí atd. (mimochodem masařky kladou přímo larvy, nikoli vajíčka) a jejich larvy často pokrývají celé tělo mrtvého. Mohla bych pokračovat. Ach, jo!
Na závěr jen podotknu, že bzučivkovití a masařkovití jsou dvě rozdílné čeledě much (na úrovni kočkovití a psovití u šelem - také by vás v překladu zarazilo, kdybyste si přečetli, že pejsek přiběhl za páníčkem a zamňoukal!).
Nu, což, pro odborníka bohužel kniha ztrácí na své kvalitě. Škoda!

9 10.03.2016

Dech představuje skvělý nápad, ale nemastné, neslané zpracování. Styl psaní je hodně dívčí, místy působí až dětsky, proto, bohužel, v něm nenajdete nějak extra akční scény. Většinou je to taková milá konverzačka. Vyprávění z úhlu několika postav neruší a je ve skutečnosti jediným zpestřením jinak docela nudně podaného hlavního tématu. Všechny postavy jsou pohodové, ale to na dobrý příběh nestačí. Můžete namítnout, že je kniha vyprávěna z pohledu náctiletých... Jasně, mají vlastní vnímání světa, ale proč se tak chovají i ostatní, dospělé, postavy, se kterými přijdou naši hrdinové do interakce? V souhrnu děj je nuda, nuda, nuda, prostě celkově mu "něco" chybí, aby vás pořádně pohltil a vryl se do duše.
K tomu začínám mít pocit, že současní autoři musí do každé knihy nacpat milostné "cokoli", aby byla jejich kniha prodejná. Tady sice nemáme milostný trojúhelník, ale něco jako milostný "vláček", který si to funí téměř celou knihou, ale který má, díky Bože, jen čtyři vagónky - kdy A miluje B, ale B si to neuvědomuje, protože touží po C, které ho ignoruje protože zbožňuje D, i když se to nesmí - (naštěstí) D hned na začátku... Ne, nebudu více spoilovat.
Když o knize přemýšlím s odstupem dvou dnů po dočtení, tak bych ji popsala asi takto: Představte si, že o 2. světové válce by vznikla pouze jedna jediná kniha, a ta by pojednávala o odbojové skupině, která zachraňovala umělce a umělecká díla. Příběh je to milý, pěkný, dobře se čte, ti lidé v odboji byli stateční, umělci za tu záchranu určitě stáli - když si však současně uvědomíte, co vše nyní o 2. sv. válce víme, je vám jasné, že tato kniha ani vzdáleně nemohla podchytit všechna ta zvěrstva, bezpráví a brutalitu dané doby. Tak taková je Dech dystopie - neurazí, ale o skutečném světe "bez kyslíku" se vlastně ani moc nedovíte.

7 30.01.2016

Danteho Božská komedie není kniha, kterou si prostě "přečtete", s tímto dílkem musíte pracovat, mazlit se, vnořit se a doufat, že z něj vstřebáte maximum toho, co půjde. K dílu se můžete (musíte) stále vracet a laskat se s každým veršem, znovu a znovu a každé další čtení přináší nové prozření, pochopení a radost z vlastního uspokojení.
Božská komedie je pro mne jako Bible, ke které se vracím, s láskou procházím oblíbené pasáže a studuji ty ostatní. A oblíbené verše? Ne, ne, nikoli, ty jsou jen moje! Najděte si vlastní! :-)

11 23.12.2015

"Přečteno" v originále jako audiokniha. Jedna z mála knih, která mi vehnala slzy do očí - smutku nad vyhozenými penězi za nákup knihy, lítosti nad promarněným námětem a vzteku nad vlastní hloupostí, že jsem se zase jednou zabrouzdala do kategorie "teens". Mea culpa!
Ne, nebylo to tak dramatické, jen se mi při poslechu honily hlavou myšlenku typu: už zase..., ale ne, to už tady bylo..., no, to mi tady ještě chybělo..., jasně, to se dalo čekat... atd.
Dvě hvězdy za námět. Víc dát nemohu, Mare mi přišla protivná a vážně mi lezla na nervy, a to je u hlavní hrdinky skutečně problém.

7 21.12.2015

Nejsem fanoušek Kinga a patrně jím už nikdy nebudu. Pokoušela jsem se číst jeho knihy několikrát, ale většinou jsem nedočetla. To však neznamená, že to občas ze "studijních" důvodů ještě nezkusím. Kniha je prostě kniha a Žhářka se Zelenou mílí jsou dvě, které mi zabrnkaly na tu správnou strunu. Pro mne jsou důkazem toho, že každá kniha je unikát a má právo na svou "šanci". Nesedí vám King, tak zkuste alespoň Žhářku (nebo Zelenou míli)... ;-)

3 13.12.2015

Podle anotace a opravdu pěkného přebalu knihy jsem byla nadšená z nového fantasy přírůstku. První stránky jsou nadějné a příběh se tváří skvěle, uf, uf, bude ostrý jako břitva! Ale záhy nastává jisté ejhle. Ve skutečnosti to je příběh o "růžovém lízátku", které by strašně chtělo být "břitvou", jenže - jako lízátko se chová, obléká, mluví a bohužel i myslí. A tou břitvou nás jen tak občas straší, že "kdyby opravdu chtělo..." - jenže ono nikdy nechce, a když chce, tak na to nemá. O slovu "taktika" lízátko (a ani autorka) zřejmě nikdy neslyšelo, proto mu musí ten "zlý, zlý, ošklivý kapitán" radit, jak je výhodné při soupeření neprozrazovat vlastní schopnosti. K tomu ten předem předvídatelný milostný trojúhelník, který snad nemá ani smysl komentovat. A na závěr pár nelogičností představuje už jen poslední hřebíček do rakve - viz záchrana kámoše (pardon soupeře) na kolmé stěně skokem na jeho přeřezávané lano(!!), nebo to bylo skokem na kolmou stěnu (!) a jeho zachycením, ale potom nechápu, čím se chytla a jak jej zachytla - asi to byl "gekon" v utajení.
No, dávám dvě hvězdy za to, že se to opravdu dobře čte - prostě vypnout mozek a prolistovat. Kdyby mi bylo patnáct, tak bych si knihu určitě užila (možná i za pět z pěti), ale nyní cítím, že se s knihou o několik časových (věkových) pásem míjíme.
(Bude to chtít na spravení chuti skutečně něco "ostrého" - že by Kulhánka?) :-)

24 06.10.2015

Přesně nedokáži říct, co jsem od knihy čekala, ale pravdou je, že v podstatě mi nic nepřinesla. Snad kromě zjištění, že opíjet se můžete i bez peněz a opíjet se na Novém Zélandu má své kouzlo, když se probudíte uprostřed tržnice místo na pláži. Autor v podstatě popisuje svoji cestu po Novém Zélandu jako jednu velkou pařbu, kterou doplňují názvy měst, kde se zrovna "zakalilo", a pár jmen, s kým se zrovna "kalilo". K tomu se povrchně dovíme, že peníze se vydělávají trháním ovoce (jablka, kiwi), že "trávu" seženete všude a občas jak lze "občůrat" systém. Bezva! Jestli budou i jeho další knihy, které slibuje, ve stejném duchu, tak to bude never ending "prokouřená pitka" na pozadí světa. Autorovi však nemůžu upřít, že čtenáře neustále upozorňuje na skutečnost, že se nejedná o turistického průvodce. Doporučuji všem, kteří rádi čtou o pití, popíjení a chlastání, kouření trávy a ranní (odpolední) kocovině a chtějí vědět, ve kterém městě na Novém Zélandu lze koupit Burger King.

7 27.09.2015

Moje první zkušenost s tímto autorem. Jestli i jeho ostatní knihy jsou psané alespoň podobně, tak se mám na co těšit. Odlet (Departure) mne od začátku vtáhl do děje a nechtěl pustit až do konce. Asi nic neprozradím, když napíšu, že kniha začíná v podstatě pádem letadla a na začátku se příběh tváří jako "survival story", ale zatímco přeživší čekají na záchranu a snaží se vyřešit co a proč se stalo, jejich osudy se začnou ubírat zcela jiným směrem. Příběh je vyprávěn z pohledu dvou lidí a je okořeněn humorem, který mi opravdu sedl. Dál nebudu prozrazovat, prostě si knihu přečtěte. ;-)
(simultánní překlad)
...
Žena sedící vedle mne se ještě stále nepohnula. Je sehnutá, s hlavou mezi koleny, nohy objímá pažemi přesně tak, jak jsem ji instruoval.
"Hej." Můj hlas zní chraplavě.
Nehýbe se.
Natáhnu se a odhrnuji její blonďaté vlasy. Lehce se pohne, a na mne pohlédne krví podlité oko, pomalu se zvedne a odhalí svůj štíhlí obličej. I druhé oko má podlité krví a od spánku až k bradě se jí táhne podlitina.
"Jste v pořádku?"
Přikývne a polkne. "Hmm, myslím, že ano."
Co dál? Zkontrolovat její duševní stav? "Jak se jmenujete?"
"Harper. Harper Lane."
"Kdy jste se narodila, Harper?"
"Jedenáctého prosince," nepatrně se usměje - a aniž by dodala rok.
Jasně, je v pořádku!
...
"Přečteno" jako audio-kniha v originále (to víte, cesta z práce je dlouhá...). Teprve následně jsem zjistila, že kniha má vyjít právě v této době i u nás. Tak si ji užijte!

3 22.09.2015