Annkag komentáře u knih
I přes mnohé ne moc kladné hodnocení byla kniha skvělá(pro mě)
Nepamatuji si kdy se naposled knihu četla s obrovským nutkáním podívat se kdo? Co? Proč?
Hnalo mě to knihu číst a číst... A pochopila jsem že matka pro to aby zachránila své dítě, aby ho dostala zpátky udělá prakticky cokoliv. Klidně i zabije. Ale že se potká s takovým psychopatem? Myslím že to nečekala.
A vím jedno. Voda pro mě to dostala hlubší význam a na psí granule už nikdy nebudu mít stejný pohled.
Tahle žena mě čímsi fascinovala. Možná to byla neschopnost skutečného citu, možná jistá schopnost manipulovat s lidmi. Možno její zralost pro kazajku, pár lentilek a polstrované stěny.
Sociopatický psychopat v sukni, který vám něco dobrého uvaří ale budete z toho mít břichabol.
Byla to kniha která mi vlastně sama o sobě jako děsivá nepřišla.
Čekala jsem víc duchařiny ale nevadilo to až tak.
Jinak ten konec byl hrozně hezký. Normálně mě to dojalo(a to nemyslím vůbec sarkasticky)
Dům byl zvláštní. A Dům byl stále na pozadí. Dům chtěl tých pět lidí mít u sebe. Dům chtěl aby každý z nich pochopil jeho úkol a přijal ho bez okolků s vírou že takhle to má být.
Zvláštní bytost se sexuálními úchylka i tá tušit že zlo v lidech je pod povrchem a čeká až pochopíme že někdy se s ním nedá bojovat bez obětí.
Já vím že kniha byla plná temnoty díky tomu že jsme to právě my kdo Domů a Zlé síle dávají tú moc existence.
I život hvězdy se občas přejí, hlavně když se láska k hudbě potká s rodinou tragédii.
Nevím či budu jediná ale místama jsem nechápala souvislosti. Postavy byly jakoby plastické, necelistvé a někdy přehnaně emoční.
Ale pro mladší ročníky to může být to pravé ořechové. Je to nakonec tahle generace která se vždy hledá a snaží se pochopit svou mysl a tělo.
Jak oklamat prasatá a vajíčka dostat zpátky? Milé čtení pro nejmenší.
Příběh o narozeninách byl hezký, pátrání po oslavenci taky. A na konci se děti můžou zahrát s otázkami a zjistit co všechno si pamatují.
Tak hlavně že se dítě zasmál a při čtení koukal na obrázky.
Milé čtení které pohladil mou romantickou dušičku a pohrála se s mým libidem. Tetelila jsem se radostí a trocha se zasnila jaké by to bylo zdedit domek v Anglii.
Trocha jsem se v ní sekla.
Myslím že jsem očekávala něco jiného ale bylo to milé.
Ale určitě ji neradím ke knihám které bych si přečetla znova.
Trocha trvalo než se dej rozjel ale pak už to byla jízda, která se sem-tam trocha zasekla ale o to lepší byl start s novou kapitolou.
Já osobně si myslím že některé domy je potřeba nechat spát a dovnitř ani nevstupovat.
Desy které se pak vypustí ven můžou být hodně nebezpečné.
Skvělé, skvělé, skvostné čtení.
Bavilo mě to od samého začátku až do konce.
Samozřejmě, myslím že s mou nevymáchanou hubou bych tam bydlet nemohla(ale asi ani nechtěla).
Být v takéto míře kontrolovaná, muset dělat jen to co je určené společenstvím vlastníků a bát se kdy můžu být vyhozená z vlastního.
Zistení o Pahýlovi pro mě bylo taky hrozně děsivé.
Jak už jsem napsala bavilo mě to až do konce.
Milé čtení pro pilné včeličky které se rádi zamilují a věří že první láska je někdy tá pravá.
Když nebudeme brát v úvahu originální verzi Červené Karkulky tak tohle byla úplně skvostná napodobenina. Já jsem se do ní úplně zamilovala a hlavní hrdinka byla dokonalou verzí ženy která si jde za svým ve společnosti která všechno bere jinak než my.
Byl to rozkošný vánoční romantický nesmysl. Nenadchne ale dá se při knížce příjemně odpočinout.
Bylo to takové průměrné ale neurazilo.
Příběh byl vymyšlený dobře ale místama to trocha pokulhávalo.
Popelka je postava která svou líbezností, dobrotou a nevinností provází sny holčiček už několik generací.
Je však pravda že v nevlastních sestrách jsme nic víc neviděli.
Autorka se prohrála s možností osudu jedné se sester. Je to příběh smutku, bolesti, zášti, sebepoznání a pochopení.
Je to příběh který nám našeptává že svůj osud si utváříme sami se svou Šancí. A sudičky nemůžou určovat každý krok a směr. Všechno se dá přepsat.
Já osobně jsem si linii troch časových etap vychutnávala.
Nevím která časová éra mě bavila víc. Nevím která postava byla sympatictejší.
Pohádka bratří Grimmů perem skvělé autorky měla temný nádych už od začátku a nepouštela čtenáře od knihy pryč. Tajemství rodiny ožívá v krvavém masakru, který má svou příčinu v minulosti a přelíná se do budoucnosti ohlodávaná přítomností.
Konec byl skvostný a já jsem ho s husí kůži vstřebávala všemi póry svého já.
Za mne to byla kniha která neublížila a svým stylem psaní se řadí mezi knihy které jsou vkusné pro mnoho lidí.
I když si ji přečtěte jenom jednou nic se nestane.
Konec byl pro mě hodně dobrý a místama jsem si nebyla jistá postavami.