AnjaVCL komentáře u knih

Tohle pro mne bylo zklamání. Těšila jsem se na brněnské reálie a spřízněnost s Kunderou, o které jsem se kdesi dočetla. Ovšem nenaplňovalo mne to. Byla jsem spíše zhnusená, dočetla jsem rychle a bez požitku, jen aby to bylo za mnou. Bohužel, tohle asi není autor pro mne.

2 16.10.2017

Živelný cestopisně (nejen) laděný román s étosem bohémství a šedesátek. Absorbující čtení zvoucí do jiných krajů a jiné reality.

2 16.10.2017

Kniha, která mi Muchu představila - a učinila ze mne nadšenou čtenářku jeho dalších děl. Atmosféra uvolněných šedesátých let a okouzlujícího jihu se snoubí s děsem šedivé socialistické reality. Hlavní postava působí věrohodně - člověk z masa a kostí, omylný a hříšný, přesto hodný čtenářových sympatií. Nazvala bych to utajeným klenotem české literatury.

2 16.10.2017

Jednoznačně životopisná kniha s nejlepším potenciálem vtáhnout čtenáře, co jsem kdy četla. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Smála jsem se na celé kolo, vrtěla hlavou, trnula hrůzou. Mucha byl úžasný spisovatel, jehož vypravěčský um předkládá nesmírně čtivý záznam života jedné generace našich umělců v pohnuté době. Nikdo mi nevymluví, že to byla pořádná jízda. A docela by mne zajímalo, jaké neodolatelné feromony kolem sebe šířila femme fatale Vitka - protože je to vše naprosto neuvěřitelné...

4 16.10.2017

Opus magnum přehlíženého autora. Získal si mě svým inteligentním stylem, přecházejícím občas do nenápadné ironie. Těžko mohu vyzvednout nějakou jednotlivost, nicméně mne velmi pobavily už samotné názvy kapitol.

1 16.10.2017

Kniha plná komicko-děsivých hlášek a myšlenek. Mám ráda knihy, kde není hrdina stoprocentním klaďasem - Proteus je živoucím člověkem a Vonnegutova kniha geniálním dílem.

3 16.10.2017

Krátký román evokující camusovský existencialismus - ale ještě trochu jinak. Netypicky vyprávěný příběh hrdiny, který je snad poněkud vyšinutý a se kterým střídavě soucítíte, ale více vám leze na nervy svým šílením a impulsivností. Úžasné jsou pasáže, kdy hned ze začátku Juan Pablo rozebírá, jak navléknout setkání s dívkou - do posledního detailu, s groteskním perfekcionismem. Tohle je tak trochu antimilostný příběh. V něčem však palčivě pravdivý.

16.10.2017

Ideální čtení pro všechny mongoloidy, kteří se nebojí trhlého jazyka. Jednoznačně velkou zásluhu na výsledném dojmu má i perfektní Kořánův překlad.

7 15.10.2017

Tento tip z Lidovek se ukázal být strhujícím čtením. Chvála každému dílu strhávajícímu básníky z piedestalu/Parnasu.

3 15.10.2017

Geniální ve své banalitě. Odpověď závažné literatuře. A v neposlední řadě půvabný jazyk.

6 15.10.2017

Brilantní příklad Kunderova umění spojení závažného s neskutečně komickým. Místy jsem měla nutkání smát se nahlas, jindy mě mrazilo... Upřímná zpověď po emigraci. Asi nejodvážnější peprné scény, až mě to překvapilo (ač jsem již ostřílený kunderofil). Jsem ráda, že jsem si tuto knihu nějakou dobu šetřila, je to perla.

15.10.2017

Hlavní hrdina je tak nesnesitelný... Ale v tom je právě genialita díla pojednávajícího o vyrovnání účtů s "lyrickým věkem". S typickým kunderovským smyslem pro směšnost i filosofické hloubky.

2 15.10.2017

Je zvláštní něco takového číst. Člověk se nad tím pousměje, ale zároveň jaksi soucítí s mladíčkem Kunderou, který ostatně nebyl tehdy o moc starší než nyní já a měl právo na mladické excesy.

15.10.2017

Tak toto bych chtěla vidět v reálu - ano, je to utopické, ale je hezké si to představovat. Přesto mi nic nebrání pobrukovat si trhlou písničku o "svlečně", která se mi zahnízdila v hlavě s vymyšlenou melodií.

EDIT 2020: Ono to bude! V Brně!

15.10.2017

Ideální texty pro zamyšlení, pobavení a inspiraci.

1 15.10.2017

Zbožňuji, když Kundera píše o hudbě! Velice čtivý text o našem zásadním skladateli, který je nejspíše stále ceněn více mimo náš stát než zde. Eseje psané s porozuměním a lehkostí, čirý požitek.

5 15.10.2017

Nejspíš nejdějovější Kundera, který mne bavil o něco méně než ostatní knihy jako NLB nebo Nesmrtelnost, ale s odstupem jsem jej vzala více na milost. Ovšem musím přiznat, že věta "Optimismus je opium lidstva." mi uvízla v mysli a neváhám ji čas od času v žertu (Žertu?) použít.

15.10.2017

Můj nejoblíbenější Kundera. Esence jeho tvorby vybroušená do dokonalosti. Nevím, zda by mne jinak bavilo číst o Goethovi, se kterým spíše válčím - ale tady se královsky bavím. Ve všech liniích a vrstvách, k nimž se musím někdy znova vrátit.

4 15.10.2017

Skrze tuto knihu jsem se s Kunderou seznámila a začala tím trvalá láska (nikoli směšná). První mé seznámení s propojením dějové linie s esejisticko-filosofickými pasážemi. Geniální. Třeba tematika kýče se mnou neskutečně rezonuje.

5 15.10.2017

Hravý raný Kundera... Rozkošné povídky plné autorovy komiky v intenzivní formě. Nejpůsobivější je asi často zmiňovaný Falešný autostop. Osobně mám hodně ráda i Nikdo se nebude smát kvůli té absurditě a efektu sněhové koule (filmová verze mimochodem není špatnou adaptací) a Staré mrtvé, u kterých si nejsem úplně jista, čím na mne zapůsobili (možná tou atmosférou kontrastu pokoje vysoko v činžáku a ulice dole, ospalost maloměsta...).

2 15.10.2017