Básník (Román o Ivanu Blatném)

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Martin Reiner se poezií a osudem básníka Ivana Blatného (1919–1990) zabývá usilovně již třicet let. Byl autorem scénáře prvního televizního dokumentu o Blatném a desítek novinových článků a rozhlasových pořadů, stál za převozem Blatného pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví, organizoval slavnostní ukládání ostatků Blatného na brněnském Slavíně a významně se podílel i na umístění básníkovy pamětní desky na jeho rodném domě na Obilním trhu. V roce 2000 začal pracovat na románu o básníkově nevšedním životním příběhu. Blatný zažil v Československu nejprve velkou literární slávu, po své emigraci do Anglie v březnu 1948 pak naprostý pád a snahu o vymazání svého jména z českých literárních dějin. Reinerův román je strhující text, který se zabývá nejen básníkovým životem, ale též literárním kontextem, dobou a místy, na nichž Ivan Blatný žil. Dozvíme se zde mnoho z literárního života první republiky, stejně jako zajímavé detaily z přátelství mezi Blatným, Ortenem, Kainarem, Chalupeckým, Nezvalem a dalšími. Nahlédneme do protektorátních let a hrůz heydrichiády. Po Blatného emigraci dostaneme možnost seznámit se s intrikami, jimiž dlouhé roky žil český politický exil, stejně jako s činností komunistických agentů v zahraničí. A básníka neopustíme ani v blázincích, v nichž strávil většinu z čtyřiceti let svého života v Anglii. Kniha je nabitá dosud neznámými informacemi, zároveň je však silně emotivní. Životní úděl Ivana Blatného je jedním z velkých českých osudů 20. století. Reinerova kniha o něm vypovídá svrchovaným způsobem. První vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202540/basnik-roman-o-ivanu-blatnem-tm4-202540.jpg 4.5168
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Torst
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (39)

Kniha Básník (Román o Ivanu Blatném)

Přidat komentář
stagno
02.11.2020

Opravdový majstrštyk.Komplexní kniha,emotivní,ačkoliv psána v poloze lehce
shovívavého odstupu,je patrné nejen badatelské úsilí,ale i autorovo velké zaujetí
a sympatie/ne ale nekritické/ vůči svému hrdinovi.
Asi nejpozoruhodnější se mi na Blatného osudu jeví ta předlouhá 37-letá dobrovolná
izolace v anglických psychiatrických léčebnách.Ani ošetřující psychiatři by za jeho
diagnózu paranoidní schizofrenie asi ruku do ohně nedali,život ale Básníkovi určitě
komplikovat nechtěli/koneckonců to byl zřejmě pacient nenáročný,tedy ideální/.
A tak,zbaven existenčních starostí,se mohl Ivan Blatný věnovat zcela svobodně tomu
jedinému,co uměl-psaní poezie.Výborné poezie.

lencin
29.09.2020

Informace M. Reiner shromažďoval už od roku 1986, knihu začal psát v roce 2000,pak ji přerušila opět se k ní v roce 2009 vrátil.
Krásné a poeticky napsané.
(2015)


Chajda69
31.08.2020

Životní příběh Ivana Blatného ve značně osekané a nedostatečně ozdrojované formě jsem si pamatoval z gymnázia. Tehdy mi byl Blatný líčen jako člověk, který v důsledku paranoidní schizofrenie a strachu z komunistického režimu a jeho pohůnků skončil v britské psychiatrické léčebně.

Hodiny literatury ale mají své limity. Člověk se v nich nedozví detaily o životě Nezvala nebo Ortena, i když pro interpretaci a pochopení jejich díla jsou naprosto klíčové. Po přečtení Básníka už budu číst Nezvalovu poezii vždy jen s pomyslným úšklebkem a do Ortenovy Dvojité tmy se pustím znovu, protože bych snad mohl jeho básním porozumět více, než na první pokus (kdy jsem o Ortenovi věděl jen to, že ho srazila sanitka... což ve svém důsledku může být také jen půl pravdy). V některých místech byl Básník až takovým literárně-intelektuálním bulvárem své doby.

A obraz Ivana Blatného, který z ní vychází, je nadmíru lidský. Poeta s hlavou v oblacích, jenž nemá nouze o dámskou společnost, ale kde mu byl dán talent literární, hluboce postrádá dovednosti pro praktický život. A tak jsem vlastně zjistil, že tahle během času a vůlí režimu zapomenutá básnická ikona první republiky nebyla možná až tak moc paranoidní, ale uměla si vybrat místo, kde bude mít klid na to jediné, co považovala v životě za důležité - na psaní poezie.

KristinTj
18.06.2020

Život básníkův sepsaný básníkem mě ovinul hebkým navlhlým šálem s vůní tlejícího listí. Příběh ve mně zůstal uložen ve sklípku Obilního trhu, občas vypluje na povrch zatopená vzpomínka na cosi ztraceného... Za tuhle píli sebraných dopisů, článků, básní a záznamů a za lehkost bolesti a zoufání tisíckrát děkuji. Pánům Blatnému i Reinerovi.

Runinka
06.06.2020

Úžasně pojatý život velkého básníka.Jistě si ještě přečtu.

Chesterton
03.01.2020

Poctivé svědectví o literatuře a dějinných souvislostech dvou totalit v tíživém životním příběhu talentovaného básníka.
Muže, ne zcela uspořádaného života, kterého však díky mnohým okolnostem rodinným i společenským absolutně nelze soudit.
Celým jeho životem se prolínají tísnivé skutečnosti, které ho opakovaně přivádí na pomezí zdraví a duševní nemoci.
(Mnohé mi rezonovalo třeba se současnou citlivou "kauzou" Cyrila Höschla)
Šíře souvislostí a snaha autora o co největší nadhled i detail je fascinující. Mnoho let žil "uvnitř básníkova příběhu", který nenechal zapadnout a dokázal nám zprostředkovat velice pestrý až vyčerpávající obraz. Ivan Blatný si to jistě zaslouží. Jsem vděčná za rozhlasovou adaptaci jako výraznou ochutnávku knihy, na kterou momentálně nemám čas ani dost soustředění. Jen mám trochu dojem, že ve zkrácené verzi víc vystupuje jemný bulvární nádech. Časem snad porovnám s knihou.

hladko
31.12.2019

Míra prožitku spojená se čtením dozajista koreluje s počtem a hloubkou protnutí se obsahu knihy s osobní a emoční rovinou čtenářovou. Jsem protnut na mnoha úrovních, jsem protnut tolikrát a natolik, že jsem knihou krájen, prostupován a naplňován. A kniha atakuje mé srdce na úrovni emočně intenzivní zkušenosti brněnské, kde se literární obrazy překrývají s těmi osobními, obrazy brněnských zákoutí nakoukávaných v oněch nejsvobodnějších dobách zpustlých návratů z hospod, které mi daly šance bloumat a bloudit (v Blatného díle narážím už na druhý odkaz na Rosničku, hospodu z mých nejoblíbenějších). A Kniha do mě proniká skrz literární odkazy a souvislosti, jež mi byly vstřebávány během mého studia, ale především se do mě zarývá jazyk, kterým dělá knihu knihou a na kterém a za kterým je cítit ruka a srdce básníkovo, tedy ruka a srdce Martina Rainera. A kniha evokuje myšlenky a tenze básnické a nutí mě do prvních marných pokusů vepsat kus sebe do papíru. A převaluje myšlenky v mnohokrát probádávaných rovinách a znovu otevírá skříňku s tématy, které se snaží dobrat odpovědi, co z člověka dělá umělce. A opět mě svádí přiklonit se k psychologicko-environmentální koncepci, tudíž že umělec je definován především prostředím, bez kterého by možná slabě byl, ale nikdy by nebyl vyslyšen a tudíž by umělecky nežil, ale živořil.
Pro mě čtenářský prožitek roku 2019.

"Skutečné umělecké nadání je dar a prokletí. Nesmíš se jej zříci; ani to nejde. A budeš pít z tohoto zázračného pramene, dokud tě nezahubí…"

mirektrubak
21.05.2020

Tak velkoryse pojatý a velkolepě rozkročený projekt si vyloženě říkal o neúspěch – nezdálo se být možné udržet tolik různoběžných motivů na uzdě a nechat je sloužit společnému cíli. Nevěřil jsem, že by se to mohlo povést a přistupoval ke knize s docela velkou skepsí. Ale podařilo se, kupodivu! A tak se naučná kniha a beletrie netlučou, ale doplňují. A pokus o intimní portrét, složený z informací spíš tušených než doložených, se velmi dobře vzájemně podpírá s velkými dějinami minulého století – nejen že si vypravěčské linie nekonkurují, ale doplňují se a dotváří sourodý výsledek, kterým je suverénně vyprávěná a velmi čtivá kniha.
Jistě, na 600 stránkách se zcela vyhnout slabým místům nejde. Některé postmoderní odbočky nebyly nosné a jejich případná absence by celkové vyznění románu nezměnila – asi by nikdo ani nepoznal, že kus chybí. A autorskému hlasu, který do děje v plurálu vstupoval, by slušela větší pokora: Reinerova ironie je občas za hranou přijatelné hravosti, třeba když popravy českých politiků po příjezdu Heydricha uvede větou „Němci zavírají česká divadla, zároveň se ale nedá říct, že by se nestarali o zábavu.“ nebo sérii úmrtí moravských básníků uzavírá informací, že se Jiří Mahen „pro změnu v podkroví svého domku oběsí na šlích.“ Snad tím Martin Reiner chce těžká témata odlehčovat, snad chce nějak vyvážit svoji posedlost tématem, ale příjemné mi to moc nebylo.

U knih, které zpracovávají historická témata beletrizujícím způsobem je vždy zásadní otázkou pravdivost popisovaných scén. Martin Reiner v tomto smyslu situaci nijak neprojasňuje a já musel mnohokrát konstatovat, že prostě netuším, jak moc se v té či oné situaci jedná o autorskou fabulaci. Když si například čtu o tom, že Ivan píše dopis své milence, ale nakonec ho roztrhá: je to jistota (dopis se někde našel roztrhaný a šlo z něj přečíst, co bylo obsahem), pravděpodobnost (o dopisu někomu povídal a více lidí si na to vzpomnělo) nebo předpoklad (Reiner si říká, že je to něco, co by Blatný asi tak v dané situaci udělal)? To prostě nevíme. Ale zatímco u jiných témat mně tato nejistota hodně vadí (třeba když čtu reportážní knihu o Breivikovi nebo o operaci Anthropoid), tak tady jsem nad tím po prvních stranách mávl rukou, rozhodl jsem se, že pro jednou nebudu pedantický puntičkář a budu si román užívat jako román ... navíc hlavní hrdina je přece surrealista a surrealismus přece nemůžu podrobovat fact-checkingu :-)

Pro mě je hlavním tématem románu svoboda. A nejde jen o svobodu občanskou a uměleckou, o kterou Ivana a jeho přátele připravují hned dvě po sobě jdoucí totality, jakkoli je zde zejména téma kolaborace s komunismem výborně popsáno – s mrazivou přesvědčivostí. Jde víc o svobodu individuální, o možnost si zvolit vlastní příběh. Na první pohled v tomto ohledu Ivan Blatný (ten románový!) prohrál, vždyť dokonce i v tom poválečném Československu by asi žil ve větší „svobodě“, než v anglickém blázinci! Jenže ... ono to tak je, jen když svobodu považujeme za stav, ve kterém se neustále můžeme rozhodovat z maxima možností. Svoboda Ivanova (toho románového!) je jiná, je to svoboda strážce majáku, svoboda řeholní sestry – svoboda vybrat si pro sebe to nejdůležitější a toho se držet. Proto je pro mě románový portrét Ivana Blatného portrétem svobodného člověka.

1