Angie_Missfit komentáře u knih

Myslím, že se jedná o jednu z nejpříjemnějších a nejpřístupnějších Hrabalových knih. Krásné, osobité, melancholické vyobrazení Kerska. Skvělý popis rozličných postaviček a jejich osudů (pan Karel mě bavil nejvíc:-)).

3 26.09.2019

Úžasné, úžasné, úžasné! Kniha, která klade množství velmi složitých otázek. Co je dobro, zlo a jak se jeho chápání proměňuje v širších souvislostech? Je možné, aby něco, co je v jedné situaci pokládáno za něco špatného, bylo v jiné ospravedlnitelné? Je možné soudit od stolu lidi, kteří stáli před volbou "buď já, nebo on" a žili v tak hrůzné každodennosti, kterou si dnes neumíme ani představit? Jak silné jsou zákony morálky? Je morálka přítomna jen do té míry, do jaké má člověk zachovanou důstojnost? Je možné chovat se lidsky v nelidských podmínkách?
Todorov takové otázky aplikuje na situaci skutečně mezní - na koncentrační tábory, jejich vězně i dozorce. Zabývá se tématem hrdinství a odvahy ve chvílích, kdy je člověk zbaven svého lidství. "Ponorkový" způsob striktního oddělení soukromého života od veřejného (pracovního), aby člověk vůbec přežil s vlastním svědomím, a který se vyskytoval u řady bývalých dozorců táborů i vysoce postavených papalášů, byl vrcholem knihy. Autor se ptá po podstatě a definici lidství, sahá čtenáři do nejhlubšího nitra a nutí ho přemýšlet v širších kontextech. Na 100% doporučuji.

3 04.06.2019

Omlouvám se, ale musím být kritická, protože tohle skoro fyzicky bolelo. Jedna z nejhorších „knih“, co jsem kdy četla (a to mám za sebou všelicos). Kamarádka mi ji půjčila s tím, že asi nějak nepochopila pointu. Já mohu s jistotou říct, že tam žádná pointa nebyla. Celá kniha působí tak, jako by ji autorka náhodně poslepovala z konverzací v Messengeru. Děj nula. Postavy jsou vzájemně zaměnitelné povrchní pipky, které chlastají první ligu a lezou ochotně do postele s každým, kdo souhlasí. Ještě ve třech čtvrtinách knihy se mi pletly, ale vlastně mi to bylo jedno. O nějaké psychologii postav se vážně nedá mluvit. Řada minikapitol nese lákavý název, který dává čtenáři naději, že to třeba konečně bude vtipné, nebo alespoň zajímavé. Čekala jsem, četla a…nic. Rádoby vtip ztěžka dopadl na dno vinné sklínky, kde se proměnil v bolehlav, z nějž bude druhý den parádní kocovina. Je fakt, že jsem se za první večer dostala v knize za polovinu, ale jen proto, že kapitoly mají pár stran a taky proto, že mě zajímalo, jestli se to zlomí a přijde konečně nějaký děj. Nepřišel. Jen chlast, promiskuita a zoufalá prázdnota. Po polovině knihy jsem navíc ztratila motivaci trápit se dál a dočíst ji byl téměř nadlidský výkon. Nakonec jsem to nějak doklepala. Humor nula. U celé knihy jsem se uchechtla asi jednou. Spíš mi bylo těch postav líto za to, jak ubohý život žijí. Všechny bych je objala a poslala na protialkoholní do Bohnic na odvykačku, což nejspíš nemělo být posláním knihy, ale jiné emoce, než lítost ve mně nevzbudila. Jednu hvězdičku dávám za pěkné ilustrace. Tato "kniha" opravdu není můj šálek kávy. Přesto věřím, že určité skupině čtenářek by se líbit mohla.

3 08.04.2019

Milá kniha o dospívání jednoho netypického britského puberťáka. Bavila mě kdysi a baví mě i teď. Je pravda, že Adrian není klasický puberťák, ale "rozumný hoch", který se snaží zachovat si dekorum, ač s ním cvičí hormony, všechno je tak nové a lidi kolem jsou tak šílení :-). Když jsem byla taky puberťačka, tenhle jeho druh pozérství mě trochu rozčiloval (a v tomhle ohledu mi byl sympatičtější jeho punk kamarád Nigel), ale přes to všechno si mě jeho líčení nástrah a utrpení dospívání získalo. Doporučuji mladším i starším čtenářům.

3 02.01.2019

Jedna z mých nejoblíbenějších Kingovek. Jak to tak u povídek bývá, některé jsou slabší, jiné standardně dobré a některé skvělé. Právě díky poslední zmíněné kategorii dávám vysoké hodnocení, protože některé povídky z této knihy nemohu dostat z hlavy. A která povídka je mým favoritem? Naprosto úžasné mi přišly "Silniční virus míří na sever" a "Jízda na střele". I další povídky se snadno vryjí pod kůži, myslím, že snad jen 2 nebo 3 povídky mě nebavily na 100 nebo alespoň na 90%. I když už jsem knihu četla mnohokrát, ráda po ní čas od času sáhnu. Doporučuji.

2 24.02.2020

Jedna z nejsugestivnějších a nejrealističtějších knih od J. Wilson o životě s fantazií a vírou v happyend ve světě, který stojí někdy pěkně za prd. Tohle je pro mě přesně jedna z těch knih, kterou jsem nezvládla odložit, dokud jsem ji nepřečetla celou a dodnes v hlavě vidím film, který se mi při čtení odvíjel v hlavě. Některé věci by asi ve skutečnosti nešly vyřešit jako v knize (zápis do školy, byt..), ale čert to vem. Příběh Jani je skvělá ukázka toho, jak chyby rodičů dopadají na děti, které musejí už ve svém mladém věku nést obrovskou zodpovědnost nejen za sebe, ale často i za ně. Vzpomínám si, jak silně jsem soucítila s Jani, která si připadala tak osamělá a plná strachu a do příchodu tety Barbary neměla nikoho, kdo by ji poskytl alespoň trochu lásky a zázemí. Napětí příběhu dodával otec jako patologický parchant a násilník. Kniha se vám dostane pod kůži a rozhodně stojí za přečtení.

2 14.12.2019

Pořád ještě mě baví číst deníkové záznamy životních peripetií Adriana Molea, ale tentokrát musím své hodnocení o půl hvězdy snížit. Dějově mi přišel tento díl slabší než předchozí, ale stále se jedná o příjemný a čtivý počin. Adrian se pořád dívá na svět pohledem sobě vlastním, je vtipný a občas zoufale nedospělý (ale ostatní postavy v knize na tom nejsou o moc líp). Trochu otravné mi přišlo, že Adrian dělá pořád stejné chyby, aniž by se poučil a jeho výstřednosti, které mi dřív přišly milé, mi v souvislosti s jeho věkem (v knize už je mu 30) trochu lezly na nervy. Přesto mám toho moulu ráda (v lecčems mu rozumím) a díky kombinaci s příjemným britským humorem už si mě získal navždy. Možná SPOILER: Pandora mi nikdy k srdci nepřirostla, ale v rámci této a předchozí knihy se pro mě stává horkou kandidátkou na krávu roku. Adriane, ty máš na víc.

2 24.10.2019

Krásná komiksová kniha. Jako dítě mě samozřejmě bavila Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří. Zajímavé byly i další komiksy jako indiánský Pim a Red a Modrá rokle (k níž jsem si musela dorůst, abych ocenila kvalitu výtvarného ztvárnění - jako malé se mi Saudkovy ilustrace moc nelíbily) ale ze všeho nejvíc mě brala Chata v jezerní kotlině. V porovnání s komiksovou knihou čistě o Rychlých šípech dávám o jednu hvězdu méně, ale jen proto, že samostatná kniha plná ilustrací o "Rychlošípácích" je prostě top a těžko se jí konkuruje :-). Rozhodně za schraňování v knihovně stojí obě knihy a jsem moc ráda, že je mám. Hrdě obě uschovám pro budoucí generace :-).

2 13.01.2019

Skvělá kniha o prolínání světa fantazie dospívající Violet a reality, s níž je občas těžké se vyrovnat. Řekla bych, že Půlnoc je jedna z nejtemnějších knih od Jacqueline Wilsonové, což rozhodně není vada na kráse. Naopak, celý příběh má příjemně tajemný podtón a finále knihy je dobře vykonstruované. Je velmi snadné vžít se do pocitů Violet, které oscilují mezi světem dětí a dospělých i mezi nezměrnou láskou a zároveň strachem ze staršího bratra. Doporučuji všem, kteří měli nebo ještě mají raději svůj bohatý vlastní svět fantazie, než holou a šedou realitu.

2 03.01.2019

Příjemná kniha s osvěžujícími, snadnými a chutnými recepty. Nepoučující, do ničeho nenutící, pouze ukazující určitý životní postoj. Co je na knize podle mě nejlepší, je ta lehkost a zdání jisté bezstarostnosti, s níž je psaná. S některými věcmi v knize jsem naprosto souhlasila, s jinými méně, u některých jsem se zasmála. Ohledně váhy se domnívám, že to není tak jednoduché, jak to autorka staví, ale v zájmu celkového optimistického vyznění knihy jsem ochotna jí to odpustit. Podle mého názoru mají Francouzky zkrátka jiné geny než my Slovanky a z toho těží (ty jejich večeře v 10 večer, plnotučné sýry a víno plné cukru…z každého výletu do Francie jsem se vrátila o pár kilo bohatší a musela se pak otáčet, abych se dostala na původní váhu) :-). Kniha může být pro mnohé z nás inspirací ale právě v té radosti ze života a určité porci požitkářství, která se nevztahuje jen na jídlo, ale na celý život. Doporučuji na rozptýlení chmur a posílení zdravé dávky sebevědomí.

2 02.01.2019

Na úvod musím podotknout, že jsem se ke knize dostala náhodou a nejsem zrovna typ čtenáře motivačních knih, ale i když jsem se snažila ke knize přistupovat naprosto objektivně, zklamala mě a nijak mě nemotivovala (ha - jak přiléhavé) vrhnout se hlouběji do neprobádaných končin tohoto druhu literatury. Kniha na mě působila jako snůška blábolů a bezobsažných frází. Sdělování těch nejprostších banalit, jako by se jednalo o nějaké magické tajemství. Dost mě navíc popouzí životní strategie, kterou kniha doporučuje: musíš věřit, že je všechno super a bude to super. Prostě fakt nesnáším logiku (spíš ne-logiku) ve stylu "Když se s tebou bude letadlo řítit k zemi, zatáhni si záclonky a usmívej se, jako by se nic nedělo." Text na mě působil velmi křečovitě a až otravně. Na druhou stranu uznávám, že jsem ve svém postoji dost pevná a k tomu, aby mě autorka donutila začít věřit, že člověk může cokoliv a všechno je bezva a žůžo, by zřejmě bylo potřeba mnohem většího kalibru v úrovni přesvědčování. Ponoukání čtenáře k tomu, aby se díval na svět skrz růžové brýle a věřil ve šťastné zítřky bez ohledu na realitu, přičemž všechno bude díky jeho přístupu už navždy zalité sluncem a duhou s jednorožci, k tomu prostě nestačí. Někdo má tenhle přístup rád - fajn, já mu to neberu. Takovým lidem by se kniha líbit mohla. Jen to není pro mě a tato kniha je toho jasným důkazem.

2 02.01.2019

Konečně kniha pro pány, která s vkusem ukazuje a vysvětluje, že oblečení podtrhuje osobnost a dodává jedinečné gentlemanské kouzlo. Nezáleží přitom na tom, jestli se ze všeho nejvíc cítíte dobře v padnoucím obleku, nebo vám naopak sedí džíny a motorkářská bunda. V jednotlivých kapitolách se autor věnuje dvaceti součástem pánského oděvu, ze kterých se časem (často kvůli těm, kteří je nosili) stala legenda (například bílá košile, černá kožená bunda, oxfordky, kravaty, ale třeba i manžetové knoflíčky). Čtenář se dozví, jakou mají jednotlivé kousky historii a jak se vyrábí. Myslím, že některým mužům kniha může pomoct najít a vytříbit svůj styl, ale zároveň se i základně orientovat v pánské módě. Čtení jsem si užila i jako žena a knihu bych doporučila českým mužům ideálně jako povinnou četbu (protože kdo se má pořád na ty vytahaný sepraný trika, kapsáčový kraťasy a sandály koukat, že). V neposlední řadě potěší i pěkná grafická úprava, pevný papír a kvalitní fotografie. Jedná se tedy o zdařilého průvodce pánskou módou, který je vhodný pro všechny, kdo se rádi poučí a porozumí svému šatníku.

1 23.01.2023

Říká se, že my Češi jsme skromní a přílišnou sebechválu nemáme rádi. Často na to myslím, když mě vnitřně namíchne něčí sebeprezentace složená téměř výhradně ze superlativ. Je to dané kulturně? Mentalitou společnosti, ve které jsem vyrostla? Nebo jde o normální reakci a chytit za nos by se měli ti, kteří dávno zapomněli, co je to zdravá sebereflexe a berou sami sebe příliš vážně? Osobně myslím, že my, české holky obzvlášť, to s tou skromností přeháníme - mít se rády a pochválit se za úspěch, osobní nasazení nebo vytrvalost, je zcela v pořádku. Mireille jde ale v knize až příliš často na hranici, kdy to začíná být otravné. Možná jsem na to citlivější, ale namísto prezentace v duchu "mistr světa amoleta" je mi mnohem sympatičtější normálně lidsky přiznat všechny ty odstíny šedi, všechny ty oběti, zklamání a ústupky, s nimiž se člověk musí na své cestě za úspěchem popasovat. Bylo zajímavé číst o rozjíždění byznysu v USA, o snaze odlišit se od konkurence. Souhlasím ale s ostatními, že název knihy je zavádějící a kapitoly se ani nepokouší věnovat snaze nás obyčejných smrtelnic skloubit práci, rodinu, osobní život a u toho všeho ještě být v pohodě, krásná a spokojená. Autorka si vybrala práci na úkor rodiny a osobního života, což je samozřejmě její osobní rozhodnutí a je to v pořádku, ale její rady jsou pak logicky nepoužitelné pro ženy, které kromě zvaní šéfa na večeři a uzavírání kontraktů na golfu musí ještě vyzvedávat děti ze školky a věnovat se jim, o víkendech uklízet, na celý týden navařit do krabiček, obíhat obchody a ještě mít čas na sebe a strávit nějaké romantické chvilky také s partnerem.
Myslím, že autorka rozhodně dřela a dostat se na vrchol nebylo zadarmo, ale právě v tomto kniha působí trochu křečovitou a hranou lehkostí, kterou toho měla dosáhnout. Často se v textu opakují věty ve stylu "Firma byla předurčena k úspěchu, protože jsem měla skvělý francouzský akcent, což se při prodeji francouzského vína hodí" atd. Těžení z výhod, známostí, superlativa. Škoda že neexistuje vážnější vyvažující linka, kde by se autorka třeba rozepsala více o složitých životních volbách a rozhodnutích, které musela udělat, například právě nemít děti, nebo obětovat velký kus osobního života a pohodlí ("I do letadla musíte namalované a dobře oblečené, protože co kdyby vás potkal nějaký důležitý obchodní kontakt" atd). Kdyby přiznala, že ne vždy se její nápady setkaly s pochopením a nadšením, a že dost pravděpodobně musela vycházet i s lidmi, co měli vůči ní předsudky, chovali se k ní bez respektu nebo jí nechtěli dovolit rozbít onen "skleněný strop", na který ženy v kariéře tak často narážejí. Kdyby rozvedla i krize své kariéry, těžká období, kdy měla chuť se vším seknout a jít dělat něco úplně jiného.. Nevěřím, že se takovými myšlenkami nikdy nezaobírala. Tyhle záležitosti v knize odbyde slovy v duchu "jasně, ne vždy to bylo jednoduché, ale nakonec jsem to zvládla". Ale nás by možná víc zajímalo, jak to zvládla. Označení jejího chování v byznysu a vůči zaměstnancům jednou z novinářek jako "tvrdé'" (což autorce knihy prý polichotilo) taky sympatie vůči ní zrovna nepřidá. Takže závěrem - nejedná se vyloženě o brak a budoucí bezdětné manažerky ideálně spíš zahraničních firem by si z knihy mohly odnést pár obecných a vachrlatých tipů, ale o moc víc tohle dílko nepřináší.

1 05.11.2022

V rámci žánru opravdu skvělý a relativně jedinečný počin. Podrobný a čtivý popis kulturních vln a subkultur, z nichž vycházela typická móda, která se stala symbolem generací a myšlenkových směrů. Některé subkultury popisované v knize jsou notoricky známé, jiné méně, něco pro mě bylo úplně nové, případně trochu zvláštní (hlavně ten asijský bizár), ale rozhodně se jednalo o zajímavé čtení. Docela by mě zajímalo, jak by "svou" subkulturu popisovali samotní aktéři, kteří byli jejími členy. V knize by se mi líbilo častější zařazení jejich autentických prohlášení o sobě a o módě a o tom, co znázorňuje, ale chápu, že ne vždycky to šlo (hlavně u starších subkultur). Během čtení jsem chtě nechtě hledala mezi jednotlivými subkulturami sama sebe, což je přesně ta přidaná hodnota, která vás nutí číst dál a způsobuje, že si to opravdu užíváte. Myslím, že knize pomohl i kvalitní překlad Ady Bartlové. Knihu určitě doporučuji. Není jen o módě, ale hlavně o myšlenkách, snech a frustracích mladých lidí po celém světě, kteří svou autentickou snahou ukázat svůj postoj ovlivnili nejen svět módy.

1 06.09.2019

Kniha ve všech ohledech připomínající módní časopis. Není úplně špatná, chvílemi jsem se docela bavila, ale od poloviny knihy šla zábava prudce dolů. Druhá půlka je totiž tvořena reklamami na různé pařížské podniky, které Vám k ničemu nejsou, pokud v Paříži nežijete a nejste finančně zcela za vodou. V první polovině knihy čtenář najde určité módní rady. Na nich je legrační sledovat módní posun za těch pár let. Kniha vyšla v roce 2011 (v Čechách 2012) a relativně striktně odsuzuje věci, které jsou teď hit, jakožto módní faux pas :-) . Když jsem zmiňovala psaní na způsob módních časopisů, měla jsem na mysli zejména následující nešvar: stejně jako v časopisech kniha zdůrazňuje, že správná Pařížanka (a žena obecně) má svůj styl a nenechá si do něj mluvit a ovlivňovat se trendy. Zároveň však direktivně určuje pravidla pařížského outfitu (musíte x nesmíte, svetr z jiného matroše než z kašmíru je tabu, bílé kalhoty jsou naopak 'must have' , stejně jako dlouhý pánský blejzr, i když měříte 150 cm a v čemkoli oversize vypadáte jako hastroš). Kniha na mě rovněž působila trochu odfláknutým dojmem: chybí úvod, chybí závěr, je tu hromada malůvek, ale textu poskrovnu, přičemž některé popisky nejsou zrovna valné kvality, jako by nad nimi autorka ani neuvažovala a potřebovala jen rychle něco splácat. Nejedná se tedy vyloženě o průšvih, ale pro mě je to prostě spíš předražený módní časopis, než kniha, se všemi klady a zápory, co to obnáší.

1 13.05.2019

Dvě hvězdičky za vtipné pasáže, které výmluvně ukazovaly, jak se v řadě situací skutečně většina lidí chová "jako idiot" . Pobavily mě a souhlasně jsem kývala. Nutno však přiznat, že to je asi tak všechno. I když jsem to čekala, kniha nepřináší vůbec nic objevného, jde jen o přežvýkání stokrát omletých frází, jen tentokrát v trochu "drsnějším" kabátku od Wingeta, který "se s tím teda nepáře".
Vadil mi ten trochu lobotomický americký styl à la: "Sedněte si. Sedněte si právě teď. Zamyslete se. Vezměte si papír a tužku. Na papír napište všechno, čeho byste chtěli dosáhnout. Udělejte to hned. Pročtěte si body. Jak se cítíte?" Možná je to jen můj osobní problém, ale tenhle způsob, kdy si všechno pěkně sepíšeme na papírek, případně si vyrobíme graf, pokreslíme zvýrazňovači a najednou nám všechno začne dávat smysl, mi vůbec nesedí. V tomto duchu je koncipována celá kniha a musím říct, že mi to dost lezlo krkem.
Líbí se mi, že se autor nepovyšuje nad čtenáře a popisuje své mnohé životní karamboly a "idiotské chování". Líbí se mi jasná označení a v mnoha ohledech ošklivá a nepřikrášlená pravda. Ale na druhou stranu je třeba říct, že Winget je ve své knize zaměřen extrémně materiálně. Peníze pro něj znamenají úspěch a automatické štěstí. Duchovnějších poloh se v knize moc nedočkáme. Škoda, možná by z toho vylezlo něco zajímavého.
Musím se přiznat, že při čtení knihy mi nejednou vytanulo na mysl, čím by se dnes asi autor živil, kdyby lidé neplatili nejrůznější kouče a podobné autory za to, aby jim připomínali ty nejbanálnější skutečnosti a radili, že je výhodnější "nebýt idiot". Tato kniha byla mým dalším pokusem vniknout do motivační literatury, a opět se nevydařil, i když to nebylo tak bolestné jako u některých jiných knih. Asi to skutečně není můj šálek čaje, nicméně kvituji, že je Winget alespoň vtipný a nebojí se některé věci pojmenovat pravými jmény. Za mě tedy 2,5.

1 27.03.2019

Čtivá, lehká a svižná kniha. Zajímavý koncept. Některé pasáže se mi moc líbily, popis domu a jeho technologií působily mrazivě. Psychologie postav slušná. Jen škoda toho konce, který mě trochu zklamal. To částečné „prohlédnutí“ obsedantně kompulzivního zásadového génia/blázna mi nepřišlo moc pravděpodobné a celkově ten konec vyšuměl trochu do ztracena, ale jinak dobrý. Ideální na dovolenou nebo ke krácení času v MHD.

1 27.03.2019

Po přečtení musím konstatovat, že zřejmě nejsem cílová skupina, pro kterou byla tato kniha napsána. Není špatná, ale chvílemi mě masivně nudila, protože se určité dějové sekvence objevovaly pořád dokola. Hlavní hrdinka byla zvláštním způsobem odtažitá, na svůj věk tak trochu suchá lípa, do níž jsem se prostě nedokázala vcítit. Místy to bylo dost přeslazené a naivní a přiznávám se - u některých pasáží jsem se ironicky ušklíbala! :-)
Přestože příběh byl docela dobře postavený a bylo tam pár zajímavých myšlenek, celé mi to přišlo trochu povrchní a ploché. Je mi tedy líto, kniha pro mě spadá do vlkodlačího teenage průměru a zázrak se tentokrát nekoná.

1 21.01.2019

Mnohokrát jsem četla knížku, ale komiks se mi prostě líbil víc. Překrásné ilustrace plné jasných barev s citem pro detail vidím před očima dodnes. Vzpomínám si, jak jsem prožívala spolu s Pavlem vzrušení spojené s objevem kotliny, líbilo se mi hluboké přátelství hlavních hrdinů a taky jsem se hrozně bála Derneta! :-) Ten komiks je prostě špička, příběh o přátelství s nádechem tajemna (a nechybí příroda), přesně, jak to mám u Foglara ráda. Doporučuji!

1 13.01.2019

Zajímavá kniha, která se zcela vážně zaobírá popisem míst v severní Anglii, kde dochází k podivným jevům a lidově řečeno tam prostě "straší". Autorka provází čtenáře pečlivě jedním místem za druhým, vyptává se místních, zkoumá, popisuje a poodhaluje čtenáři často brutální historii tajemných hradů, hotelů i hospod společně s nevysvětlitelnými jevy, k nimž zde dochází. Na konci každé kapitoly nechybí informace o otevírací době jednotlivých míst a kontakt na správce. Ta tajemná atmosféra sychravého severu na mě z téhle knížky úplně sálala a v podvečer s hrnkem dobrého čaje v ruce mě to prostě vážně bavilo. Během čtení jsem si nejednou představila, jak se do severní Anglie vydám s knihou v batůžku jakožto mým průvodcem :-). Doporučuji.

1 13.01.2019