Andyska007
komentáře u knih

Hispanoamerická literatura se mi líbí čím dál tím víc. A to jsem jí objevila až nedávno. Kniha na mě moc zapůsobila. Je psaná v ich formě a myslím, že vypravěč a autor mají stejné prožitky. Nemyslím tím přímo děj, ale pocity generace, která zažila teroristické činy narkomafie, vraždy, bombové atentáty, výbuchy letadel... Při čtení jsem měla pocit, jako bych se v tom neznámém světě najednou sama ocitla a prožívala s hrdiny pocity zmaru i naděje.


Děj je zajímavý, hodný zamyšlení. Odehrává se v pro nás trochu exotickém prostředí Jižní Ameriky. Velkou část knihy ale zabírají úvahy autora/vypravěče. Přesto jsem knihu hltala a četla jsem rychle a s nadšením.


Divadelní hra v knižní podobě se mi líbila moc. Je tam mnoho španělského - drama, msta, vášeň, láska, melodičnost. Zpěvy a zvuk kytar člověk při čtení slyší ve své fantazii.
Autora jsem dosud neznala, chtěla bych si přečíst i něco z jeho básnického díla. I jeho život je zajímavý a bohužel předčasně násilně ukončený za španělské občanské války.


Milé literární drobnosti povětšinou amatérských spisovatelů. Bylo zajímavé porovnat tento první sborník s tím zatím posledním, pátým.


Napínavé, poetické, místy drsné, jindy milé povídky. O Argentině toho nevím moc a tak jsem ráda za dobře popsané reálie i postavy.


Jak může být básník z přelomu století tak moderní? Jeho poezii obdivuji. Dočetla jsem se, že současní hudebníci některé jeho básně zhudebnili. Například básně Osobní, Přetékající pohár a Všichni mi lhali zhudebnil Olda Říha z Katapultu.
V tomto výboru jsou verše nejenom z Gellnerových tří sbírek, ale i několik básní nezařazených.
Kočky mňoukaly na střeše,
následkem čehož jsem procit.
Kočky mňoukaly na střeše:
Láska je podivný pocit.
- Lásko, ty hvězdo zářící
nad mořem bídy a vzdechů,
proč jsi se snesla na tento svět
a právě na tuhle střechu?
- Proč rušíš sen můj vzpomínkou
na něhu milostných oček?
To byly moje úvahy
v noci při mňoukání koček.


Jsem nadšena. Irenu Kalhousovou mám ráda pro její články a vystupování, kde, myslím si, informuje o dění v Izraeli a v Palestině odborně, zajímavě a hlavně objektivně.
Kniha je čtivá, Ondřej Kundra se zajímavě ptá a I. Kalhousová otevřeně odpovídá. Kapitoly jsou přehledně rozdělené na témata jako dění v současném Izraeli, osobní příběh Ireny Kalhousové, jak se žije v současné Gaze, co se stalo 7. října a proč, vznik státu Izrael a co tomu předcházelo, války s arabskými státy a intifády ale i mírový proces, vládnutí B. Netanjahua, hrozba z Íránu a nakonec i naděje na možný budoucí mír jakkoli je to nyní nepředstavitelné.


Sbírka prý nebyla ve své době přijata příznivě. Nedivím se. V dnešní době je to ovšem nádhera! Rozháranost, anarchičnost, bezútěšnost... Přesto pohlazení po duši. Škoda, že autor zemřel tak mladý.
NOC BYLA TOUHOU PŘESYCENÁ
Já nehledal jsem vilnou Frynu
pro flirt a k ukrácení dne.
Utišení jsem na tvém klínu
pro srdce žádal neklidné.
Noc byla touhou přesycená
a vábila a lákala.
V tvé jizbě lampa rozsvícená,
vím, že můj příchod čekala.
A lože ztřísnilo se krví. -
A já se zachvěl vědomím,
že srdce tvé jsem vznítil prvý
a že je prvý rozlomím.


Nebylo to jednoduché čtení, protože se kniha zabývá složitým tématem. Některé příspěvky se mi líbily méně, některé více, při některých jsem musela knihu na chvíli odložit, jak byly autentické a smutné. Celkově se čtenář dozví nové poznatky o izraelsko-palestinském konfliktu, o dění v současném Izraeli, o důsledcích holokaustu na další a další generace, o současném antisemitismu.


Krásně poetická jednohubka. Oslovil mě nejenom příběh ale i krásné ilustrace.


Nejdříve jsem se nemohla začíst, ale postupně mě knížečka vtáhla svým humorem. Na recepce sice nechodím, ale poučení o správném společenském chování se také hodí.


Neuvěřitelné, co všechno lze v 13 letech zažít. Napsáno tak, aby měl čtenář pocit, že se ocitl v té době.


Rodiče jezdí do Petrkova na kulturní akce a tvorbu Bohuslava Reynka obdivují. Bylo tak na čase, abych ji poznala i já. A rozhodně nelituji!
První sníh
Na střechu se touhy snesly,
jež jsi vpustil do oblak,
po pěšinách květy kreslí
šlépějemi černý pták.
Chumelí se. Zahrada má
bělostí se zajiká.
Hrdá je a sladká, sama,
zamlklá a veliká.
V štěpu veverka se choulí,
nehýbá se, patří plaše.
Podobá se zlaté kouli
v rukou starce Mikuláše.


Přiznám se, že dílo Josefa Hory jsem dosud neznala a tento výbor byl pro mě příjemným překvapením.
Bouraný dům
Století milovali se tu
a v tichu hodin odlehlých
stavěli na stůl vázy květů
a do tmy lampy lásek svých.
A dnes, dnes krumpáč v tvrdé dlani
obnažil malbu pokoje.
Dávno usnulo milování
a ještě nad ním modro je.


O edici Skvosty poezie jsem se dočetla v knize Neviditelné řemeslo, kde o ní píše Jindřich Jůzl z Odeonu. Básně do jednotlivých knih uspořádal Vladimír Justl. Poezii čtu, ale ne moc často. Zatoužila jsem si výbory z děl českých básníků přečíst, knihy ale vyšly před více než dvaceti lety a nejsou už k sehnání. Půjčila jsem si několik z nich tedy v knihovně a rozhodně nelituji.
Nezvala znám, jeho básně jsem v mládí četla a moc ráda jsem se jimi nechala unášet i teď.
Psací stroj
V kanceláři trojnásobný jazzband
k tanci hraje
papírová řeka plná modrých vlajek
kapříci pstruzi a květy stromů
vesele tančí při charlestonu

Kainara mám ráda. Naštěstí jsem nečetla jeho verše, které napsal po únoru 1948 a byly poplatné době... Ale ty ostatní zpěvné, ironické, jeho blues - ty miluji.
Lenivý strašný spád mé slavné řeky Jihu
Necítím nic A cítím nic jak tíhu
Železných kotoučů výhybek na trati
Po které odplouvá
Co mělo zůstati

Nejsem žádný odborník, jsem pouze obyčejný čtenář. Přesto mě tato kniha velice zaujala. Hodně příspěvků se mi líbilo, některé mě přímo nadchly, pár mě moc nezaujalo. Tak už to u souborů s mnoha autory bývá.
Nikdy jsem se nezabývala tím, jaké nakladatelství mé oblíbené autory vydává. Netušila jsem, že kromě autora má na výsledné kvalitě velký podíl i redaktor. Teď už to vím. A také to, že v mé knihovně jsou knihy z nakladatelství Paseka, Argo, Host, Labyrint atd. A až si zase přečtu hezkou knížku, budu vědět, že tam nejspíš byla nějaká zásuvka přimontovaná na stropě...


Verše J. Vodňanského mám ráda. Jsou hravé, humorné. Nicméně některé básně z této sbírky mi připadaly jaksi až moc ztřeštěné. Ale některé texty jsem si s chutí (a falešně) zazpívala. Například Kolik je na světě, Horké letní odpoledne, Píseň o příbuzných:
Jednou zrána slyším bušit
těžké rány na dveře
Jdu otevřít a na prahu
— vidím své dvě neteře
Jdu otevřít a v ten moment
já svým očím nevěřím
Neboť tady rázem stojím
tváří v tvář svým neteřím
To jsou dveře to jsou necky
to jsou mé dvě neteře
Mrkaj na mne spiklenecky
na sebe a na dveře


Docela náročná poezie. Hodně melancholická.
Nečekám na nikoho
a přec se dívám stále na dveře
Přijdete-li k nim
prosím nevstupujte
ani s dechem ztajeným
Nečekám na nikoho
na sebe jenom čekám já


Knihu jsem přečetla jedním dechem a detektivní série se mi celkově líbila. Nicméně závěr knihy se mi zdál hodně divný.
