anansie komentáře u knih

Zajímavé psychologické čtení, ze kterého jsem si odnesla bohužel jen to, že člověk je v životě formován různými vztahy a jestli se z toho zhroutí nebo ho to posílí zase záleží na tom, jakými vztahy byl formován v minulosti a na tom, jaké vztahy ho potkají v budoucnosti.

1 17.02.2016

Šílená kniha, v dobrém i tom horším. Začátek neskousnutelný, příliš moc hrátek se slovy, s přirovnáními, občas až uměle vpravených do textu. Ale jak už to u Hůlové bývá, poté, co se člověk četby nevzdá, dočká se odměny. Ke konci se už nedalo od knihy odrhnout, chytlo to spád a v závěru jsem měla pocit, že tou sanitkou odvážejí do blázince mě samotnou...

3 23.01.2016

Kniha mě mile překvapila. Místy jsem chytala záchvaty smíchu z popisu některých banálních situací, které se člověku v životě přihodí, které ovšem autor umí dotáhnout "ad absurdum". Na jiných místech zase kniha ukazuje na nesmyslnost života a čtenář prožívá s hlavním hrdinou depresi podanou ale opět s nadhledem černého humoru. Od tohoto autora si určitě ještě něco přečtu.

1 04.01.2016

Takové příjemné filozofování nad životem, nad vztahy, zejména nad manželstvím, které už není a nad samotou přicházejícího stáří ženy, která si myslí, že láska už tady pro ni není, ale někde ve skrytu duše v ni přesto stálé doufá. A dočká se.

31.12.2015

Všechny předchozí knihy od Soukupové mě nadchly precizností zachycení toho nevyřčeného, co se v každém člověku občas odehrává a mezi rodinnými příslušníky zvláště. Všechny předchozí knihy se mi velmi líbily. U této knihy mi něco chybělo anebo spíše možná něčeho bylo moc. Popis některých situací mě už místy přestával bavit, jako kdyby autorka už nevěděla, co napsat. Svůj pocit po dočtení knihy bych shrnula do slov: nic moc.

1 16.12.2015

Zpočátku problém se začíst a zorientovat se v postavách, kdo ke komu patří a která postava o kom zrovna hovoří. Taky mi chvíli trvalo si přivyknout na způsob přímé řeči, pořád mě to svádělo k představě, že se jedná o vnitřní monolog. Nicméně zhruba od půlky mě knížka začala bavit a začala jsem se těšit, co která postava ještě o sobě odhalí. Konec mě ale opět mírně zklamal: žádné extra velké odhalení se už nekonalo a postavy zmizely tak rychle, jak se vynořily. Zajímavá kniha, ale zřejmě mi dlouho v paměti nezůstane.

2 03.11.2015

Tak to byla zase ta Hůlová, kterou znám z Paměti mojí babičce nebo Čechy, země zaslíbená a kterou mám takto ráda. Osudy několika hrdinů napříč kontinenty, které se různě protínají, ztrácejí sami sebe a zase nalézají a vyúsťují v nečekaná setkání. A každý sám za sebe vede svůj boj se životem a snaží se najít své místo v drsných podmínkách, ať už se jeho osud odehrává kdekoli a ať už si toto místo zvolil sám či nikoli. Zase tady cítím to nadhozené dilema mezi touhou jít za lepším, opustit domovinu a veškeré vazby či setrvat v tradičních či rodinných kořenech své země, přičemž ani jedno u Hůlové stejně nedopadá dobře. Zřejmě proto, že život je tvrdý prostě všude, s nikým se nikde nepárá a pojem štěstí jaksi neexistuje. A pro tohle vyjádření reality mám právě Hůlovou oblíbenou.

3 22.05.2015

Všechny knížky od Gavaldy se mi líbily, ale tahle je pro mě naprostým propadákem a to i přesto, že francouzskou literaturu a její filozofické rozjímání nad životem opravdu miluju. Tady jsem se při četbě nudila jak už dlouho ne. Začátek ještě ušel, ale postupně příběh upadl. Připadalo mi, že autorka vaří z vody, nemá co říct, ale něco napsat by chtěla. No, za každou cenu to opravdu být nemusí. Závěr prvního příběhu pro mě vůbec nevyzněl jako nějaké trknutí související se změnou života, nad kterým by se člověk zamyslel. Druhý příběh už jsem bohužel neměla ani chuť číst.

1 18.04.2015

Odvážná kniha, četla se dobře a rozhodně hrdinku neodsuzuji.

12.04.2015

Skvělá kniha s nevšedním tématem, dobře vymyšlenou zápletkou a téměř hororovým koncem. Něco, co by žádná matka rozhodně nechtěla zažít.

2 25.03.2015

Přečteno jedním dechem. S autorkou a hrdinkou zároveň jsem souzněla celý příběh a to naštěstí žádného alkoholika doma nemám. Dalo by se odsuzovat, ale tady to chce i nějaké to pochopení. Příběh bez zbytečných sentimentalit, s touhou zachytit ty vnitřní ženské pochody a hlavně odpověď na otázku proč, proč já, proč tohle, proč takhle. Odpověď by mohla znít: protože život.

1 08.02.2015

Taková pohodová, místy vtipná knížka. Jako odreagování splnila svůj účel.

08.02.2015

Petra Hůlová je moje oblíbenkyně, ale do téhle knížky se ne a ne zakousnout. Chyběl mi tady ten její styl osobitých výpovědí pomocí vnitřních monologů i ten její jazyk. Bohužel ji tedy odkládám jako nedočtenou, nudila mě.

1 18.01.2015

Krásný a silný příběh o nevyzpytatelnosti lidského života, ať už se odehrává kdekoli, o rodinných vazbách a bolesti, kterou způsobují a která bolí každého jinak, ale vždycky nějak, ať už zůstává věrný rodinným tradicím předávaným po generace nebo se vydá za vlastním snem. Rodinné vazby nás vždycky nějak doběhnou. Tady doběhl hned několik žen jedné rodiny a každá si to nese jinak. Stejně jako je nelítostné prostředí, ve kterém se příběh odehrává, je i styl vnitřních monologů prostý jakékoli lítosti a sentimentality a jenom podtrhuje drsnost a tvrdou realitu. Petra Hůlová mě opět nezklamala.

8 14.01.2015

Jak jsem se na Murakamiho těšila, tak mě až tak moc nenadchnul. Nebýt pocitů odosobnění v životě hlavního hrdiny, kniha by pro mě vyzněla jako banální milostný trojúhelník, přičemž dialogy obou milenců mě, nevím proč, dost nudily. Právě ty pocity neskutečnosti a neschopnosti rozlišení mezi realitou a představami byly to, co dělá tuhle knihu zvláštní a nikoli samotný milostný příběh. Proto možná stojí za přečtení. A když už nic jiného, mohla by knížka sloužit jako návod na zvládnutí manželské krize. Na další Murakamiho knihy už ale náladu nemám.

4 10.01.2015

Tak za úvahu to stojí, bylo by to fajn, kdyby každý člověk měl tu sebekontrolu ovládat své myšlení, cítění a následné chování tak, aby kolem sebe šířil jen lásku. Každopádně pracovat na sobě lze vždy.

07.01.2015

Po Slepé bohyni pro mě poněkud zklamání. Přijde mi, že kniha nemá s krimi skoro nic společného, skoro žádné napětí a závěr takový o ničem. Bavilo mě to jen chvíli zhruba někde uprostřed knihy a to spíše pro zamyšlení se nad politikou přistěhovalectví, otázkou rasismu a hlavně asi nad marností a neschopností práce policie. Knížka mi vyzněla spíš jako sociologický výkřik než krimi.

06.01.2015

Kdybych sama napsala knihu, bylo by to asi právě nějak takto. Zachycení pocitů ne víc než na tři stránky u každého příběhu a bylo tím řečeno vše. Protože i takto to ve vztazích chodívá. Ke konci už toho bylo ale příliš, protože téma "chci jen milovat a být milována, ale vztah stejně nikdy nevydrží" byl za celou knížku omílán až do omrzení. I tak se mi knížka hodně líbila.

1 28.12.2014

Už dlouho mě žádná knížka tak nechytla jako tato, i když od Hůlové mě chytly vlastně všechny, co jsem zatím přečetla a těším se na ty, co mi ještě k přečtení zbývají. Po přečtení téhle jsem zůstala ještě dlouho mimo, jednak z příběhu samotného a jednak z toho, kolik možných úhlů pohledů, které tím příběhem autorka vyjádřila, má otázka imigrantství. Skvělá kniha, skvělá autorka!

4 25.12.2014

U téhle knihy zírám, kam autorka chodila na všechno to výrazivo - jazykově naprosto skvost.

6 17.12.2014