Láska nad propastí
Boris Cyrulnik
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222235/mid_laska-nad-propasti-222235.jpg
4
10
3
Od raných traumat k pevným vztahům. Lidé po traumatu vyvolaném citovým zraněním často zažívají pocit, že ztratili právo na radost v životě, kterou ovšem stále mohou prožít. V této jiskrné úvaze poukazuje autor na to, že i tito lidé mohou využít vnitřních zdrojů a z citových ran vykřesat životní radost. Naznačuje, jak navazovat milostné vztahy s vědomím vlastní minulosti, dosavadního citového života, se všemi bolestmi i vítězstvími. V každé fázi života se může člověk oprostit od tragické minulosti a převyprávěním vlastního příběhu vytvořit prostor pro vyjádření skrývaných či potlačovaných emocí a překonat bolest vyvolanou traumatem. Kniha bude přínosem nejen pro terapeuty, ale i pro laické čtenáře se zájmem o osobní rozvoj a psychoterapii.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé psychologické čtení, ze kterého jsem si odnesla bohužel jen to, že člověk je v životě formován různými vztahy a jestli se z toho zhroutí nebo ho to posílí zase záleží na tom, jakými vztahy byl formován v minulosti a na tom, jaké vztahy ho potkají v budoucnosti.
Skvělá kniha, která zaujme každého, kdo se zajímá o psychologii. Rozhodně doporučuji!
Autorovy další knížky
| 2014 |  Láska nad propastí |
| 2020 |  Když si dítě sáhne na život |
| 2020 | V noci jsem psal o slunci – Psaní jako prostředek terapie |
Kniha Láska nad propastí je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 12x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 25x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 1x |
Proč píšu tento komentář? Abych si odpověděla hned na první větu anotace knihy /jjak zpracovat prožité trauma a jak se toto nezpracované trauma může promítat do budoucích rodinných či partnerských vztahů/. Evidentně je to něco, co se mě dotýká...
Hned úvodem je psáno, že stačí být jednoduše nezdolný. Nenechat se ukopat vzpomínkama. Nechat svůj život si tento příběh převyprávět a zkusit si vytvořit si jiné vzorce pochopení dané situace. Protože určitým převyprávěním společně s odpuštěním dojdeme klidu.
„Trauma rozmetalo naši dřívější osobnost na kousíčky. Pokud se tyto střípky nepokusíme posbírat a poskládat znovu, zůstaneme vnitřně mrtví, nebo se v životě budeme neustále potýkat s velkými potížemi.“
Autor taktéž píše, že změna není jen v jedinci ale taktéž v sociální oblasti kolem jedince. Pokud chceme jedinci pomoc, je nutné pomoct mu nalézt význam jeho utrpení. To co způsobuje bolest upravujeme. Zároveň se snažit nestigmatizovat se a nenechat se označit - něco se stalo ale záleží jakou míru svévole jsme k danému stavu dopustili /bude sexuálně zneužitá dívka v budoucnu frigidní či se naopak stane ženou s bohatou sexuální zkušeností?/, /bude dítě poškozené alkoholismem v rodině taktéž osobou se závislostí?/. Není vždy nutné být tím, co se ve společnosti nese společně s těmito tvrzeními. V knize se v neposlední řadě autor věňuje bezpečné /párové/ vazbě, která vede k žití vcelku normálního života.
A zajímavou otázkou a odpovědí na závěr je: Proč opouštíme ty které milujeme? Únik je regresivní forma adaptace. Už od dob, kdy jsme se za kořiští honili ale i i jsme byli honěni jako kořist jsme věděli, že kdo uteče, vyhraje. Kniha je psaná odborně ale mnohdy se dá číst i mezi řádky.