Červený dům
Mark Haddon
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/185467/bmid_cerveny-dum-prv-185467.jpg
3
59
22
Mark Haddon je uznávaným britským spisovatelem střední generace, který od tvorby pro děti přešel k psaní pro dospělé. Autor seriózních románů Podivný případ se psem (Whitbreadova cena 2004) či Problémové parie nebo ufounské taškařice Spudveč! se i v Červené domě věnuje především problematice soužití v současné rodině, ať už úplné nebo nějak narušené či zcela rozbité. Vychází zde z autentických zážitků své vlastní rodinné dovolené ve Franci.... celý text
Přidat komentář
Hodně dlouho jsem se s divnou formou prala a až do konce autorovu stylu na chuť nepřišla.Jen mě od chvíle kdy se situace mezi zůčastněnými dokonale zašmodrchala začalo zajímat jak to dopadne takže jsem to dočetla a jsem ráda že to mám za sebou.Od Haddona už raději nic dalšího zkoušet nebudu.
Mark Haddon mě ani tentokrát nezklamal. Příběh dvou rodin na dovolené- žádné dramatické dějové zápletky, zato však mistrovské vykreslení charakterů jednotlivých postav.
Zvláštní kniha s psychologickým podtextem. Skvěle vypozorované situace a popis chování různých osob v různém věku. Kniha plyne místy zvláštně, nemá konkrétní vyvrcholení a vyústění, ale takový je i život. :)
I po druhém přečtení musím napsat, že jsem si čtení užívala, připomněla zapomenuté a občas (opět) nechápala vkládané citace. Jenže ty skvěle zachycené rodinné scény a rozebrané životy, to bylo něco, co mě znovu zaujalo. Těším se na další knihu M.H.
Skvělá kniha. Je patrné, že autor nechodí po světě se zavřenýma očima a ještě k tomu má dar vdechnout svým myšlenkám - i postavám - život na papíře. Prostě Mark Haddon není pro čtenářky, které jsou zvyklé si na poslední stránce přečíst větu: "...a vzali se a žili spolu šťastně až do smrti..." :-) Tohle je holt trošku vyšší level, no...
Chvilku trvalo, než mě kniha chytla, ale pak jsem byla zvědavá, jak budou příběhy pokračovat, co ještě vyplave a hlavně jak dopadnou. A tu je moje největší zklamání - nenastal žádný zvrat. Prostě jak se všichni sešli, tak se i rozešli a všechno jde dál, bez toho, aby se aspoň něco vyřešilo. Vím, že v životě to tak chodí, ale u knížek mi to vadí.
Panoptikum postav na malém stísněném prostoru. Krátké úseky textu, absence klasické přímé řeči a každá postava s tajemstvím. Zvláštní čtení.
Po přečtení Podivného případu se psem jsem se těšila na něco podobně poutavého. Příběh ale nesplnil má očekávání. Pokud není nic lepšího, pak přečíst lze, ale otisk v paměti příliš nezanechá.
Brilantní psychologický román, ikdyž postrádá výraznější dějovou linku, odkládá se velmi nesnadno. Mám pocit, že autor musel prožít desítky životů se stovkami lidí, aby mohl napsat tak pravdivou žáležitost. Při čtení jsem se občas cítil docela nahý a obnažený.
Vězte, že až se příště bude v plaveckém bazénu při pohledu na vysportované tělo neznámé slečny zabývat nemístnými erotickými fantaziemi, njeste v tom sami :-)
Málokdy odložím knihu nedočtenou, ale v tomto případě mi další čtení připalo jako ztráta času.Přímá řeč psaná kurzívou mi ani moc nevadila, spíše celkově.Nudné, nezajímavé, zápletky předvídatelné. Za mě tedy ne.
Pro mě zklamání. Po Podivném případu jsem se namlsala Marka Haddona a těšila jsem se na jeho další knihu, ale přiznávám, asi v třetině jsem odložila a nedočetla.
Forma trochu netradiční, to jistě, možná ne úplně pro každého. Každopádně ale skvělé dílo, po dlouhé době jsem měl zase jednou problém se od něčeho odtrhnout...
Zpočátku problém se začíst a zorientovat se v postavách, kdo ke komu patří a která postava o kom zrovna hovoří. Taky mi chvíli trvalo si přivyknout na způsob přímé řeči, pořád mě to svádělo k představě, že se jedná o vnitřní monolog. Nicméně zhruba od půlky mě knížka začala bavit a začala jsem se těšit, co která postava ještě o sobě odhalí. Konec mě ale opět mírně zklamal: žádné extra velké odhalení se už nekonalo a postavy zmizely tak rychle, jak se vynořily. Zajímavá kniha, ale zřejmě mi dlouho v paměti nezůstane.
Zvláštní způsob užití přímé řeči v tomto případě hodně ruší, jinak je to sonda do hlubin jedné britské rodiny, a že se s tím autor nepáře.
Od tohoto autora už nikdy nic. Chtěla jsem ještě mu dát šanci, ale pro mě tento styl prostě není a nebude !
Chvilku to trvá, než se člověk zorientuje v postavách, ale pak je to skvělé čtení. Pár dní, jedna rodina a úplně to stačí. Angličani tohle umí.
Opravdu nechápu, čemu prospěla podivná forma této knihy, přímá řeč kurzívou místo uvozovek, ani nucení čtenáře, aby bádal, kdo zrovna o kom a o čem hovoří čí přemýšlí. Snesla bych to, pokud by kniha měla menší rozsah, nebo větší spád, nejlépe obojí. Ale takhle... Celkem zklamání, od M. Haddona jsem čekala víc.
Tak tahle kniha mi dala zabrat. Nejdříve jsem se na ni hrozně moc těšila, a to dvakrát odložili datum jejího vydání. Potom jsem se nemohla začíst, přestože je vlastně skvělá - téma rodiny, uvěřitelní hrdinové různého věku a jejich problémy. To Haddon umí, i ta atmosféra "rodinné dovolené" - úplně jsem to viděla a cítila. Co mi nesedlo bylo mnoho odkazů (literárních, ne každému zrovna známých), některé jsou vysvětlené na konci knihy - což jsem zjistila až po dočtení, ale stejně mi připadaly zbytečné. Také jsem občas hned nepochopila, kdo zrovna mluví, vypráví - prostě, o kom je tenhle další odstavec. A vadila mi přímá řeč bez uvozovek. Přiznám se, že se mi zpočátku pletla i jména, ale to bylo nejspíš tím, že jsem četla po malých částech večer před spaním. Není to úplně jednoduché čtení, ale knihu doporučuji, ke konci je to čím dál lepší a nejspíš se k ní někdy ještě vrátím. Nekouskujte si to čtení - pěkně na jeden až dva zátahy, o víkendu s horkým anglickým čajem a sušenkami (4* především za ty citlivé náhledy do myslí dětí a dospívajících).
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Podivný případ se psem |
| 2007 |  Problémové partie |
| 2014 | Červený dům |
| 2020 | Sviňucha |
| 2009 | Spudveč! aneb 70 000 světelných let |
Kniha Červený dům je v
| Přečtených | 83x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 14x |
| Chystám se číst | 41x |
| Chci si koupit | 7x |
Dost dlouho jsem se s knihou prala. Většinou čtu hodně rychle, ale tentokrát mi trvalo asi měsíc, možná i víc, než jsem ji přečetla. Na mě tam bylo hodně postav, ve kterých se mi těžko dělal přehled. Až později jsem zjistila (někde jsem si to přečetla online nebo na zádech knížky), že je to vlastně o dvou rodinách, nebo spíš jedný velký propletený a že je to vlastně o psychologickém vývoji těch postav, žádná jedna jasná zápletka. Ano, na konci knihy jsem už měla lepší přehled kdo je kdo, ke komu patří a co byla jeho backstory, ale když se tohle stane až úplně na konci knihy, tak mi to přijde teda hodně pozdě. Možná, kdyby si člověk knihu přečetl znovu, pak už by se líp orientoval, ale já teda motivaci knihu číst znovu nemám. Trochu zklamala. I když styl psaní autora byl docela zajímavý,