amejzlík
komentáře u knih
Nejkrásnější bývá šílená
Jaroslav Seifert
Užívala jsem si krásu a lehkost s jakou Jaroslav Seifert oslavoval krásy života, smutné i veselé každodenní okamžiky, pocity a hlavě ženskou nádheru a lásku.
Aristokratka pod palbou lásky
Evžen Boček
Od knih o Marii Kostkové a jejím zámeckém ansámblu očekávám jedno jediné- pořádné procvičení bránice a slzy smíchu. Což kniha splnila naprosto výjimečným a dokonalým způsobem. Nejvíce jsem se nasmála, když na Kostku přijelo ozbrojené komando a u zpovědi Marie III. Za mě to rozhodně není díl k zahození a s ukončením série jsem velice spokojená.
Stébla trávy
Walt Whitman
Na tyhle básně bylo potřeba si udělat čas a úplně se do nich ponořit. Četla jsem je opravdu dlouho. Volný verš mi občas dělá problémy, což rozhodně neubralo na zážitku z četby- naopak mě to donutilo se více soustředit. Whitman si vybírá témata, která byla v jeho době tabu a dnes jsou velmi aktuální…Věnuje se však i víře, přírodě, lidskosti a smyslu lidské existence…kdo chce najde v básních možná pár odpovědí na své otázky. Já jsem je našla a jsem za to velmi ráda.
Obrazy z kulturních dějin Střední Evropy
Martin C. Putna
Putna je velmi inteligentní a sečtělý. Kniha není “jen” odborná autor má velké literární nadání. Kapitoly jsem četla víckrát abych porozuměla, co chce autor sdělit. Bylo třeba si některé informace dohledat.
Dům v zahradě Páně
Zdeněk Orlita
Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací o historii kapucínského kláštera ve Fulneku. Autor odvedl skvělou badatelskou práci. Měla jsem i možnost prohlídky kláštera - nebo spíše ruin co z něj zbyly poté, co se povedlo komunistům klášter zlikvidovat a ukončit tak téměř tři století trvající duchovní éru města Fulnek. Byl to velmi silný zážitek.
Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
(SPOILER) Vyprávění bylo opravdu fascinující. Někdy mě mrazilo a taky jsem plakala. Tohle si člověk opravdu nevymyslí. To, že nejsou důkazy neznamená, že si paní Sosnarová vybájila horor se šťastným koncem. Některé komentáře pod mým se mi vůbec nelíbí. Žádní lidé nemají právo soudit osud jiného člověka…jak to skutečně bylo ví jen Pán Bůh a Věra Sosnarová sama…Stačí si přečíst dodatky na konci knihy.
Dobrý a ještě lepší život
František Nepil
Vynikající fejetony a historky jednoho z nejlepších českých vypravěčů s nezaměnitelným stylem projevu a hlasem. Při čtení jsem měla pocit, jako bych Františka Nepila slyšela vypravovat. Některé historky byly milé a vzpomínala jsem u nich na vlastní dětská léta, jiné mě dojímaly, u dalších jsem slzela smíchy. Určitě si vyhledám ještě další autorovy knihy.
Raněný pastýř
Daniel Ange
Krásný příběh, který mi otevřel další cestu a naučil se na Pána Boha a jeho lásku dívat z jiného úhlu pohledu. Jsem ráda, že mám přečtena všechna evangelia. Pomohla mi příběh pochopit ještě více a díky tomu se mě kniha dotkla ještě o mnoho hlouběji.
Sonety
William Shakespeare
Nádhera. Sonety jsem četla v originále paralelně s překlady Jiřího Joska a Martina Hilského. Bavilo mě jak si každý z překladatelů s básní vyhrál po svém. Více se mi líbily překlady Hilského. Kniha je bezesporu jednou z nejhezčích básnických sbírek nejen o lásce a vztazích.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Příběh o pokoře, lidskosti a lásce k přírodě. Kniha ve mně vyvolávala zvláštní klid. Muž se i v těžkých dobách na nic neohlížel a byl ponořen ve svém světě.
Krvavé ostří
Sarah J. Maas
Povídky bych si užila o dost více, kdybych je četla před Skleněným trůnem jako první. Líbil se mi náhled do Cleaniny minulosti. Pokud bych povídky četla před celou sérií dokázala bych s ní během jejích následujících dobrodružství více soucítit. Jsem ráda, že jsem se naposledy mohla vrátit do Erileyi.
Tichá vůně slov
František Novotný
Při čtení básní a příběhů Františka Novotného mi z krásy jeho slov běhá mráz po zádech, moje srdce zpívá a má duše je naplněna obrovským pokojem. U básní myslím na všechny ty, kteří jsou mi blízcí a přeji si aby, jim alespoň na malou chvilinku bylo tak hezky jako mně.
Všichni jsme utkáni z hvězd
Rowan Coleman
Příběh má v sobě spoustu lidskosti. Hlavní hrdinové řeší vztahy v těžkých životních obdobích. Líbila se mi myšlenka, že každý kdo odsud odchází chce odejít s čistým štítem. Více mne zaujala linka Hope. Stella mi nebyla moc sympatická. Zdálo se mi, že se nedovede vcítit do druhých. Místy mi příběh připadal až příliš přeslazený a měla jsem pocit jakoby se autorka snažila čtenáře za každou cenu úplně citově vyždímat.
Encyklopedie Jiřího Suchého, svazek 2 - Básně
Jiří Suchý
Vynikající výběr básní Jiřího Suchého. Užívala jsem si jeho hru se slovy. Největší úspěch u mě měla básnička Já zneuznaný krajinář.
Evžen Oněgin / Евгений Онегин
Alexandr Sergejevič Puškin
(SPOILER) Skvěle napsaný román ve verších. Ohromně se mi líbil jazyk a překlad. Sympatizovala jsem s Taťánou a nesnášela nadutost Oněgina. Když Taťána Evžena nakonec odmítla měla jsem ohromnou radost a moc se mi líbilo jakým elegantním způsobem to udělala.
Biliár o půl desáté
Heinrich Böll
Kniha pro trpělivějšího čtenáře. Děj je pomalý a styl psaní mne spíše ukolébával. Osudy členů rodiny Fähmelů mne ale bavily. Lidé opakují zkrátka v každé době stejné chyby, nebo se dopouštějí nových…
Básně noci
Vítězslav Nezval
Vítězslava Nezvala mám ráda kvůli jeho citu pro rýmy a pravidelnost veršů. I tato básnická sbírka byla skvostná. Líbily se mi metafory, motivy…jsem však ráda, že už si básně mohu užívat jen tak bez rozborů a vyložit si vše po svém.
Láska za lásku
Jiří Anderle
Vzpomínky akademického malíře Jířího Anderleho jsou poetické a nádherné. Vyvolávají pocit, že svět byl v době jeho dětství bezstarostný a krásný…i když z historie víme, že tomu tak úplně nebylo. Pan Jiří dostal krom malířského daru od Boha také dar vypravěčský. Příběhy ve mně vyvolávaly klid, radost a taky melancholii, když popisoval smutné události. Pořad láska za lásku poslouchám a u čtení se mi vybavoval malířův příjemný hlas. Kresby mne naprosto okouzlily.
Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
(SPOILER) Příběh Ester a Pavla v období heydrichiády mě trochu zklamal. Byl o lásce dvou mladých lidí. Všechny postavy měly dosti jednoduchou psychologii. Pavlova maminka byla hodná, tatínek starostlivý, Ester pasivní, Pavel zamilovaný a obětavý. Jenže když Ester zastřelili ani mu to nebylo líto…prostě se rozhodl, že jedna životní etapa skončila a on půjde dál. Přitom Ester celou knihu ujišťoval jak si jí vezme…O heydrichiádě samotné a životě za protektorátu bylo řečeno málo. Jen jsme byli ujišťováni jak jsou Němci zlí a v jedné scéně si pro Pavlova spolužáka přišlo gestapo. Taky mě celkem mrzelo těšení se postav na to, jak je přijdou osvobodit Rusové. Je patrné, že autor byl veliký komunista. Dlouhé monology Pavla byly taky dost nedůvěryhodné. Takhle filozoficky se přece žádný osmnáctiletý kluk nevyjadřuje…
Brnkání na duši
Jaromír Nohavica
Vynikající výběr textařů. Písně mne opravdu zahřály u srdce a pohladily mi duši. Některé texty se mi líbily více a jiné méně. Z autorů u mne jednoznačně vítězí Marek Eben a Jarek Nohavica. Mám pocit, že je v těch textech daleko více, než slova. Vložili do psaní kus sebe. Marek Eben umí hezky pracovat s rýmy a Jarek Nohavica je pro mne Mistr slova.