Básně noci přehled

Nezval byl bezpochyby velký básník. Jeho sbírky jsou neuvěřitelně kreativní, mnohostranné a často posouvají hranice toho, co vůbec báseň může být… ale přesto mi nikdy nepřirostl k srdci. Jeho dílo mi přijde ve vší své kreativitě tak nějak mechanické. Chybí mi v něm větší spontaneita, emocionalita - upřímně bych si vždycky radši přečetla autora typu František Halas, který sice nebyl stylově zdaleka tak rafinovaný jako Nezval, ale měl ve své tvorbě vždy tu těžko vysvětlitelnou jiskru, která vůbec činí poezii poezií. Tato jiskra mi v Nezvalových knihách totiž často chybí.
Nicméně… musím říct, že Básně noci mě mile překvapily. Stále ve mně trochu převládá dojem, že občas jde o trochu mechanickou poezii, hraničící až s lartpourlartismem (úvodní báseň pro O. Březinu je formálně naprosto mistrovská, ale obsahově takřka banální), ale přesto jde o velmi povedený a konzistentní „best of“ první dekády Nezvalovy tvorby. A jakkoliv pozoruhodné jsou skladby jako Akrobat či Edison, asi nejmileji mě překvapil Podivuhodný kouzelník. Četla jsem jej už v kontextu Pantomimy, kde mi rovněž přišel jako vrchol celé sbírky, ale v kontextu Básní nocí jsem teprve poznala, že dost možná představuje i vrchol poetismu jako takového. Některé jeho pasáže pochopitelně nezestárly nejlépe, ale celkově jde o naprosto jedinečný imaginativní výtvor, k němuž se do budoucna určitě budu vracet.
Takže celkově jsem spokojená a mohu tuto sbírku doporučit. Neřekla bych, že jsem s Nezvalem už úplně spřátelená, ale rozhodně jej oceňují víc než kdysi.