AllyKumari komentáře u knih
Velmi příjemně napsaný román, který se snaží vycházet ze skutečnosti, což se vždycky musí ocenit.
Styl psaní je na pomezí románu/novinové soudničky a proto mne jeho formálnost trochu rušila, ale když si člověk zvykl, vyvstal v něm celý ten hrůzný příběh velmi živě a působivě.
Nuda, nuda, šeď, šeď... Přečteno povinně ke státnicím, zapomenuto okamžitě tak dokonale, že jsem si ji pak s hrůzou musela přečíst znovu na seminář.
Kdysi jsem strašně milovala australský seriál, který si vzal tuto knížku za předlohu, a tak jsem byla trochu překvapená, když jsem zjistila, že s ní nemá téměř nic společného. Dnes mohu říci, že láska k seriálu mi zůstala, ale vůbec nepřekáží mé náklonnosti ke knize, která je napsaná velmi zábavně a příjemně.
Nemohla jsem se začíst, i když nakonec jsem se tím prokousala. Jedna z knih, které zřejmě musí padnout povaze či čtenář musí mít nějaký vztah k dané tématice.
Dnes, po přečtení a vášnivém kumulování knih o Romanovcích vidím v Radzinského přístupu a psaní jisté nedostatky, ale to nemění nic na tom, že se jedná o dobré čtení.
Kniha, která dodnes dýchá vůni dětství a nevinnosti. Klenot, který je často v dětské literatuře neprávem přehlížen. Hrubínovy verše a Trnkovy ilustrace jsou stále okouzlující.
Trilogie o dvou sestrách a jejich láskách vržených do ruské občanské války, kdy se každý ocitá jinde geograficky i ideologicky. Kniha stejně krásná jako její protagonistky Dáša a Káťa. A to platí o celé trilogii.
Inu, je to vlastně porno bez obrázků. A bohužel postrádající invenci. Nemohu tedy tuto knihu hodnotit vysoce ani jako historický román, ani jako erotickou literaturu.
Je mi jedno, jestli jsou původní dopisy upravené (což možná do jisté míry jsou, aby vrhaly mučednické světlo na komunistickou ideologii), ale i kdyby, kniha je to nesmírně působivá.
Tato i sesterská kniha "Lidická vzpomínání" se sice na některých místech, pochopitelně, značně překrývají, ale každá nabízí i věci jedinečné. Obě jsou poskládány s nesmírnou úctou a Lidice v nich stále žijí. Rozhodně stojí za to mít a přečíst obě.
Méně introspektivní než první díl, snad proto také "zábavnější", v každém případě stejně vynikající. Gradace a finále, konec milovaných postav z prvního dílu, mezi něž nutně patří i nádherný kostel, jsou geniální.
Tohle se mi kdysi dostalo do ruky, když jsem si všechny ostatní knížky zapomněla doma a kamarádka měla v kufru jen tohle. Z nudy, která byla šílená, jsem knihu přečetla a dodnes na ni vzpomínám jako na jednu z nejhloupěji napsaných romancí, jaké jsem kdy viděla. Korunu všemu dodávaly názvy kapitol, z nichž v paměti utkvívá například "Nic se nevyřeší" - a ejhle, skutečně se v kapitole nic nevyřeší. Nicméně podle předchozích komentářů mám trochu strach, jestli vůbec mluvím o správné knížce? Název i anotace však odpovídají... Není-li to ona kniha, která končí povití snad už asi desátého dítěte hlavní hrdinky, pak se omlouvám.
Těšila jsem se, jak se budu bát, ale na konci, když jsem se prokousala vším tím obdivováním bot a praním prádla, mi "odhalení" přišlo takové nijaké... Za mě nuda a zklamání.
Malá knížka o velké lidské tragédii na pozadí strašlivé doby. Co je dle mého na příběhu nejdůležitější? To, že před láskou přichází lidskost.
Jedna z těch knih, které vás nemusí ani moc ohromit, a přesto chápete, že je to "zasloužená klasika". Mně se Gatsby líbil více, než jsem čekala, i když lektorka na univerzitě dělala co mohla, abych ho začala nenávidět.
Bylo by to velmi zábavné, kdyby to nebylo tak velmi smutné. Skvělá novela s ukázkovým použitím alegorie, kořeněná úsměvnou ironií, a zanechávající čtenáře s těžkým srdcem.
Dostala jsem ji jako dárek ve chvíli, kdy jsem něco takového přesně potřebovala. Leží na mém nočním stolku a kdykoliv je mi smutno, najdu v ní útěchu.