AllyKumari
komentáře u knih
Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1
Miloslav Švandrlík
Jedna z nejlepších humoristických knih, které znám. Je mi záhadou, proč se dnes skoro vůbec neobjevuje u knihkupců a mladší než já ji prakticky neznají.... Jejich škoda :)
Upír Lestat
Anne Rice (p)
Mnohem dynamičtější, bombastičtější, akčnější a rychlejší než pochmurné a osobní Interview s upírem. Obě knihy jsou koneckonců "autobiografiemi" dvou rozdílných osobností a podle toho to také vypadá. Milovala jsem obě. (poznámka - obě knihy jsem četla v angličtině)
Interview s upírem
Anne Rice (p)
Četla jsem knihu v originálním "znění" (tedy v angličtině) a nevím, jak kvalitní je český překlad. V angličtině je však Interview s upírem naprosto úžasnou paletou temných tónů a odhalení duší. Jedná se o zpověď fiktivní (a nadpřirozené) postavy, ovšem intimita je podána s takovou přesvědčivostí, že bych klidně věřila, že se jedná o skutečnou autobiografii.
Cesty za oponu času 2 – Ozvěny lidické noci
Stanislav Motl
O Lidicích a Ležákách víme. Je důležité vědět, že se nejednalo o osamocené incidenty a pan Motl je více než schopných vypravěčem.
Alexandr II.
Edvard Stanislavovič Radzinskij
Velmi dobrá biografie zajímavé osobnosti, v níž se přes veškeré Radzinského znalosti občas objevují drobné faktické chybky. Již jsem také překonala svůj úžas z autorova stylu, který je někdy (rozhodně na naučnou literaturu) příliš záměrně bombastický, někdy hraničící s konspiračními teoriemi. I tak se jedná o knihu hodnou pozornosti, pokud se alespoň trochu zajímáte o ruskou nebo evropskou historii. A že knížek o Romanovcích u nás vyšlo pomálu!
Nekonečný příběh
Michael Ende
Tak jako 90% populace jsem znala filmy (z nichž všechno kromě prvního dílu byl odpad) a netušila, že předlohou je kniha. Michael Ende však vytvořil něco úžasného, co si zaslouží mnohem víc pozornosti. Krom toho české vydání z roku 2001 je prostě nádhernou knihou i fyzicky, od hladkých desek s medailonem ke snovým ilustracím na začátku každé kapitoly.
Diamantová sekera
Jaroslav Tichý
Můj tatínek se svou sestřenicí kdysi sedávali v babiččině posteli mezi pruhovanými duchnami, kde zas a znovu pročítali tuto sbírku baltských pohádek. O mnoho let později jsme ji stejně tak hltavě četli já a můj bratr. Pohádky to byly chytré, veselé, i tragické, z níž "Egle" byla dlouho mou oblíbenou. Dnes je naše vydání knížky ohmatané, s uvolněnými listy a zažloutlými rohy. A přesto pořád nejkrásnější z pohádkových knížek v naší sbírce.
Čaroděj
Vladimir Nabokov
Můj problém s touto knihou (i s Lolitou) je v tom, že autorovi nelze upírat literární kvality a odvahu pustit se do takového tématu, ale úchylnost hlavního "hrdiny" je prostě tak odporná, že z toho člověk má tak akorát nepříjemný pocit - a to není něco, kvůli čemu ráda čtu.
Anežský klášter v Praze
Helena Soukupová
Masivní "bichle", vytvořená očividně s hlubokou oddaností k tématu. Helena Soukupová si svými knihami o pravděpodobně nejzajímavější české princezně všech dob vytvořila stálé místo mezi plejádou českých historiků a můj velký obdiv. Samotná budova kláštera mne již dávno okouzlila. Genius loci, který tam panuje i přes dnešní strohost a ztrátu veškerého vybavení, je neuvěřitelně živý. Snad pouze v chrámu sv. Víta jsem mívala stejný pocit, ale komerce a kupčení s každým jeho centimetrem jej už téměř zahubily. Anežčin klášter však zůstává stejně tak působivou bránou do minulosti, jakou vždy býval.
Eragon
Christopher Paolini
Jediná pozoruhodná věc na této publikaci byl nízký věk autora. "Na patnáctiletého kluka je to docela dobré," myslíte si celou dobu. Ale pokud člověk toto vědomí nemá (a s ním i jakési vnitřní nutkání být více shovívavý), pak se o knize nedá napsat nic lepšího než vlažné "šlo to". Postavy, místa a situace jsou jako vystříhané a poslepované z jiných knih, a pokusy o "cizí jazyk" mi přišly směšné. Nejdřív si vymyslete celý jazyk s gramatickými pravidly a historií a pak si teprve hrajte na Tolkiena. Přečetla jsem ještě druhý díl, ale třetí a čtvrtý už jsem ignorovala.
Rady zkušeného ďábla
C. S. Lewis (p)
I kdybych nebyla křesťankou, tuto knihu bych hodnotila velmi vysoko. Nenásilně a především vtipně pojednává o věcech veskrze vážných. Příjemné čtení jak pro věřící, tak i ty z ateistů, kteří jsou ochotni, třeba jen na chvíli, připustit možnost existence Boha a ďábla a jejich věčného zápasu o lidské duše. Když to zvládnou s draky, zombíky nebo třeba i láskou na první pohled, tak proč ne s Bohem? Rady zkušeného ďábla pak fungují výborně i "jen" jako beletrie.
Tulák po hvězdách
Jack London
London nachází krásu v bolesti. Tedy spíše v tom, jak i nepopsatelnou bolest a muka hlavní hrdina překonává. Kniha zároveň velmi temná a syrová, stejně jako plná barev a pocitů. Není pro ni slavný a při jméně Jack London si lidé už vždycky jako první vzpomenou na Bílého Tesáka, ovšem dost možná je Tulák po hvězdách jeho nejlepší dílo.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Jeden z vrcholů světové literatury. Kniha tak svěží i po dvou stech letech, že je to až zarážející! A o panu Darcym se mi po přečtení několik dní zdálo.
Kája Mařík. Kniha 1. Díl I.-III.
Felix Háj (p)
Příhody Káji Maříka, nejhodnějšího dítěte na světě, které je však neustále napravováno a poučováno, mi byly milým zkrácením času, když mi bylo deset. Už tehdy mi však přišla růžová knižní realita přehnaně naivní, a ačkoliv měla kniha (knihy - četla jsem všechny díly) své kouzelné momenty, přeci jen nefiguruje na mém nostalgickém žebříčku příliš vysoko.
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Mně nejmilejší kniha od Astrid Lindgrenové s úžasnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Ve třetí třídě jsme ji četli povinně a hned po první hodině jsme si "s partou" určili, kdo je kdo. Já jsem byla Britta :)
Lásky královské
Miloš Václav Kratochvíl
Jakmile člověk důvěrně zná práci jisté české autorky, přistupuje ke zpracování českých středověkých témat opatrně. Lásky královské jsou příjemnou knihou, pro osobu znalou dějin vcelku nenáročnou, a i pro laika jsou dějinné události vykresleny dostatečně kondenzovaně a srozumitelně. Kniha je rozdělena na tři části, z nichž nejlepší je bezpochyby hned první "Kunhuta", u niž se mi podařilo zapomenout, alespoň na chvíli, na její příběh vykreslený již zmiňovanou jinou autorkou. U "Elišky" a "Rejčky" to už však pan Kratochvíl zopakovat nedokázal.
Babička
Božena Němcová
Poprvé jsem Babičku četla jako osmiletá. A od té doby se k ní pravidelně vracím dodnes, ať již k té či oné kapitole. Není to kniha s příběhem. Podtitul je koneckonců "Obrazy z venkovského života" a přesně tak je nutné se k Babičce chovat. Čtenář prochází galerií vzpomínek a tak jako se skutečným obrazem je třeba i ten vykreslený slovy hlavně vnímat srdcem.
Natašin tanec: Kulturní historie Ruska
Orlando Figes
Úchvatná kniha otevírající nezasvěceným fascinující svět ruského folkloru, měnícího se životního stylu a pozoruhodných osobností. Ačkoliv by bylo arogantní (a vyloženě hloupé) tvrdit, že jakákoliv kniha může zachytit duši národa tak kulturně rozmanitého jako je Rusko, Natašin tanec je podařenou studií alespoň některých jejích aspektů. Koneckonců Orlando Figes je možná sebestředný ješita, ale jeho práce jsou vždy na špičkové úrovni.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Spolu s "Babičkou" pro mne Kytice představuje to nejkrásnější z české lidové kultury. Mistrovsky zpracované lidové motivy, které neztrácejí kouzlo a dodnes dýchají tichou nostalgií. I když je pravda, že moji nejoblíbenější veršovánku nemá na svědomí Erben, ale jeden z mých žáků: "Vstávej umrlče ho la la, bude z tebe fiala!"
Svatyně
William Faulkner
Kniha, která se mi dostala do ruky jako povinná četba ke státnicím z anglické literatury. A ze všech, které jsem musela ze stejného důvodu přečíst, má rozhodně nejméně oblíbená. Faulkner se prostě nevěnuje tématům, jež by mne zajímala a jeho styl psaní mi přišel zmatečný. Nakonec jsem musela spáchat zvěrstvo a přečíst si na Wikipedii souhrn díla, aby se mi četlo snadněji. Chytila jsem se jedné důležité věci a k té jsem vědomě ve čtení směřovala.... a pak jsem zjistila, že už se "to" stalo a já si toho v té změti slov a nehezkých výjevů nevšimla.
