Alena_S komentáře u knih

Báječná kniha, ve které je snad všechno. Humorné střídá dojemné střídá blázniviny střídají vážné úvahy - a autor to opět dokáže poskládat tak, aby to všechno zapadlo, jak má, a abyste fandili i postavám, co nejsou vůbec sympatické. Budu ji všude chválit a doufat, že se neohnu smíchy v pase, kdykoli zaslechnu název Stockholm. :D

18 29.05.2020

Perfektní. Námět mi sedl jak... Matylda na náves :-). Atmosféra... no doteď když tu knížku vidím, slyším vítr ve stromech, polích, ubrusech.
Prolíná se rok 2020 se stále ještě nadčasovou minulostí, ve stylu, který mi připomíná ještě další české autorky (vždy v dobrém!). A jestli mě neodnese stará Škrlandová, ráda si ji brzy přečtu znova.

16 26.05.2022

Silné a smutné, četla jsem na druhý pokus, poprvé mě odehnal hned první příběh hasičovy vdovy. Záření je svinstvo, politika ještě větší.

Vytkla bych jen, že texty mohly být aspoň trochu učesány. Je určitě hezké nechat vyprávění v co nejvěrnější podobě. Jenže při 290 stranách vede opakování "ach jak jen dál, musíme dál" (ženy) a "chápete mě" (muži) k nepřehlednosti a splývání příběhů, což je škoda.

13 22.02.2023

Zkrátka, ten, kdo očekává přídavek klasických Murakamiho příběhů, nebude zklamán,a kdo se naopak obává, že budou většinou ve stejném zažitém duchu... taky nebude zklamán. :-) Zajímavé náměty v nových povídkách ale rozhodně jsou a je to moc pěkné čtení! Jenom kdyby s jeho hrdiny, a nejen v téhle knize, pořád tak necvičily ženské, jak pohodově by se jim mohlo žít... :-)

13 27.10.2015

Krásné vyprávění od chlapa, který je taky jen člověk, a přece plný síly vést své autistické svěřence k takové soběstačnosti, kam až mohou. Popisuje realitu jejich všedního dne, ale sdílí i jejich nápady a - nebojím se říct hlášky - často tak trefné "do černého"! A v některých situacích si až říkáte, kdo v naší společnosti se vlastně "potřebuje léčit"...

12 10.07.2022

Jeden z případů, kdy se slovy "Tak to byla síla" dám pět hvězdiček, aniž by se mi příběh až tak líbil.
Vlastně se mi z něj ježily vlasy:
Představte si, že máte mozek, který k fungování vyžaduje řád a klid, zatímco z vašeho okolí znějí věty typu "Ano, vím, jak to bylo, všichni to víme, ale ty se neptej, jinak se budeme zlobit." - nebo "Jo, to jsem podělal(a), ale musíš mi věřit. Zase." - a nebo dokonce "Už mě pár týdnů s***a, tak jsem jí zapíchl psa."
A tak musí kluk, handicap-nehandicap, vzít život (a krysu) do vlastních rukou a vydat se udělat ve všem (ne)pořádek... A maturitu k tomu!

12 23.02.2022

Jak jsem se těšila na pokračování: Dona dona? Hurá, svět tajemných kaváren se rozšiřuje!
Ale ouha. Začátek byl jak číst mangu bez obrázků. Každý příběh omílá předchozí děj dokola, i když jsou spolu v jedné knize. Namísto odpovědí přibývá otázek. A jen nepřítomná majitelka Jukari ex machina sem tam pošle nějaké rozuzlení.
A ta klišé!? Co předtím vypadalo dojemně a lidsky, se tu tolikrát protočí, až je to absurdní. (Máte nějaký neduh? Tak v téhle knize umřete. To je jasný.)
Na Goodreads se zdá, že autor napsal další pokračování. A já jsem pořád zvědavá: Povede to někam?

12 09.02.2022

Potvrzuje se tu heslo pro četbu Murakamiho: Nesnažte se chápat, co vidíte. Prostě se nechte nést a nebudete zklamaní. ...a kdyby přece, v záloze je Ovčí mužík! Prostě se těším, až to budu za čas číst znova; doufám, že mi bude pár věcí jasnějších.

11 24.05.2016

Knihu jsem si půjčila v domnění, že půjde o něco úžasného.
No jediný zázrak na tom je, co všechno jde přežít.
Bůh nad nimi zjevně opravdu bdí, jak tvrdili - ale těžko kvůli tomu, jací jsou správňáci (ohavnější rodinku jsem četla snad jen v Dítě zvané to); spíš že bez jeho dohledu a kavalérie strážných andělů by mormoni zřejmě vymřeli během tří minut.
Jímá mě hrůza při pomyšlení, kolik takových malých zvířátek, co by měla být dětmi, tam v zemi svobody, leč mimo systém, běhá po skládkách, hnojištích apod...

Pojmy u nás běžně spojované s hřejivými vzpomínkami na dětství se pod horou mění v horor:
Domov? Prakticky na šrotišti, neustále krok od úrazu nebo smrti.
Tatínek? Nevíte, kdy vás hodí do drtičky nebo železných nůžek, protože Bůh vás přece ochrání, pokud si to zasloužíte, a stejně se blíží konec světa, tak co už.
Starší bráška? Vždy připraven zasáhnout... Do hlavy každou ženskou, která to podle něj potřebuje.
Maminka? Míchá všem lektvary a masti a vždy vám bude oporou: Bráška tě chce dát zabít, jo? Neboj, miláčku, tolik peněz on nemá. (Tak to je fakt hajej-dadej jak víno.) Všimněte si, že pokaždé, když opustí kuchyň, stojí to za zmínku v knize.

Nevadil mi sloh, naopak mi většinou přišel adekvátní dané situaci, i když ne vždycky přehledný. Spíš obsahově to bolelo dočíst a znova už ne, děkuji.

10 06.03.2023

Za mě nádhera. Vyprávění, jakého se nemůžu nabažit od přečtení Oveho. Rozumování, vtipné obraty, parádní překlad (!!) a rozkošné postavy. Vesnička, kde je každý svůj a nikdo za to nesoudí. To prostě chcete.
A na závěr 1. části prásk jeden z největších šoků, co jsem kdy v knize zažila. (Možná si za to můžu sama, jsem to měla čekat.)

První a třetí část nemají chybu. Dostaly by víc než za pět, kdyby to šlo.
Jen část s buddhistickým mnichem v lese za německou vsí mě nějak nepřesvědčila. Z Goodreads si nesu dojem, že to byla samostatná novela, zakomponovaná sem k vyplnění Luisina života mezi dětstvím a otrlou dospělostí.
A to neva. Jestli vyjdou další autorčiny knihy, musím je vidět. :)

10 26.05.2022

Pěkné počtení. Aristokratku konečně vidíme v nových situacích, sice jsem nad ní místy skřípala zuby, ale všechno zachraňuje paní Tichá, a na konci se to ještě trochu zamotá ;-)

10 15.10.2020

Bavilo. Autor bude takové správné pako, jako většina postav v téhle knížečce, a ráda si přečtu i další jeho ulítlé nápady. I když se kvůli těm názvům budu červenat, až si o tu knížku řeknu. :D

10 08.10.2020

První háček: Váš den musí mít 40+ hodin. Práce? Nezkoušejte. Celý den budete vyrábět a vymýšlet, kam pro zbytek, abyste při jízdě zahýbali jen doprava a neměli tam obal. Ale jsou to přece jen tipy a můžeme si z nich vybrat, tak dobře. A je jich opravdu hodně a pro každou situaci, od základů po extrémy.
Takže se připravte na "objevy" typu: "Nepoužívejte kopřivu místo rtěnky, bolí to." - Že jo??

U tématu hygieny - zvlášť dámské, ale stačí to utírání se rukou (a pak si prstem vyčistit ucho, ušetříte tyčinku), močení do citrusu apod., jsem zavřela knihu se zadoufáním, že se mi o tom nebude zdát. Jistě to u nich zajímavě voní. Když jsem se na goodreads dočetla, jak si vybírala psa podle barvy podlahy, zase jsem se vrátila s tím, že tohle musím vidět.

Takže se mi bohužel nedařilo brát paní autorku vážně, natož si většinu z toho představit v ČR.
Přesto doporučuji všem! Ať už Vás láká myšlenka bezodpadové domácnosti, nebo absurdno. Nechte se překvapit, čím z toho, případně obojím, kniha obohatí právě Vás.

Knížka vyprávěná tak, že máte pocit, že jdete s ním - nožky bolí, slunce pálí, ale hlavně vidíte jeho očima. Moje během čtení nejednou slzely smíchy. (Fakt. A smála jsem se nahlas. I na veřejnosti. Si na mě vzpomeňte u "stane se, no.")
I když se v knize přes den jenom chodí, po večerech se dějí věci a mezi místními se rozšiřují kulturní obzory.
V tom se princi Ladislavovi nedá upřít odvaha. Nebo je to mladická nerozvážnost? Prostě kde jiní by se klepali (třeba já), on jde a udělá si kamaráda.
Nakonec mi ani nevadí, že v knize nejsou fotky. Jsou tam obrázky, které (hurá!) nejsou takové maso jako obálka.

9 24.09.2020

Britt-Marie byla už v Babičce mojí favoritkou a když jsem četla, jak nařídila "své" kryse, že večeře bude přesně v šest, věděla jsem, že zklamaná nebudu ani tentokrát. Ale nakonec možná trochu jo - že ten příběh už dál nepokračuje. A že Britt-Marie ještě nemá svůj vlastní seriál. Obojí by se mělo napravit, "ale ne že bych do toho chtěla autorovi mluvit, to rozhodně ne". :) Nádherné čtení.

9 18.12.2017

Vzpomínáte si na komedii Muž z Acapulca, kdy autor začal nesnášet svého literárního hrdinu a dělal z něj pak v knize soustavně troubu? Tak takový dojem jsem bohužel měla z velké části příběhu. Jinak tu už asi všechno bylo řečeno. Pocity smíšené.

Tohohle dne jsem se obávala. Dne, kdy skončí série Medvědín? Ne - včera bylo pozdě - dne, kdy budu kritizovat svého nejmilejšího autora.

Nevadilo mi vydržet další díl v té strašné sektě, která si říká městečko. Dokonce mi těch divnolidí tam bylo až líto, jak si všichni mysleli, že se od posledně někam posunuli, nebo aspoň poučili. (Ani prd.)

To jen styl už byl vážně moc na sílu, ty hektolitry omáčky v dojemném kabátku - kdykoli jindy to miluju, ale když už to bylo tolikrát opakované, že jsem časem tušila, čím začne další kapitola, už toho bylo prostě moc. Kdysi dojemný příběh o drsném kraji se změnil v to, čemu se v AJ říká "tearjerker", čili něco, co se bude snažit z vás vydolovat pláč, i kdyby vám to mělo přijít škubat vlasy.

Taky dost podezřívám pana Backmana, že můj nehezký názor na lid medvědínský sdílí, jinak nevím, proč tyhle své postavy pořád tak týrá, aby byl ještě větší doják, přestože v ostatních příbězích se umí obejít i bez toho.

8 15.05.2023

Výborný zážitek! Psaní, u kterého jsem se příjemně pobála víc, než kdyby šlo rovnou o horor: Vidíte, jak se řítí ten prů...švih, vlastně aktér sám vám o něm řekne, kdyby vám to nedošlo, a stejně to štípne, když kousne. Chválím i postavy, ty hlavní i ty méně hlavní, všem to prostě věříte.
A co se týče "hlavního špatňáka", někoho potěší, někoho možná zklame, ale k chviličce zamyšlení donutí.

8 06.04.2021

Kniha mi udělala velkou radost - autorka se vyzná, hlavní postavu dávám do kategorie "moje totemový zvíře" a příběh je krásnou českou poctou v něm zmíněným japonským autorům.
Na to zároveň pozor - komu přijde, že např. Murakami "se moc rád poslouchá", ať se i tady obrní trpělivostí + čím méně přerušování, tím líp, protože opravdu chvilku trvá se znovu začíst. Ale stojí to za to.

8 15.09.2020

Musím říct, že i mně se víc líbil první díl, tady mi některé věci přišly jako výplň, ale opět se uzavřelo několik příběhů a celkové poselství a konec jsou nádherné. Jsem zvědavá, jak to třetím dílem dopadne (čili moc doufám, že to nebude další nedopřeložená trilogie..)

8 18.06.2020