Aghatte komentáře u knih

Četla jsem kdysi dávno, a moc se snažila knihu z hlavy vytěsnit, děsně jsem se bála a měla z ní noční můry.
Hned jsem ji někomu dala dál, ani v knihovně bych ji nesnesla.
Dělám, že ji neznám a nechci vzpomínat. Jiné knihy od Kinga jsem už do ruky nevzala.

Překrásný jazyk a spletitý příběh, kniha, která se čte sama.

24 30.10.2023

Opět střídáni postav a časových dějů, noví autoři už jinak ani psát neumí. Dost mi to vadí.
Už při čtení anotace bylo jasné, co se asi stane, a stalo.
Nic originálního, ale budiž. Současná linka mě nebavila vůbec, ta tam ani být nemusela, stačila by léta válečná.
Přátelství v nelidských podmínkách je vždy čtivé téma, a neoprávněně odsouzeni bojující za rehabilitaci bezmoc a beznaděj, když všichni vědí, že to neudělala, a lžou a lžou, na to nemám nervy.
Šlo to. Ale znovu bych už knihu nečetla, ani si ji nekoupila. Vracím do knihovny pro další čtenářky.

20 28.10.2023

V listopadu 2020, kdy u nás probíhala první vlna covidová, a všichni za pochodu se učili, co dělat a jak žít s pandemií v zádech, jsem na Prima ZOOM viděla dokument BBC o Španělské chřipce. Končil větou, jaké by to asi bylo, kdyby v dnešním globalizovaném světě vypukla epidemie. Myslím, že byl natočen 2019.

Kniha je děsivá, opravdu jsem se těšila, až se konečně dostanu utrpení na konec. Procházíme 6 let života Pii, a nejhorší horor by se nemusel stydět.
Jediné, co vytýkám, stejně jako u předchozí knihy, je donekonečna opakování stejných frází- chtělo se jí zvracet, nechtělo se ji dotýkat, podlomila se jí kolena, kousala se do tváří, cítila tep ve spáncích
Na každé stránce několikrát.
Rodina Hudsonových působila až kýčovitě kladně, ale Pia si zasloužila protipól utrpení, špíny, hladu a všudypřítomné smrti.
A jak jde o děti, vždycky vyměknu, takže budu kritizovat jen málo.
Paradoxní bylo, jak říkali Dětské odděleni nebo Dětský pokoj, jakoby ostatní, odrostlí plenkám, přestali být dětmi.

32 28.10.2023

Přečteno za 30 minut ve vlaku,
splnila má očekávání nenáročné četby na cesty.
Psáno pěkně, příběh nijak vyjímečný a vcelku předvídatelný, ale to ničemu nevadí.
Obálka zcela mimo mísu, netuším, kdo to může schválit...
Maja Marling píše pěkně, a kdyby dostala větší prostor, věřím, že by
i "normální" knihu dokázala napsat se ctí.

15 27.10.2023

Jako trubka jsem si myslela, že jde o skutečnou skupinu, bylo mi divné, že ji z mládí neznám.
Skupina G. L. O. S. S. skutečně existuje, je to hardcore kapela zabývající se menšinami, hlavně žen - např. trans, lesby, postižené a pod., hrají, zpívají a křičí do světa jejich problémy.

Tato kniha je ale fikce, o fiktivní zpěvačce. Nicméně zrození, vzestup, pýcha a pád jsou v showbyznysu hodně podobné, ať je to Petr nebo Pavel.
Jsem ráda, že v naší skvělé knihovně knihu mají a já si ji tak můžu v klidu přečíst.
Vším tím třpytem i bahnem slávy se ze svého skromného životečka prokousat a nahlédnout do ložnic a talířů hvězd a vyjít na chvílí na podium a okusit sladkou závrať z plného sálu a vyprodaného turné.
Ovšem, co mi vadí, jsou opět oddělené kapitoly z pohledu každého zvlášť.
( proč už nikdo nepíše kontinuálně? )

14 22.10.2023

Nemám nervy na hady, co převlékají kabát a vždy se vetřou do každého režimu. Kteří tahají prachy ze zoufalých lidiček za rádoby pomoc. Bez skurpulí a bez svědomí proplouvají životem, a mají pro sebe krásnou omluvu; jen jsem si snažil zachránit vlastní krk.
Autor píše hezky, jen mi vadí střídáni kapitol v čase, obecně ve všech knihách.
( Proč už nikdo nepíše chronologicky?)

Určitě vyhledám i další dvě knihy.

(SPOILER) Nemám ráda střídání postav.
Dobrý autor dokáže psát tak, že nepotřebuje kapitoly oddělovat, aby bylo jasné, odkud vítr vane.
Nebylo mi jasné, jak v táboře smrti někdo píše a uchová 100 str. deník, ale poslední stránky mi to objasnily.
To byl trochu podraz nejen na Annu, ale i na čtenáře.
Terapeutka mi lezla krkem, být jeji pacient, tak už dávno visím.
Ale celkem to šlo, knihu mám z knihovny, nekoupila bych si ji.
Vrcholná scéna byla dojemná, vlastně obě, první šílená a neskutečné krutá, druhá laskavá a k pláči.
Lidstvo by nemělo zapomínat, to co se dělo v táborech, transporty, když to čtu, mám z toho dlouho noční můry. Zde to bylo obzvláště popisné, autor nás neušetřil ničeho. Nejhorší je, že jde o skutečnost.

21 21.10.2023

Název je trochu zavádějící, o chudáka dítě se vždy někdo postaral, tak zde vystupuje doslova jako komparzista.
Nemám ráda ztrátu paměti, děsí mě to, že lidi žijí a jednají a nevědí, kdo jsou, musí to být psycho.
Zde je to krátká historická romance, Maja Marling píše pěkně, kdyby byl příběh více propracován, klidně by to mohla být čitelná kniha, jako od Teresy Menderos nebo Jo Beverly.

17 21.10.2023

Kniha má poutavý název a pěknou obálku, láká ke přečtení.
Komentáře níže prozrazují hlavní šok knihy, tudíž, kdo si je přečte, knihu ani číst nemusí.
Kdyby autorka omezila popisy smradů a špíny, měla by kniha poloviční počet stran, a dostali bychom se k příběhu.
Takto čtete o každém odpadku a zápachu, a špíně a smradu, a mrtvé kočce a kryse, a prachu a zácloně, a jednoho to unudí, že mu je úplně jedno, co bude.
Knihu vracím do knihovny, nikdy už bych ji znovu do ruky nevzala.

16 21.10.2023

Zamotaný a dost tragický příběh jedné rodiny.
Psáno pěkně, dobře se to četlo.
Obálka je zajímavá, ale nekoresponduje s obsahem.
Není to úplná pecka, ale šlo to.

14 20.10.2023

Nechápu, jak někdo může napsat, že si Richarda oblíbil. Zabil desítky, možná stovky lidí, jen proto, že se blbě koukli.
Ženu mlátil, chudák nevinná holka, jak ji dostal do pařátů, už nikdy neměla klid. První tři děti z ní doslova vykopalprvní ženě jen tak uřezal bradavky.
Otec ho mlátil často a často do hlavy. Rodinné zázemí nula. Jen násilí, krutosti, ponižování, bratra mu otec umlátil.
Kolik takových rodin je?
Kolik lidí zabil, a nikdo to ani nezaznamenal ani nevyšetřoval, prostě tvrdé City, mafie a účty.
Hrozný.
Podezírám ho z pozérství. Celá ta kniha je jen samohana.
Oblibu ani lítost ze mě nevykřeše. Je to strašný, příšerný čtení.

Klasický příběh o hamižnosti a zradě. Trochu hystericky napsáno, ale vcelku dobré.
Mladá žena se vždy vydá něco prozkoumat, nejlépe v noci a sama, a pak v hrůze prchá zpět do své komnaty. To se tam opakuje asi 10x, než se vydá jak jinak než sama v noci do lomu, kde dojde k závěrečné scéně.
Každý příběh má prý končit v náručí milovaného muže, tak tady to tak je :-))

15 18.10.2023

Slabé to bylo i na četbu do vlaku.
Vůbec mě to nebavilo, děsná nuda a zmatený děj - šla do tábora a nešla do tábora, a plížila se sem a tam, a spala a nespala...a někteří cikáni se jí klaněli, a někdo ji zase nenáviděl.
18 let si nevšimla, že je její otec cikán. A ona taky musela být přičmoudlá...
Člověku, kterého znala 5 minut, začala říkat miláčku a hubičkovat ho....
Ten jako zázrakem vše věděl, o její minulosti i budoucnosti (ač ON cikán nebyl!),
a za 5 minut 12 ji zachránil, i její maminku, která také neustále někam mizela a zase se objevovala.
Psáno velmi nedospěle, jako dílko žáka základní školy.
Prostě, když se tomu vyhnete, dobře uděláte.

13 16.10.2023

Pěkně napsaný příběh, napínavý a uvěřitelný.
Ve chvíli, kdy mělo dojít ke svatební noci s nepřítelem, jsem byla napjatá jak prvnička
:-D
Přečteno ve vlaku za chvilinku.
V této edici řadím mezi lepší.

12 16.10.2023

Beznadějně smutné čtení.

22 15.10.2023

To bylo trapné a úmorné.
Kterak 6 pitomců do lesa se vydalo a co si cestou koupili k jídlu :-)
Prvních 53 stran o ničem, jen banda protivných lidí. Dalších 50 stran o jejich cestě autem.
Na každé druhé stránce si někdo založí ruce křížem. Všichni se kritizují a pomlouvají, nicméně jedou spolu na dovču.

Pak pokus o tajemno.
Cesty, co nikam nevedou, tajemný Třiprsťák, co prodá starou mapu a gps - to bylo obzvláště
postavené na hlavu-, hodiny přetočené pozpátku, samy se fotící fotky, bloudící postavy, tajemné telefonáty, bezvědomí a potoky krve.
Chápu, o co se to pokoušelo, ale vyznělo to naprázdno.
Rozuzlení a otevřený konec tomu nepomohlo.
Stopy hrůzy počesku, jako rodokaps by to šlo, jako kniha, nic, co bych ještě někdy četla.

31 14.10.2023

Krásná obálka a lákavý název,
ovšem příběh velmi primitivní.

13 12.10.2023

Život ze všech úhlů pohledu.
Překrásné fotografie, krásně pojatá publikace

15 10.10.2023

Mám téměř všechny knihy o Coco, tudíž přečíst tuto bylo povinností.
Nečtu moc ráda historické romány, jelikož vím, “jak to dopadne", minulost nelze přepsat ani napravit.
Celý svět zná Chanel, každý ví, i obyčejný sedlák tuší, kdo to byl.
Nedivím se Coco, že tajila svůj původ, muži ji leželi u nohou, ale když došlo na otázku sňatku, vždy měla stejnou odpověď. Promiň, kotě, miluju Tě, ale nemůžu si vzít někoho, kdo nemá správné zařazení.
Milionáři z chatrčí dnes každého dojímají, před 100 lety to bylo nemyslitelné. I když měla tři domy a rozdávala je jako cukrátka, pořád navždy to byla jen holka z chudobince, holka, co se prodávala, nicka, co zpívala v kabaretu pro pobavení důstojníků.
Cejch byl vypálen v minutě jejího příchodu na svět, ze špatného lože do špatné rodiny.
Jak smutné.
Krásný příběh snů, naději, nemocí, sourozenecké lásky a marnosti života.

Obrázky ze života v klášteře, internátní škole, mravní výchově dívek, pokrytectví a maloměšťáctví, historické souvislosti, první světová válka, otázky módy, stylu a oblékáni, společenský život ve Francii v prvních 30 letech 20. století , a spoustu dalšího, dělá z knihy krásný román, který si najde cestu k srdci nejedné čtenářky.
Doporučuji!