Adapa komentáře u knih

Za posledních deset let jsem se snad desetkrát snažil knížku přečíst. Nedařilo se mi to, vždy jsem po několika málo desítkách stránek knížku odkládal na někdy později, na příště. Četl jsem oslavné komentáře a skvělé recenze na tuto knížku. Dana Simmonse mám hodně rád, tak jsem si říkal, že to musím také dát, že to musí za něco stát.
Hned na začátku je neskutečně nudný úvod, naprosto zbytečný. Hodil by se spíše závěrem. Prvních cca 90 stran je nuda, samé nudné popisy budov, ztrácel jsem se ve jménech. Nechtělo se mi zase číst dále, chtěl jsem to zase odložit na někdy později. Ale pak najednou to u sté stránky do sebe začalo zapadat, konečně se tam objevil děj a já jednu noc ponocoval skoro do tří do rána, abych četl další a další stránky. A další den to samé…
Je to skvěle napsané. Před očima jsem měl neustále příšery ze Stranger Things a partu z románu TO. Nádherné období, rok 1960, malé maloměsto, všude kolem jen kukuřice a jedenáctiletí kluci na kolech, co se rozhodnou postavit zlu.
Jen dopíši tento komentář, sahám po volném pokračování – po Zimním přízraku. Nejraději bych dal plné hodnocení, ale nemůžu knížce odpustit těch prvních cca 90 stran, kdy se mi nechtělo číst… Rozhodně se k této knize v budoucnu ještě vrátím a přečtu znova.

10 19.09.2022

(SPOILER) První stránky knížky mě vtáhly do děje. Dostal mě úžasný popis přírody. Připadal jsem si, jak kdyby Fedosejev popisoval i ty nejmenší detaily na nějaké fotografii z tajgy. Na každé větě je vidět, že autor tajgu a divočinu u Ochotského moře procestoval a zamiloval si ji. Příjemně mě překvapilo, že v knížce prakticky chybí sovětská komunistická agitace.
Jak je uvedeno již níže, problém je, že se neustále vše opakuje. Každá nová zátočina je popisována, nový útes, nové místo k přenocování. Popis bílého sokžoje na několik stran, poprvé upoutá, když se ale na dalších několik stran zase popisuje odpočívající beran, tak to nudí.
Přesně jak uvedl uživatel Tamten ve svém komentáři, co poprvé vypadá nádherně, tak v tom neustálém opakování působí nudně. Neustále se někdo ztrácí v tajze, převrhá se vor, velká voda někoho strhne a všichni ho hledají. Když autor píše slova rozloučení do svého deníku a přitom zbývá ještě cca 200 stran a víme, že autor musí přežít, aby to napsal, tak to nepůsobí tak napínavě jak by mělo.
Smrt jedné z hlavních postav mě v závěru překvapila. Byl jsem tak zvyklý na to neustálé ztrácení a boj o život v tajze, že jsem předpokládal, že to zase přežije a přijde krásný happy end.
U knížky by se hodila nějaká mapka oblasti, protože většina názvů, i když opravdu ta místa existují, se nedají vygooglovat.

3 29.08.2022

Skvěle napsané úvahy velkého ruského velikána. Solženicyna si vážím jako někoho, kdo se postavil sovětské moci, kdo proslavil celosvětově slovo gulag. Neznal jsem jeho názory po rozpadu SSSR, proto jsem rád sáhl po této nevelké knížce, která mi umožnila nahlédnout do ruské duše.
Knížka je napsaná v roce 1998, dost tedy zastarala. Ale je zde vidět, že Solženicyn dokázal předvídat současnou rusko-ukrajinskou válku. Byl vlastenec a rozpad SSSR sice přivítal, ale ne v takové chaotické podobě, jak to proběhlo. Ve svých úvahách si představuje, že Ukrajina, Bělorusko, Rusko a Kazachstán by měli existovat v jedné formě federace. Ukrajince, Bělorusy a Rusy považuje za jeden národ Západem rozdělený. Neupírá ve svých úvahách právo na nezávislost státům Pobaltí, Ázerbájdžánu nebo třeba Tádžikistánu. Dokonce jde tak daleko, že je pro nezávislost Čečenska v době, kdy probíhala rusko-čečenská válka. Ale nemůže se smířit s tím, že Rusko dovedlo při rozpadu SSSR nechat v zahraničí 24 milionů Rusů, kteří se jednoho rána probudili a žili v jiném státě.
Solženicyn nechápe, že Rusko nechce vrátit jižní Kurily Japonsku, když podle něho ruské nikdy nebyli. Ale stejně tak nechápe, že Donbas, Krym, Oděsa a nebo severní části Kazachstánu by měly být v jiném státě než v Rusku. Zmiňuje nezávislost Alžírska, kdy se Francie postarala o milion svých Francouzů, kteří se museli přestěhovat z Alžírska zpět. Zmiňuje vysídlené Němce ze Sudet, Pomořan, Slezska, Východního Pruska a dalších, diví se, že poválečné Německo své Němce z jiných zemí dokázalo své lidi a vstřebat je. Něco takového nedokázalo postsovětské Rusko.
Dnešní Rusko se snaží o těsné spojenectví s Čínou. Právě před spojenectvím s Čínou Solženicyn v roce 1998 varoval. Srovnává 8 milionů Rusů na Sibiři s 330 miliony Číňanů žijících na hranici s Ruskem. Vidí v Číně tisíciletou říši, která se probouzí a Rusko s ní bude mít jen problémy.
Solženicyn také kritizuje divokou privatizaci v Rusku, která zrodila přes noc milionáře.
Neseděl mi doslov ke knížce, který vlastně zkritizoval vše, co si Solženicyn myslí.
Rozhodně doporučuji k přečtení.

7 21.08.2022

Velice dobře napsaná záhadologická knížka. Přesně takové mám rád a čtou se jedním dechem. Tuto jsem neodložil, dokud jsem ji nepřečetl v podstatě na jeden zátah.
Autor nejprve popíše, jak podle Platóna vypadala Atlantida, kdy zanikla, jak měla na svém území slony, dvakrát ročně úrodu. Pak popíše svět, jak v té době vypadal podle vědců a tím stejně jako většina vědců prohlásí, že takto to prostě nemohlo být. Zmíní se na několika stránkách o tom, kde všude se hledala „a našla“ Atlantida – na Théře, v Antarktidě, v Tunisku atd. Pak přejde ke kapitolám, které mne nejvíce bavily. Nachází po celém světě střípky tajemných staveb, které jsou staré a oficiálně nemohou ani existovat – například podvodní stavby u Japonska, Tihuanacu u jezera Titicaca, vodní eroze na Sfinze apod. Přichází s myšlenkou, že v době, kdy zanikla podle Platona Atlantida, zde existovala po celém světě rozvinutá civilizace, která najednou zanikla a přišel úpadek. Pak pátrá proč zanikla. Nastiňuje různé teorie, které mohly způsobit celosvětovou potopu a dopátrává se k tomu, že to musel být výbuch supernovy. V závěru zmiňuje Dänikena, který všude vidí mimozemšťany, ale Brennan namítá, že to nebyli mimozemšťané, ale přeživší elita zaniklé civilizace.
Závěr knihy v podobě epilogu se mi nelíbil. Najednou se dozvídáme o unikátním kódu, který je v židovské tóře, který předpověděl celou historii za posledních cca dva tisíce let. Najednou přichází příliš okultismu a celý ten epilog mi tam přišel naprosto zbytečný a jak od jiného autora.
Brennan nezabíhá do podrobností, určitě vynechal některé věci, které by jeho teorii mohli narušit, ale stejně jako mnozí autoři před ním ve mně nechává červíčka pochybností, že opravdu tady mohla kdysi existovat „předpotopní“ civilizace velkých námořních králů a stavitelů…
Rozhodně doporučuji k přečtení.

Jen poznámka, kterou píši po vložení knížky zpět do police své knihovny. Všiml jsem si, že mám doma knížku o cestování časem, kterou jsem četl naposledy před cca dvaceti lety, a až nyní mi došlo, že je od stejného autora. V té knize různé záhadné věci vysvětluje cestovateli v čase a učiteli, kteří přišli z budoucnosti. O nich se naopak v této knize nezmiňuje. Takže své teorie píše spíše pro komerční úspěch. I tak jsem rád za přečtení knížky.

2 21.08.2022

Skvělá gangsterka, která rychle plyne, krásně se do ní začítá a nutí číst pořád dále a dále. Knížku dokonale vystihl v předchozím komentáři Izzy46. V jeho komentáři snad není věta, se kterou bych mohl nesouhlasit. Snad jen hodnocení dávám vyšší, protože se to dobře četlo.
První část je lepší, čtivější. Schopnosti malého Angela ve dvanácti nebo patnácti letech jsou přeceňované. Druhá část knížky dost kvalitativně klesá. Jak kdyby se auto neuměl vypořádat s tím, že Angelo je šedesátiletý gangster a potřeboval tam propašovat nového mladého desetiletého kluka, který postupně vše sleduje.
Pro pohodové čtení skvělé, ale klasice jako je Kmotr, to nesahá po kotníky.

4 20.08.2022

Knížka mi vůbec nesedla, do brilantního historického románu (jak je uvedeno v anotaci) to má daleko.
Nesedl mi autorův styl vyprávění. Zastaralé slovní tvary a archaismus. Ale dobře, dalo se na to zvyknout. Ale proč proboha tolik odcházení od tématu? Když konečně se dalo pár stránek číst a začalo mě to bavit, přišly úvahy o Bohu, přemýšlení o ničem.
A když zemřela Greet, tak se asi autor zkouřil a vše se zvrtlo. Posledních cca padesát stran mě už vůbec nezajímalo. Samá vata kolem.
Dočteno a už nikdy více.

3 13.08.2022

Druhá část rozsáhlé rodinné ságy o třech generacích ocelářů měla velmi dobrý rozjezd. Příběh ocelářského magnáta Pavla a jeho nešťastné lásky k bývalé služebné Marii se zajímavě rozjížděl, zaplétal a já stále čekal, zda je osud svede dohromady a nebo dožijí pod jednou střechou, ale jak dva lidé, kteří spolu nemohou být.
Druhá generace se více toulá po Evropě a bratři zápolí o nadvládu nad hutí. Do toho se nenápadně v huti objeví místo „Irčanů“ nově příchozí „Uhříci“, kterými všichni pohrdají a brzy se ukáže, že to jsou vlastně Češi a Slováci. A najednou se prolíná ocelářská sága s touhou Čechů a Slováků po samostatnosti.
Třetí část knihy, kde dominuje Claire, je naprosto jiná než předchozí dvě části. Scottovic ocelářská rodina ustupuje do pozadí a najednou se vše motá kolem Československa, Mnichovské zrady. Je zde vidět láska autorky k Československu, ale do této ságy se mi to nehodilo, přišlo mi to cizí a proto jsem se těšil až posledních cca 200 stran plné československého vlastenectví dočtu. Kvůli té třetí části nemůžu dát plný počet hvězd.
Jak níže píše haki34, také jsem celou dobu čekal, kdy se vynoří Mariina sestra Bridget a dozvíme se, co se s ní stalo, co její dítě… Ale zůstalo to nezodpovězené.
Knížku rozhodně doporučuji.

3 31.07.2022

Kniha vedená jako rozhovor dvou kamarádů, kteří jsou naladění na stejnou vlnu - novináře a podnikatele.
Jak se zmiňuje již níže, je to self promo, ale nevadilo mi to při čtení.
Dozvídáme se nejen o životě zakladatele Golden Gate, ale i o ekonomickych cyklech, zlatu, stříbru, koronaviru, Bohu apod.
Čte se to dobře a motivuje to k investování do zlata.

3 25.07.2022

Tak od knížky jsem čekal naprosto jiný děj, nevím proč, jsem si myslel, že to bude sovětská detektivka z 60. let minulého století.
Místo toho je podzim 1920 a dostáváme se společně s hlavním hrdinou Glebem do odlehlé Ferganské kotliny, kde teprve nedávno byla nastolena sovětská nadvláda. Sověti jsou opět skvělí lidé a ti zlí a nečestní jsou angličtí špiony, bělogvardějci, basmači a tentokrát zde je dokonce i japonská rozvědka.
Je potřeba se oprostit od ideologie, pak je to zajímavý román z exotického prostředí, kdy vidíme několik protisovětských skupin, které si jdou vzájemně po krku a u toho ještě intrikují proti sovětské moci. V závěru do sebe vše zapadne, včetně rubínu, který v podstatě v knížce nehraje žádnou roli až do posledních stran.
Rozhodně doporučuji k přečtení.

2 21.07.2022

Druhý svazek o futuristických snahách kolonizovat vesmír je o chlup slabší jak ten první, je to dané někdy (pro mě) zbytečně detailními popisy budoucích raket. Rok 2022 měl být podle knížky z roku 1986 krásnou kosmickou budoucností. V tuto dobu měly být základny na Měsíci, přistání na Marsu, první mezihvězdné sondy.
Vše popisované v knize zní tak krásně, nadějně a uvěřitelně. Je to literatura faktu, ale bylo by skvělé, kdyby podle toho někdo napsal hard sci-fi román polidštěné sluneční soustavy nebo galaxie. I když je vše v nedohlednu, ta knížka mě dokonale pohltila… Škoda, že kosmickou budoucnost lidstva nevidím tak nadějně jak pan Pacner, když knihu v roce 1986 psal.
Díky knížce jsem se dozvěděl, že se nepoužívá slovo teraformace, ale správně má být geomorfizace nebo zpozemšťování.
A stejně jako u prvního svazku poznamenávám, že ani zde pan Pacner nepředpokládal nějakou čínskou kosmickou budoucnost.
Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 17.07.2022

Výborně napsaná čtivá knížka plná vesmírného optimismu. Psáno v roce 1986 a nyní v roce 2022 už měly být města na Měsíci, vesmírné elektrárny, kolonizované asteroidy. Vše působí tak krásně vědecky, přesvědčivě… Dokázal i jsme si vesmírnou budoucnost pěkně zkazit. Teď ta knížka vypadá jen jako snění a co autor očekával kolem roku 2000, tak snad nebude ani v roce 2100.
Cituji jednu větu: „Na přelomu 20. a 21. století patrně nebude den, aby do vesmíru neletěl sovětský, americký, francouzský nebo jiný dopravní stroj – osobní či nákladní.“ To samo mluví za vše. Jakou radost nyní máme, když se podaří start nějaké rakety, startů s lidskou posádkou je jen několik ročně.
Zvláštní také je, že autor v kosmické budoucnosti ani jednou nezmínil Čínu nebo čínské vědce.
Rozhodně všem doporučuji k přečtení a je mi líto, že takovou budoucnost nezažiji.

5 14.07.2022

Asi nejslabší román od Dostojevského, co jsem zatím četl. Plno psychologie, plno dlouhých dialogů a místy obrovská nuda. Velice pomalý rozjezd, se spoustou zdlouhavých popisů. Pak jsem konečně pochopil, kdo budou hlavní hrdinové a začalo se to číst lépe.
Téma nešťastné lásky, neustálé omílání toho, kdo koho miluje, kdo koho si zaslouží víc a nebo naopak nezaslouží. Proradný kníže bažící po hraběnčiných penězích, tajemný sirotek Nelly s padoucnicí. Nečekaně se objevují nahodilé postavy, které mají velký vliv na další vývoj románu.
Hlavní postavou je spisovatel Váňa, se kterým mají všichni neustále potřebuji něco řešit, svěřovat se mu. Cokoliv kdokoliv chce udělat, utíká za Váňou, aby mu to vyslepičil a nebo aby ses ním poradil.
Četl jsem to dlouho, začal jsem to číst v letadle cestou na Kavkaz, kde jsem chtěl po večerech na hotelu nasát trochu ruské kultury, ale nedařilo se mi. Na několik týdnů jsem knížku i odložil a pak se k ní vracel, abych posledních 100 stran rychle dočetl a doslova to měl už za sebou a mohl přejít na jinou knížku.

2 10.07.2022

Knížka mě od prvních řádků vtáhla do děje. Je psána krásně spisovnou a zastaralou češtinou, která dodává nádech 19. století. Rok 1873 a Marie nastupuje jako služebná u bohaté rodiny Scottů a mě hned dostává ta česká transkripce anglických jmen – Pavel, Kateřina, Alžběta… Překladatel se snažil to prostředí více přiblížit a povedlo se mu to.
Během několika let sledujeme dění kolem hutí, rostoucí magnátovi děti a objevuje se láska mezi Pavlem, nejlepším ze synů, a služky Marie. Po několika desítkách stránek se mi zdá, že to bude šťastná romance, kdy předsudky budou překonány, ale vždy se objeví nový problém, proč ti dva nemohou být spolu – cesta do Londýna, vražda hlavy rodu…
Na stránkách se objevují problémy s odboráři, chudoba v brlozích Pitsburgu, nové technologie zpracování oceli, ctižádost některých z dětí, finanční spekulace… Čte se to krásně a už se těším na druhý díl.

3 06.07.2022

(SPOILER) Knížka vychází z reálných událostí kolem Mórice Beňovského. Všechny tyto události sledujeme očima Ljoňky, který je synem ruského vypovězence na Kamčatku a domorodé Kamčadalky. Ljoňka se nadchne Beňovským, který je jeho učitelem a vzorem. Pomáhá při povstání a úprku z Kamčatky. Beňovský naslibuje uprchlým Rusům, že odplují do Říše slunce, která je u Indie a je to nedokonalejší stát na světě.
Až když jsou na Kurilských ostrovech, přizná se Beňovský, že si vše vymyslel a žádná taková říše neexistuje. Ljoňka tomu odmítá uvěřit, protože viděl knížku ve francouzštině o této bájné zemi. Začne se kvůli tomu učit francouzsky, aby se dozvěděl pravdu. Uprchlíci zatím plují do Japonska, pak na Formosu a kolem Afriky do Francie. Ve Francii se nikomu z nich nelíbí a Beňovský přichází s plánem vytvořit kolonii, která by se stala později vysněnou Říší slunce. S částí svých ruských uprchlíků a francouzskými kolonisty se vydávají kolonizovat Madagaskar. Během střetů s domorodci si Beňovský získává jejich úctu, podaří se mu sjednotit jednotlivé kmeny a vystoupí proti Francouzům a nechá se prohlásit králem Madagaskaru, vyhlašuje jeho nezávislost.
Beňovský odplouvá do Francie, Rusové roky marně čekají na jeho návrat. Vysněná říše končí v troskách a když se po mnoha letech Beňovský vrací, aby pokračoval v budování nezávislého státu, je zabit francouzskými expedičními silami, které nechtějí přijít o svou kolonii.
Četlo se to dobře, roky rychle utíkaly, občas se tam objevilo několik historických nepřesností. Ale přečtení nelituju. Je to psáno pro mládež, v dětství mi ta knížka utekla, ale i teď jsem si to rád přečetl.

3 25.06.2022

Klasický Obručev, tak přesně vypadá tento cestopis převedený na dobrodružný román. Knížka má své kouzlo, ale je vidět, že byla napsána v 50. letech 20. století v SSSR. I když tu není žádná násilná propaganda komunismu apod., je to prostě doba dávno minulá a nového vydání se bohužel tato kniha v Česku asi nikdy nedočká. Román je určen spíše klukům, kteří se chtějí toulat prstem po mapě a v dnešní době takové kluky, co by přemýšleli nad Urumči, Lobnorem apod. asi nikdo jen tak nenajde.
Román popisuje více jak dvacetileté cesty obchodníka Fomy Kukuškina a jeho mongolského pomocníka Lobsyna. Nejprve hledají v poušti a opuštěných dolech v horách zlato, ale pak je láká hledat staré rukopisy, důkazy o starých zaniklých městech. Jednou za pár let se oba na několik měsíců seberou a cestují z domovského Čugačuku k jezeru Lobnor, k chrámu Tisíce Budhů, cestují pouští, horami, rozvalinami. Bojují s vlky, čelí pouštním bouřím, podvodům svých průvodců. A Lobsyn se v závěru dostává až do Lhasy, kterou popisuje.
Co kapitola, to jedno dobrodružství. Děj kapitoly by šel popsat v pár řádcích, ale Obručev k tomu přidává spoustu historie, detailní popis hor, jezer, přírody. Čte se to dobře, často jsem u toho googloval a díval se na wikipedii.
Pokud by se někdo mohl k této knize dostat, doporučuji. Je to něco jiného než se dnes běžně čte, než se dá běžně zakoupit.

3 18.06.2022

Krátká, vtipná, motivační a značně zastaralá knížka pro lidi v MLM. Perfektně by se mi hodila pro tzv. Amwayáky někdy v 90. letech, kteří by si podle doporučení lepili obrázky vysněného auta na zrcadlo v koupelně, hledali nové distributory, které by zvali na schůzky s otázkou „Mám známého, co vydělává velké peníze, chceš se o tom dozvědět více?“

Ani nevím, proč jsem se do této knížky pustil, ale dýchla na mě z toho atmosféra doby dávno minulé, předinternetové. Až mne zamrzelo, že jsem někdy v 80. letech v USA nevrhl na MLM a nesplnil si své sny o finanční svobodě, novém cadillacu a norkovém kožichu na manželce…

2 05.06.2022

První díl jsem nečetl, dostal jsem se až k tomuto druhému. Od začátku mi to připadalo tak zvláštně napsané, prvních několik stránek neustále odkazující na minulý velký příběh, na minulý díl… Docela to nudilo.
Když se knížka konečně rozjela, přišla zase najednou nuda a naivita. Pak zase přišel rozjezd a zase nuda. Postavy se chovají naprosto nelogicky, chaoticky. Přišlo mi, jak kdyby knížku psala ne jedna spisovatelka, ale více autorů.
Lékařka Adélie vyšetřuje postupně dvě vraždy, čekal jsem u toho nějakou gradaci, napětí. Hlavně když kolem umírali ostatní. Ale to napětí tady chybělo. A přesně jak dole píše Dominika2111, rozuzlení bylo tak nějak „mimochodem, udělal to tenhle“.
Takže za mne nuda, po dalších dílech této lékařky sahat již nebudu.

2 30.05.2022

Četl jsem podruhé, poprvé asi před dvaceti pěti lety. I při druhém čtení se mi knížka líbila. Jedná se o vlastenecky psané medailonky Dmitrije Donského, Kuzmy Minina, Požarského, Suvorova a Kutuzova. Napsáno to bylo začátkem 50. let, takže občas je to proloženo Stalinovým, Marxovým nebo Engelsovým názorem na některého vojevůdce a nebo historickou událost.
Nejvíce se mi líbila část o Dmitriji Donském, ta měla své kouzlo a nejraději bych o něm měl celou knihu. Minin a Požarskij se také četli dobře, ale až příliš se zde zdůrazňovala úloha pokrokového lidu. Generál Suvurov je můj oblíbenec, ale tady byl popsán jak naprostý dokonalý nechybující génius, tak byl oslavován až ta část mne bavila nejméně. O Kutuzovi to bylo podané zase příliš propagandisticky a útok Napoleona byl neustále připodobňován k útoku Hitlera na Rusko.
Je to zajímavé nahlédnutí do ruské duše. Určitě mohu doporučit k přečtení. Rád se k této knize opět někdy vrátím.

2 25.05.2022

Knížka se velmi dobře četla, někdy to autor bral jen povrchně, jindy naopak až moc do hloubky (zejména u povstání Immáma Šamila). Škoda, že knížka má jen 264 stran a to ještě poslední strany tvoří medailonky hlavních postav a chronologie.
Sledujeme ruské dobývání Kavkazu, kdy Ruské impérium soupeří především s upadající Osmanskou říší a Persií. A do toho nepokojní obyvatelé by nejraději o svém osudu rozhodovali sami.
Velkým problémem jsou v knížce letopočty. Objevují se zde překlepy, například perský šáh je v jednom roce korunován a o pár vět se dozvídáme o jeho smrti cca o 80 let dříve. Také data založení některých měst jsou posunuta o rok o dva. V jednom medailonku ruského generála se zase o tři roky liší začátek vojenské kariéry. Jsou to drobnosti, ale těch nesrovnalostí v datech je tolik, že mi to nedodává pocit jistoty věřit všemu v knížce na 100 %.

5 19.05.2022

Knížku jsem poprvé četl jako malý kluk, někdy před třiceti lety. A pamatuju si, že jsem z ní byl nadšený. Měl jsem ji půjčenou z knihovny a nechtělo se mi ji ani vracet. Teď jsem se k ní dostal znovu a těšil jsem se na zopakování zážitku. A nějak se mi nepodařilo zopakovat ten „wau efekt“.

Knížka mě nudila, těšil jsem se až to dočtu a místy jsem se musel přemáhat, abych nepřeskakoval řádky a stránky.

Líbily se mi popisy nálezů mrtvých hlavonožců ve středověku. Popsání mořského biskupa nebo mnicha bylo zajímavé a nenapadlo by mě v tom vidět krakatici nebo chobotnici. Vše znělo tak krásně reálně, ale po nějaké době se to tak nějak vše opakovalo.

Na knížce se dost podepsalo, že byla napsána v 50. letech 20. století.

3 25.04.2022