Adapa komentáře u knih

Krátký vesnický román psaný valašským nářečím. Zajímavý pohled na těžký život v Beskydech před více jak sto lety.

Mladá chudá Františka otěhotní, na jejího Jana padá strom a on umírá. Svobodnou matkou všichni opovrhují, posluhuje, má nejtěžší práce. Po čtyřech letech se objevuje starý ovdovělý sedlák, který si ji chce vzít pro jeji krásnou postavu. Slibuje zázémí čtyřletému Metudovi, krasnou budoucnost pro Františku.

Realita na statku je jiná. Přichází ještě horší peklo. Františka i Metud musí jen pracovat, nikde nemají zastání. Statkář má v děvečce Rózině milenku a ta se snaží Františku ze statku výštvat.

Metud se v následujících letech staví do vzdoru a když jako dvanáctiletý uteče z domova, Františka se rozhodne pomstít

Zastarálý styl psaní, valašské nářečí a naivita všech postav mě utvrdila v tom, že nejsem správná cílová skupina.

4 19.03.2023

Po dočtení prvního dílu jsem se hned vrhnul na druhý a čekal jsem, že děj bude hned pokračovat v rychlém tempu, ale omyl. Opět spousta politikaření, galavečerů, tlachání a Ozzieho nudného putování.

Lidský nepřítel - Hora jitřního světla, je skvěle popsaný a části, kde přemýšlí a kde je popisován jeho mimozemský svět patří k nejlepším částem knihy.

Lidstvo si začíná uvědomovat hrozbu, ale dává ji jen malou šanci. Po dlouhém vyjednávání je rozhodnuto o vybudování vesmírného loďstva, do roka je postaveno prvních několik bitevních lodí. Některé z hlavních postav si začínají uvědomovat, že pomatení Strážci identity asi měli celou dobu pravdu a tajemný Hvězdoplavec existuje a infiltroval vedení Společenstva.

Invaze na více jak 20 planet Společenstva je epická a lidé po smrti několika milionů spoluobčanů teprve natvrdo vidí, jaký nepřítel proti nim stojí.

Je jen jeden vesmír a tak má být jen jeden život - Hora jitřního světla. Zajímavá myšlenka v diskuzi :)

Doufám, že třetí díl už trochu vypustí tu vatu a hlavně Ozzie konečně někam doputuje.

6 18.03.2023

Skvělý úvod do hard sci-fi ságy, do vesmíru Společenství. Úvod na cca 680 stran, plno postav, spousta dějových linek a téma knihy, které se pořádně začne řešit až na posledních cca 20 stranách.

Lidstvo kolonizovalo desítky planet, díky omlazování jsou všichni prakticky nesmrtelní. Mezi hvězdami se necestuje hvězdolety, ale červými dírami, kterými běžně jezdí i rychlovlaky.

Systém kolonizace planet a život na nich mi připomínal vesmír z tzv. Historie budoucnosti od Roberta Heinleina - např. Číslo bestie, Až za slunce západ plout

Hamilton zde má vše propracované do nejmenších detailů, jako je nový model Fordu apod.

Před tisíci lety zhasla hvězda. Lidstvo to zjistilo až nyní. A tak se rozhodne poslat tam rychle raketu, aby se zjistilo proč se to stalo. Staví se asi po 300 letech první vesmírnà loď, aby de vydala prozkoumat zhasnutou hvězdu.

Četlo se to velmi dobře a už se těším na další díl, kde se snad dozvím odpovědi na tu spoustu otázek, co se mi honí hlavou

5 13.03.2023

Výborný cestopis o kraji podél řeky Ussuri vyprávěný ruským kapitánem Arseňjevem, který se zde setkal s domorodým stopařem Děrsu Uzalou, který mu zachránil život a vzniklo tak mezi nimi přátelství.

Krásně se to četlo, je vidět, že Arseňjev ruský Dálný východ miloval a dokonale procestoval. Neustále jsem při čtení používal mapky na konci knížky, často jsem u toho také googloval a používal wikipedii. Ještě během čtení jsem si našel na youtube film Děrsu Uzala z roku 1961 a pustil jsem si ho, abych se lépe dostal do té krásné tajgy.

Nečekal jsem, že mě tak knížka tak chytne. Když jsem to tak četl, říkal jsem si, proč v roce 2023 se Rusové hrnou na západ, proč dobývají Ukrajinu, proč se raději nesnaží více se věnovat té úžasné zemi, kterou mají k dispozici.

Mrzí mě, že jsem se k té knize nedostal už dříve, jako kluk v 80. letech bych ji ocenil určitě více. Rozhodně všem doporučuji k přečtení.

10 06.03.2023

Má vzpomínka na dětství. Měl jsem téměř všechny verneovky, ale tato mi chyběla a často jsem si ji půjčoval z knihovny. Přišla mi taková moc cestopisná, málo dobrodružná. Teď jsem se k ní dostal znovu po více jak 30 letech.

V době svého prvního vydání to muselo být něco. Chápu, proč tato knížka Vernea proslavila. Dnes bohužel nové čtenáře asi nenajde. Dnešní desetiletí kluci po ní jen tak nesáhnou. Už několik let se svého syna snažím k verneovkám přivést, ale je to jiný svět, ani v televizi by ho to nebavilo. Škoda.

Z dnešního pohledu je knížka taková jednoduchá a naivní. Ale dnešní optika se na to prostě nedá použít. Sledujeme trojici cestovatelů, kteří přelétávají Afriku a popisují, co vidí, neznámé končiny, prameny Nilu, divoké domorodce

Zaujala mě tam myšlenka doktora Fergussona, že Evropa je už vyčerpaná a že budoucnost patří Africe, tam se brzy objeví nová pole, obilnice, tam vznikne nová velká říše, ve které vzniknou nové objevy a vynálezy, ještě mnohem větší a důležitější než parní stroje a elektřina. Verneovi spoustu věcí vyšlo, ale tady se seknul jak jen mohl. Škoda.

9 05.03.2023

Tři příjemně oddechové historické detektivky v jednom. První mě zaujala v tom, že jsem se konečně dozvěděl, jak se písař Jiří Adam z Dobronína seznámil s bakalářem Petrem a Rozárkou. Jinak je tam spousta klišé. Petr neustále svádí šenkýřky, hampejznice a přitom zdůrazňuje jak miluje Rozárku. Rozárka se všude potkává s prostitutkami, které jí ochotně pomáhají při vyšetřování.

V prvním případě sledujeme vyšetřování zpronevěry peněz v Plzni, pachatel i jeho pomocníci jsou dost předvídatelní.

Ve druhém případě se motáme kolem dobývání / nedobývání tvrze a vraždy správce hradu. A zase je celkem brzy jasno, kdo je vrahem.

Třetí případ se motá kolem zmizení alchymisty, který uměl vyrábět zlato. Z těch tří příběhů mě bavil nejvíce. Ale to neustálé opakování svádění holek z šenku mě tady už nebavilo.

Myslel jsem si, že přečtu pár knih z této série po sobě, ale dávám si od toho chvilku oddech.

5 26.02.2023

Krásná sbírka povídek, které jsou takové povětšinou vesmírné jednohubky. Psáno někdy v 50. letech 20. století s příjemnou vesmírnou naivitou.

Nejlepšími povídkami jsou Medúza (ta by si zasloužila samostatný román), Hlídka (předchůdce Vesmírné Odysei) a Devět miliard božích jmen.

Naopak mě nezaujaly povídky typu Záznam nebo povídka o orchidejích.

Četlo se to skvěle, jen škoda, že to byly takové krátké příběhy, které po pár stránkách končily.

Rozhodně všem doporučuji.

6 25.02.2023

Zklamalo mě to. Je z toho poznat, že to bylo napsáno před cca padesáti lety. Co tehdy mohlo nadchnout, dnes je vyčpělé.

První povídka je od začátku strašně chaotická, nudná a az v poslední čtvrtině mě to začalo bavit.

Druhá povídka má hodně zajímavý nápad, je to ale psané rozvláčně. Francouzský desátník z roku 1871 se dostal s pomocí mimozemšťanů do roku 1964 do Čech. Z té knížky nejzajímavější část.

Poslední povídka o železe mě vyloženě nudila, asi jsem nebyl ta správná cílová skupina.

3 24.02.2023

Bude to skoro třicet let, co jsem knížku četl poprvé. Tehdy mi vehnala do očí slzy a přál jsem si být jednou takový tankista jako Šura, mladší bratr komsomolky Zoji. Uplynulo několik desetiletí, na internetu jsem četl v ruštině i v angličtině spoustu teorií o tom, jak to se Zojou Kosmoděmjanskou bylo „ve skutečnosti“. Četl jsem teorie, že byla schizofrenik, že nic nedokázala, že ji zradili ruští vesničané, že ji zradil jiný ruský partyzán. Nevím, kde je pravda, ale tento krátký příběh se čte krásně.

V románu sledujeme dokonale idealizovanou dobu cca od roku 1910 do 1945. Vše, co je sovětské, socialistické a komunistické je dokonalé. Nikde ani náznak něčeho špatného.

V knize sledujeme vyprávění stárnoucí matky Zoji a Šury. Popisuje své dětství, zamilování se do Anatolije a pak hlavně narození svých dvou dětí a jejich vyrůstání. Děvčátko Zoja je prakticky dokonalé, Šura je dokonalý snad jen z 99 %. Děti milují Lenina a Stalina, chtějí žit pro Sovětský svaz. Stěhují se na Sibiř a pak do Moskvy. Studují, sní o sovětské budoucnosti a přichází válka.

Zoja se stává partyzánkou a umírá. Stává se z ní první ženská nositelka titulu Hrdina SSSR. Její bratr se stává důstojníkem u tankistů a později umírá při dobývání Královce.
Plno propagandy, ale i tak se to četlo krásně. Idealizovaný příběh píše žena, matka, která ztratila ve válce obě své děti, takže ta bolest a láska je poznat na každé straně.

Dnes si knížka těžko najde své čtenáře, ale i tak bych ji doporučil co nejvíce lidem.

4 20.02.2023

Závěrečná část tzv. Bykovské trilogie mě dost zklamala. První díl byl prvotinou Strugackých a četl jsem ho za život několikrát. Tuto knihu jsem četl poprvé a mám pocit, že asi naposledy. Děj je docela nudný a až příliš protknutý komunistickou propagandou. Kdykoliv se v románu objeví anglické jméno, můžete si být jisti, že za chvíli přijde na řadu porovnávání kapitalismu a komunismu. Neustále je tu potřeba srovnávat oba systémy. Nikde jinde jsem se u Strugackých nesetkal tak s propagandou jak zde.

Příliš mi to nepřišlo ani jako román, ale spíše jako sbírka povídek propojených ústředními postavami.

Loď Tachmasib letí k Saturnu, kapitánem je Bykov, navigátorem Krutikov a technikem Žilin. Na palubě je ještě Jurkovskij, který je již starým veteránem a slouží jako generální inspektor. Na poslední chvíli se k nim přidává mladý vakuový svářeč, který v jednu chvíli vypadá jak hlavní postava.

Sledujeme boj proti pijavicím na Marsu, kapitalistické vykořisťování na asteroidech a záhadu Starunových prstenců, kdy Jurkovskij je přesvědčen, že jsou umělého původu a i za cenu svého života se to pokouší dokázat.

Zaujala mě zde myšlenka, že tajemné vodní kanály na Marsu nebyly kvůli tomu, aby zajišťovaly Marťanům vodu, ale naopak, aby planetu vysoušely, odvoudňovaly, protože Marťané milují poušť a sucho.

Pobavilo mě, když kosmonauté přiletí na orbitální stanici u Saturnu a protože tam probíhala oprava klimatizace, nosí tam dva svetry, válenky, grónskou kazajku s kožešinovou vložkou, kožešinové kalhoty, kolem krku šálu...

Víc jak tři hvězdy dát nemohu... Místy to vážně dost nudilo.

2 19.02.2023

Krásně zastaralé hard sci-fi z konce 50. let. Četl jsem to za posledních asi 35 let možná podesáté, rád se k té knize vracím a rád bych ji doporučil všem fanouškům sci-fi, hlavně Arthura C. Clarka. Svým způsobem jeho první romány jsou něčím podobné této prvotině od Strugackých.
Pomalu končí 20. století a na Venuši je objevena Uranová Golkonda a Sověti se rozhodnou pokořit vzdorující Venuši. Kniha je rozdělena do tří částí. V první sledujeme specialistu na pouště Alexeje Petroviče Bykova, který se přidává ke zkušeným kosmonautům a přijímá výzvu letět na Venuši. Další posádku planetoletu na fotonové palivo Chius tvoří lotyšský geolog Dauge, geolog Jurkovskij, pilot Spicyn, navigátor Krutikov a velitel expedice Jermakov.
Po rychlém výcviku posádky se dostáváme do druhé části, kdy planetolet Chius letí k Venuši. Po cestě se setkává s meteoritem, ale hlavně prolétá sluneční bouří, která málem celou loď zničí.
Ve třetí části sledujeme tvrdé přistání a snahu prozkoumat Uranovou Golkondu, vybudovat tam majáky a přistávací plochu pro další expedice.
Je to psáno v padesátých letech minulého století, takže k tomu patří trocha komunistické agitace, ale nijak to nenarušovalo děj. SSSR už není socialistický, ale je to SSKR – Svaz sovětských komunistických republik. My Češi máme v tu dobu orbitální základnu nad Venuší a několik Čechů se v románu také mihne. Jeden z kosmonautů neustále kouří lulku, i ve vesmíru. Dopisy se píší na list vytržený ze sešitu a nebo si kosmonauti posílají dopisy psané na psacím stroji. Natočené kamerové záznamy se počítají na metry filmu. Pokud si chce někdo z expedice zjistit nějaké zprávy, sahá po tištěných novinách. Je to krásné, jak v tu dobu už mělo lidstvo být daleko a jak některé věci dávno zastaraly.

6 13.02.2023

Tak na tomto jsem v 80. letech vyrůstal. Byla doba, kdy jsem to znal nazpaměť.

Dnes by to bylo dávno překonané, možná by to i zapadlo. Ale pro mě to má pořád své kouzlo. Rád jsem se vrátil do svého dětství, kdy jsem se poprvé dozvěděl, že existuje červí díra, kdy jsem nadšeně sledoval příběh Petra a Jana v daleké části vesmíru.

5 11.02.2023

Jedna z lepších záhadologických knížek pana Vašíčka.

Velmi dobře se to čte, zpříjemnilo mi to cestu vlakem. Je to taková jednohubka na rychlé přečtení.

U této knížky jsem poprvé u pana Vašíčka měl pocit, že se snaží napodobovat Dänikena, trochu mi to k němu nesedělo, proto nemohu dát plný počet hvězdiček.

Nejvíce mě z této knížky zaujala myšlenka, že Tutanchamon byl ve skutečnosti žena. S touto teorií jsem se setkal poprvé. Je to tam podloženo tolika důkazy, že mi to pořád vrtá hlavou a říkám si, že si k tomu budu muset něco vygooglovat, že to přeci nemůže být pravda :)

Zajímavá mi přišla také teorie o původu boha Thowta. Ovlivněn Sitchinem ho mám spojen s Anunaky, sumerskou mytologií. Pan Vašíček přichází z teorií, že Thowt přišel z oblasti potopených měst v okolí japonské Okinawy.

Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 11.02.2023

Poprvé se mi podařilo číst všechny díly Strážců. Zavzpomínal jsem na své dětství, kdy jsem se s nimi někdy v 80. letech poprvé setkal v ABC speciál. Jak mi tehdy připadali velcí, dospělí a dokonalí :)

Bylo zajímavé číst je znovu po tolika letech a sledovat, jak na prvních stránkách je vidět vliv Rychlých šípů. Neustálé odkazy a náznaky na Foglara. Pak náznaky zmizely a byly tu jen pionýrské oddíly, Strážci začali nosit pionýrské šátky, promítl se do toho i Vítězný únor 1948. Ale pořád se to dalo číst.

Pokračování Strážců z roku 1999 jsem četl poprvé, katastrofa a nuda. Ani se nechce věřit, že to také psal Vlastislav Toman.

Komis o Gorovi také nuda, nic to ve mě nezanechalo.

Na Kosmické křižáky jsem se těšil, knížku jsem četl snad desetkrát. Komiks, který z té knížky ale vychází, je slabý odvar, narychlo namalované a nečíst knížku, spoustu věcí bych nepochopil.

Tato Velká kniha komiksů ABC je nejslabší z té vydané série. Mohli tam být jen Strážci a bylo by to zajímavější.

5 09.02.2023

Přesně takové cestopisy z odlehlých míst SSSR mám rád a rád se k nim vracím. Doba dávno minulá, panenská příroda, nadšení geologové daleko od civilizace, touha objevovat a budovat.

Knížka je rozdělena na dvě části, podle dvou expedic. První je z konce 20. let 20. století, tzv. první kolymská expedice, kterou vedl Bilibin a Caregradskij. V té době jim bylo 27 a 26 let. Až mě děsí, jak dospěle a zodpovědně působí. Tak nějak si nedovedu představit dnešní geology v jejich věku, že by uspořádali podobnou expedici. První expedice hledá zlato na Kolymě, je popisnější a je vidět, že autor u toho nebyl, že jen čerpá z vyprávění přeživšího účastníka.

Druhá část knížky je o autorově cestě po řekách ruského Dálného východu k neznámé Anjujské sopce. Na motorovém člunu, na pramici cestuje skupinka geologů po prakticky neznámých řekách. I dnes ty řeky dovedu dohledat jen na google earth, ale při googlování nenachází téměř žádné stránky v češtině. I dnes ta jména řek nikomu nic v Česku neříkají, nejsou o nich ani zmínky na české wikipedii.

Jen škoda, že mě tady chyběla ta chuť číst stále dál a dál, objevovat něco neznámého. Svým způsobem to byla nuda. Proto s odřenýma ušima dávám čtyři hvězdy.

2 05.02.2023

Jedno velké zklamání. Žádná nová odhalení jen chaotické plácání všech možných teorií.

Na dvou stránkách se řeší, kam se ztratil přední zub Semjona Zolotarjova při exhumaci jeho těla z hrobu. Burcující otázky jak někde v bulváru, nastolení záhady, proč se o tom nezmiňuje ani pitevní zpráva z roku 1959 a najednou vysvětlení, že zub vypadl při exhumaci těla z hrobu, že to všichni viděli, jen ho nechtěli hledat... Takže bombastické odhalení, že to není žádná záhada. Vždyť to šlo napsat do jednoho krátkého odstavce.

Na několika dalších stránkách se řeší, že Zolotarjov přežil, odešel do Izraele a tam vydal svoje paměti. Opět burcující otázky, jak se tam dostal, bude mít odhalení osudu výpravy atd.? Pak najednou vysvětlení, že je to izraelský spisovatel sci-fi a že se jedná o fiktivní paměti. To jsou ta nová odhalení, která autor slibuje už na obálce knížky?

Spousta maličkých černobílých fotografiích, na kterých není nic vidět. Než tam dát fotografii o rozměru 2 x 2 cm, tak možná raději žádnou.

V závěru shrnutí spousty webových stránek, které autor doporučuje navštívit. Naprosto zbytečný seznam. Kdo má google, najde si to. Stránky takto přepisovat je nesmysl. A navíc je dost velká šance, že za krátkou dobou některé ty pečlivě vypsané stránky přestanou existovat.

Občas nějaký youtuber nebo někdo na facebooku pod nějakou šílenou přezdívkou něco okomentuje, tak je v knize hned z toho neznámého dělán odborník, který tomu rozumí. Nechápu proč...

Další knížky od tohoto autora už zkoušet nebudu.

6 03.02.2023

Tak moc chtěl Crichton v tomto románu varovat před genetickou manipulací, až zapomněl na čtivost a děj románu. Je vidět, že si Crichton dokonale problematiku nastudoval, jak u všech svých románů. Ale poskládal tam tolik střípků z genetiky, že to chvílemi působilo jak několik povídek, které se vyvíjí vlastní linií a občas se některá povídka protne s jinou.
Chyběla mi tam ústřední hlavní postava a to na čtivosti dost ubralo. Spousta věcí se tam zmínila, zajímalo mě, jak to mohlo dopadnout, ale zmizelo to.
Být to jiný spisovatel než Crichton, řekl bych si, že po dalších románech tohoto autora už nesáhnu. Ale u Crichtona pouze kriticky hodnotím třemi hvězdami a rád se vrátím k některým jeho starším románům.

4 01.02.2023

(SPOILER) Skvělý román propojující dějiny nezávislého Izraele s atentátem na Ariela Šarona. Kniha je psána docela netradičně v několika časových rovinách, což může někomu vadit. Nejprve sledujeme Toma Hagena, německého reportéra v Afghánistánu, který svou chybou padne na dno. A najednou se přesouváme do 20. let 20. století a sledujeme rodinu německých židů Kahnových, kteří přesídlili do Svaté Země.
Tom Hagen se v současnosti toulá od Libye přes Sýrii po Izrael, dostává se k cédéčkám s tajnými informacemi, snaží se ho zabít policisté, tajná služba i kdosi neznámý. A mezitím jsou kapitoly prokládány osudy rodiny Kahnových, která měla dva syny Jehudu a Benjamina. Jehuda se postupně stává jedním z osadníků na Sinaji, v Gaze. Jeho syn Uri vidí masakry v Libanonu, jeho vnučka Jaél se stává doktorkou. Benjamin se nešťastnou náhodou stává kulhajícím mrzákem a to ho dovede mezi ortodoxní Židy. Oba bratři Kahnovi mají skvělého kamaráda Ariela, který se stává později vojákem, politikem a premiérem Izrale.
Sledujeme rozmach Izraele, válku za nezávislost, bitvy u Golanské výšiny, kolonizaci Hebronu i Sinaje a následně nucené stahování židovských osadníků. Postupně se jednotliví členové Kahnovy rodiny dostávají až do současnosti a vše se propojuje s osudem Toma Hagena.
Konec za mě až příliš béčkovsky americký, jak psaný pro Hollywood. Zbytečné hollywoodské klišé, které se k tomu nehodilo.
Skvěle se to četlo, ale mělo to spoustu umělé výplně, která tam byla dost zbytečná.

3 29.01.2023

Jedna ze slabších autorových knížek. Psáno dost nahodile, jak kdyby pan Vašíček jen rychle spěchal napsat další knihu na 150 stran.

Zajímavé záhady z nedaleké země. Nejzajímavějsí pro mě byly věci kolem Leonarda da Vinci a pak kolem Etrusků.

Být to první knížka od autora, po dalších bych už nesáhl. Podobné Turecké záhady od stejného autora jsou mnohem lepší.

4 19.01.2023

Krásně napsané záhady z dnešního Turecka. Přehledně rozčleněné do kapitol, které všechny byly zajímavé.
Vašíček klade spoustu otázek, ukazuje některá možná řešení, ale nechává na čtenáři, zda se pro to rozhodne a nebo ne. Nejvíce mě zaujaly záhady kolem Chetitů. Čeho se bály? Proč budovaly podzemní úkryty? Opravdu mohly být předchůdci Inků? Tolik otázek a žádná přesvědčivá odpověď.
Zaujala mě také teorie, že Atlantida a Trója jsou vlastně jedno a to samé. Opět to znělo docela přesvědčivě a najednou tak vše geniálně prostě.
Monstrum z jezera Van mě donutilo googlovat a zjišťovat si více.
Jedinou slabinou této knížky je, že je tak krátká.

2 12.01.2023