Adapa komentáře u knih

Klasika od Deavera. Povinnost přečíst si tuto knihu pro všechny jeho fanoušku. Skvělá kniha i pro toho, kdo si bude chtít od něho přečíst něco poprvé.
Pro ty, kdo četli ale většinu jeho knih je už od přebalu jasné, jak se knížka bude vyvíjet a kdo bude pachatelem. Kdykoliv je u Deavera nějaký hlavní případ a Lincoln a nebo Amelie náhodně řeší bokem nějaký jiný, tak se ve finále oba protnou a zjistí se, že to je jeden a ten samý případ. Kdykoliv se objeví u Lincolna zmínka o "Hodináři" je jasné, že on je ten pachatel.
Takže už tady je od prvních stránek jasné, že oba případy se propojí a za vším stojí Hodinář.
Jinak velmi dobře napsané, rychle se do toho člověk začte a tak nějak přemýšlí nad elektrickou zásuvkou nebo klikou od dveří, zda to nemůže být smrtící zbraň právě pro něho.

3 03.09.2015

Moje první setkání s Robinsonem a jeho tvorbou. Kniha mne docela zklamala. Docela rychle jsem se začetl, ale najednou konec první části a pokračování o několik set let později a najednou zjišťuji, že je to zvláštně napsaný román, kdy se nejedná v podstatě o román, ale takové o tři samostatné povídky, které jsou propojené jedním motivem.
Každá z "povídek" je samostatná a má takový nějaký vlastní závěr a člověk už se chystá na čtení té další, aby si to vše poskládal dohromady. Ale třetí "povídka" skončí a člověk zjistí, že vlastně nezná žádný konec. Jak kdyby měla být ještě další část knížky, která by to měla vysvětlit, ale ta není.
Nechal jsem se zlákat popisem té knihy a koupil jsem si ji, znovu bych to ale asi neudělal.

4 03.09.2015

Poslední část trilogie z Dynastie Coleových, ale jak kdyby to nepsal ani Noah Gordon, ale autor béčkové červené knihovny.
Četl jsem prakticky vše od Gordona, ale toto s ním nemá nic společného. Knížka nezáživně líčí ztroskotání manželství lékařky, odchod na samotu, zamilování, obhajobu potratu.
Nic po čem bych běžně sáhl, dočítal jsem to vyloženě s nechutí a doufáním, že třeba někde najdu toho klasického Gordona, co jsem miloval například v Ranhojiči a Šamanovi... Tato kniha by neměla být asi ani nikdy napsána.

2 20.08.2015

SPOILER
Kniha mne docela zklamala. Bylo to příjemné čtení, ale očekával jsem více. Vitellius začíná jako sedmnáctiletý a umírá tuším kolem padesátky. Ale přitom se v podstatě za celou dobu nijak jeho postava nevyvíjí, pořád zůstává tak nějak naivní a přes třicet let miluje dívku, kterou viděl dvakrát v životě jako sedmnáctiletou.
Čekal jsem větší spád, že autor půjde více do hloubky. Ale vždy se jen tak něčeho dotkl.
V knize byly velké časové skoky, třeba o deset let v jedné kapitole a přitom jak kdyby se nic během těch deseti let pro Vetelliuse nezměnilo, jen sem tam nějaký nový císař, nové spiknutí.
Pro pohodové čtení bez přemýšlení stojí za přečtení.

2 20.08.2015

Jsem fanoušek Jeffery Deavera a četl jsem už většinu knih, které napsal.
Sběratel kůží je klasický Jeffery Deaver. Už od počátku čtenář hltá každou stránku a říká si, že ještě jednu kapitolu a už to vážně odloží a půjde spát. Ale nedá se to a knížka je za chvíli přečtená.
Před čtením této knížky bych doporučoval přečíst Sběratele kostí pak Hodináře a pak tuto knížku. Jinak se může člověk v některých souvislostech ztrácet.
Když jsme četl první knížky od Deavera, kroutil jsem udiveně hlavou nad nečekanými zvraty, někdy jsem se musel o pár stránek vracet, abych to pochopil a řekl si, že je to vlastně jasné a je divné, že jsem to nepochopil. U Sběratele kůží ale tak nějak člověk už od počátku čeká ty zvraty. Hned jak je popsaná nějaká teorie, tak je jasné, že o pár stránek to bude zase rozmetané. Přijde mi to, že Deaver už má vyloženě svůj vypsaný styl a píše knížky jak na běžícím páse. Chtělo by to trošku obměnit.
U knih od Deavera mi poslední dobou vadí snaha nakladatele udělat z knížky velkou bichli. Knížky mají zbytečně velké řádkování, velká písmena. Kdyby se to zhustilo, bylo by to poloviční a požitek ze čtení stejný.
Knížku rozhodně všem doporučuji.

5 18.08.2015

Páté Evangelium je moje první kniha od Vandenberga, takže jsem byl sám zvědav, jaké to bude.
Kniha má rychlý spád, dobře se mi do toho začetlo a stále jsem hledal více a více. Dost nereálné mi přišla všemocná skupinka vědců pod Olympem, jak bylo níže zmíněno, také jsem si živě představil Fantomasovo doupě. Ke konci mi přišlo, že se to už vše tak nějak zamotávalo a autor se snažil to za každou cenu nějak originálně dokončit. Konec knihy jsem takový nečekal, zajímavé překvapení.
Během čtení jsem měl několikrát pocit, že podobnou knihu (podobný motiv) jsem už četl. Musel jsem se tedy podívat na datum vydání německého originálu, abych se utvrdil v tom, že Vandenberg byl první a ostatní z něho vychází.
Knihu mohu doporučit a už nyní čtu další od Vandenberga.

5 17.08.2015