Adapa komentáře u knih

Nevelká historická knížka, která je zhuštěním Přemyslovské epopeje od Vlastimila Vondrušky. Na necelých dvou stovkách stran sledujeme takovou Hru o trůny po českém způsobu.

Období přemyslovských králů je jedním z mých nejoblíbenějších v českých dějinách. Bratr válčil s bratrem, spojoval se s bratranci i cizími lidmi. Papežové a římští císaře hráli partii šachů a jednotliví králové byli figurkami na šachovnici.

Krásně napsané a vše pochopí i laik, který o daném období nic neví a v hodinách dějepisu ho to nezaujalo.

Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 01.07.2023

(SPOILER) V Knize soudců je o Jeftahovi jen několik veršů a z nich dokázal Lion Feuchtwanger stvořit nevelký, ale úžasný historický román, který donutí každého se nad námětem zamyslet.

Jefta žije někdy kolem roku 1000 před naším letopočtem, je levobočkem svého slavného otce a po jeho smrti přichází o majetek, který mu vezmou jeho bratři a otcova manželka. A to vše protože jeho žena i jeho matka byly Ammonitky, vyznavačky jiných bohů než je Hospodin.

Jefta odchází do vyhnanství se svými nejvěrnějšími, podaří se mu založit svou malou říši, ovládnout několik měst a upoutá krále Ammonitů natolik, že ten chce jeho dceru za ženu pro svého mladšího syna. Tím by se ale odklonila od Hospodina a musela přijmout jiného boha. Jefta přemýšlí, snaží se o mír, ale pak je donucen nabídku odmítnout. Dochází k válce a v téměř prohrané bitvě Jefta slibuje Hospodinovi, že mu obětuje toho, kdo ho jako první uvítá po návratu z bitvy. Jefta zvítězí a po návratu mu vyjde vstříc jeho dcera. Jefta má dilema, ale nakonec svou dceru obětuje, sám ji na obětním oltáři podřízne. Stává se soudcem, vládcem říše, ale ztrácí sám sebe.

Po celou dobu sledujeme vnitřní rozpor mezi Jeftahem a jeho vztahem k Hospodinovi, ale i Milkomovi a Baalovi. Hospodin zde má daleko do toho milosrdného a milujícího křesťanského Boha. Starozákonní Hospodin je mstivý, svárlivý, žárlivý, krvelačný a náladový bůh války, který se tak podobá svému konkurentovi Baalovi.

Feuchtwanger ke knize napsal vynikající doslov, kde vysvětluje okolnosti vzniku románu a jeho zaujetí starozákonním Jeftahem.

Rozhodně doporučuji k přečtení i náročnějším čtenářům.

8 01.07.2023

I když jsem se dočetl, že Nepravý Nero je jeden z nejslabších románů od Liona Feuchtwangera, já osobně ho mám velmi rád a četl jsem ho nyní podruhé. Kdysi to byla poslední kniha od Feuchtwangera, která mi v mé knihovně od něho chyběla.

Je zde úžasná paralela s nacistickým Německem. Jen konec říše Nepravého Nera přišel rychleji než Hitlerův konec.

Nepravý Nero je mistrovský historický román, který mne od prvních řádků vtáhl do děje a často donutil dívat se do map Mezopotámie a na wikipedii hledat místa, kde se děj odehrává. Vychutnával jsem si každé slovo.

Sledujeme bývalého římského senátora Varra, který pro malicherný spor s guvernérem Sýrie stvoří Nepravého Nera, který je podporován několika drobnými vládci a parthským velkokrálem. Podaří se mu ovládnout několik měst, ale pro svou zaslepenost se mu jeho bývalý otrok hrnčíř vymkne a obklopí se svými kumpány maršálem a sekretářem. Ti tři si začnou vyřizovat účty se svými rádobynepřáteli, zaplaví nevinné město, aby vinu svedli na křesťany, provedou vyvraždění odpůrců a tím si zlomí vaz.

Protivníkem Nera je Jan z Patmy, což je vlastně svatý Jan, autor Apokalypsy v Bibli.

Román krásně ukazuje, jak někdo v pozadí, dovede manipulovat vládci, vytvářet své vládce.

Rozhodně všem doporučuji k přečtení.

5 24.06.2023

Knížky pana Vašíčka mám hodně rád, ale Záhady Tichomoří patří k jeho slabším dílům. Jak kdyby to psal jen pro to, aby vydal další knížku, napsal dalších cca 170 stran, odfajfkoval si splněný úkol a skočil na jiné téma.

Jak níže zmiňuje čtenář tenax, pan Vašíček nakousne nějaké téma, popíše, nastolí otázky a už je jinde. Takže je to takové dost chaotické. A ještě je tam plno další výplně. Popisuje se něco v Tichomoří a najednou se přeneseme do USA nebo kamkoliv jinam a jsme tam na pár stránkách přitom to šlo třeba zmínit jednou větou apod.

Je to takové nakousnutí k nějaké problematice, dozvědět se, že nějaká taková záhada existuje, ale nečekat podrobnosti v této knížce, ale spíše je hledat někde jinde.

Nejlépe se mi četlo o Velikonočním ostrově a překvapilo mě, že metoda cestování soch vyzkoušená naším odborníkem Pavlem Pavlem, vlastně není stoprocentní. To pro mne bude asi největší poznatek z této knížky.

4 21.06.2023

(SPOILER) Krásně napsaný román ze sibiřské tajgy, kde sledujeme tři generace Strogovů. Ale ta propaganda. Ta je tu naprosto všude. Jak se o někom napíše, že je od pohledu ošklivý, tak je hned jasné, že se projeví jako kulak, vrah, bělogvardějec. Kdo se naopak od počátku ukáže jako mladý hezký jinoch, statný dělník apod., tak ten se postupně promění v dokonalého bolševika.

Zakladatelem rodu je Zachar Strogov, který se usadí na pasekách, kde pěstuje včely na panském a musí každoročně splácet medem svou koupi. Jeden z jeho synů Vlas, se stane kupcem v Žirově (nejbližším městě) a Matvej propadne tajze, kde loví se svým strýcem, přezdívaným Děda Miška.

Matvej si bere za ženu Annu, která je z bohaté rodiny a její rodina nemůže přenést přes srdce, že se provdala do chudé rodiny. Její bývalý nápadník Demjan Štyčkov se stává jednou z hlavních záporných postav celého románu.

Matvej s Dědou Miškou nachází v tajze mrtvého zlatokopa a díky tomu končí ve vězení, než prokáží svou nevinu. Musí narukovat na vojnu, poznává bolševické myšlenky, než by šel do rusko-japonské války, stává se dozorcem ve vězení, kde pomáhá vězněným politickým vězňům a přináší do své rodné vesnice Vlčí Díry bolševické myšlenky.
Sledujeme jak hlavní záporáci bohatnou, hromadí majetek a kladní hrdinové o vše přichází a chápou, že jediné správné je vzít moc do rukou lidu. Přichází první světová válka, říjnová revoluce, Strogovové zakládají ve Vlčích Dírách sovětskou moc, někteří z nich umírají v bojích s bělogvardějci. Matvej se stává velitelem partyzánské skupinky, v závěru se setkává s dokonalým Leninem, který mu naslouchá, co rolnictvo potřebuje. A v závěru konečně přichází sovětští geologové, aby hledali v tajze zlato.

Název knihy neodpovídá realitě. Ruský název je mnohem přesnější Strogovovi.
Knihu jsem četl podruhé, poprvé už někdy jako kluk snad před třiceti lety. Asi se k té knize opět někdy vrátím, bez obav ji doporučím, jen je potřeba opravdu se povznést nad tu propagandu a naprosto dokonalé bolševiky.

4 14.06.2023

Krátká knížka z doby bronzové na břehu Vltavy, pardon Veliké řeky. Skrček z rodu Medvědů je mrzáček od narození, přišel o matku, macecha ho nemá ráda, děti jím pohrdají, žije jen pro svého otce Číhavého Medvěda, který je ale jednoho dne zabit a tím se mění celý Skrčkův život.

Skrček se rozhodne odejít z osady, očistit otcovo jméno z obvinění z loupežné vraždy a najít velkého šamana, který ho kouzlem zbaví tělesného postižení.

Knížku jsem četl několikrát ve svém dětství, teď jsem se k ní po více jak třiceti letech vrátil a chytla mě zase natolik, že jsem ji neodložil, dokud jsem ji nepřečetl i když to znamenalo ponocovat skoro do dvou do rána.

10 27.05.2023

Oproti předchozí knize ABC investování do realit, se zde Ken McElroy vynechal typicky nakopávací věty ve stylu Kiyosakiho a více se zaměřil na odbornost a hlavně na popis amerického trhu, včetně doporučení do kterých amerických měst nejlépe investovat.

Pro většinu českých čtenářů asi ta knížka nebude. Málokdo z nás sebere odvahu, aby šel kupovat nájemní doby s 350 byty apod. Osobně si ani nedovedu představit, jak takový nájemní dům v Česku vypadá, kde ho hledat.

Takže za mne rychle přečteno, pár myšlenek si z toho snad vezmu, ale ke knize se vrátím v budoucnu, když maximálně budu chtít při prolistování najít něco konkrétního.

4 26.05.2023

(SPOILER) Náhodně objevený takový zastaralý sci-fi skvost, který příjemně překvapil. V roce 1948 divadelní režisér Grigorij Alexandrovič Nestorov náhodně cestou vlakem z Moskvy do lázní u moře zastaví na přenocování v maličkém městě Čensku, kde mu oknem vlétne do pokoje můra, která měla ke svému tělíčku připevněný dopis.

Nestorov pátrá po pisateli dopisu, zanese to přírodovědci Stěpanu Jegoroviči Tarasevičovi, který jej nejprve považuje za nejapný žert. Pak se ale zjišťuje, že dopis napsal doktor Sergej Sergejevič Dumčev, který zmizel před více než 40 lety v den své svatby.

Ač všechny indicie vedou k tomu, že Dumčev se zmenšil, pátrající Nestorov přemýšlí o neviditelnosti, zmizení a zmenšení ho ani jednou nenapadne, dokud se sám omylem nezmenší a tím se neocitne v Zemi obřích trav. Zde se příběh mění v akční dobrodružství spojené s podrobným popisem všeho hmyzu. Nestorov potkává Dumčeva, který zde žije téměř jako Tarzan. Společně se jim podaří se zase zvětšit a vrátit mezi lidi.

A teď přichází plno nelogičností. Dumčev přemýšlí, jak využít své znalosti z říše hmyzu. Ale za 40 let, co zmizel, bylo vše vymyšleno. Dumčev je zoufalý, že jeho vynálezy jsou překonané. A nikoho ani jednou nenapadne, že vymyslel pilulky na zmenšení a zvětšení. Prostě se o nich vůbec nemluví. Posledních několik stran se nějak zvrhlo v sovětskou agitaci, jak krásně a usměvavě si žijí sovětští lidé v roce 1948, jak je to svět míru, vědy. Dokud Dumčev byl zmenšený, byl to téměř akční hrdina, jen se vrátil do světa lidí, je z něho stařec a brzy také umírá - další obrovská nelogičnost.

I přes ten závěr, který mi zkazil dojem z knihy, je to velice zajímavá knížka a rád ji doporučím.

4 26.05.2023

Knížku jsem si koupil krátce poté, co vyšla, tedy někdy v roce 2008. Od té doby jsem jí mockrát prolistoval a říkal si, že ji musím přečíst. Od té doby jsem koupil nějaké nemovitosti, no investor nejsem, nájemní budovy mi stále nepatří. Tak jsem se po 15 letech, co knížku mám v knihovně na ni vrhl a podařilo se mi ji dočíst na jeden zátah.

Knížka je velmi dobře napsaná, vyloženě ale cílená na amerického čtenáře. Nějak si neumím představit, kdo tady v Česku kupuje podhodnocené domy se 150 bytovými jednotkami.

Ale je tam spousta zajímavých myšlenek, je to taková ta nakopávací knižka, která každému dodává odvahu zvednout zadek z gauče a začít něco dělat.

Myslím si, že tuto knížku by si měl přečíst i každý mladý člověk, který si chce koupit svůj první byt nebo dům na hypotéku. Je tam spousta věcí o tom, co dělat při prohlídce, jak nikam nespěchat apod.

3 26.05.2023

Jako malý kluk jsem miloval KODovky a na tuto mám vzpomínku, že mi vůbec nešla číst. Mám ji po svém taťkovi, jako kluk někdy snad kolem svých deseti let jsem se pokusil ji několikrát přečíst. Nešlo mi to. Nudila mě, přišla mi složitá a já jsem si tehdy říkával, že je to knížka pro velké kluky nebo přímo pro dospělé. Neměl jsem ji u sebe v poličce já ale rodiče.

Po více jak třiceti letech jsem se k té knížce dostal. Už ji mám v poličce dávno já. Teď mi přijde, že je to krásně dětsky naivní knížka, soubor několika povídek. Některé jsou naprosto nudné, některé mne trochu zaujaly. Z každého řádku knížky je vidět, že Staňukovič miloval moře a přesně věděl o čem píše.

Nejvíce se mi líbila povídka Chůva o námořníkovi, který přišel o prsty na ruce a nedobrovolně se musel stát opatrovníkem kapitánova syna. Zaujal mě konec povídky Furiant, kdy obyčejný námořník věřil ve spravedlnost a rozhodl se postavit tyranizujícímu bocmanovi a hledat zastání u důstojníků a soudů.

Povídky jako Den hrůzy nebo Útěk mě vyloženě nudily a chtěl jsem je mít rychle za sebou.

Dětsky naivní mi přišly povídky Maximka a Muž přes palubu!

Knížku jsem založil zpět do poličky a obávám se, že se k ní nejen já už nikdy nevrátím, že bohužel už bude navždy představovat jen 2 cm výplně v mé knihovně.

4 26.05.2023

Román Rodí se město byl napsán v roce 1931 v SSSR mladým ukrajinským spisovatelem. Až povinné nadšení pro socialismus a bolševismus je tady poznat z každé věty, dnes to někdy vyznívá až směšně.

V dobách první pětiletky se buduje nedaleko Charkova nové dokonalé socialistické město Stalhorod. Stavbu má na starosti dokonalý Mykola Pavljuk, který krom práce nemá na nic jiného čas. Nezná osobní život, nezná žádnou jinou zábavu než budování města. Dokonalému komunistovi pomáhá stejně dokonalá Taňa Kaabová, která šest dnů v týdnu vstává před šestou ráno, vlakem z Charkova cestuje na stavbu Stalhorodu a je zde do pozdního večera. Také ona nezná žádnou zábavu, je nadšena jen budováním města a pronáší věty typu Revoluce udělala z lásky vedlejší záležitost.
Výstavby města má ale i své odpůrce, třídní nepřátele. Ty jsou většinou oškliví už vzhledově, smrkají do prstů, které utírají do nohavic, popíjí vodku Každý, kdo je jen trochu popsán s nějakou vzhledovou vadou se rovnou ukáže jako třídní nepřítel s nejpodlejšími úmysly. Proti stavbě je i maloměšťácká rodina Kaabových, kterou tvoří neužitečný profesor, jeho žena, syn inženýr a rozvedená dcera Halyna, která touží jen po zábavě, večírcích a mužské společnosti.

Při popisování výstavby nových domů se zde zmiňuje, že klasická rodina je již přežitek. Proč by někdo měl jako rodina bydlet společně. Nová rodina musí být socialistická, každý člen mít svůj pokoj a žít kolektivně se všemi v domě, to bude jeho dělnická rodina.

Táňa se ve vlaku potkává s německým inženýrem, diskutuje s ním o kolektivistické duši sovětského člověka a vysvětluje mu, jak bídně se žije v jeho kapitalistickém světě, kdy každý myslí jen na sebe.

Při výstavbě města Stalhorodou autor nějak zapomněl na děj. Takže vstupujeme na prvních stránkách do výstavby a na posledních stránkách sledujeme Táňu, která se zříká své maloměšťácké rodiny, ale stavba ještě není dokončena. Překvapilo mě, že prakticky všechny postavy jsou jen Ukrajinci, krom jedné Tatarky a dvou kapitalistických německých inženýrů. Chyběli mi zde Rusové.

V dnešní době si knížka asi těžko jen najde své čtenáře, přesto něco z popisu ruské duše zde tak nějak bylo a svým způsobem to nebyla zase taková slátanina, jak to podle mých slov vypadá.

2 21.05.2023

Asi nejsem ta správná cílová skupina, protože knížka mě dost zklamala a snažil jsem se ji přečíst co nejrychleji, abych ji měl za sebou. Je zde zajímavý koncept, kdy každá kapitola začíná minipovídkou, pak pokračuje vysvětlením auta a nakonec do toho vstupuje odborník.

Na knize je poznat, že byla napsána už v roce 1981, ale to zase tak nevadilo. Ale celkově to bylo takové nudné. Povídky byly příliš krátké, nezaujala mě z toho prakticky ani jedna.

Z kapitol jsem si rád přečetl o mikroprocesorech a cestování vesmírem. Nejvíce mě zaujala možnost získávání elektřiny z rostlin, tzv. Aladinovy farmy.

Knížku jsem založil zpět do mé knihovny a obávám se, že už ji nikdy nevytáhnu.

3 20.05.2023

Vládci loutek jsou klasický román od Heinleina z roku 1951, který se odehrává v roce 2007. Pro autora daleká budoucnost, pro nás už překonaná minulost. Létající auta, život na Venuši i Marsu, svět po třetí světové válce, kráter místo Manhattanu, izolované Rusko od zbytku světa, potrubní pošta, noviny se tisknou v automatech po vhození mince. Teď v roce 2023 si můžeme jen povzdechnout, že z toho téměř nic nevyšlo. Na druhou stranu stále se zde píše na psacím stroji a o PC nikdo nemá ani tušení.

A do toho roku 2007, tak odlišného od našeho, přistává v Iowě létající talíř. Obrovská senzace a najednou prohlášení, že je to vše podvrh. A tím začíná román vyprávěný supertajným agentem Samem Cavanaughem, který spolu se superkrásnou agentou Mary a šéfem celého oddělení vyráží prozkoumat létající talíř. A postupně odhalují, že se jedná o invazi mimozemšťanů, ale žádných zelených mužíků, ale tzv. Měkýšů. Přisají se člověku na krk, usadí na zádech a ovládají svého hostitele. Hned je vidět, odkud v seriálu Hvězdná brána přišla inspirace na Goualdy.

A tak přichází boj proti invazi. Někdy naivní myšlenky, někdy téměř satira na tehdejší boj proti komunistům v USA. Agentka Mary mi lezla na nervy tím, jak jako superdokonalá agentka dokázala být naivní husičkou a agenta Sama neustále oslovovat Můj drahý

Doporučuji každému, kdo má rád sci-fi romány ze zlatých 50. let.

7 18.05.2023

Můj první román od Kinga, až mi je líto, že jsem se k němu dostal tak pozdě. Určitě sáhnu i po dalších Kingových knihách.

Neskutečně roztáhlé, plno dokonale popisných částí, desítky na první pohled naprosto zbytečných odboček. Mohlo by se to zkrátit o dobrých 500 stran, ale pak by to už nebyl King, ale jakýkoliv běžný autor.

Román se odehrává ve dvou časových liniích, v roce 1985 a v roce 1958. Více mě bavila ta část v 50. letech. Líbilo se mi, jak jednotliví Smolaři vzpomínali na 50. léta, po návratu do Derry viděli zarostlá hřiště, opuštěné domy. Připomínalo mi to mě, když se v roce 2023 vracím do svého rodného města, kde jsem v 80. letech prožil dětství a najednou je zde vše jinak.

V roce 1985 mají Žid Stanley Uris, hvězda radia Richard Tazier, architekt Ben Hancom, astmatik Eddie Kasbral, spisovatel hororů Bill Denbrough a tyranizovaná Beverly Roganová telefon od knihovníka Mike Henleyho, který jin připomene starou dětskou přísahu a informuje je, že To se vrátilo. Všichni jsou v šoku, vrací se jim vzpomínky, převrací život a Stanley dokonce páchá sebevraždu. Ostatní se vrací do Derry zabít To, protože se jim to v dětství nepodařilo.

V Derry vládne zlo. Dospělí ho nevidí, děti mizí a jedině děti se mu umí postavit. Je zde krásně popsané kamarádství, život o prázdninách, jízda na kole. King tady vzpomíná hlavně na své zmizelé dětství. Paráda.

Nesedělo mi, ale jak mohli vše zapomenout. A nad sexuální orgií jedenácti-dvanáctiletých dětí v závěru jsem se nestačil divit.

Doporučuji k přečtení. A kdo četl toto, měl by rozhodně sáhnout po románu Temné léto od Simmonse.

Další útlá knížka ze série záhad od Arnošta Vašíčka mě nyní zavedla převážně do Japonska, Číny a Indonésie. Je to oblast, kterou z pohledu záhad tak nějak moc neznám a indická božstva mi vždy byla něčím nesympatická a chaotická.

Nejvíce mě zaujala kapitola o zatopených podmořských městech, stavbách a pyramidách u Japonska. A najednou propojení s egyptským bohem Thovtem, který by snad odsud mohl kdysi přijít do Egypta. Vysvětleno to bylo logicky, nejvíce z té knížky mi vrtá právě toto hlavou.

Zaujala mě pak ještě část o hrobech Ježíše Krista. Autor předložil různé indicie, že mezi dvanáctým a třicátým rokem života žil Ježíš v Indii a po své ukřižování se sem vrátil a dožil se úctyhodného věku. Podobné důkazy pro pohřbení v Indii existují i pro Japonsko

Další zajímavou částí bylo pátrání po ztracených izraelských kmenech na území Japonska a Indie. Opět to znělo tak krásně logicky a já o tom slyšel poprvé.

Stránky o tzv. nebeských psech nebo pátrání po Yettim mě ale nějak nezaujalo a přišlo takové plné otázek a bez nalezení odpovědí. Jen škoda, že Vašíček opravdu klade spoustu otázek, naznačuje někdy řešení, ale jak píše níže uživatel Nibiru, přijde mi to také, jak kdyby se pan Vašíček bál vyslovit nějaký názor a ten si prosadit.

Do očí mě tam byly anglické názvy některých běžných zeměpisných míst, například Tian-Shan místo běžně česky používaného jména Ťan-šan.

Rozhodně ale doporučuji k přečtení jako příjemnou záhadologickou jednohubku.

3 14.04.2023

Pana Vašíčka mám rád, vyhledávám jeho knížky, ale tady jsem sáhl hodně vedle - nejsem vůbec ta správná cílová skupinka.

Knížka je v podstatě sbírka různých několika odstavcových příběhů o varování ze záhrobí, setkání s duchy apod. tajemnem.

Většinou je to ve stylu paní Božena z Děčína měla babičku, která jí vykládala, že jednou v létě v roce 1916 potkala ducha

Dočítal jsem to na sílu.

5 12.04.2023

Jednoduchá záhadologická knížka, která s názvem nemá skoro nic společného. Ďáblova bible je tu zmíněna jen na několika stranách.

Četlo se to velmi dobře. Jen je potřeba vše brát s rezervou.

4 12.04.2023

Po mnoha set stránkách dočteno, všechny čtyři díly za mnou a já s tak nějak říkám, že mě to zklamalo. První díl byl skvělý úvod, padl jsem z něj na zadek. Pak mě čím dál víc vadilo to odbíhání kolem, dějová linka kolem Ozziho a jeho Silferiánů byla nudná blbost. Tady v posledním díle se vše uzavřelo, dějové linky se protnuly, vše se vysvětlilo, ale přesto je tu to zklamání, že sága dopadla tak jak dopadla. Prostě po tolika set stranách, myslím, že jich bylo více jak dva tisíce, jsem prostě čekal konec, který tady zůstane dlouho.

Poslední díl byl až příliš o Hvězdoplavcovi, kterého na planetě Vzdálená začnou všichni nahánět. A to nahánění je zase tak detailně rozepsané až mě začalo nudit a dokázal jsem na několik dnů i knížku odložit.

Poprvé v životě se mi stalo, že mě u nějaké knížky vadily překlepy a hrubky. Bylo tady tolik tiskových chyb, že to opravdu bylo do očí.

Teď pár minut po dočtení ságy, když píšu tyto řádky, říkám si, že spousta postav se po celé čtyři díly chovala naprosto nelogicky a celý ten plán Strážců byl takový divný a na to, že to chystali asi 130 let, tak to byla pěkná blbost a ten úžasně dokonalý Hvězdoplavec by postupoval určitě jinak.

S odřenýma ušima dávám čtyři hvězdy, nejraději bych jednu hvězdu sebral za to odfláknuté finále v porovnání s předchozími díly.

5 10.04.2023

Třetí díl ságy o Společenství je za mnou a místy mě těch 667 stran už nudilo a začínal jsem souhlasit s některými komentáři tady v Databázi, že je to spousta plkání o ničem a spousta slepých odboček.

Lidstvo ztratilo 23 planet, při první invazi zemřelo 47 milionů lidí. Svět společenství je zaplaven uprchlíky, nejbohatší lidé si staví pro jistotu kolonizační lodě, aby utekly před Dokonalými. A samo Společenství bude velkolepé loďstvo.

Ale než dojde k nějaké pořádné akci, tak vyšetřovatelé běhají z jedné planety na druhou, pátrají po agentech Hvězdoplavce. A Ozzie trčí někde na plynné planetě na podivném umělém útesu ta linie je naprostá nuda.

Sahám po čtvrtém dílu a doufám, že se všechny linie protnou, že z toho bude závěr, ze kterého padnu na zadek. A hlavně doufám, že Ozzie bude mít konečně nějaký výsledek, jinak to jeho nudné putování byla obrovská ztráta času to číst.

5 28.03.2023

Na sérii Marka Stoneho jsem ulétal někdy v polovině 90. let, nadšeně jsem si je půjčoval z knihovny a od přátel. Jednotlivé díly jsem četl na přeskáčku. Teď po skoro třiceti letech jsem si řekl, že si zkusím přečíst první díl, jak to vlastně vše začalo.

No, kouzlu Marka Stoneho jsem už nějak nepropadl. Hned od počátku jsem vhozen do děje. Ani se nezdá, že by to byl první díl. Mark Stone už má svého dokonalého androida Raye, je zamilovaný do superbohaté a superkrásné Elzy, opět je suspendovaný za nějaký průšvih na primitivní planetě Takže vlastně není potřeba to číst nějak za sebou, stále dokola stejné klišé, které si pamatuji i po tolika letech.

Je to takové laciné béčkové fantasy dobrodružství. Supermiliardář pozve pár nejbohatších miliardářů, aby jim odprodal část svého jmění, ale přitom musí projít zkouškou a ujít cca 60 km divokým lesem, kde jsou masožravé rostliny. Do toho se objeví vesmírní piráti. Uprchlí miliardáři vedení Markem Stonem narazí na telepatické rostliny Kurky, kteří už po staletí bojují s masožravými rostlinami Rhuly.

Autor má celkem dobré nápady, ale nejde s nimi do hloubky. Takže načne jedno téma, během chvilky ho vyčerpá, tak rychle sahá po dalším. Tady máme vlastně tři témata (rozdělení majetku, vesmírní piráti a boj rostlin), která by mohla být samostatnými knihami.

Jednoduchá jednohubka, nad kterou se nesmí moc přemýšlet a jen tak číst pro ukrácení chvilky. Možná někdy ještě z nostalgie sáhnu po dalších dílech, ale zatím z této série odcházím.

4 25.03.2023