Planeta nachových mračen

24.03.2024

Kniha potěšila dobře se četla

24.03.2024

Velice dobré čtení doporučuji

13.02.2023

Krásně zastaralé hard sci-fi z konce 50. let. Četl jsem to za posledních asi 35 let možná podesáté, rád se k té knize vracím a rád bych ji doporučil všem fanouškům sci-fi, hlavně Arthura C. Clarka. Svým způsobem jeho první romány jsou něčím podobné této prvotině od Strugackých.
Pomalu končí 20. století a na Venuši je objevena Uranová Golkonda a Sověti se rozhodnou pokořit vzdorující Venuši. Kniha je rozdělena do tří částí. V první sledujeme specialistu na pouště Alexeje Petroviče Bykova, který se přidává ke zkušeným kosmonautům a přijímá výzvu letět na Venuši. Další posádku planetoletu na fotonové palivo Chius tvoří lotyšský geolog Dauge, geolog Jurkovskij, pilot Spicyn, navigátor Krutikov a velitel expedice Jermakov.
Po rychlém výcviku posádky se dostáváme do druhé části, kdy planetolet Chius letí k Venuši. Po cestě se setkává s meteoritem, ale hlavně prolétá sluneční bouří, která málem celou loď zničí.
Ve třetí části sledujeme tvrdé přistání a snahu prozkoumat Uranovou Golkondu, vybudovat tam majáky a přistávací plochu pro další expedice.
Je to psáno v padesátých letech minulého století, takže k tomu patří trocha komunistické agitace, ale nijak to nenarušovalo děj. SSSR už není socialistický, ale je to SSKR – Svaz sovětských komunistických republik. My Češi máme v tu dobu orbitální základnu nad Venuší a několik Čechů se v románu také mihne. Jeden z kosmonautů neustále kouří lulku, i ve vesmíru. Dopisy se píší na list vytržený ze sešitu a nebo si kosmonauti posílají dopisy psané na psacím stroji. Natočené kamerové záznamy se počítají na metry filmu. Pokud si chce někdo z expedice zjistit nějaké zprávy, sahá po tištěných novinách. Je to krásné, jak v tu dobu už mělo lidstvo být daleko a jak některé věci dávno zastaraly.

29.10.2021

Taky jsem tu knihu přečetl několikrát a musím říct,že se mi stále líbí.Myslím,že ten kdo ji dnes čte a má mozek,by měl brát ohled na to,kdy byla kniha napsána.A ne soudit ji podle dnešních kritérií.Ale i dnes se píše Venuše s "velkým" V a třetiny jsou tři.A k té komunistické propagandě,každá ideologie si propaguje své,s tím musí člověk počítat.Já odsuzuju každou propagandu,ať je číkoliv.Zkuste si třeba přečíst Harrisonovu "Hvězdnou pěchotu",nebo "Hvězdy a pruhy".I když je fakt,že dnes je módní (konec konců to nic nestojí) napadat tu komunistickou.

25.02.2021

No, zrovna jsem se do toho dal, po asi 30 letech co jsem to četl naposledy ... dostal jsem ji k vánocům cca 1960 asi... a od té doby přečetl asi 70 krát. Moje nejoblíbenější scifi... že. No jo, ten komunismus, jo, tehdy tomu věřilo spousta lidí, řekl bych velká většina.. ale postavy jsou živé, děj úžasný, Venuše holt podle tehdejších poznatků, ale to přece tak nevadí, technika úchvatná, autor podaná tehdy docela moderně a i dnes docela obstojí... no jo, autoři jsou dost optimističtí, takhle rychle se lidé nepolepší a takhle rychle to kupředu nešlo a ani nepůjde ... přesto je kniha docela moderní a dá se číst i po tolika letech... kdy že jsem začal? To už bude 60 let,,,

01.11.2020

Povinnost pro fanouška Strugackých, ale tahle jejich prvotina se dá bez problémů doporučit i těm ostatním. Pokud vám nevadí klasický sci fi příběh,kde duní raketové motory a hrdinové se potýkají s bažinami a radioaktivními pouštěmi planety Venuše. Samozřejmě tady najdeme dost toho patosu a popisu světlých zítřků. Ale ti co Strugacké dobře znají, okamžitě poznávají soumračnou a temnou atmosféru jejich pozdějších příběhů. Stejně tak už tady při vykreslování charakterů hlavních hrdinů je cítit co přijde v jejich pozdějších dílech. Odklon od popisu techniky a soustředění se na hlubiny lidské duše a lidských skutků.
Dávám krásné 4 hvězdičky, ale pokud se neřadíte ke skalním fanouškům, klidně si jednu nebo dvě uberte.

Před těmi skoro šedesáti lety, když jsem to jako kluk poprvé četl, to byla pro mne špičková scifi. Dnes už je poněkud obstarožní, taková retro SF. Prostě klasika srovnatelná s Lemovými Astronauty.
Ale Strugačtí už tehdy uměli psát, byť je to stříknuté dobou a komunistickou propagandou. Ovšem ve srovnání se svými současníky západní provenience - které jsem četl až o mnoho později - víc než obstojí.
A dá se to taky číst jako svědectví doby.

15.08.2020

Ačkoliv mě kniha bavila, tak ji s klidným svědomím můžete vynechat. Nic objevného se v ní neskrývá. Je to takové docela naivní béčko pro fanoušky žánru a Strugackých, náhodný čtenář by z knihy asi moc neměl. Pokud se vám vyloženě neválí doma nebo nejste připoutáni na lůžko, tak běžte raději škrábat brambory a zapíjet to vodkou, v knihách si najdete určitě lepší cesty do vesmíru, soudruzi kosmonauti.

20.11.2019

Dobré.

02.08.2019

Zádumčivá sci-fi mého dětství. I po letech přečteno s chutí - a potěšilo.

11.08.2018

Je to v podstate taký skoro dokument z cesty na venušu, rozdelený na tri tretiny, teda príprava, cesta vesmírom a samotný pobyt. Taktiež samotnému vyprávaniu dominujú tri prvky ktoré sa neveľmi šťastne doplňujú. Po prvé sú to neustále a dosť únavné technické popisy fungovania fotónových motorov, absolútneho odrážača či siliketových skafandrov, čili extra nahypovaných hračiek ktoré bola schopná zostrojiť jedine sovietska genialita. Po druhé je to komunistická propaganda a ódy na húževnatosť sovietskeho človeka neústupne dobývajúceho vesmír, ktorý sa mu kúsok po kúsku poddáva. Najlepšie to vystihuje pasáž kde šéf projektu o svojej posádke hovorí že je v nich čosi neoceniteľné... sú to totiž komunisti, ľudia cti a práce. No jasné stará mama... No a po tretie je to potom béčkovosť celej story, kde kozmonauti napriek všetkým atmosférickým čertovinám môžu na venuši dýchať bez skafandrov, preliezť skapíňajúc pol planéty po štyroch a každá načrtnutá záhada je buď zanechaná alebo odfajčená aby bolo dosť miesta na ďalšie budovateľské úvahy a hecovanie. Napriek tomu všetkému to úplná tragédia nebola a malo to aj svetlé miesta, len trochu utopené pod všetkým tým balastom

15.06.2016

Dobrá kniha! Doporučuji k přečtení.