Devět miliard božích jmen

Některé povídky mě bavily a zaujaly velmi, jiné méně, jak už to u povídkových výborů bývá. Vždy je to nějaký "jen" zajímavý, nebo naopak velmi pozoruhodný nápad (třeba definice života jako organizované energie v povídce Ze Slunce zrození), u kterého člověk lituje, že se do prostředí a tématu nemůže ponořit víc a hlouběji – to lze jen u nejdelší a výborné povídky Setkání s medůzou. Takže mě to přivedlo k tomu, abych si konečně od A. C. Clarka přečetl nějaké nejslavnější romány.

Skvělý výběr povídek mistra svého řemesla. Zase jsem se po letech dostal k A. C. Clarkovi a jsem rád. Sice to už po těch letech nemá tu auru úžasnosti, jako jsem to cítil v "nácti" letech, kdy jsem nečetl nic jiného, ale pořád je to skvělé čtení.
Z tohoto výběru bych pak rád vyzdvihnul zvláště povídky (dle toho, jak se objevili ve sbírce, nikoliv hodnotící pořadí): Hvězda, Kdybych na tebe zapomněl, Země, Setkání s medúzou a Devět miliard božích jmen.

Veľmi inšpiratívne poviedky majstra

Začáteční povídka prostě super u ostatních jsem se nenudil

Krásná sbírka povídek, které jsou takové povětšinou vesmírné jednohubky. Psáno někdy v 50. letech 20. století s příjemnou vesmírnou naivitou.

Nejlepšími povídkami jsou Medúza (ta by si zasloužila samostatný román), Hlídka (předchůdce Vesmírné Odysei) a Devět miliard božích jmen.

Naopak mě nezaujaly povídky typu Záznam nebo povídka o orchidejích.

Četlo se to skvěle, jen škoda, že to byly takové krátké příběhy, které po pár stránkách končily.

Rozhodně všem doporučuji.

Skvělá sbírka povídek, která je průřez tvorbou tohoto velmistra sci-fi i když se některé opakují v jiných výběrech vydaných dříve. Jsou však tak vynikající, že i po letech uplynulých od jejích napsání mají stále co říct.

Tyhle povídky jsou pro mě většinou moc krátké, než se stačím začíst, je konec.
Něco mi v nich ale připomíná Hitchcockovský styl, useknutý konec, který si musí člověk nechat doznít ve vlastní představivosti. Místy mi chvilku trvalo zachytit ten správný vtip celé zápletky.
Clark má skvělé nápady, budu číst další jeho knihy, ale pokud možno už ne povídkové.

Zásadní dílo od otce (nebo alespoň jednoho z otců) sci-fi žánru. Titulní povídka patří k absolutní špičce.

Z těch všech Clarkových povídkových sbírek je tato rozhodně nejkvalitnější. Nebudu vypisovat všechny co se mi líbily, protože jich byla většina, jen vyzvednu samu titulní, Cestu tmou. Stěnu z Temnoty a Záznam. Pro fanouška sci-fi nutnost - 90 %