Ke knize jsem se dostala díky Knižní výzvě 2025 a přiznám se, že jsem neměla velká očekávání. Z příběhů, které četla Rory, mi žádný výrazně nesedl, a tak jsem tušila, že mě tahle novela možná úplně neosloví.
Ze začátku jsem se opravdu snažila — i na základě doporučení tady jsem knize věnovala větší pozornost, než bych jí možná věnovala za běžných okolností. Přesto se mi do děje nedařilo ponořit. Na svou útlost působila až překvapivě dlouze a místy jsem s ní bojovala víc, než bych čekala u žánru, který normálně čtu ráda.
Je mi to líto, ale Srdce temnoty mě nakonec nezaujalo. Oceňuji dobové téma i atmosféru, ale jako čtenářka dobrodružných románů jsem čekala, že mě strhne víc.
„Vražedný chlad“ mě nalákal už svými trailery na Facebooku a musím říct, že atmosféra opravdu nezklamala. Dostala jsem přesně to, co mám na ráda – vraždu uprostřed zasněžené pustiny, izolované místo, odkud není úniku, a postupné odkrývání pravdy. Očekávání bylo splněno, ale nemuselo to být tak dlouhé. I tak je to ale solidní napínák, který za pozornost určitě stojí :o)
Slunovrat je pro mě veliké zklamání. Úvod působil slibně a zdálo se, že by příběh mohl nabrat zajímavý směr, ale postupně se z něj vytratilo tempo i napětí. Děj se začal nepříjemně táhnout a já jsem se přistihla, že mě čtení spíš unavuje než těší. Mrzí mě to, protože potenciál tam byl, ale nakonec šlo o jednu z těch knih, které jsem dočítala spíš ze setrvačnosti než ze zvědavosti. Někdy se to holt stane.
Tento psychologický román mě příjemně překvapil. Z anotace jsem si nebyla jistá, co přesně čekat, ale to, co jsem dostala, mé očekávání předčilo. Autor skvěle popisuje zodpovědnost a tíhu rozhodnutí, když člověk „zdědí“ možnost zachraňovat lidské životy – něco, co provází hrdiny na jejich cestě životem, obzvlášť na odlehlém místě, kde se děj odehrává. Příběh mě vtáhl a donutil zamýšlet se nad tím, jak těžké je nést takovou zodpovědnost. Nikdy se nesmíš přestat dívat .... Na prvotinu velmi povedené.
Anotace slibovala temný krimi thriller, ale kniha mě nakonec nepohltila tak, jak jsem očekávala. Přesto jde o solidní detektivku s propracovaným zápletkou, i když mi chyběla ta pravá temná atmosféra a napětí. Celkově hodnotím jako průměrné čtení, které mě nenadchlo, ale ani neurazilo – dávám 3 hvězdy.
Podružný detail je krátká, ale nesmírně silná kniha, která jde hluboko pod kůži. Sledujeme dvě na první pohled oddělené linie – krutý zločin spáchaný izraelskými vojáky a následnou snahu jedné ženy zjistit, kdo byla dívka, jejíž smrt byla přetavena v pouhou statistiku.
Autorka zvládá neuvěřitelně přesně vystihnout pocit odloučení i neustálé napětí světa, ve kterém se hrdinka pohybuje – místa jsou jí cizí, a přesto znepokojivě blízká. Pro mě osobně bylo čtení ještě silnější díky tomu, že prostředí dobře znám, a tak jsem její cestu vnímala téměř fyzicky.
Je to zvláštní, tísnivá a přesto podmanivá kniha, která zůstane v hlavě dlouho po dočtení. Krátký rozsah jí vůbec neubírá – spíš naopak, každý odstavec má váhu.
Jakobcova kniha nabízí nejen humorný vhled do práce českého diplomata v zemích, kde každodenní realita umí být hodně náročná, ale i velmi silný osobní příběh. Autor popisuje nejen bizarní situace z Kostariky a Kuby, ale i dobu, kdy na Kubě ochrnul a doslova několik měsíců „přežíval“ v tamním špitále. Nevíte, jestli ho léčí, nebo mu spíš přitěžují, a přesto dokáže o těchto chvílích psát s ironií, nadhledem a určitou statečností. Vedle diplomatických příhod tu tak dostanete i syrový pohled na kubánské zdravotnictví a život v systému. Autentické, lidské a poutavé čtení.
Biografie a memoáry je můj druhý nejoblíbenější žánr, takže nebylo co řešit. Příběh Slavomíra Pískatého je nejen inspirativní, ale i překvapivě přístupný pro někoho, kdo se v letectví moc neorientuje. Zpočátku jsem se bála zahlcení technickými detaily, ale obavy byly úplně zbytečné. Vyprávění je lidské, srozumitelné a příjemně vtáhne do zákulisí práce pilota. Celkově velmi příjemný poslech, který ve mně zanechal respekt a obdiv.
„Chlapec s kamínky“ je pro mě příjemným překvapením. Knihu jsem měla doma dlouho a sahala po ní s obavou, že půjde o typ duchařiny, kterou příliš nemusím. Nakonec jsem ale dostala úplně jiný typ příběhu, a to v tom nejlepším smyslu. Čte se to hrozně svižně, krátké kapitoly tomu hodně pomáhají, a až do konce jsem netušila, kam se to vlastně stočí. Rozuzlení mě překvapilo a celkově jsem si to vážně užila :o)
Konečně jsem se na Audiotéce dočkala a do audioknihy jsem se pustila okamžitě. A musím říct, že mě pohltila od prvních minut. Práce vyjednavače je pro mě nesmírně obdivuhodná a v Dolníkově podání působí nejen profesionálně, ale i lidsky a realisticky.
Některé otázky sice zůstaly nezodpovězené — což vzhledem k povaze profese chápu — ale i tak jsem si odnesla řadu zajímavých a překvapivě praktických informací o tom, jak vyjednávání v reálných krizových situacích probíhá. Celkově velmi poutavý a hodnotný posluchačský zážitek.
Asi není nutné zmiňovat, že příběhy s Kate bývají sázka na jistotu — a Ledový hrob to jen potvrzuje. Stabenow znovu umí vytvořit atmosféru, která mě okamžitě přenese na Aljašku a je popsaná tak věrohodně, že mám vždy pocit, jako bych tam byla s nimi. Je to přesně ten typ knihy, na kterou se člověk těší, protože ví, že ho ani na chvilku nepustí. Za mě opět plný počet hvězd :o)
Skutečná pro mě byla velmi příjemným překvapením. Ačkoli lehce mysteriózní rovina občas narušovala můj čtenářský komfort, samotný příběh mě chytil už od začátku. Autorka dokázala udržet napětí i emoce bez zbytečného tlačení na pilu, a postupné odhalování pravdy fungovalo skvěle. Linka mezi Adamem a Alicí mě nebavila, snad pro to tajemno, které v knihách nemám ráda. Druhý díl mám a i když vím, že bude na této lince asi pokračovat, dám mu šanci.
Zajímavě vystavěný psychothriller plný zvratů, kde nic není tak, jak se na první pohled jeví. Velmi oceňuji prostředí, do kterého autor příběh zasadil – přesně ten typ atmosféry, který mě v podobných knihách vždy potěší.
„Odkaz“ je pro mě zvláštní zážitek. Jsem docela ráda, že je pátek a mám před sebou víkend, protože tahle kniha mi bude v hlavě ještě chvíli rezonovat. Wähä umí vystavět příběh, který je promyšlený, ale zároveň zvrhlý, toxický a místy tak absurdně pitomý, že jsem si několikrát řekla, jestli mě to má fascinovat, nebo vytáčet.
Postav je tu opravdu přehršel, takže jsem se občas vracela na začátek k jejich přehledu. Kromě Annie jsem si nenašla cestu k nikomu. Všichni jsou tak komplikovaní, nevyzpytatelní a místy až nepříjemní, že mám pocit, že to byl autorčin záměr: ukázat rodinu, do které by se člověk nechtěl přivdat ani omylem.
Jestli knihu doporučit? Upřímně – nevím. Je to intenzivní, místy až otravné, ale určitě nezapomenutelné. Každý si tuhle podivnou jízdu musí přebrat po svém.
Další kniha, která mi ležela v eknihovně skoro čtyři roky — a je škoda, že jsem se k ní nedostala dřív. Tchyně mě nadchla hned od první stránky. Sally Hepworth skvěle pracuje s psychologií postav a tím, jak se jejich obliba během čtení mění jak na houpačce.
Vyprávění střídající pohled tchyně a snachy mě hodně bavilo; oba hlasy jsou odlišné, uvěřitelné a postupně krásně skládají celkový obraz rodiny, kde nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Líbily se mi hlavně jemné detaily v charakterech a postupné odhalování motivací, které člověka nutí otáčet stránky dál.
Celkově velmi čtivý psychologický román s dobře vystavěnými vztahy i napětím. Jsem ráda, že jsem se k němu konečně dostala.
Asi půjdu proti většině, ale tahle kniha mě úplně neoslovila. Pachatel mi přišel až moc úchylný a celkově mi to bylo spíš nepříjemné než napínavé. Nevím jak je to možné, protože třeba Cartera já miluju ... nicméně tady mi ta zvrácenost a nechutnost nesedla.
Chápu, že někomu může právě tahle syrovost a extrémní temnota vyhovovat, ale já se v ní tentokrát nedokázala najít. Na prvotinu je to odvážný kousek, jen bohužel mimo můj osobní vkus.
Erupce mě lákala hlavně tím, že obecně miluju katastrofické filmy, a tak jsem doufala v podobně strhující čtení. Nakonec ale musím říct, že mi kniha úplně nesedla. Téma je samo o sobě atraktivní a některé momenty mají potenciál, jenže mně osobně se nedařilo se do příběhu pořádně ponořit. Tempo mi přišlo až příliš pozvolné a napětí, které bych u takového žánru čekala, zůstalo spíš v náznacích. Teším se na filmovou adaptaci od S. Spielberga :o)
Tento poslední díl série Pomocnice jsem si užila. Přestože je trochu jiný než předchozí dva, napětí rozhodně nechybí a čte se to jedním dechem. McFadden znovu ukazuje, že thriller dokáže vystavět tak, aby bavil od první do poslední kapitoly. Jen závěrečná novela na mě působila trochu navíc a klidně bych se bez ní obešla. Celkově velmi příjemná, svižná a napínavá tečka za sérií.
