baru_lienka komentáře u knih

(SPOILER) Zápory:
Jeminkote, tohle nebylo úplně dobrý. Jako kdybyste vzali super fantasy, vyvařili ji a z toho odvaru vznikly Pozlacené. Přísahám, že nudnější romantickou linku jsem snad ještě nečetla. Hned při první zmínce o Keithovi víte, že spolu budou a Keith si ani neprojde nějakým morálním rozporem, prostě se milujou a je to. Nejsem milovník romanťáren, ale tohle bylo moc prvoplánové, chyběla trocha gradace.
Na začátku čtvrté kapitoly je Deka uvězněna, několikrát zabita a na konci kapitoly už odchází pryč s Běloručkou. Na toto trauma pak Deka často odkazuje, ale upřímně bych čekala, že se u toho autorka na začátku více zdrží vzhledem k tomu, jaký to mělo vliv na Deku. Já se nevyžívám v umíracích scénách, akorát mi to přišlo dost odfláknuté.
Pak ji tady problém s matkou Deky. Respektive to vlastně není problém. Deka potřebuje vědět, jestli její matka byla také bojovnice. A je to tu zase- žádná gradace, prostě si počkala pár dní a našla odpověď v knize Heraldiky, easy.

Klady:
Aby to nevypadalo až tak černě, tak fantasy svět je fajn. Určitě je to trochu podobné Prokletému roku, ale tady je jasné, že dívky jsou opravdu odlišné a nebezpečné díky své zlaté krvi a nadpřirozeným schopnostem, celkově se autorce podařilo moc šikovně do knihy začlenit téma boje proti patriarchátu.
Následovala jedna akce za druhou, boje se Smrtizvěsty, objevování informací a navazování přátelství s ostatními dívkami. Je super, že tady není samotná „hrdinka nakopávačka zadků“, ale má kolem sebe partičku přátel, bez kterých by to dál nešlo.

Celkově:
Nejsem úplně nadšená, další díl si však pravděpodobně přečtu.

3 20.09.2022

Užaninevímkolikátý díl ze série Peter Grant. Aaronovitch je prostě můj miláček a přečetla bych si od něj i návod k pračce. Ale abych byla upřímná, tak tenhle díl nebyl nic extra, nešlo pořádně poznat, jaký je rozdíl mezi německým detektivem Tobiasem a britským Peterem. Ty samé vtípky, myšlenky a postřehy… Za mě je to spíše „rekapitulace pojmů“, na které v této sérii můžete narazit.

Kniha se určitě dá číst samostatně od zbytku série, asi bych ji doporučila někomu, kdo chce začít s Aaronovitchem, má nějakých 200 stran, tak uvidíte, jestli je tento styl psaní něco pro vás.

3 20.09.2022

Úsměvné, krásné, smutné, naděje plné... ale hlavně pravdivé. Řekla bych, že to slovo nejlépe vystihuje eseje v knize. Moc se mi líbí, jak autor pomocí krátkých příběhů přibližuje logiku se kterou na svět nahlíží jeho děti, ale i logiku, se kterou se ve světe pohybují všichni lidé. Že si vlastně všichni hledáme svoje místečko, kde se budeme cítit vítáni a milováni.

6 20.09.2022

Jestli si chcete přečíst nějakou knihu od Špitálníkové, raději se pusťte do její druhé knihy Svědectví o životě v KLDR. V obou dílech najdete prakticky stejné informace, akorát ve Svědectví jsou čtenáři podány mnohem přístupněji. Tady mi text mnohdy připadal celkem hutný a v několika částech jsem se do čtení musela nutit. Popis studií v KLDR byl původně dobrým vodítkem, jak čtenáře provést tamějším životem, jenže pak jsme od příběhu často zabíhali do velice podrobných a (pro mě) nezáživných detailů. Každý ale určitě ocení fotografie, kterými je text prokládán :)

2 20.09.2022

Ještě že si autorka uměla všechno tak dobře načasovat. Tajemství a zvraty se skvěle střídaly v současné i minulé dějové lince a společně tvořily skvělé napětí, protože ve výsledku by si kniha zasloužila spíš 3*.

Kniha je lehce feministicky laděná- ochranitelskou starší sestrou počínaje a nepříjemnostmi menstruačního cyklu konče. Já tohle téma v knihách naprosto miluju, ale množství otců/tyranů v tomhle příběhu se mi zdálo nějak podezřelé, kdyby jednou z důležitých postav nebyl Wes, myslela bych si, že autorka nenávidí všechny muže na planetě.

"Jenže tyhle děti nikdo neučí, co mají dělat při bankovní loupeži. Tyhle děti se učí, co mají dělat při střelbě ve škole."

Tak tyhle dvě věty způsobily to, že mě mrazí za krkem. Příběh se sice odehrává ve zločineckém prostředí, ale vážně mě zaskočilo, že znalost "jak se chovat při útoku na školu" se USA už bere za něco normálního a autorka to dokonce používá jako argument ve stylu: V pohodě, že brečíš při loupeži, hlavní je, že víš, co dělat při střelbě ve škole.

2 20.09.2022

Morbidně krásné.
Smutné.
Ponuré.
Zvráceně geniální.

Co jiného by taky člověk mohla čekat od Tima Burtona, že?

4 20.09.2022

Já. Zbožňuju. Juliette.
Je akční.
Je proaktivní.
Nečeká na nikoho a na nic.
Akorát je stále trochu zakoukaná do Romy. (a možná i on do ní)
A ta chemie mezi nimi?
Byli jako dva magnety, které se k sobě neúprosně přitahují, i když se tomu oba sebevíc brání.

Prostředí Šanghaje, úzké uličky a lampiony, to je u nás v Česku opravdu neobvyklé knižní prostředí, a proto vás příběh Romy a Juliette bude bavit. Kromě znepřátelených gangů se do kolotoče mocenských bojů zapojují zahraniční síly z Evropy, komunisté a rádoby spasitelé světa, takže kniha má přesně tu přidanou hodnotu v podobě reálného historického pozadí roku 1926, kterou u YA vyhledávám.

Autorka odvedla opravdu dobrou práci. Teď si asi půjdu sednout do nějakého knihkupectví a budu netrpělivě čekat na pokračování.

3 20.09.2022

Z počátku jsem byla dost skeptická a očekávala jsem, že se bude jednat do další nečekaný druhý díl, bez kterého bych se obešla. Ale tak po prvních 80 stranách zjistíte, že autorka dobře rozumí lidským pocitům a umí se v nich skvěle nimrat a kdo se umí trochu podceňovat/ je citlivý/ nebo má nějaký jiný lidský problém, tak ten se v knize určitě najde...

U Leny jde vidět úžasný mentální přerod a vývoj postavy. Pocity jsou zlatým středem příběhu, každá postava se pere s jiným problémem a vše se kombinuje s tématem rodičovské lásky. Jsem ráda, že všechno nedopadlo úplně dobře a teď bych ocenila, kdyby byl i doplňkový díl o Lukášovi. Autorka se ve svém psaní posunula dál a v budoucnu si od ní ráda přečtu něco dalšího.

Trochu na odlehčení, aby to nevypadalo jako moc vážné čtení: stranu 161 ️jsme na táboře četli všichni a shodli jsme se, že to bylo celkem dobře napsané na romantiku moc nejsem, v téhle knize je Lenina a Divišova lovestory pěkně propletená!

Jak se vám kniha líbila? Já si naprosto užívala ta zamyšlení na začátku každé kapitoly.

Za zaslání knihy patří velký dík Humbook a #humbookblogeri️

3 09.07.2022

◾Kdyby byl film Deník princezny knihou, tak by to byla právě Tokijský motýl. Až na to, že děj se odehrává v Asijském prostředí, což mi přišlo jako příjemná změna.
◾Musím ocenit, že Izzy byla opravdu vtipná a romantická linka mi taky sedla. Žádné náročné čtení, dobře se mi u toho večer usínalo

2 15.04.2022

◾Na začátku příběhu je Emma součástí té cool partičky holek ze střední, takový typicky americký příběh. Situace se ale zvrhne po párty, kdy do světa uniknou nevhodné fotky Emmy. Já si sama nejsem jistá, jak bych to měla zhodnotit, Emma sama půlku knihy opakuje, že si nic nepamatuje, a to se pak můžeme těžko o něčem dohadovat. Ať už to bylo, jak chtělo, reakce Emmina okolí byla strašná, hlavně neskutečně vytáčela její matka i otec, celkově ji oba rodiče nijak nepomohli.
◾Autorce se v každém případě podařilo dobře vykreslit tu frustraci a pocit samoty, kdy člověk nemá nic pod kontrolou. Otevřeným koncem jen autorka podtrhuje pocit nejistoty z budoucnosti, já bych však nějaké zakončení ocenila, protože otevřené konce a já nejsme kámoši.

2 15.04.2022

◾Tahle kniha mě přesvědčila, že nutně potřebují číst více české (a slovenské) literatury. Vím, že některým lidem vadily historické nepřesnosti, ale mě je to fuk, příběh jsem si každou stránkou užívala.
◾Skvěle zpracovaný originální námět- slovanská mytologie a různé zdejší „příšery“ (mavkybyly nejlepší!), které se v příběhu ukázaly, jsou pro mě něčím novým a zajímavým. Jediné, co pro mě bylo matoucí, bylo množství postav, někdy se mi fakt popletly.
◾A hlavně jsem si vzpomněla, jak jsme i my na prvním stupni ZŠ chodili na jaře házet do řeky Moranu. Miluju, když ve mně takhle knihy vyvolají skoro zapomenuté vzpomínky.

6 15.04.2022

(SPOILER) ◾Na začátku knihy mě autorka vážně dostala. Byla jsem naštvaná, že Lou ztratila svoji jiskru a ta chemie mezi ní a Reidem úplně vyšuměla. Pak se k mému velkému překvapení ukázalo, že Lou opravdu nebyla Lou, o pár kapitol dál vstoupila do děje Célie (myslím, že autorka skvěle využila potenciál téhle postavy) a začalo to být zajímavé…
◾Nápad vymazat Reidovi paměť byl chytrý, ale vlastně se autorka jen snažila oživit hate-love romantiku předchozího dílů. To se jí ale absolutně nepovedlo, Lou Reida sváděla na každé stránce, až mi to bylo nepříjemné.
◾Celkově bych řekla, že milovník YA fantasy, který toho ještě nemá moc načteného si přijde na své, jen nemějte moc velká očekávání.
◾Upřímně jsem si toho z předchozího dílu moc nepamatovala, takže bych velice ocenila, kdyby na začátku knihy bylo něco jako: „V předchozích dílech se stalo…“ Já vím, že je to chyba mé chatrné paměti, ale není se čemu divit, vzhledem k tomu, že za mě byl druhý díl dost propadák. Například mi vůbec nepřišlo, že by v druhém díle byl Ansel pro všechny tak důležitý, byla jsem dost překvapené, že se o něm ve třetím díle mluví snad na každé stránce.

1 15.04.2022

◾Achjo, co jsem to zase přečetla. K této knize asi nemám moc co říct. Chtěla jsem přečíst román ze světové literatury a dostala jsem nějakou podivnou fantasy. Prvních 110 stran netušíte, kam vlastně příběh směřuje a celkově jsem se do čtení nutila.
◾ Poselství knihy je velice důležité, na můj vkus bylo čtenáři odhaleno pozdě.
◾ Ocenila bych, kdyby ke knize existoval nějaký rozbor díla, abych plně pochopila smysl Mazla.

1 15.04.2022

◾V knize je dobře popsaná postava Roa, jakožto představitele LGBTQ+ komunity. Většinou mi přijde, že autoři sem tam mrsknou do knihy gaye, aby se neřeklo, ale postava Roa se postupně proměňovala a odkrývala.
◾To by bylo ke kladům knihy. Maeve byla minimálně na facku z každé strany. Úplně zbytečně vyvolávala hádky. Já – největší posera na světě - jsem se vůbec nebála, chybí gradace i napětí, mezi Maeve a Lily nebyl předem vybudovaný žádný vztah, takže mi na ni ani moc nezáleželo.
◾Na 370 stranách je tady dost nevyužitého prostoru. Ale má to mít další díly, jako odpočinková kniha ok, jestli je přeloží, tak se do nich pustím.

2 15.04.2022

Doufám, že ten prasák nedopadne dobře. Nechápu, fakt nechápu, jak tohle mohlo být veřejné tajemství. Já vím, že tehdy byla jiná doba, jenomže pedofilie je snad zločin vždy, ne?
Achjo. Kniha přesně ukazuje, jaký vliv má na dítě problémová rodina. Prostě to jsou vzorce, které se kopírují z generace a generaci, dokud se někdo nerozhodne ten problém vyřešit. Doufám, že autorka díky této veřejné zpovědi najde trochu klidu v duši.
Krátké kapitoly ještě podtrhují vážnost knihy a jsou jako facka čtenáři, pustit tento příběh do světa je velice odvážný čin.

3 15.04.2022

Že o Íránu nevíte ani ň? Tak si šupejte do knihkupectví pro tuhle absyntovku! Krása edice prokletých reportérů spočívá v tom, že o daném tématu nemusíte vědět zhola nic, všechny potřebné informace vám autor naservíruje jako na zlatém podnose. Jedinou výtku bych mela k tomu konci, který na mě byl dost rozvleklý.
Někdy mi tahle reportáž přišla jako pohádka o tom, co se stane, když dáte hlupákovi peníze a moc. Jak se říká, uvěřitelné věci si člověk vymyslí, neuvěřitelné se musí stát.

2 23.02.2022

(SPOILER) Takový prima věk rozebírá téma rasismu z úplně jiné strany, možná bych až řekla, že to byl celkem kýč: ve výsledku se totiž dva běloši přetahují o mladou černošku, respektive její přízeň, jako kdyby byla nějaká trofej. Děj byl celkem předvídatelný, ale tuhle zápletku jsem nečekala, takže malé bezvýznamné plus za originální nápad.

Když vám teď řeknu, že se mi líbí jen modroocí blonďáci, znamená to, že jsem rasistka? Tohle je čistě řečnická otázka, která mi celou dobu při čtení knihy vyskakovala na mysl, protože Kelly chodíval jen s černoškami, což nebylo v knize vnímáno dobře. Jo, je to divné, ale je to vyloženě špatné?

2 23.02.2022

(SPOILER) ◾LGBT+ i feministické prvky jsou v knize skvěle zpracované a přirozené. Jedno překvapení střídá další (na můj vkus až moc rychle), a i když Sorája bojovala hlavně se Šáhmarem, ten opravdový boj se na každé stránce odehrával v její mysli.
◾Mohl by mi někdo říct, co Sorája celé ta roky dělala? Jednou za rok dostala knihu a růži. To by mě zabavilo tak na 3 dny a čau, já bych si asi uhryzala nohy nudou
◾Celkově hodnotím 3+1* za prvky z perských tradic a folklóru.

1 30.01.2022

◾Tahle kniha by si zasloužila 4*. To ovšem jen v případě, kdyby si autorka neschovávala ty nejlepší části až na konec knihy. První půlku děje byla Elloren jen malá fňukna, neustále jí lidi dělali něco špatného, ale hned se cítila lépe, když jí někdo politoval, soucitně jí stiskl ruku nebo jí věnoval chápavý pohled. Prokousejte se první půlkou a slibuji, že už to bude jenom dobrý!
◾Z počátku jsem taky byla dost znuděná neustálou a všudypřítomnou nenávistí všech. Elloren pak postupně objevovala pravdu, navazovala přátelství a ve výsledku se všichni zamilovali do bytostí, které by milovat neměli. Ta transformace od předsudků až ke spojenectví je v knize krásně zachycena.
◾Teď čtu druhý díl a ten je milionkrát lepší!

1 30.01.2022

Kolik má tahle kniha stránek? 376. A proč se na to ptám? Protože asi 50 stran z knihy tvoří odkazy na různé články, reportáže, rozhovory a jiné záznamy. Autor dokáže bravurně vyprávět příběh únosců letadel. Až tak dobře, že jsem si říkala, jak jen je to možné, že všechno ví do takového detailu. A ukázalo se, že skoro ke každé větě existuje zdroj informací. Dokážete si to představit, kolik dní, měsíců a možná i let práce to chtělo?
Se zatajeným dechem jsem četla příběh Holdera a Kerkowové. Celé to zní jako báječné dobrodružství: únos letadla, život v Alžírsku a pak v úchvatné Paříži, kde potkávali slavné osobnosti a sami se slavnými stali.

2 21.12.2021