Lucius Annaeus Seneca citáty

italská, -4 - 65

Citáty (401)

Kdo už se narodil, tomu zbývá zemřít.


Kdo vstoupí do našeho domu, ať se spíše obdivuje nám než našemu zařízení.


Kdo žije láskou, ten již nežije v sobě, nýbrž v tom, co miluje.


Kdyby mi nabízeli moudrost s tou podmínkou, že ji budu držet v tajnosti a nikomu se o ní nezmíním, odmítnu ji.


Když bujně dovádí mladík, je to chyba, když stařec, je to šílenství.


Když je moře klidné, může být kormidelníkem kdokoliv.


Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem království ducha.


Kohout nejvíce zmůže na svém smetišti.


Král by měl dávat přednost vlasti před svými dětmi.


Kto nevie mlčať, nevie ani hovoriť.


Ktosi povedal: Koľko ráz som išiel medzi ľudí, vždy som sa vracal ako menší človek.


Léčení nic tak neškodí, jako častá změna léků.


Lehký je žal, když může radám naslouchat.


Lenivý duch se spokojí s tím, co vynalezli jiní.


Lenošení bez vzdělání znamená smrt a hrob pro žijícího člověka.


Lidé jasněji vidí do cizích záležitostí.


Lidé neumírají, ale vraždí se nevhodným způsobem života.


Lidé učíce druhé, se sami učí.


Lidé v sobě většinou nesou cítění králů. Chtějí, aby proti druhým mohli všechno, ale druzí proti nim nic.


Lidský duch je od přírody vzpurný, dere se vysoko a na opačnou stranu a jde spíš za někým dobrovolně, než by se nechal vést.


Lichotný nepřítel se ke mně staví, jako by byl mým přítelem.


Loď nemá nikdy kotvit na jednom laně.


Luza je nejhorší vykladač pravdy.


Majetek z nikoho neudělal boháče.


Měli bychom žíti tak, jako bychom byli lidem na očích. Měli bychom mysliti tak, jako by sebeskrytější koutky duše naší byly přístupny zraku okolí.


Mezi dvěma lidmi budiž při dobrodiních tento zákon: Jeden by ihned zapomněl, co dal, a druhý, aby nikdy nezapomněl, že něco dostal.


Mezi jinými nevýhodami smrtelné povahy je i ta slepota mysli, že nejenom jsme nuceni dopouštět se omylů, ale svoje chyby i milujeme.


Miluj rozum! Láska k němu Tě vyzbrojí proti nejtvrdším útokům.


Mladý člověk, který nikdy neplakal, je divoch.


Mlčení se jeví jako přiznání.