Lucius Annaeus Seneca citáty

italská, -4 - 65

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (401)

„... mudrc se spokojí sám sebou, avšak přesto chce mít přítele, souseda, druha, i když si stačí sám. (IX, 3)“ — Dopisy psané stoikem

„... musí nám přece záležet na smyslu, ne na slovíčkách. (IX, 20)“ — Dopisy psané stoikem

„… Pročež jest zapotřebí nikoli oněch silných léků, Serene, které již máme za sebou, aby ses někdy sám proti sobě postavil, někdy rozhněval, někdy přísněji naléhal – nýbrž toho, co arci přichází naposled, abys měl důvěru v sebe a věřil, že jdeš správnou cestou, nejsa jinak odvracen křižujícími se šlépějemi mnohých, na vše strany se rozbíhajících, a některých, již bloudí kolem samé cesty. – To však, po čem toužíš, jest velké a vznešené a bohu se blížící: nedati se rozrušiti. Tomuto neochvějnému stavu mysli Řekové říkali euthymia, a o ní je výborný spis Demokritův; já mu říkám klid. … Tážeme se tedy, jak by mysl stále šla stejnoměrnou a klidnou chůzí, jak by byla sobě nakloněna, jak by spokojeně hleděla na svůj stav a této radosti nepřerušovala, nýbrž zůstávala v klidném stavu, nikdy se ani nevyvyšujíc ani nesnižujíc: to bude její klid. Jakým způsobem možno k němu dospěti, zkoumejme povšechně; ty si z obecného léku vezmeš, kolik budeš chtíti. Zatím však nutno veřejně postaviti před oči celou chorobu, z níž každý pozná svou část; ty pak zároveň pochopíš, oč méně práce s nechutí k sobě máš nežli ti, které připoutány ke skvělému povolání a sténající pod tíží slavného jména drží ve vlastní přetvářce více stud nežli vůle. (O klidu duševním)“

„....spíš, než o citát jde o citační kompilát z Dopisů psaných stoikem; „Nezvětšuj si své potíže a nepřitěžuj nářkem....Všechno závisí na představě...Každý je tak ubohý, za jakého se považuje. Myslím, že je vůbec třeba přestat s nářky na minulé bolesti a s řečmi toho druhu, že nikdy nikomu nebylo hůř....I kdyby to všechno byla pravda, už je to pryč. Co z toho máš, jestliže znova prožíváš uplynulé bolesti a jsi nešťastný proto, že jsi byl nešťastný? A pak, kdo z nás si nepřidává hodně ke svým trápením a nelže sám sobě? Dále, co bylo těžké snášet, je příjemné, když to má člověk za sebou. Je přirozené radovat se z konce svého neštěstí. Je třeba se zbavit dvou věcí, strachu z budoucích potíží a vzpomínky na potíže minulé. Jedno se mě už netýká, druhé ještě ne...Člověk musí proti tomu bojovat celým srdcem; couvne-li, bude poražen; zvítězí, napne-li všechny své síly...Jesliže začneš couvat před tím, co tě tiskne, co ti visí nad hlavou, co tě tíží, půjde to za tebou a dolehne to na tebe ještě tíživěji, jestliže se však vzepřeš a budeš mít vůli k odporu, odrazíš to... Avšak je to těžké. Jsme snad stateční proto, abychom snášeli věci lehké?““

„„Společnost knih lze volit lépe, než společnost lidskou. Tím spíše se mezi knihami vybírej přátele pro celý život.““

„„Společnost knih lze volit lépe, než společnost lidskou. Tím spíše si mezi knihami vybírej přátele pro celý život.““

„(Někdy) tě netěší činit dobře, ale být viděn, jak činíš dobře.“

„Abys byl milován, miluj!“

„Ak padne veľký muž, aj po páde ostáva veľkým.“

„Ani malé děti, ani chlapci, ani pomatení se nebojí smrti. Je proto velká hanba pro člověka, jestliže mu rozum neposkytne stejný klid, k němuž vede nedostatek rozumu. .. Nepovažoval bys za nejhloupějšího ze všech člověka, který by plakal, že nežil před tisíci lety? Stejně hloupý je ten, kdo pláče, že za tisíc let nebude žít. Obojí ten čas nám nepatří. Nebudeš, jako jsi nebyl. Co pláčeš? Půjdeš tam, kam jde všechno.“

„Bát se námahy není vlastností muže.“

„Bohatství je pro moudrého sluhou, pro hloupého pánem.“

„Bojácný je nevolníkem.“

„Být bez vlasti je nesnesitelné.“

„Být chudák uprostřed bohatství, to je ten nejhorší druh nouze.“

„Být si vědom prohřešku je počátek spásy.“

„Celý lidský život není nic jiného než cesta k smrti.“

„Celý svoj život uč sa žiť, celý svoj život uč sa umierať!“

„Celý život je trestem.“

„Cizí vady máme před očima, vlastní za zády.“

„Co bylo těžké snášet, na to se příjemně vzpomíná.“

„Co bývaly hříchy, jsou dnes dobré mravy.“

„Co je dobré, je také nezbytné; ale co je nezbytné, není také dobré, protože nezbytné je i lecco zcela bezcenného.“

„Co je horší než stařec, jenž začíná žít.“

„Co je krásnějšího, než být své ženě tak drahý, že se staneš drahým i sám sobě.“

„Co je ohavnějšího než stařec, jenž pošetile žije?“

„Co je platné přeplout moře a střídat města! Chceš-li uniknout tomu, co tě trápí, musíš být ne jinde, ale jiný!“

„Co je smrt? Konec nebo přechod?“

„Co je většího či statečnějšího než čelit zlému osudu?“

„Co má se dělat, je chvalné, co se může, to ne.“