Výbor z listů Luciliovi

Tak tohle je absolutní špička! Tolik moudra, co je obsažené v této knize, je naprosto neuvěřitelné. A kniha dává rady do života. Velmi hezké pasáže jsou ty o přírodě, kdy ji Seneca popisuje opravdu hezky. Tohle je fakt kouzelná kniha. Některé dopisy jsem si poznačil, ke kterým se chci vracet, protože ta moudra jsou fakt něco mimořádného. Ta kniha si zaslouží mnohem více hvězdiček než je pět. Rozhodně doporučuji.

Senecu jsem si oblíbil už u jeho úvah O duševním klidu. Jeho dopisy Luciliovi jsou na srovnatelné úrovni, protože jsou plné nadčasových stoických myšlenek, které se však netopí v tom, co všichni už moc dobře víme. Asi si budu muset pořídit i druhý svazek, který zpracoval dopisy v této knize vynechané.

Do pekel s četbou rádoby motivačních braků! Antiku na Vás!
Vždy mne pobaví nápor knih v oddělení se sebezdokonalováním, praskající poličky pod tíhou bezobsažných či recyklujících plagiátů. Antická knihovna skýtá vše, co takový člověk, potácející se kolem nich, hledá a někdy i nehledá. A navíc dnes už jen za pár korun (doslova!).
Seneca se v tomto sboru dopisů pasuje do role praktického průvodce všedním životem člověka. Zbytečně nefilozofuje nad jasnostmi, jednoduše a přímo vysvětluje juniorovi to, co ho sám život naučil. Skoro by se zdálo, že řešení spokojeného života je stejně tak lehké. Není. Berte tužky, čtěte a podtrhávejte!
Nadčasové!

"Smrt nás buď zničí, nebo zbaví těla."

Kouzlo Senecova stoicismu je jak v jeho nadčasovosti, tak v praktické využitelnosti. Byl nejen filozofem, ale i dobrým (byť přísným) znalcem lidských povah a pohnutek. Jeho korespondenční návod k umírněnému a vyrovnanému životu beze strachu a utápění se ve zbytečnostech je jednoduchý a srozumitelný... což ale bohužel neznamená, že jednoduchá je samotná cesta k jeho dosažení.

Jednou za čas potřebuje člověk obohatit svojí mysl i svého ducha. Seneca a jeho díla jsou inspirativní, díky němu jsem se dozvěděla i o stoicismu, který praktikoval. („Vezměte životní překážky a přeměňte je ve svou výhodu, ovládejte, co přeměnit můžete, a přijměte, co přeměnit nemůžete.“ „Neovládáme vnější okolnosti a nemůžeme na nich záviset, záleží hlavně na našich reakcích.“ Ach, kéž bych někdy dosáhla vysněného stoického klidu, vyrovnanosti a sebeovládání!).

Vybírám několik citátů z dopisů:¨
"PTÁŠ SE, PROČ NEMÁ CTNOST NIJAKÉ POTŘEBY? RADUJE SE Z TOHO, CO TU JE, A NETOUŽÍ PO TOM, CO TU NENÍ."

„Prvním příznakem vyrovnané mysli je schopnost setrvat na místě a dlít sám se sebou.“

"Vše, co je dobře řečeno kýmkoliv, je mé. Tentokrát je to výrok Epikúrův: „Jestliže budeš žít podle přírody, nikdy nebudeš chud, jestliže podle svých představ, nikdy nebudeš bohat.“

… je o mnoho statečnější, zůstat střízlivý, když se lid opije a zvrací, je uměřenější: nevytrhávat se z celku, nepovyšovat se, splývat se všemi a dělat totéž, i když ne stejným způsobem. Vždyť i bez hýření lze (s druhými) oslavovat svátek.

- Nauč se radovat!… Věř mi, (správná) radost je vážná záležitost.
- Netřeba se tolik bát smrti, když jejím dobrodiním všechen strach skončí.
- Božská síla proniká duchem vyrovnaným, který přechází všechno do bezvýznamnosti, který se posmívá všemu, čeho se bojíme a po čem toužíme.
- Žije jen ten, kdo je k užitku mnohým, žije jen ten, kdo je sám činný.
- Proč naříkáš? Proč toužíš? Škoda námahy. Přestaň doufat, že mohl bys prosbami oblomit osud.
- Mzdou za správný čin je to, že jsi jej vykonal.
- Dobré svědomí touží po světle a chce být všem na očích, mrzkost se bojí i samotné tmy.
- Chceš-li uniknout tomu, co tě souží, musíš být ne jinde, ale jiný.

Tip: Toto i v antikvariátech prakticky nesehnatelné dílo vyšlo léta páně 2018 „novým“ nákladem (a navíc ve své kompletně kompletní podobě) pod hlavičkou „Dopisy psané stoikem“.

Velká inspirace, navzdory tomu, že některá témata nejsou aktuální. Stoická filosofie je podivuhodně blízká ranému křesťanství apoštola Pavla (spíš asi Pavel stoikům) a některé Senecovy dopisy by mohly být citovány v Novém zákoně. Velmi oslovující je důraz na využití času. člověk snadno promarní svůj život marnostmi. Díky za inspiraci.

Mé první setkání s antickou filozofií. Na samotné Senecovy nadčasové myšlenky pět hvězdiček nestačí. Jeho filozofie založená na čestnosti, umírněnosti a moudrosti má v sobě takovou sílu, že dokáže oslovit, přinutit k zamyšlení a ukázat cestu i modernímu člověku. Byl jsem skutečně ohromen.
Jedinou výtku mám pouze k překladu Bohumila Ryby, který na mě i přes svoji nepopiratelnou uměleckou kvalitu a vznešenost působil poněkud těžkopádně a čtení některých pasáží tak pro mě bylo celkem obtížné - některé odstavce jsem musel číst několikrát, popř. jsem se musel v textu vracet.

Z knihy by se dalo citovat prakticky všechno, mě nejvíce zaujala tato pasáž ze 104. listu:
"Ale ty si představuj, že nebezpečí od člověka je tu proto, abys uvážil, co je tvojí povinností. Jednoho pozoruj, aby ti nebylo ublíženo, druhého, abys neublížil ty jemu. Raduj se z prospěchu všech lidí a buď dojímán neprospěchem; buď pamětliv toho, co máš dělat a čemu se vyhýbat. Čeho dosáhneš, budeš-li takto žít? Ne toho, aby ti neškodili, ale aby tě neklamali. Jinak se co nejvíce skryj do filosofie. Ona tě u sebe ochrání, v její svatyni budeš buď bezpečen, anebo aspoň bezpečnější. Narážejí na sebe jenom ti, kdo kráčejí stejnou cestou. Avšak ani ve filosofii nebudeš smět přehánět. Mnohým lidem se stala příčinou nebezpečí, protože se jí zabývali zpupně a vzdorně. Nechť odnímá nepravosti tobě, ale nevyčítá je jiným. Nechť se neliší od obecných mravů a nechť si vede tak, aby nevznikal dojem, že odsuzuje vše, co sama nedělá. Lze být moudrým bez okázalosti a bez zavdávání příčiny k nenávisti."

Kdyby lidstvo alespoň z poloviny pokračovalo v Senecově odkazu, bylo by dnes na začátku 21. století úplně někde jinde. Vyhnuli bysme se nenávisti, zlobě, spoustě válek, středověkému mučení a mnoha dalším nepříjemnostem.
Jelikož Seneca psal tyto dopisy už jako starý muž, jsou v nich především moudra starého muže, jeho úvahy nad stárnutím, smrtí a tím proč vlastně umíráme. To však neznamená, že by se nezabýval i jinými tématy. Ač ne ve všech názorech s ním mohu souhlasit, klaním se tomu, o čem před téměř 2000 lety dokázal polemizovat.

Jeden z nejpraktičtějších a nejúčinnějších návodů na dobrý a šťastný život - už 1954 let...

Byla to má první kniha z edice Antická knihovna a Seneka mě hned zaujal. Po přečtení jsem byl udiven nadčasovostí v knize vyslovených myšlenek. Prakticky všechno je dnes i po dvou tisíciletích stále aktuální. Škoda, že mnoho krásných dopisů není do knihy zahrnuto - nutno sehnat knihu Další listy Luciliovi, která obsahuje všechny zbývající listy.

Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Jedná se doslova o návod, jak žít. Pro každého, kdo přemýšlí o smyslu života, je to povinná četba, řekl bych.

Seneca je přesný pozorovatel lidských pohnutek a skvělý spisovatel, a pro mě osobně vrcholný představitel stoicismu, a to zejména pro svůj mnohdy břitký styl a schopnost zajímavých a mnohdy nečekaných souvislostí. Samotný Senecův text působí i přes propast skoro dvou tisíc let stále svěžím dojmem. Pro mě osobně jsou Listy Senecovým nejčtivějším dílem, jenž formou dopisů Luciliovi podává v hutné podobě stoické učení v raném období římského císařství. Četl jsem kdysi na škole, ale až teď začínám chápat pronikavost některých Senecových výroků a komentářů. Pro mě působivější než například podobně stylizované Hovory k sobě od Marca Aurelia, ke kterým se ale také čas od času vracím. Doporučuji.