Xpackal Xpackal přečtené 912

☰ menu

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu 2017, Becky Chambers (p)
3 z 5

První třetinu knížky, zhruba 150 stran jsem si užila, zhltla jsem je na posezení. Jenomže to, co bylo na začátku příběhu pěkné, nové a osvěžující, se postupem času změnilo v nudné a otravné. Všichni z posádky jsou tak skvělí, chápaví, citliví, vstřícní, laskyplní, až se vám začne chtít zvracet. Všechny problémy a konflikty se vyřeší mávnutím kouzelného proutku, jen díky tomu, že si spolu postavy promluví. Všichni tam vlastně moc mluví. A celou tu dobu se prostě nic neděje. Dostáváte kurz fungování v politicky korektní multirasove posádce. Je to nuuuudaaaaa. A pak je najednou konec, posledních třicet stran se konečně něco začne dít, ale vám už je to jedno, protože jediné co si přejete je, aby tahle dlouhá cesta už fakt skončila. Tři z pěti za dobrý začátek, zajímavý vesmír a závěr.... celý text


Měsíční zahrady

Měsíční zahrady 2008, Steven Erikson (p)
3 z 5

Nevím, co si mám myslet, a to jsem tuhle knihu četla podruhé. Epickou fantasy mám obvykle ráda, nevadí mi složité zápletky, ani nekonečné množství postav, ale k Malazské knize padlých jsem si zatím cestu nenašla. Příběh Měsíčních zahrad je vlastně o ničem, 600 stran úvodu do dalších knih. Motivace jednotlivých postav je na vodě, řada mezních situací je vyřešená zásahem shůry (v téhle knize doslova), se čtenářem se hraje dost nečistá hra. Ale co mi vadí ze všeho nejvíc, jsou naprosto strašidelné dialogy. Už dlouho jsem při čtení neodložila knihu proto, že by mi vadilo jak je napsaná. Tady se mi to stávalo zhruba co pět stran. Jakmile spolu začaly postavy komunikovat, zježily se mi všechny chlupy na rukou. Ano, je to vysoká fantasy. Ano, část těch postav je afektovaná už z podstaty, ale aby nejlidštěji mluvila postava, u které autor k charakterizaci používá zpřeházený slovosled? Každopádně zkusím ještě druhý díl, tak snad to bude lepší.... celý text


Soumrak dne

Soumrak dne 1997, Kazuo Ishiguro
5 z 5

Hrozně, hrozně dlouho jsem neměla v ruce knihu, kterou bych tak strašně toužila dočíst, abych se dozvěděla, jak to s hlavním hrdinou dopadne, a zároveň ji vlastně vůbec číst nechtěla, protože konec byl dopředu jasný. Ty nejsmutnější příběhy jsou vyprávěny beze slov a napsány mezi řádky.... celý text