whale77
přečtené 785
Špalíček veršů a pohádek
1964,
František Hrubín
Až teď, na stará kolena, jsem tuhle knížku dala komplet celou. Včetně všech básniček. VŠECH. Poezii obecně nemám moc ráda, ale dětskou zvládnu. Z téhle Hrubínovy kolekce jsem měla schizofrenní pocit – klasické zbásněné pohádky jako O Palečkovi, Karkulce, Smolíčkovi či Perníkové chaloupce jsou super, klasika kterou člověk odrecituje i po desítkách let. Ale pak hromady a hromady říkánek typu láska-páska, zavánějících grafomanií, vy nás ale zásobujete, pane Karfík! Zato próza mě nadchla i teď, po letech! Pohádky jsou převyprávěné skvostnou, a přitom stále aktuální češtinou. Z klasických pohádek bych právě Hrubínův Špalíček doporučila pro čtení i menším dětem, protože tam je minimum slov, která by mohla komplikovat pochopení (max. „loubí“). A obrovským plusem této knížky jsou samozřejmě Trnkovy ilustrace!... celý text
Kde se vzala duha?
2015,
Oldřiška Ciprová
Na tuhle knížku jsem narazila, když jsem hledala dárek pro holčičku Barborku Peřinovou. Hlavní hrdinka se totiž také jmenuje Barborka a podtitul knížky zní „Pohádky pod peřinku“. Celkový dojem z knížky mám ale (jako dospělý čtenář!) smíšený. Hrozně moc fandím autorům dětské literatury, ale ti „moderní“, rozuměj žijící, to mají holt těžké, všechno už tady jednou bylo a - většinou – líp. Dosazování moderních témat do příběhů s typickými pohádkovými postavami a prostředími na mě, odkojenou klasickými pohádkami, prostě pořád působí strojeně. I když např. u Čapkových Devatera mi to tak nepřipadalo, tak nevím... „Kde se vzala duha?“ má své plusy - každé dítě potěší, když v knížce zahlédne své jméno a proto je fajn, že autorka dala pohádkovým postavám lidská jména (Anička a Kateřinka, nebo méně obvyklá Cyril, Rebeka,...). Dobrý je i spojovací motiv celé knížky, ponaučení, že být jiný je ok. Ale právě tady se dostávám k těm mým smíšeným pocitům – na jednu stranu jsou příběhy „jednotné“ v tom, že jsou vyprávěné na jedno brdo: každá postava v jednotlivých příbězích je nějak jiná, ve všech příbězích (až na vodníka Bonifáce) je jinakost „správného“ druhu a hlavní hrdina tím trpí a v závěru si uvědomí, jak je fajn být jiný. Ta monotónnost schématu pohádek je trošku nudná. Naproti tomu je tam právě ta pohádka o Bonifácovi, která tam (z hlediska logiky) nepatří, vybočuje - Bonifác byl líný a vyhovovalo mu to a změnil se, až když svou leností ublížil. Podobnou „nekompatibilnost“ vidím i ve volbě názvu celé knížky, který s celkovým motivem nesouvisí. Spíš mi to přijde, že autorka měla spoustu (dobrých!) nápadů, ale vystřílela si je na jednom místě. Škoda! Nejsilnějším plusem celé knížky jsou ilustrace Lenky Němcové, které mi vzdáleně evokují obrázky Radka Pilaře. A i děti (6 + 4 roky), kterým jsem knížku předčítala, je ocenily více než text.... celý text