whale77
přečtené 785
P jako pivo
2009,
Tom Robbins
Jakože pro děti, jakože pro dospělé, čtenáři, vyber si. Podobně uzpůsobenou knížku napsal např. i Viewegh, jakože vyprávění stylem pro děti a přitom příběh (i) pro dospělé. Ale Vieweghovi se to povedlo, zatímco tady příběh nebyl dotažený, ani pro dětského, ani pro dospělého čtenáře. Vyprávění o malé holčičce, která prožívá rozchod rodičů a další malé životní nespravedlnosti a omylem při tom vypije pivo. V pivním omámení k ní přilétá víla Pivoňka, která jí vezme na poznávací výlet, při kterém jí do nejmenšího detailu vysvětluje, jak vzniká pivo. Knížka je vhodná spíš jako doplňující sranda-dárek, když někomu chcete udělat pivní narozeniny, pivní balíček. Jinak ale pro mě knížka, kterou je zbytečné číst. PLUSY: autor psát umí, hraje si hezky se slovy, je vtipný, milý, má mně osobně blízké názory a pohledy na život a svět. Za hodně dobrý považuji jeho nápad na vílu Pivoňku (i když ho zahodil tím, že z ní udělal jen průvodkyni pivovarem - stručně řečeno). Ozvláštňující je i grafické zvýraznění slova „pivo“ červenou barvou. Jestli je to však plusem, nebo mínusem, to nechám na posouzení každým dalším čtenářem. MÍNUSY: autor místy tlačí na pilu, hodně zdůrazňuje, jakým supercool strejdou (Moem) je. Dosahuje tím bohužel, že mi jako čtenáři byl mírně nesympatický. A co byl skutečný vopruz - exkurze v procesu výroby piva na asi čtyři kapitoly??? A naopak příběhový a dějový průběh celého roku shrnutý v půlce jedné kapitoly? Pfff!!!... celý text
Měsíční deník
2016,
Michal Březina
Humorná oddechovka Četné užívání vtipných a trefných příměrů, v mnoha případech luxusních („v prdeli jak hnízdo roupů“), dobře vykreslovalo charakter hlavního hrdiny. Některá autorem chytře promyšlená přirovnání byla na Marcela, nabušeného kreténka, až moc sofistikovaná :oD Čím jsem byla mile překvapená – nebyla to jen autorova exhibice hrátek se slovy, jak on už to umí, ale dal do kupy kompaktní příběh, s hlavou a patou, nenudilo to (ani mě, nesci-fistu) a bylo to čtivé a v rámci daného žánru věrohodné. Co jsem jako nesci-fista nemohla ocenit nebo naopak tím být otrávená, je (díky neznalostí díla pana Wellse) míra autorovy fantazie. Nevím, co je ještě výmyslem z pera pana Wellse a co je výtvor Březinův. Jakože koupačka v kulatém moři je super nápad, ale jestli s tím už přišel někdo dřív, tak moje nadšení se trochu zmírní. Celá knížka na mě působila velmi rychlým dojmem – určitě to je díky deníkovému zápisu, ale i kvůli charakteru Marcela – je takový poděs, v myšlenkách, že tím navozuje pocit, že i vše okolo se děje rychle. Ale po řemeslné stránce se mi to fakt líbilo – počet postav tak akorát, rozhovory reálný (možná jen té čengliš tam bylo povícero), mírně napínavé zápletky, popisy dostačující, myslím, že pro sci-fisty jich tam je asi málo. Ale já to dílo za sci-fi nepovažuju, pro mě je to víc humor než sci-fi. Za obrovské plus považuju Butche! Jeho ilustrace jsou výsledkem toho, že skutečně pozorně četl (nebo poslouchal) celý příběh a navodil přesně tu atmosféru a obrazy, které jsem měla v hlavě při četbě. A jedna velká, závažná chyba – na svých předčítacích akcích autor servíroval suché rohlíky, ale laskominy se laskavému čtenáři po přečtení díla sbíhají na rozmražené kanárky!!!... celý text
Astrid Lindgrenová - životopis
2006,
Margareta Strömstedt
Moc hezké počtení! Stejná dobrota a laskavost, jaká čiší z příběhů Astrid Lindgrenové, čišela i z vyprávění o jejím životě. Nejzajímavější pro mě bylo čtení o pozadí jednotlivých knížek. Např. Knížka Bratři Lví srdce – zatím jsem nečetla, ale přečetla jsem si reakce zde na Databázi knih. A je zajímavé, že i dnes, v době zase o fous otevřeněší, než byla v době vzniku knihy, vyvolává stejně protichůdné reakce. Při čtení o politické „aktivnosti“ Astrid Lindgrenové jsem se zase neubránila častým představám a srovnáváním, jak by asi AL nahlížela např. na dnešní uprchlickou situaci v Evropě. Jestli by mi i dnes byla názorově blízká (nebo jestli bych jí byla názorově blízká já, kdybych žila v „její“ době). I když jsem od AL přečetla (zatím) jen nejznámější klasiku (Pipi, Bullerbyn a Ronju), tak si troufám říct, že je to nejlepší dětská autorka, která opravdu svému publiku rozuměla. A po přečtení tohoto životopisu jsem o svém přesvědčení ještě přesvědčenější!... celý text
