whale77
přečtené 785
Mach a Šebestová na prázdninách
1993,
Miloš Macourek
Jednou ze záruk kvalitního literárního díla pro mne je, že se (předloni zesnuvší) výtvarník Born uvolil takovou knihu ilustrovat. Platí to i v případě vícegenerační klasiky, Macha a Šebestové. Byť, tento pozdější díl, už není tak dobrý jako díly předcházející – témata už jsou trošku „natahovaná“, příběhy jsou chudší co do nápadů (ale co taky pořád vymýšlet, že?) a místo přítomného je zvolený minulý čas a hned to zní trochu... jinak. Chrlení množství vět v jednom odstavci, které mi v prvních dílech bylo sympatické, protože jsem si uměla představit chrlícího Nárožného, jak to potom odříkává ve zfilmované podobě, mi tady přímo vadilo a při předčítání dětem jsem si „vkládala“ tečky, pauzy. Ale na věci to nic nemění – Mach a Šebestová je nejoblíbenějším vyprávěním naší nejstarší (7) a když nechceme točit dokolečka pořád jen první díl, tak rádi sáhneme i po tomto pokračování.... celý text
Povídání o pejskovi a kočičce
1956,
Josef Čapek
Protože tahle povídání patřila k povinné četbě na základce, všichni je známe jak vlastní boty - také díky zpracování některých dílů do animovaných filmů a v nich díky vypravěčskému umu mistra Högera. Ale díky právě těmto zprofanovanějším kapitolám (Jak myli podlahu, O noční košilce,...) člověk po desetiletích znovuobjevuje i kapitoly zapomenuté. Nutno říci, že jako kritičtější, dospělý čtenář vnímám některé z těch zapomenutých jako slabší – byť na druhou stranu připouštím možnost, že jako dítěti se mi to naopak líbilo (a dnešním dětem se také líbit může). Mám na mysli dvě kapitoly, ze kterých (na mě) čišelo, že byly napsány jen jaksi do počtu, „vynuceně“. Jedná se o povídání o vánočním povídce o pejskovi a kočičce do rozhlasu a pak taky část, kdy dostal dopis od dětí ze školy. Dokonce jsem tu vánoční povídku před pár lety slyšela jako audio (s Uršulou Klukovou) a říkala jsem si, že to snad není od Čapka, ale nějaká „fanfiction“ a proto jsem si to následně přečetla a zjistila, že bohužel ne. Ty mé výhrady ale můžou být způsobené tím, že prostě na čtení mám radši z Čapků Karla. Ale Josefovy obrázky zbožňuju v jakékoliv knížce a i tady jsou naprosto úžasné! Prostě klasika.... celý text
Strašidla se bojí měsíce
2015,
Marjane Satrapi
Na knížku jsem narazila náhodou, když jsem hledala dětskou knížku s hrdinkou Marjánkou, pro naši nejmladší. Tady je to sice spíš Marjanka (s krátkým a), ale i tak to účel splnilo. Velmi mě potěšilo, že autorka, od níž jsem četla oba díly jejího autobiografického komiksu (Persepolis), spáchala pěknou knihu i pro dětského čtenáře/posluchače. Příběh je jednoduchý, doplněný spoustou hezkých obrázků, které jsou „návodné“ (tj. i předškoláci si můžou „číst“ sami). Dokonale zde zafungovalo ono známé „méně (textu) znamená více (zábavy)“. Naše tři dcery (6,4 a 1,5) mají knížku od první chvíle ve velké oblibě (dokonce nejstarší hned hlásila, že zná i její holandskou verzi ze školky) a ani mne, jako dospělého předčítajícího, nenudí číst knížku pořád dokola.... celý text
O prospěšnosti alkoholismu
2010,
Michail Bulgakov
Bulgakova jsem zatím nikdy nečetla, ale na tuhle knížku jsem se hodně natěšila. Nejen proto, že alkohol a alkoholismus je moje téma číslo jedna, ale i ten profláklý obrázek a zvědavost, jak to v tom Rusku s tím chlastem doopravdy je (bylo). Číst si o cizím alkoholismu je fajn, člověk se usměje aspoň hořce, ale když si uvědomí realitu, že takhle chlastáme všichni, tak je to spíš k pláči. Povídky byly (ač skoro sto let staré) velice aktuální. Jestli pamatujete dobu komunismu u nás (příp. mladší ročníky – pokud jste koukali na seriál Vyprávěj!), tak jo, přesně tak to vypadalo i ve stalinském Rusku. Jen tam to asi bylo trochu drsnější. Nicméně o té době, autorovi atp. vím kulový a proto je na této knížce sympatický poměrně obsáhlý doslov, což čtenáři věci neznalému výrazně pomůže se zorientovat. A také ho to zdeptá ještě víc, protože Bulgakovovův život nebyl tedy žádná sranda. Za úžasnou věc považuji, že zpracování těchto povídek do češtiny bylo provedeno více překladateli, navzájem se doplňovali, probíhaly kolektivní úpravy. Dobrá ukázka toho, že týmová práce v tvorbě (i právě na těch životopisných vysvětlivkách) může fungovat. Naopak za mínusy považuji, že z některých vyprávění čišela pochmurná nálada (cynismus, otrávenost, beznaděj) oproti očekávanému humoru ze satiry. A některé povídky jsou absurdní, což není pro každého čtenáře.... celý text
Pět malých prasátek
1969,
Agatha Christie
Číst detektivky Agathy Christie není jako – ježiš, vona čte detektivky, JENOM detektivky. To je naopak přesně to, co vědci a lékaři doporučují jako prevenci proti Alzheimerovi a podobným radostem. Jakékoliv zaměstnávání mozku, procvičování paměti a trénování logiky (kterých si při četbě ACH detektivek užijete až až) je totiž prevence jako prase. Prasátko. Pěti malými prásátky v tomto příběhu označuje na základě podobnosti s dětskou říkankou Hercule Poirot pět svědků vraždy sukničkářského malíře, za niž byla odsouzena již před šestnácti lety jeho žena a matka dívky, která Hercula požádala o přešetření dávného případu. I když prozradím, že Hercule Poirot nakonec najde vraha skutečného, vlastně nic neprozrazuji, neboť kdo zná Hercula, tak ví, že ten je zkrátka neomylný. Teď mě napadá – kdyby se Hercule Poirot dnes setkal s Sheldonem Cooperem z Teorie velkého třesku, kdo z nich by měl pravdu? Nedomnívám se, že by Agatha Christie měla nějakou vysloveně špatnou knížku. Z každé její práce je poznat nejen skvělý cit pro jazyk, ale hlavně velmi dobrá, až nadčasová znalost psychologie a jednání různých typů lidí. Perfektně se jí daří říct vše podstatné a přitom čtenáři neprozradit nic, čím chce překvapit. Nabízí čtenáři velké množství tipů na řešení. Čtenář může v průběhu četby hádat, jak to dopadne, a i když se trefí, stejně je zvědavý, jakým způsobem to ale nakonec bylo provedeno. Zkrátka, detektivka jak má být. (Všechny od ACH!)... celý text
Všechny ženy ve mně
2016,
Veronika Hájková
Knížku jsem dostala jako dárek a netušila jsem, co mě čeká. Po pomalejším rozjezdu a prvních povídkách spíše poetických, snivých, což není moje gusto, se to stalo překvapivě čtivým dílkem. Povídky mě bavily a ve výsledku jsem byla (odpočinkově) nadšená.... celý text
Budu správně mluvit
2011,
Dana Kutálková
Velmi užitečná a důvěryhodná pomůcka pro rodiče dětí s (nejen) logopedickými obtížemi. Srozumitelnou, čtivou a přehlednou formou předává autorka důležité informace o příznacích i léčbě jednotlivých diagnóz.... celý text