1. Domů
2. Autoři
3. Oldřiška Ciprová
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 51
• Bazar 10
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 2

Nová kniha Oldřišky Ciprové

Markéta Přemyslovna - Mezi mocí a vášní

Mladá Markéta přijíždí na pohřeb manžela své tety Adléty. Během ceremonie se pohledem střetne s Jindřichem, mužem, kterého jí později představí jako jejího budo... detail knihy

Populární knihy

/ všech 51 knih

Nové komentáře u knih Oldřišky Ciprové

Drahomíra: Důstojná sokyně kněžny Ludmily

„Mám jen okrajové znalosti, co se týče této části české historie. Autorce se podařilo vzbudit můj zájem dovzdělat se. Navíc se mi zamlouvaly krátké kapitoly a stručné přiblížení tehdejší doby a bojů o moc.“... celý text
— Lena79

---

Drahomíra: Důstojná sokyně kněžny Ludmily

„Historických knih čtu pomálu. Abych si přečetla něco z našich dějin, musí mě téma opravdu zaujmout. Stejně tak to bylo i u knihy Drahomíra, kterou napsala Oldřiška Ciprová. Tentokrát jsem sledovala i trochu jiný cíl. Na letošním Světě knihy měla autorka besedu spolu s dalšími dvěma spisovateli, od kterých jsem už nějaké romány četla. Rozhodla jsem se tedy poznat i ji. Přesuňte se v duchu zpět do doby Přemyslovců, jejichž éra vládnutí pomalu, ale jistě začala. Ocitáme se v době, kdy jsou Čechy pod vlivem kněžny Ludmily. Panovníkem je její syn Spytihněv. Ten však nemá dědice, a tak po jeho smrti nastupuje na trůn jeho mladší bratr Vratislav. Ludmila mu domluví sňatek s mladou princeznou Dragou ze Stodoran (dnešní východní Německo). Po svatbě Draga získává jméno Drahomíra. Vratislavovi porodila asi šest dětí. Jména dvou bratří jistě bude znát skoro každý – Václav a Boleslav. Oba chlapci byli vychováni babičkou Ludmilou a Drahomíra byla po smrti svého muže pověřena vládnutím, dokud nebude starší Václav schopen se ujmout panování sám. A právě tady (a také kvůli politické orientaci) byl velký kámen úrazu ve vztahu Drahomíry a její tchyně. Obě ženy byly velmi silné. Z malého káčátka Dragy se stala žena, která si jde rovně za svým cílem. Jako regentka vládla velmi dobře. Měla kolem sebe velké množství stoupenců, kteří ji podporovali. Stejně na tom však byla i Ludmila. Její politika směřovala k Bavorsku, kdežto Drahomíra se obracela k Sasku, kde viděla budoucnost. Střety obou žen byly zřejmé. Drahomíra tak začala osnovat plán, jak se Ludmily zbavit. Historie změnit nejde, ale do historickému románu se dá vpašovat téměř cokoliv. Drahomíra je tak částečně vymyšlený příběh s pravdivými údaji. Jako odpočinková literatura dobrý, ale k prohloubení znalostí kniha opravdu sloužit nebude. Autorka se zaměřila spíše na mezilidské vztahy než na historickou část. Ze školních let si vzpomínám, že jsem nechápala, proč Drahomíra nechala Ludmilu zavraždit a stále jsem měla v sobě ten zlý pocit, který jsem cítila k Drahomíře. Kdoví, zda to všechno nakonec nebylo jinak. Co když nebyla zlá Drahomíra, ale Ludmila? V tuto chvíli už soudit nejde. Nic však nemění na tom, že obě ženy byly ambiciozní a cílevědomé a každá sledovala svůj cíl. V tomto románu je důležitá také láska. Tu si autorka nejspíše vymyslela a přibarvila, ale těžko říct, protože nejsem znalec a pro mě dostupné historické prameny v tomto směru nic neříkají. Co však bylo také velmi silné, bylo pouto, které Drahomíra cítila k dětem a nemohla se smířit s myšlenkou, že její synové vyrůstali jinde. Jistě to pro ni bylo velmi obtížné. Kniha má něco málo přes dvě stě stran textu, ale velké okraje a krátké kapitoly způsobily, že jsem knihu přečetla ve velmi krátkém čase. Bylo to také z velké části čtivostí románu. Titul bych zařadila jako oddechové čtení pro ženy. Pokud byste si ale chtěli rozšířit své znalosti o české historii, sáhněte po jiné knize.“... celý text
— MartinaF

---

S cejchem ďábla

„Kateřina z Lažan je andělsky krásná. Je z urozeného rodu a tak jí otec hledá vhodného ženicha. Mnoho mužů odmítl, až ji vybral za muže stárnoucího Jana Bechyně. Ten má své statky na Pičíně a je také královským purkrabím na hradě Karlštejně. Kateřina vládne tvrdou rukou a již brzy se jí začne mezi služebnictvem Bestie z Karlštejna. Kniha S cejchem ďábla odhalí krutost karlštejnské vražedkyně Nikdo se jí nechce postavit do cesty a ti kdo to udělají, jsou krutě potrestáni, nebo prostě zmizí. Nakonec i na ní dojde a ona je spravedlivě postavena před soud. Čachtická paní z Čech to má spočítané. Mlčky vyslechne svůj trest a v Praze roku 1547 umírá. Mé první setkání s autorkou Oldřiškou Ciprovou a rozhodně ne poslední. Kniha S cejchem ďábla si mě získala od první stránky, kdy nám představuje mladou dívku Kateřinu z Komárova. Té se v lese splašil kůň a ona tak byla odkázána sama na sebe. Pro její smůlu ji v lese napadne lapka, ale Kateřina se nedá. Ubrání se mu a zabije ho. Díky strachu ze smrti se v ní probere taková obrovská síla, že ho ubodá k smrti dýkou. Od otce i tak dostane tvrdý trest. Ten nejde pro ránu bičem daleko a Kateřina to moc dobře ví. Další ranou v jejím mladičkém životě je i to, že ji znásilní mladý podkoní Michal. Byla do něho bláznivě zamilovaná a on jí nakonec udělá to nejhorší. Za to ale také zaplatí. Naleznou ho s podříznutým hrdlem ve stáji. Ve stáji, kde tolik ublížil naší krásné Kateřině. Kateřina je kvůli tomu vyšetřována, ale rychle se to smete ze stolu. Provdá se za pana Jana z Bechyně a odjíždí s ním na jeho tvrz Pičín. Nesnáší svého muže a po incidentu s Michalem se jí veškeré tělesné radovánky hnusí. Když si tedy její muž uleví svůj sexuální chtíč u služky, je zle. Kateřina se to dozví a nebohou služku pro výstrahu potrestá. Je nahá přivázána mezi kůly a zbičovaná samotnou Kateřinou. Ta ji pak ještě do ran nasype sůl. Své běsnění si ale nepamatuje. Když začne švihat, jako by ji posedl ďábel. Nic nevnímá a nakonec omdlí. Druhý den pláče pro nebohou služku a její osud. Od téhle události se na Pičín snese strach. Kateřina trestá i malou chybičku, křivé pohlédnutí. Obyvatelé si nakonec vydechnou, když se panstvo přestěhuje na hrad Karlštejn. Tam se chce Kateřina uvést v dobrém světle. Aspoň tak si to myslí. Jenže když spatří zanedbaný hrad, jsou dobré myšlenky ta tam. Už při svém příchodu ztrestá klíčníka. Tomu z oken hradu přihlíží i Václav Hájek z Libočan. Ten tu studuje staré svazky, aby mohl napsat svou velkolepou kroniku. Lid nemá rád svou paní. Jan Bechyně skutky své andělské manželky přehlíží. Ta si ho na svou stranu nakloní tím, že ho pouští do svého lože. Vytrpí si nezbytné povinnosti manželky a ví, že bude mít od něj klid. Bestie z Karlštejna už své touhy po krvi nekrotí. Jen trestá tak, aby to nebylo vidět. Nejeden pacholek či služka přijde o oko, má zlomeniny nebo prostě zmizí. Po jednom takovém zmizení se na hradě objevuje mladý obchodník Prokop. Ten je okouzlen krásou paní Kateřiny a nevěří, že by mohla páchat takové skutky, o jakých si lid tajně povídá. Jenže ani on není na hradě náhodou. Má své tajemství, proč přišel zrovna sem. Jeho pohnutky zjistíme až ke konci příběhu. Mezi tím se nad Kateřinou začnou pomalu stahovat mračna. Václav Hájek z Libočan již nemůže koukat, jak je služebnictvo trestané a snaží se zahájit vyšetřování. Při prvním slyšení neuspěje, protože lid se bojí hněvu své paní. Když se pak ale na Karlštejně stane další neštěstí, najde se jeden svědek, který se chce paní postavit. Než však i on promluví, zemře. Naštěstí se i tak najde někdo, kdo dopodrobna popíše před tribunálem poslední řádění Kateřiny z Lažan. Tím se učiní konec utrpení lidu karlštejnského a pičínského. Nic nezmůžou ani konexe Jana Bechyně u císaře. Že jsem tu prozradila příliš mnoho? To si jen myslíte. Všechna tahle fakta jsou známá, jen autorka jim dodala punc čtivosti. A že to čtivé je. Sama jsem tu knihu měla přečtenou během pár hodin. Krutost Kateřiny mě děsila a nedivím se, že byl vystrašený i lid, kterému vládla. Já bych asi z jejího dvora rychle utíkala. Tedy pokud bych už dávno nebyla mrtvá nebo zmrzačená.“... celý text
— Medvědářka

---

---

Guta Habsburská - slabý král, mladá královna a mocný Záviš

„Mladá Guta, dcera krále Rudolfa se vdá za mladičkého Václava Přemyslovce, budoucího českého krále. Oba dva se milovali, jenže do cesty jim vstoupil král Rudolf a Záviš z Falkenštejna. Rudolf chce mít Václava pod palcem, proto na svatební hostině prohlásí, že ještě ten den Gutu odveze zpět domů, dokud se nevyřeší neřest, která se v Praze odehrává. Znamená to, že by nemohlo dojít na svatební noc a země by byla bez dědice, kterého potřebuje. Jenže to Václav nepřipustí a vezme Gutu hned po prohlášení do pokoje a tam se jí zmocní. Po té se dlouho neuvidí, což budou oba nést těžce. Václavova matka Kuhnuta si vzala tajně za manžela Záviše z Falkenštejna a mají spolu dítě. Jenže je to královna a vzít se bez svolení Václava je jako by se nevdala vůbec. Přesto ji bere Václav na milost a to i přesto, co mu udělala v dětství. Všechny ty intriky začali, už když byla Guta malé dítě. Jednoho večera ji otec probudil, protože byl jeho hrad napaden. Oblékl tedy Gutu a její starší sestru, aby s dvěma rytíři utekly tajným východem. Klemencie dostala na starost zlatý kříž, který měl pro otce obrovskou cenu. Měla ho opatrovat. Jenže jen co utekly z hradu, našel je Záviš, zabil jednoho rytíře a kříž ukradl. Díky tomu Guta a celá její rodina Záviše nenávidí a to i přesto, že je to Václavův nejvěrnější přítel. Je láska silnější než nenávist? Kolik škody dokáží napáchat intriky? Guta Habsburská je poutavý historický román o princezně, která se stane královnou, ale je v nelehké situaci, protože má v sobě vžitou politiku svého otce. Je to věrná dcera, která udělá mnoho špatných rozhodnutí a díky tomu ohrozí svou lásku. Musím se přiznat, že o Gutě jsem slyšela prvně a jsem ráda, že jsem se dozvěděla více z naší měně známější historie, díky tomuto románu. Autorka píše neuvěřitelně čtivě, takže je to kniha na jeden večer. Zato ale zažijete velkou část Gutina života. Kapitoly jsou krátké, jsou stručné, takže žádné nudné protahování příběhu a díky tomu vás to hned vtáhne do děje. Líbila se mi taková perlička, která pro mě byla také novinkou. Král Václav měl strach z koček a to díky své matce Kuhnutě. V jeden moment to dokonce proti němu chtěla Guta použít. Aby měli takové povahy, že i když se milovali, tak si nic neříkali a tím si dělali takové zbytečné naschvály. Guta je po celou dobu hlavní hrdinkou i když na jeden moment je kapitola o Václavovi a Kuhnutě. V té se dovíte, co udělala Václavovi, když byl malé dítě a jak vznikl jeho strach z koček. Guty mi bylo chvíli líto, chvíli jsem si zase říkala, jaká je to potvora. Často jsem na ní měnila názory, jenže poté jsem zjistila, že to byla jen loutka, takže mi jí bylo líto. Ty časy byly prostě kruté. Kniha mě hodně nadchla a to tak, že jsem nechtěla odložit dokud nedočtu a rozhodně si pořídím i další autorčiny knihy. Já osobně historické romány miluji, ale musí být opravdu čtivé a nesmí mě nudit, což Guta Habsburská splňuje. Je to chytlavé, nenáročné čtení, takže knihu rozhodně doporučuji.“... celý text
— milunka21

---

Láska a majestát

„Po tomhle historickém románu jsem sáhla naprosto cíleně. Nedávno jsem totiž četla román Jaroslavy Černé Eliška Přemyslovna a když se mi pak naskytla příležitost přečíst tuhle novinku, která o poslední české Přemyslovně slibovala rovněž zajímavé vyprávění, řekla jsem si, že mi jen prospěje porovnat tato dvě literární díla, dvě Elišky Přemyslovny, které prožívají stejné historicky doložené události a zároveň se jejich osobní životy a charakter naprosto liší. Mladá princezna Eliška si jen málokoho pouští k srdci. Vzhlíží ke svému mocnému otci, Václavu II., rozumí si s bratrem Václavem a nenávidí Elišku Rejčku, polskou princeznu a druhou manželku svého otce. Svou horkokrevností, svárlivostí a pýchou ztratí během krátké doby své nejmilejší, přesto své chyby přehlíží a nepřipouští. Umí milovat i nenávidět, dobře ví o svých nejen politických schopnostech. Jenže se většinou nedokáže rozhodnou správně. Nyní Elišce na mysli vytanul ranní výstup s macechou a její ústa se najednou nesmála, stáhla se do nenávistné grimasy a nikdo by v ní nehledal třináctileté děvčátko, které zde stálo před malou chvílí. Celé čtyři roky jí byla polská dědička trnem v oku. Tehdy byla malé děvče, vyhýbala se jí, dnes však viděla věci jinak. Autorka, Oldřiška Ciprová, přiřkla Elišce Přemyslovně v tomto románu opravdu silný charakter, místy z ní dělala necitelnou, sobeckou a trochu naivní postavu. I tak příběh, který o ní odvyprávěla, rozhodně stál za to. Kromě Elišky v něm totiž vystupuje její sestra Anna a bratr Václav, jeho žena Viola a přítel Petr, Petrova snoubenka Anna z Lipé a její přítelkyně Kateřina. A samozřejmě samolibý Jindřich z Lipé, Eliška Rejčka a několik mužů, kterým Eliška Přemyslovna ve svém srdci udělala místo. Ačkoli sama pro sebe jsem příběh Elišky Přemyslovny z dvou odlišných knih porovnávala, teď se toho vyvaruji. Tahle knížka, navzdory výrazným odlišnostem oproti té původní, trochu střízlivější a snad i reálnější, má co nabídnout. Autorka umí skvěle popisovat pocity, zaobalovat myšlenky a své hrdiny mnohdy přivádí do nelehkých situací. Drží se středověkých skutečností - smrt jako součást života (Eliška během příběhu ztratí snad všechny své blízké), zamilovanost, velká slova, žití pro okamžik, chybování, touha po moci a tak dál. Vyjmenovávat klady, kterých jsem si v této knize všimla, by zabralo dlouhou dobu. Zápory zde samozřejmě také byly, skoro každá kniha vyvolává nějaké negativní dojmy. Já například byla zklamaná z Eliščina chladu, z toho, v jakou necitelnou mrchu ji autorka postupně proměňovala. A také mě mrzí absence pořádných popisů, o všech krásných pannách by se dalo napsat víc než pár řádků vhozených do nezastavujícího děje. To jsou však jen mé osobní pocity, podotýkám. Milá Eliško, nebudu popírat, že jsem Tvým chováním poněkud zaskočena. Musím přiznat, že jsem se v Tobě hluboce zklamala. Svou unáhleností jsi opět ohrozila lidské životy. Pokud vypukne válka, nepůjde jen o jeden život, ale o životy stovek, možná tisíců Tvých poddaných. Překvapivě jsem si asi nejvíc oblíbila Elišku Rejčku, Richenzu, původem Piastovnu, dvakrát ovdovělou českou královnu a milenku Jindřicha z Lipé. Stala se terčem nenávisti celkem bezdůvodně, přesto ještě dlouhou dobu vytrvala nezatrpklá. Eliška Přemyslovna se chovala opravdu hloupě, až jsem si říkala, že tak daleko lidská nenávist sahat nemůže. Autorce se tu hranici podařilo překročit. Knize jsem dala tři hvězdičky. Průměr. Rozhodně nebudete litovat, že jste se jí věnovali - ostatně je velmi čtivá, já sama ji zhltla za čtyři dny - a snad vás přiměje zamýšlet se nad sebou samými. Eliška Přemyslovna zde figuruje mimo jiné jako odstrašující příklad toho, kam až nás pýcha může přivést. Vřele děkuji nakladatelství Alpress za poskytnutí knihy k recenzi!“... celý text
— stavlamich