vodovodnice přečtené 223

Smrt na Nilu 2004, Agatha Christie

Pro mne velmi zajímavá detektivka. Musím říct, že mne trochu rušilo u četby to filmové zpracování, protože jsem si pořád srovnávala s knížkou jak to bylo ve filmu. Ale i tak, jsem zde objevila pocity, situace postav, které kamera nezaznamená, jak se cítí nebo co si postavy myslí. Moc příjemné čtení to bylo.... celý text

N či M? 1967, Agatha Christie

Musím říct, že jsem si uvědomila až na konci knížky, že je to detektivka. Pořád jsem si říkala: Tak kdy bude ta vražda?... :-) Zase jsem se nechala napálit. Celá knížka na mne působila velmi optimistickým dojmem a spíš jako vyprávění dobrodružství. Že se tam stala vražda jsem si přečetla až na konci a vůbec si to neuvědomila :-) A hrozně se mi líbila chrápající morseovka :-D To jsem četla poprvé, takový originální signál jsem ještě nikde nepotkala, smála jsem se na celé kolo. :-D Velmi originální :-) Byla to velmi milá, netypická a vtipná detektivka.... celý text

Nultá hodina 1970, Agatha Christie

Detektivka A.CH. je pro mne hodně netypická. Protože se do děje dostáváte pozvolna a až teprve v půli knížky to najednou vezme grády a začne napětí naplno. První půlka knížky se tváří jako povídka o výletu pár lidí na venkov ke staré paní, člověk si v hlavě vytváří kdo bude asi odkráglovanej :-) , no nečekala jsem to. Stejně jako jsem pak hltala jako zběsilá zbytek knížky, jestli jsem vraha tipovala správně, samozřejmě, že jsem se nechala nachytat. A už vůbec jsem neodhadla proč nebo jak. Moc jsem si tuto detektivku užila.... celý text

Vždyť je to hračka 1971, Agatha Christie

Moje první přečtená knížka od A.Ch. Překvapilo mne, že jsem ani za mák do poslední chvále netušila kdo vraždil. A o to to bylo větší překvapení :-D . Knížka je útlá, rychle se přečte. Zápletka je jednodušší, ale ten konec mne obrovsky překvapil :-) . Takže se těším na další knížky od A.Ch.... celý text

V lese visí anděl 2015, Samuel Bjørk (p)

Nějakým omylem se stalo, že jsem se nejdříve dostala k: Sově a teprve pak jsem se dověděla, že ji předchází: V lese visí anděl. Takže jsem nejdříve četla Sovu a pak až Anděla. Každopádně, já si nemůžu pomoct, ale mě se Sova líbila o fous víc. Nicméně se mi i na téhle detektivce líbilo, jak napětí pozvolna stoupá a vtahuje si vás příběh víc a ke konci už vás rozčilují všichni co vás vyruší od čtení :-) . Bohužel mi, ale přišel příběh skoro zbytečně složitý, dost odboček, které taky dost vyprávěly, ale pak se nějak utnuly... Třeba třináctiletý Tomas? Bylo mu věnováno dost prostoru a nakonec nastoupil do auta a tím to skončilo... S hlavní linkou to pak už moc nesouviselo a mě zajímalo co bylo dál s těmi třemi dětmi, když už to tak rozvedli. Ano, nastoupili k učitelce, která jim jela pomoct, ale nesedí mi jak je to utnuté. Pak mne tu dost překvapila grotesknost hlavních postav: jeden detektiv se ztratí, nezvedá telefon, pak se ztratí další detektiv, nikdo neví kde je, pak se objeví první ztracený detektiv, rychle shání všechny dohromady, vyráží za jedním podezřelým, pak zjistí, že to není ten pravý podezřelý, pak se vydají na jedno místo, zjistí, že jsou špatně... Šmankote takový matlové to být přece nemohli! Já vím, že to bylo hrozně zamotaný a když čtete ty stopy, tak mě to vůbec nedávalo smysl a přišlo mi neuvěřitelné, že se v tom oni vyznali :-D . Každopádně detektivka měla zajímavý děj (motiv) i spád a vtáhlo vás to časem dovnitř jako magnet. Ale mě se víc líbila Sova.... celý text

Transfigurace 2006, Alex Grey

Když koukáte na jeho rannou tvorbu a prezentace v galeriích, aniž by jste si přečetli informace k tomu... Připadá vám autor instalací jako magor. Ale když si začnete pozorně číst knihu a k tomu prohlížíte fotografie instalací, najednou to začne dávat smysl. Některé instalace byly pro mne hodně těžko stravitelné nebo kontroverzní. Nad čím žasnu a zároveň mne to zaujalo, jak se přes studium a práci na patologii a přes experimentování s extází a trávou dostal k umění... Neschvaluji užívání drog. Ale to co vytvořil ty jeho pozdější obrazy, jsou fantastické a člověk by na to mohl koukat v úžasu hodiny. i ten obraz na obálce je úžasný, propracovaný do detailu, vyzařující energii. Život a tvorba tohoto umělce je velmi zajímavá, ne všechna tvorba se mi líbí, ale to přece nevadí :-) . Ty velké fotografie a podrobný doprovodný text dávají nový vhled na umění a hlubší myšlenku, přivedou vás k zamyšlení.... celý text

Kytice 2014, Karel Jaromír Erben

S každou padající hvězdou 2018, Susan Elizabeth McClelland

Musím říct, že všechny knížky, rozhovory, dokumenty co jsem zatím četla / viděla o Severní Koreji, se týkaly pracovních táborů, útěků z pracovních táborů nebo KLDR (ale to byla jen střední nebo vyšší třída). Pak něco málo o historii. Ale zatím jsem nikdy nenarazila na někoho kdo by byl přímým "účastníkem" nebo přeživším hladomoru, byl ze spodní (nejchudší) třídy a podařilo se mu utéct z KLDR. Tedy u Sungdžua to bylo trochu komplikovanější. Ale chci říct, že jsem zatím nenarazila na žádný materiál tohoto typu a aby nebyl zprostředkovaný přes někoho. O to silněji to na mne po celou dobu četby působilo. Pro mne je už takhle nepředstavitelné, že se Sungdžovi podařilo přežít hladomor, když přišel o oba rodiče a byl úplně sám a bylo mu sotva deset, jedenáct let. Nebýt jeho kamarádů, vzájemné spolupráci a bratrství, které se mezi nimi vytvořilo, by tu dobu v KLDR nepřežil. Je to pro mne velmi silný, neuvěřitelný příběh. Jsem ráda, že jsem na knížku narazila. A svým vyprávěním toho co autor všechno přežil, je jedinečná (alespoň pro mne).... celý text

Útěk z tábora 14 2013, Blaine Harden

Na tuhle knížku jsem přišla díky dokumentu na festivalu Jeden Svět, kde Sin vypráví svůj příběh. Který je velmi těžko pochopitelný, alespoň pro mne. Třeba v tom dokumentu Sin vyprávěl, jak se v táboře už narodil, měl bratra a maminku a tatínka. Něco jako rodina tady je, ale není to to samé jako u nás. V táboře něco jako rodinná láska neexistuje. Pochopila jsem, že mezi rodiči, kteří žili i venku ano, ale v táboře vás zajímá jen jídlo a jak přežít. Takže když Sin vyprávěl o tom jak udal svoji matku a bratra, které pak přede všemi popravili, Sinovi to bylo jedno (protože se tam prostě staráte jen o to jak přežít), vedle něj stál otec, který při popravě plakal... Tenhle moment jsem rozdýchávala hodně dlouho. A dlouho mi trvalo než jsem to nějak vstřebala. Po filmu jsme měli i debatu s režisérem tohoto dokumentu, bylo to pro mne velmi obohacující a tam jsem se dozvěděla i o knize, kterou jsem si pak sehnala. Knížka pro mne byla skvělým doplněním toho co jsem už věděla z dokumentu a debaty s režisérem. A i když jsem viděla vyprávění Sina na kameru, tak i ta kniha se mnou v některých momentech zamávala. Je to vyprávění pro nás těžko pochopitelné. Ale dokud se Sin nedostal do Jižní Koreje (a pak cestoval po světě), tak do té doby nechápal co je to láska, přátelství a povinnost, do té doby to nikdy nezažil. Proto je to co Sin vypráví pro mne tak těžko stravitelné. Ale je to velmi upřímná výpověď a jsem za ni ráda, že jsem si ji přečetla.... celý text

Noc, kdy nesvítil měsíc 2004, Bertram Arthur James

Na tuhle knihu jsem narazila úplnou náhodou, ale zaujal mne obsah a protože mne toto téma zajímá, s chutí jsem se vrhla do četby. Knížka je napsaná velmi čtivě, příběh Artura a jeho života zajatce do posledního dne války je doslova ohromující. V mnohém to měl jednodušší, nebyl žid, ale zajatý anglický voják. Ale životní energie, se kterou se neustále pokoušeli o útěk, nevyšel jeden, zkusili druhý způsob, vynalézavost... Taky je neuvěřitelné co všechno jim prošlo, zaplaťpánbůh, protože jiní byli za to okamžitě zastřeleni. Velmi obdivuji všechny co si jakýmkoliv zajetím museli projít. Skvělé je, že kniha obsahuje i fotografie z táborů - tunelů, hlavních aktérů. Pak v knize také najdete přílohu s krátkými vysvětlivkami k jednotlivým událostem, které by ale odbočovali od tématu, ty najdete na konci knihy. A pak je tam příloha pár témat (dovysvětlení), která jsou obsáhlejší a ty jsou také na konci knihy. Co je skvělé, že díky přílohám, je i člověk neznalý daného tématu / historie - v obraze. Díky číslování si může člověk vzadu přečíst dovysvětlení a zároveň to nepřekáží ve vyprávění. Kniha je moc povedená i co do doplňujících informací a krásně se čte.... celý text

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou 2003, Arnošt Lustig

Už je to déle co jsem knížku četla. Příběh samotný je krásný, silný a i když se tam brutality z koncentráku neobjevují, utkvěla mi v hlavě chvíle, kdy všichni z vlaku koukají oknem do koncentráku a dva vojáci se pro zábavu přetahují o dítě tak dlouho až se podělí oba... Co mne na knížce překvapilo a trochu jsem se s tím prala, je, že vlastně příběh začíná skoro koncem a pak se octnete na začátku a příběh dojede až do konce. To mi trochu dělalo problém, se zorientovat v příběhu. Ještě jsem se nesetkala s takovým to stylem psaní. Je to první knížka, kterou jsem četla od pana Lustiga. Na spoustu knih, které jsem přečetla, jsem už hodně zapomněla, ale tato zanechává ve vás hluboký dojem a je milé, že si knížku pořád živě pamatuji.... celý text

Živý mrtvý a další policejní povídky 2015, Martin Goffa

Já jsem nevěděla co od toho čekat. Akorát jsem věděla, že je to z policejního prostředí. Takže mě mile překvapily jednotlivé povídky svoji různorodostí. Asi to není moje krevní skupina. Ale čte se to rychle, je to takové odpočinková knížka povídek. Ani policejní detektivky, ale prostě krátké povídky.... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Téma KLDR mě dlouhodobě zajímá a tak jsem se na obě knížky od autorky těšila. Její první knížka o studiu v KLDR mne moc nenadchla, tak jsem se s obavami pustila do její druhé knížky a to už na štěstí bylo lepší. Zpracování rozhovorů bylo příjemné, líbilo se mi, že se autorka ptala lidí na neběžné věci, třeba na dětství, práci a nešla přímo za "senzací" útěku z KLDR. Trochu mi občas ve čtení drhlo, když se autorka neudržela a projevila svůj názor, ale chápu, že ne vždy se člověk udrží nestranný. Knihu jsem si přečetla s velkou chutí. Škoda, že těch rozhovorů nebylo víc.... celý text

Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR 2017, Nina Špitálníková

Knížek na téma KLDR jsem už pár četla a tak jsem se těšila na tuto knížku. Před tím než jsem četla tuto knížku, jsem viděla i pár rozhovorů autorky a vždycky mne hodně zaujaly, ale bohužel mne knížka moc nenadchla. Nevím jestli je to tím, že jsem viděla rozhovory s Ninou před touto knížkou a vlastně tam bylo to samé o čem Nina vyprávěla v rozhovorech nebo v tom vězí něco jiného... Také mne trochu mrzí, že Nina popisovala dost věcí jen lehce, nerozvedla to: " Příroda je v KLDR nádherná, panenská", ale už se nedozvíte nic moc dalšího. Nebo Když jela třeba Nina metrem, mě by zajímalo jak tamní metro vypadá, jestli je třeba podobné jako naše nebo je to něco úplně jiného, jací byli její spolužáci, od kaď byli. Kolik si člověk musí našetřit aby mohl rok studovat v KLDR nebo jestli se tam může člověk třeba spřátelit s lidmi, které tam vídá, že by si zašli ve volnu "na kafe"... Vyprávění o muzeích nebo památnících jsem si dokázala představit jen díky tomu, že jsem některé konkrétní viděla v dokumentech nebo o nich četla v jiných knížkách. Jinak v knize najdete i pár fotografií. Co se mi opravdu líbí je obálka knihy, ta je opravdu pěkná. Na knížku těšila a tak mne hrozně mrzí, že mne knížka zklamala.... celý text

Cop 2018, Lætitia Colombani

Až mne překvapilo jak jemný a zároveň silný je příběh hlavních postav. Už dlouho jsem nepotkala knížku, která se čte tak lehce a zároveň zanechá tak hluboký dojem.... celý text

Mělké sibiřské hroby 2006, Michael Krupa

Podařilo se mi sehnat knížku tady na databázi knih a jsem za to ráda. Musím říct, že jsem byla mile překvapená, že je to čtivé, bez zášti. Příběh pana Michala je napsán velmi jemně, což je fajn, protože když jsem viděla film: "Pohřben na Sibiři" ... tak kdykoliv se řekne gulag, Kolima nebo pracovní tábor, jímá mne obrovská hrůza z tohoto filmu. A i když mne toho téma zajímá, tak třeba na zmíněný film se už nejsem schopná podruhé podívat (jakou hrůzu ve mne vyvolává). Proto jsem opravdu moc ráda, že tato kniha, je napsaná tak příjemně a zároveň nezmírňuje brutalitu tehdejšího režimu, kterým Michal prošel a jej přežil. Je neuvěřitelné co všechno pan Michal přežil.... celý text

Jak jsem vyhrál válku 1970, Patrick Ryan

Musím říct, že nápaditost příběhu o Goodboy je brilantní na začátku knihy je hezky vidět, že když máte vojáka blba, který to ale myslí dobře, tak vás dohání k šílenství. A co se s takovým člověkem budou zlobit, tak ho pošlou do důstojnické školy :-) . Víte, že jsem si všimla, že se tohle dělá i ve velkých firmách v současnosti? Máte člověka, který je neschopný, nepraktický nebo prostě komplikuje život na oddělení a nesmíte ho vyhodit... Tak ho prostě povýší, aby se ho na oddělení zbavili. Je to neuvěřitelné, ale už jsem to zažila dvakrát :-D . Nebo se mi líbilo, jak v důstojnické škole budoucí velitele učí techniku a vedení boje, který je už rozhodně zastaralý a nevhodný pro současnou válku. Zákopy, šavle... Dokážete si představit, jak jdou Angličané s šavlí v ruce proti Němcům s kulomety? Je to milá groteska, nicméně v půli knihy už to pro mne bylo trápení a nedočetla jsem ji. Přišlo mi, že se to táhne. Nicméně každému vyhovuje něco jiného, není to špatná kniha, je jistě skvělá, hodně lidí se na tom shodlo, ale asi není pro mne. Nevadí.... celý text

Anekdoty z protentokrátu 1975, Jaroslav Vojtěch

Příjemné vtipkování Čechů a Slováků za protektorátu. Třeba: "Víš co znamená WH na našich vojenských autech, který nám Němci ukradli?" "???" "Věnoval Hácha - Vrátí Hitler." Některé vtipy jsou prostě kouzelné :-) Hezky to ukazuje tehdejší dobu, že i když nám nebylo do zpěvu, tak jsme si stejně dělali srandu. A taky jsem si všimla, že vtipy nejsou nikdy sprosté, jsou milé a mají hlubší myšlenku. Je to milé čtení, když si to člověk prokládá myšlenkami z toho jaká to byla doba.... celý text

Holčička, která nechtěla vyrůst: můj boj proti anorexii 2011, Isabelle Caro

Na knihu jsem přišla díky kampani upozorňující na anorexii. Musím se přiznat, že jsem se zmýlila v očekávání, když jsem četla, že autorka je modelka a knihu napsala o svém životě s anorexií... Myslela jsem, že to bude také o modelingu. Ale to vůbec nevadí, že je to příběh úplně jiný. Při četbě rodinného příběhu, který má počátky ještě dřív než se Isabell narodila, mne překvapilo, jak snadno a podvědomě si člověk nese neštěstí i do budoucího života. Někdy máte větší někdy menší šanci s tím něco změnit, někdy vůbec žádnou. Když rodina nefunguje tak jak má a člověk, který si neuvědomuje nebo nepřizná, že není normální, vám pak může zničit život a v takovém případě zbývají jen asi dvě radikální možnosti: buď se vzepřít a i třeba zpřetrhat vazby (stojí to hrozné množství sil) nebo dál člověk pojede ve vyjetých kolejí a přenášíte toto "dědictví" dál. V této knize obdivuji Isabell, že si našla způsob, jak to věznění nějak přežít. Nebo to jak popisuje boj se svým vědomím vězněné, poslušné osoby a zároveň ví, že když bude v kontaktu s matkou, tak nemá naději na záchranu. Je tady velmi dobře vidět, kolik to stojí sil i jen se pokusit změnit svůj život k lepšímu, jak hrozně těžké to je, když nemáte nikoho kdo by vám v tom mohl pomoci. Kniha člověku pomůže si uvědomit, jak velké štěstí je, když máte normální rodinu, normální život, člověka to upozorní, že věci co považujeme za samozřejmost, samozřejmostí nejsou.... celý text

Kmotr 2003, Mario Puzo

Náhodou jsem se dostala k této knížce, ale když už jsem jí měla v knihovně, tak jsem se do ní pustila. Překvapilo mne, jak lehce vás kniha vtáhne, ani to nepostřehnete a jak snadno se čte. A také mne potěšilo, že kniha není typicky gangsterská, ale rodina Corleone je celkem přívětivá nebo milá. Že to není banda zazobanců, kteří žijí jenom v luxusu nebo kteří mají továrnu na mrtvoly, ale ukazují, jak i jiným způsobem mohou něčeho dosáhnout aniž by se použilo násilí. Kniha mne opravdu překvapila, že to není typická gangsterka.... celý text