Patrick Ryan

anglická, 1916 - 1989

Nové komentáře u knih Patrick Ryan

Obálka knihy Jak jsem vyhrál válku Jak jsem vyhrál válku

Že jsem sáhl po Ryanově válečně-humorném (jakkoli je to těžko slučitelné) díle, za to může John Lennon a jeho účast ve stejnojmenném filmu Richarda Lestera. S překvapením jsem zjistil, že kniha je podstatně košatější, ironičtější až tragikomická, i když kapitola o těžkém boji poručíka Goodbodyho proti chtíči vlastního mužstva je - podobně jako ostatní - geniální. Styl, který mi plně vyhovuje a mnoho pasáží, například trpělivé zdolávání remcajícího obyvatelstva výkladem pravidel kriketu, se prostě vryje do paměti, stejně jako popis pouštních válečných akci.... celý text
RoBertino27


Obálka knihy Jak jsem vyhrál válku Jak jsem vyhrál válku

Ať je to, jak chce, inspirace Švejkem je v knize viditelná a je stoprocentní, že Patrick Ryan ho určitě četl. Rozhodně ale nevytvořil britského Švejka, protože Goodbody je čistá duše, která bere všechno doslova, dělá vše v dobré víře a nedochází jí základní věci, kdežto Švejk je chytřejší než celá armáda dohromady a vším, co dělá, armádu záměrně zesměšňuje. A je to dobře, protože tím pádem jde o dost jinou knihu, která je humorná a na absurditu války ukazuje zase jiným způsobem. Epizodičnost asi nelze autorovi úplně vytýkat, protože byla záměrná a nijak nevadí a naopak evokuje určitou nevyzpytatelnost bojů, kdy jeden den bojuje jednotka na jednom místě a hned ten následující se přesouvá o tisíce kilometrů dál. Větším problémem je stereotypnost, k níž se kniha velmi brzy uchýlí a začne nabízet de facto to samé jen v různých jiných variacích a na jiných lokacích a s jinými lidmi. Naštěstí je dost vtipná na to, aby to až tak nevadilo, protože některé scény jsou opravdu bezmála geniální (hned úvod v arabském hampejzu, scéna s prodejem mostu nebo snaha vojáků zůstat v místě, kde jsou kněžky lásky) a humor je typicky anglický a ironický, že minimálně nějaké to pousmání ve čtenáři přece jen vzbudí. Výsledku taky hodně pomáhá ichforma, která staví do přímého kontrastu smrtelnou vážnost konání hlavního protagonisty a reakci na něj od ostatních postav, které on vnímá radikálně jinak, než ve skutečnosti jsou. Jestli ale knize něco chybí, jsou to vážnější momenty, protože pořád se děj odehrává ve druhé světové válce a vůbec tu není zmínka o nějakých padlých a celé to vypadá jako jedna velká pohodová dovolená, což by u válečné satiry úplně nemělo a přece jen určitou tragiku by autor měl zachovat. How I Won the War určitě stojí za přečtení, protože je většinu času hodně vtipná a zajímavě napsaná a beze zbytku potvrzuje rčení, že nejhorší ze všeho je aktivní blbec, jen pro některé asi nebude až tak dobrá, jak se o ní obecně píše, což je ale dáno i tím, že tradice Švejka, jehož přístup je úplně jiný, je u nás výrazně zakořeněna. 80 %... celý text
callahanh


Obálka knihy Jak jsem vyhrál válku Jak jsem vyhrál válku

Tohle je prostě klasickej příklad suchýho anglickýho humoru. Každýmu nemusí sedět, ale pokud jo, tak jak hrnec na prdel.
Vomitka



Obálka knihy Jak jsem vyhrál válku Jak jsem vyhrál válku

Z knihy jsem měl podobné pocity jako spousta čtenářů pode mnou. I když to je asi objektivně fajn dílo, mě osobně nějak nezaujalo a nebavilo. Po pár desítkách stran jsem vrátil do knihovny. Život není tak dlouhý, abych vždy dočítal věci, co mě nebaví. I názory ostatních zde mi dávají zapravdu... celý text
nevermore3


Obálka knihy Jak jsem vyhrál válku Jak jsem vyhrál válku

Naposloucháno v audioverzi v podání Martina Písaříka. Stále uvažuji, co mi na té knížce vadilo. Měla všechno, co se od ní čekalo - vtipné až absurdní příběhy z války postavené na doslovném (a následně humorném) řešení situací, přesto mi něco nesedlo. Nevím, jestli to bylo až příliš žoviálním podáním hlavní postavy v audioverzi, ale Goodbody byl prostě až příliš, příliš přesnaživý, příliš doslovný a tím pádem neschopný, příliš převtipně ukecaný, prostě všechno bylo příliš, až moc. Válka v tomhle podání byla vlastně samá sranda, vždyť neustále chodili či jezdili od ničeho k ničemu, sháněli chlast nebo ho konzumovali, blbnuli s děvkama, přitom doslova nic neudělali správně a ... nic se vlastně nedělo, pohoda. Jasně, některé příhody (Řecko, Argonauti) byly tak humorné, že jsem je prořehtal, většinou ale byly situace příliš přehnané, prvoplánovité nebo šablonovité, že mi připadly spíš trapné. Asi mi vyhovuje víc Hlava XXII.... celý text
muf-rodrigo

Zavřít

Vypněte si reklamy na Databázi

Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:

Chci vypnout reklamy

Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium