Susan Elizabeth McClelland

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

S každou padající hvězdou

Hvězdy mezi Sluncem a Měsícem

Odsouzená

Chlapec z Buchenwaldu

Nové komentáře u knih Susan Elizabeth McClelland

Chlapec z Buchenwaldu

„Z kategorie knih ohledně 2 světové války, které jsem četla, mne překvapila tato kniha, že se věnuje době v ghetu, v Buchenwaldu okrajově, v útržcích. Spíše je to vyprávění chlapce Romka o době po osvobození a ve vzpomínkách se občas zatoulá do doby minulé. Nicméně i přes to, že o době během války toho v knize bylo méně, bylo vyprávění Romka velmi poutavé.“... celý text
— vodovodnice

Hvězdy mezi Sluncem a Měsícem

„Člověku se ani nechce věřit, že takový život je možný. Poslušnost, bída, hlad, ale oni vyrůstají už od dětství v disciplíně a oddanosti straně a vůdci, že si ani neuvědomují v čem žijí, ale prožívat hladomor na konci 20. století, žít v tak děsných, nedůstojných a nelidských podmínkách je přímo hrůza. Strašný a hodně smutný příběh, bohužel není ojedinělý.“... celý text
— Jirinamac

S každou padající hvězdou

„Láska plane víc než jakákoli hvězda, tak jasně, že její světlo a žár jsou vidět a cítit ve všech koutech světa... Na začátku je spokojené, milované dítě v privilegované rodině. Dítě, které věří režimu, otci, učitelům i propagandě. Jenže pak je najednou všechno jinak, svět se začíná hroutit a před námi postupně ožívá šílený svět, kde jsou ti nahoře a ti dole, a nic mezi tím. Jen nekonečno hrůzy, strachu, hladu, bezpráví, samoty, zimy, násilí a nejistoty. Příběh chlapce, kterého postupně každý opustil. Který se musel naučit přežít na ulici. Který kradl, lhal, utíkal, pral se, nenáviděl, ale také miloval. Své bratry. Své ztracené rodiče. Své sny. A svou zem... ...všichni nás opustili. Sebrali nám všechno, všechno kromě naděje. Naděje se můžeme sami vzdát, ale nikdo nám ji nemůže vzít. A právě naděje je to, co z nás dělá lidi. Naděje a láska... Příběh plný násilí, krutosti, bezpráví, smrti a bolesti. Ale také přátelství a lásky. Příběh o naději, odvaze, hvězdách a docela obyčejných přáních... ... právě teď jsme uprostřed řeky a jeden její břeh, to je náš starej život, plnej těch lidových příběhů, díky kterým jsme se dali snadno ovládat a cítili se s nimi v bezpečí. Ten druhej břeh, kam se snažíme doplavat, to je neznámo... Silné, burcující, děsivé. Kruté. Co jsme to za svět, že tohle dovolíme? O životě v KLDR, životě na ulici, v zimě, o hladu, ve strachu, v osamění a v podstatě bez naděje... ŠÍLENÉ. A BEZÚTĚŠNÉ.“... celý text
— laura