thezelda
přečtené 106
Pohřbeno v hlubinách
2005,
James Rollins (p)
Mělo to napětí a spád, ale na čtvrtou hvězdičku tomu schází o něco větší hloubka psychologie postav a možná lehce propracovanější příběh. Jako oddechové čtení rozhodně doporučuji.... celý text
Hvězdná pěchota
2011,
Robert A. Heinlein
Kniha si zaslouží delší komentář, na který teď emám bohužel ani chuť, ani čas. Dávám o hvězdičku méně kvůli pasážím, v nichž se tvrdí, že morální filozofie je přírodní věda, beze zbytku matematicky dokazatelná - to prostě není pravda. Pokud by tomu tak bylo, pak to není filozofie... Filozofie je (alespoň pro mne) o neustálém tázání a hledání, nikoli o konstatování "takto to je, protože jsem to vypočítal". Filozofické tázání podle mého nikdy nekončí a tím spíše ne v takové problematické oblasti, jakou je morálka a tázání po tom, co je dobré a co je špatné. P.S. Autorovy názory na morálku a lidskou přirozenost jsou přinejmenším sporné, viz například de Waalova kniha Dobráci od přírody.... celý text
Nádhera! Napsáno čtivě a uvěřitelně. Hlavní postava je poměrně sympatická a nelze neocenit její suchý humor, s nímž přistupuje k mnoha (pro ni) potenciálně smrtelným situacím. Hlavní hrdina překonává překážky pomocí svého rozumu a dovedností...nedokáži posoudit faktickou správnost a realističnost prostředí, používané techniky, chemických reakcí, nicméně na mě osobně to působilo dosti autenticky. Líbí se mi, že jsem v knize nepostřehl moment, kdy by situace byla neřešitelná a za hlavní postavu ji vyřešil nějaký "deus ex machina" - jak jsem již řekl, vše bylo vyřešeno úvahou a řešením s použitím dostupných zdrojů (žádné zázraky se nekonaly). Zde možná trochu SPOILER: Možná, že kniha mohla být o trochu kratší - přiznám se, že jsem se ke konci už o hlavní postavu přestával bát, neboť se krizové situace opakovaly (na můj vkus) tak často, že mi začalo připadat nemyslitelné, že by je "Marťan" nějak nevyřešil...... celý text
Kmotr
2003,
Mario Puzo
Super! Uvěřitelné postavy, prostředí, psáno čtivým způsobem... Jen mě občas štvala taková ta narativní identita mafiánů, tj. není důležité, co děláme, ale jakým způsobem o tom (o sobě) mluvíme, to vytváří naši identitu. A jelikož autor mluví o mafii v termínech jako rodina, přátelství, laskavost, čest, péče o slabší a podobných, může čtenář nabýt dojmu, že mafie je něco úžasného, něco pro společnost v podstatě prospěšného - což zjevně není, pokud se člověk zamyslí nad (knižními) poměry, v nichž museli žít kupříkladu obchodníci ve čtvrti ovládané "rodinou" (platba výpalného a podobné záležitosti). Ne, mafiáni opravdu nejsou v podstatě hodní strýčkové, kteří sahají ke zločinu jen tehdy, když opravdu musí...... celý text
Totální rauš – Drogy ve třetí říši
2016,
Norman Ohler
Wehrmacht nadopovanej perníkem, vojáci co nespí, nýbrž nepřetržitě postupují vpřed dnem i nocí. Vůdce neposlouchající generály, neboť se mezi ním a realitou vytvořila růžová clona drogového optimismu. Nevím, která z těchto dvou "hlavních" částí knihy mi přišla více fascinující. Nejvíce mě ale pobavily čokoládové pralinky, s nimiž jdou domácí práce lépe od ruky :) Jediný problém tak spočívá v tom, že jako nehistorik nejsem schopný posoudit věrohodnost knihy a zdrojů, z nichž čerpá (tyto jsou povětšinou velmi vzorně uvedeny v seznamu citací). Místy mi připadalo, že autor příliš "tlačí na pilu" (nachází drogy všude, kam zavítá), na druhou stranu nám autor neustále opakuje, že nemáme v rukou knihu o historika a že se nesnaží o nějakou revizi historických událostí, což mi připadá jako fér jednání - můžeme tak poznat dříve nepopsanou stránku událostí proběhnuvších v období "třetí říše", ale zároveň neztrácíme ze zřetele, že se jedná pouze o část určité perspektivy, jíž lze tyto historické události nahlížet.... celý text
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
Ze začátku jsem byl při přesunech chodbami metra napjatý jak struna a ani jsem nedutal. Úplně jsem si představoval to psycho a neurčitý strach, který se člověka musel zmocňovat, když šel hodiny v téměř absolutní tmě. Podle mého to však autor, bohužel, s akčními scénami v knize trochu přehání. Nabyl jsem dojmu, že kniha v pozdějších fázích neustále opakuje zhruba toto schéma: Jde se tunelem, je to psycho, přijde se na stanici, kde si hrdina promluví s pár lidmi, pak se na stanici stane nějakej průšvih, ze kterýho hrdina "tak tak" vyvázne a opět se jde tmavým tunelem, což je "psycho". Bohužel, vyváznutí "tak tak" a strašný "psycho" v tunelu přestávají být uvěřitelné spolu s tím, jak to autor stále opakuje dokola - jak jsem postupoval ve čtení, přestával jsem být na tyto podněty senzitivní - hrdina se ze svízele, kterých je deset na padesáti stranách, přeci vždycky nějakou zázračnou náhodou dostane. Suma sumárum, strašně se mi líbil nápad, ze začátku se mi hrozně líbila atmosféra strachu a nejistoty - bohužel, tyto pocity byly následně otupeny tím, že se střídala neustále jedna akce za druhou a tyto akce mi připadaly zoufale jednotvárné. Tím se kniha v mých očích posunula do kategorie "průměr". Kdyby to šlo, dal bych dva a půl hvězdičky - tři mi přijdou moc, dvě zase málo.... celý text
Jméno větru I.
2008,
Patrick Rothfuss
Nějak to zdejší nadšení nechápu. Tohle dílko mě - mírně řečeno - rozladilo. Kniha samotná (zvláště svět, v němž se odehrává a v němž se magie provozuje velmi originálním způsobem) by si opravdu zasloužila čtyři hvězdičky, přesto mohu dát nanejvýše polovinu - proč? Protože děj knihy je absolutně neukončen. Autor by měl dát do úvodu upozornění na to, že se bude jednat o X dílnou ságu, v níž se vám nedostane ani DÍLČÍHO zakončení či rozuzlení. Kniha má 650 stran, na nichž se hlavní postava honí za démony [:čandrýny:], kteří ji zabili rodinu - nechť mě někteří opraví, pokud se mýlím, ale i přes všechny vrstvy knihy se mi toto zdálo být hlavní zápletkou. Bohužel, ani po 650 stranách knihy se čtenář nedozví o čandrýnech (poslouchal jsem jako audioknihu, nevím tedy, jak se výraz píše), kteří jsou pro hlavní postavu hlavním motorem, o nic více informací než na začátku. Celou dobu jsem doufal, že autor udělá nějaké fascinující mezi-zakončení v epilogu, ale nestalo se tak. Prostě nám vypráví příběh chlapce, který se honí za démony, o nichž se čtenář na 650 stranách knihy nedozví v podstatě nic. Možná jsem něco nepochopil, ale nechat čtenáře přečíst 650 stran (na nichž je vykreslen zajímavý svět a zajímavý lidský osud - bezesporu), v nichž není žádný jednotící příběh vyjma zápletky s čandrýny a tento jediný jednotící příběh navíc nechat nerozvinutý (neb se o čandrýnech nic nedozvíme), to mi připadá opravdu velmi nešťastné. Konec knihy je prostě useknutý (srov. jiné knihy na pokračování, např. Odkaz dračích jezdců, Harry Potter, Enderova sága apod., kde se vždy naskytně alespoň dílčí zakončení) Možná, že bych se něco o motoru hlavní postavy dozvěděl v dalším dílu, který má !1000 stran! - a možná taky ne. Osobně to však rozhodně nemíním zkoušet, neboť abych přečetl dalších 1000 stran a pak zjistil, že jsem se zase nic nedozvěděl, že jsem nedostal ani řádný a ukončený mezipříběh - na to opravdu nemám čas ani nervy. Mohlo by se totiž také stát, že rozuzlení dostanu až po tom, co přečtu dalších X tisíc stran od tohoto autora a že toto rozuzlení rozhodně nebude stát za dlouhé hodiny času stráveného četbou. Krásnou třešničku na dortu knize dodalo české nakladatelství, které již tak absolutně neukončenou knihu prostě a bez jakékoli logiky useklo v půlce a vydalo tak původní příběh jako dvě knihy. Nechápu...... celý text
Hostina pro vrány
2012,
George R. R. Martin
Zdlouhavé, ukecané, málo záživné. Pro mne v tuto chvíli nejslabší díl série...
