TerkaLangoš199
přečtené 154
Tisíce planoucích sluncí
2008,
Khaled Hosseini
U téhle knihy mě jedna věc šíleně znepokojuje - odehrává se totiž i v 21. století a jen 5000 km od místa, kde žijeme. Ráda bych se nechala ukolébat představou, že je v dnešním světě žena rovnoprávná s mužem, svoboda je na každodenním pořádku a války jsou jen v knihách. Ale tahle kniha vás při ukolébávání přeruší, začne vám násilím otevírat oči a nenechá vás spát. (pozor SPOILERY!) Osud Marjam vám zaboří nůž do srdce, kroutí tam s ním a vy se snažíte nekřičet. a ona si přesto ke konci svého života šťastně vybavuje pár let svého života, kdy znala lásku. Spolkne úplně všechny útrapy a nespravedlnosti, co se jí staly a klekne si. Je mi líto, že nikdy nedostala šanci odpustit svému otci - možná si to nezasloužil, ale ona si zasloužila vědět, že toho lituje. Po duši mě hladí pouze to, že nakonec - nakonec alespoň Lajla dostala šanci být šťastná. A ona se jí chopila, nikdy nezapomínajíc na Marjam a její oběť.... celý text
Trnitá řeč
2018,
Leigh Bardugo
Úžasné pohádky plné překvapivých zvratů ze světa, kde vše není tak růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát. Velmi se mi líbil příběh s lišákem a světem s hladomorem. Opravdu nádherné ilustrace, které nabývají na kráse s každou otočenou stránkou mne nutily číst, i když už jsem nemohla. Potřebovala jsem je vidět.... celý text
Lovci vlků
1991,
James Oliver Curwood
Příroda zapadaná sněhem, spousta zvířat a nebezpečí. Přese všechno napětí bych knihu zařadila mezi oddychovky.
Nikdynoc
2019,
Jay Kristoff
Kniha je trochu něco jiného, než na co je čtenář klasicky zvyklý, ale přijde mi, že se nám občas (hlavně v poznámkách pod čarou) snaží tuto skutečnost až moc vnutit. Celkově mi poznámky (párkrát typu: 'Do něčeho šlápla a doufala, že je to bahno.*' ... *nebylo) přišly občas neskutečně rušivé a hloupé, zbytečné. Toto je ovšem konec negativní kritiky. V knize se setkáte s velmi zajímavými postavami, z nichž u většiny časem odhalíte nějaké tajemství či skryté pohnutky. Zkrátka nejsou povrchní a autor si na nich dal očividně záležet. Nemine nás ani lovestory, ani spooousta krve a bolesti, ani chvíle napětí, kdy knihu opravdu nejde odložit. Na tyto ne-odložitelné pasáže si však čtenář musí trošku počkat, takže doporučuji trpělivost a nabroušené zuby, ať se tím začátkem prokoušete rychle. EDIT: Ještě jsem si vzpomněla na jednu část knihy, co stojí za zmínku a to jsou *držte se* postelové scény. A za tu zmínku stojí, jelikož jsem je asi v životě nečetla líp psané. (Přižnávám - nečtu červenou knihovnu ani podobné věci, tudíž asi moc nemám s čím srovnávat.)... celý text
Čáry
2009,
Rjú Murakami
Pff, už pár dní sbírám odvahu napsat, co si o této knize myslím, jelikož, věřte, nevěřte - já vůbec nevím. Do knihy jsem šla s očekáváním, že bude na podobné úrovni jako V polévce miso. Věděla jsem, že je to trošku odlišný žánr, ale přesto - tohle jsem fakt nečekala. Zezačátku mne nic nepřekvapilo, příběh plynul krásně, jazyk byl podobný jako u V polévce miso. Dostali jsme se od jedné postavy k druhé, pak třetí... Všechny, nebo alespoň většina, měly něco společného s ženou, co slyšela elektrické signály a já s očekáváním, co se z toho vyvrbí, čtu dál. Přibývají slova, jež se v autobuse a v metru stydím číst. (Sama koukám lidem přes rameno a čtu si u nich, když si zapomenu knihu nebo jen hledám inspiraci, takže mám strach, že nejsem jediná.) Občas se stydím tuto knihu číst i sama před sebou, a tak pár řádků přeskočím a jedu dál. Kniha se blíží ke konci a já si pořád nejsem jistá, o co tam vlastně jde. Je to možná moje chyba - nezjišťovala jsem to předem. Celkově bylo za tímto zvláštním ne-příběhem mnoho zajímavých myšlenek. Nejvíc mi v hlavě utkvěl muž, co žil v boudě. Nedbaje na to, jak moc je to ponižující a jak na něj shlíží ostatní, dělal to, co chtěl, a žil šťastně a spokojeně (v boudě, s občasným do-krve vymrskáním). Když to shrnu - kniha mne zaskočila. Byla ponurá, bezcitná, hodně orientovaná na špatné dětství i životní podmínky. Asi mi hodně chybí náhled do japonské kultury - nikdy jsem se o ni nezajímala. Toho, že jsem knihu četla nelituji, ale asi se k ní nechci vracet - mám raději příběhy, kde je alespoň občas 'sluníčkově', kde existuje láska, přátelství a vlastně celkově - emoce.... celý text