smetyl
přečtené 565
Malevil
1974,
Robert Merle
Kniha se sice odehrává v druhé polovině 20. století, ale autor uvízl ve století devatenáctém. Hlavní postavou jeho knihy je silný, moudrý, všemi ženami milovaný vůdčí typ, který je takřka dokonalým. Všichni jej milují, nepřátelé jej respektují a nově příchozí ženy se mu touží „poddat“. Až se mi zdá, že si Robert Merle napsal román, v němž jako hlavní hrdina vystupuje jeho fiktivní JÁ, kterým by si přál být. Je to smutné, zpátečnické, sexistické a arogantní čtení, které nemohu respektovat, neboť nevzniklo někdy v 19./18. století, ale v době, kdy ženy už dávno nebyly služkami a kuchařkami mužů. Považuji proto za autorovu malost, jak s ženskými hrdinkami v Malevilu zachází. Jsou vyobrazeny jako nástroje mužského sexuálního požitku, které se ochotně poddávají klidně vícero mužům na střídačku. V románu vystupuje jen jedna silná žena, ta je ovšem vykreslena jako asexuální osoba a brzy je odbyta s tím, že vést město nemůže, neboť by ji nikdo jako ženu neposlouchal. Knize navíc chyběla osudovost, nemoci, tragédie způsobené apokalypsou... něco, co by dokázalo zmítat emocemi čtenáře. Namísto toho mi byla načrtnuta jen autorova osobní fantazie, v níž vystupuje jako nedotknutelný, všemi milovaný a respektovaný Bůh, o kterého se ženy mohou jen porvat. Na něco takového nejsem zvědavý a upřímně lituji toho, že jsem věnoval čas knize složené z nízkých pudů zakomplexovaného muže.... celý text
Temné vody
2006,
Kodži Suzuki
Kódži Suzuki je silným vypravěčem, ale opět potvrzuje, že pointy mu nejdou. Dobře budované a nápadité příběhy s dusivou atmosférou a spojujícím tématem vody bohužel téměř pokaždé vyšumí do ztracená kvůli předvídatelné a přehnaně šokující pointě. U většiny povídek jsem odhadl závěrečné odhalení někde v polovině a u všech ještě před koncem. Nicméně, autorův jazyk je zábavný a povídkami jsem se prolouskal kvapně.... celý text
Na jih od hranic, na západ od slunce
2008,
Haruki Murakami
Velmi prostý příběh, který chvilkami připomíná červenou knihovnu je jen špičkou ledovce. Pokud čtete mezi řádky a vnímáte věci v širších souvislostech, všimnete si nepřiznané kritiky japonské společnosti (mužská nevěra je přijatelná), která je propojena s milostným příběhem západního střihu. Cením hlavně závěr, který nechává příběh přesně v té fázi, ve které by skončit měl.... celý text
Opuštěná společnost
2017,
Erik Tabery
Kniha, která do současného politického zmatku vnáší nejen věcné zkoumání momentálního dění na pozadí české historie, ale také recept, který by nám mohl pomoci přestat tápat a nějakým způsobem se identifikovat. Erik Tabery píše čtivě a s briskní zručností dlouholetého šéfredaktora jednoho z nejlepších liberálních časopisů, které u nás vycházejí. Jeho kniha se zabývá tendencemi české společnosti a zkoumá její vztah k vládnoucí elitě. Přečíst by si ji měl každý, kdo ve slepé nerozvážnosti hlasoval pro Babiše, Zemana nebo Okamuru. A i když je pravděpodobné, že takovým lidem se do rukou nedostane, hodnotu má i pro ty, kdo se o politiku reálně zajímají a neskáčou na líbivá hesla. Na historickém příkladu totiž nabízí přesvědčivá vysvětlení, proč má u nás špatná politická volba takovou tradici.... celý text
Kruh
2004,
Kodži Suzuki
Pokud jste viděli původní filmovou adaptaci, případně americký remake, ještě předtím než jste se pustili do četby knihy, určitě jste, stejně jako, já dostali něco úplně jiného, než jste čekali. Autor vás totiž vtáhne velmi rychle do děje, který je od filmu výrazně odlišný a jak už to tak bývá, nabízí daleko hutnější atmosféru. Od začátku do konce cítíte v zádech ten tlak nezastavitelně plynoucího času, který se po vás sápe, stejně jako po titulních hrdinech. U knihy vás drží jednoduché a úderné věty bez zbytečných popisů a stále se zvyšující tempo děje, který se zcela vyhýbá zbytečným dějovým odbočkám a hlavní hrdiny doprovází k závěrečnému překvapivému vyvrcholení stejně tak, jako i čtenáře. K postavám si při četbě snadno vytvoříte citové poutu a k jiným zase budete cítit zároveň sympatie i odpor (Rjúdži). A proč se vlastně román jmenuje Kruh? Podle mého má nejenže symbolizovat kruhovitý tvar studny, která má v ději důležitou roli, ale zejména pak velmi vystihuje myšlenku, která je v závěru díla popsána. Kruh nemá ani začátek ani konec a příběh, který nám byl odvyprávěn, se bude v jemných rozdílech točit stále dokola jako páska ve videokazetě.... celý text
Mark Watney je pro mě postavou, která je sice zábavná, ale naprosto nelidská a chladná stejně jako planeta, na níž ho zanechá posádka jeho vesmírné lodi. Nedočkáme se od něj žádných emocí a už vůbec se nám nepodaří vcítit do jeho kůže. Jednoduše proto, že nikdo takhle chladný a vypočítavý zkrátka být nemůže (ani psychopat). Mark si poradí za každé situace a přežije úplně všechno, aniž by při tom sděloval světu nějaké emoce a pro mě bylo fakt těžké mu tu chladnou hlavu věřit. Spisovateli ale nemohu upřít skvělý nápad a podařené zpracování formou deníkových zápisků. Co se týče technických věcí, bylo znát že si vše skutečně důkladně vyrešeršoval a vymyslel opravdu technicky komplikované scénáře. A jelikož jsem knihu četl v angličtině, měl jsem s těmito pasážemi občas problémy. Každopádně jsem byl celou dobu opravdu zaujatý jak to všechno dopadne a musím přiznat, že jsem byl zklamaný závěrem...... celý text
Lakomec
2008,
Molière (p)
Povinná četba, ke které bych se nebýt maturity pravděpodobně ani nedostal. Tuhle větu lze slyšet od většiny čtenářů a platí to i o mě. Ačkoli jsem knihu nečetl z vlastní vůle, nakonec jsem se i bavil a společně s postavami sledoval konečný úděl Harpagonův. I když je to velmi stará hra, má co říci i dnešnímu divákovi. Lakota se nevyplácí a kdo by si pro peníze nechal vrtat koleno neumí žít.... celý text
Maryša
2004,
Vilém Mrštík
Děj mi možná zkazilo to, že jsem dopředu věděl, jak hra skončí. Mrštíkové určitě skvěle zobrazili rodinné a sňatkové poměry, které jsou pro nás v moderní době nepředstavitelné a za to jim veliký dík. Na druhou stranu mě dílo příliš nezaujalo a vlastně jsem byl nakonec rád, že rozsah byl takový, jaký byl.... celý text
