1. Domů
2. Autoři
3. Yeonmi Park
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 1
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty 1
• Diskuze

Nové komentáře u knih Yeonmi Park

Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje

„Kniha byla psána trošku nešťastně, jako literatura faktu, takže jsem si nedokázala k hlavní hrdince najít cestu. V první půlce byl popsán život v Severní Koreji, hodně do historie její rodiny, bylo to zdlouhavé a utahané. Na toto téma mám načteno dost, takže nic nového. V samotném příběhu bylo několik nesrovnalostí. Zarazilo mě, že její 18letý severokorejský přítel jí dal řetízek a prstýnek, ale s léky nebo s jídlem jí nepomohl. Taky by mě zajímalo, co by dělal 18letý borec s třináctiletou…. Při útěku do Číny, kdy je paní překupnice předávala převaděčům, byla tma. Ale Jon-mi píše, že šli celý den až do setmění. A pak z druhého břehu pozorovali jejich dům. Jak je to možné? Vždyť v jejich vesnici musela být večer absolutní tma. Překupníci ji brali do restaurací a starali se o ni? A vše to skončilo tím, že se nenechala znásilnit? Několikrát? Myslím, že třináctiletou třicetikilovou dívku by zalehl každý chlap. Ale ona statečně odolávala. Budiž jí to ke cti. Další rodina ji ukradne překupníkovi a ten ji koupí znova? A pak jí pomáhá najít rodinu? Její "majitel" ji nechává všude jezdit samotnou a vyřizovat nějaké záležitosti? Kvůli ní skoro vypukne válka gangů? Posléze se živí chatováním, i když píše, že je její vzdělanost co se týče psaní a čtení na úrovni druhé třídy. A jak ráda četla. Trošku mi to tam hapruje. Mohla bych takto pokračovat dál. Mám takový pocit, že celý útěk je vyprávěn velmi zkresleně.“... celý text
— HŠ

---

Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje

„Velký obdiv autorce Yeonmi za útěk, za osvětu režimu SK a za věčný život na hraně.“
— regulax

---

Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje

„Keď si prečítate knihu, odporúčam tým, čo rozumejú anglicky, pozrieť si na youtube aj videá s touto dievčinou. Sú silné. Dojemné. Hrozné. Smutné.“
— Čand@

---

---

Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje

„Pozoruhodná výpověď jedné slečny o životních strastech, které ve svém ještě dětském a dospívajícím věku musela podstoupit. Když máte málo, dokáže vás potěšit i nejmenší maličkost. - citace z knihy, str. 23 - V kostce se dá příběh Yeonmi Park, která společně se svou matkou prchá ze Severní Koreje, shrnou do pár odstavců, avšak hrůznost poměrů panujících v KLDR prosakují na povrch s každou přečtenou větou. Ve svých třinácti letech překročila Yeonmi hranice s Čínou. Byla plná naděje v lepší budoucnost. Realita však změnila celý její dosavadní pohled na svět... Opouští milovanou vlast, kde by je však čekala pouze smrt. Smrt z vyhladovění, z nemoci nebo kvůli nelidským podmínkám v pracovních a nápravných táborech určené pro neposlušné občany, kde vězeň přestává být lidskou bytostí. Severní Korea je země, kde tvrdá práce přináší zase jen tvrdou práci a neustálý boj o život. Lásku Yeonmi znala jen jedinou tu, kterou nařizuje vláda bezbřehé uctívání dynastie Kimů. Režim zakazuje snad vše, co nám, v civilizovaném světě, přijde zcela samozřejmé filmy, videa, rozhlas, internet. K čemu to, vždyť i elektřina byla naprostou vzácností. Povoleny jsou pouze ideové knihy plné propagandy a jeden jediný televizní program, který však nepřináší absolutně žádné informace mimo KLDR. Neexistuje zde něco jako soukromý majetek a pracovní místa jsou rozdělována dle kast. Doslova vše je v rukou státu. O tom, jak hrozně nebezpečné je říkat to, co si člověk doopravdy myslí nebo jen pokládat nesprávné otázky, nemusí být ani řeč! I když si myslíš, že jsi sama, ptáci a myši slyší, co šeptáš. - citace z knihy, str. 29 - Jak to v Severní Koreji opravdu chodí, o tom mohou podat svědectví pouze lidé, kteří odtamtud uprchli. Yeonmi nás seznamuje s rodinnou historií, která je vsazena do dějin samotné země. Vyprávění je příšerné, chvílemi se vám naježí chlupy po celém těle z té obrovské nespravedlnosti, která se děje nebohým obyvatelům této diktátorské země. Je to však i výpověď toho, jak se k uprchlíkům staví sousední státy. Velmi oceňuji i otevřenost zpovědi ve věci obchodování s bílým masem při pašování žen do Číny. Děkuji autorce, že se rozhodla napsat o svých zážitcích a životních zkušenostech, protože naše společnost má stále jen malé povědomí o tom, jak to v této diktatuře doopravdy chodí. Nikdy nebudeme schopni pochopit, jak mohou být obyvatele ze srdce oddáni režimu, který ovládá celý jejich život, veškeré konání je podřízeno vůli státu, protože jednoduše neví, že by to tak být nemělo. Když se v tom narodí, vidí, že i rodiče a prarodiče jsou režimu nakloněni a nemají se, jak dozvědět o lepším světě. Ale podobných knih je potřeba. Abychom si uvědomili... Abychom otevřeli oči... Doporučuji všem, kteří se zajímají o politická témata a taky všem těm, co si neustále stěžují, jak těžké to v životě mají... Vězte, může být hůř.“... celý text
— denisa7430

---

Abych přežila: Můj útěk ze Severní Koreje

„Autobiografické příběhy o útěku z nejizolovanější země na světě, komunistické Severní Koreje, jsou vždy silným čtenářským zážitkem. Hodnotou bývá především emotivní lidský příběh, koncentrované zlo v podobě vládnoucí dynastie Kimů, pokřivené lidství v touze zachránit si život a nakonec i neschopnost severokorejských uprchlíků, neznajících pojmy svoboda, vlastní názor, kritické myšlení a odpovědnost sám za sebe, aklimatizovat se ve světe 21. století a splynout se svými sousedy a zároveň bratry z Jižní Koreje, do které často, s vidinou lepšího života, prchají. Nejinak je tomu i v příběhu Yeonmi Park, které se podařilo uprchnout z rodné Severní Koreje, společně se svou matkou, ve věku 13 let. "Vládě v Severní Koreji nestačí, že kontroluje, kam člověk chodí, čemu se učí, kde pracuje a co říká. Potřebuje vás ovládat i skrze city. Zničí vaší osobnost a schopnost zaujímat v různých situacích postoje podle vaší vlastní zkušenosti se světem, a tím si vás zotročí." (str. 60) Hlavní hrdinka vypráví svůj život od jeho počátku až do dnešních dní. První třetina knihy nepřinese čtenářům, kteří již mají o životě v Severní Koreji něco načteno, žádné výrazně nové poznatky. Yeonmi ve zkratce vysvětluje historii obou Korejí, nástup Kimů, své rodinné poměry, které nebyly vždy nejhorší, jelikož její otec se dlouhá léta zabýval pašováním a prodejem nelegálního zboží, dokud nebyl uvězněn v pracovním táboře. Po vylíčení severokorejského dennodenního života přicházejí zbylé dvě části knihy, kvůli kterým stojí za to si vyprávění této statečné mladé ženy přečíst. Yeonmi a její matce se podaří překročit řeku spojující Severní Koreu a Čínu. Jejich očekávání lepšího života, bez hladu a ponižování, ale brzy vemou za své, když se, jako mnoho dalších uprchlic, stanou zbožím v rukou obchodníků s lidmi. V Číně, díky politice jednoho dítěte a upřednostňování mužských potomků, není dostatek žen. Čínští muži tak neváhají riskovat odhalení policií a vykupují od překupníků "severokorejské manželky." Ty slouží nejen jako sexuální otrokyně ale také jako levná pracovní síla. "Rozhodněte se! Rozhodněte se hned!" přikázala nám. "Nechte se provdat, nebo běžte zpátky. Takhle to funguje." Od té chvíle, kdy jsem popadla mámu za ruce a nedovolila jí odejít, odehrávala se mezi námi změna. Teď jsem to byla já, kdo rozhodoval. Máma se na mě podívala a zeptala se: "Co chceš teď dělat?" Bez rozmýšlení jsem odpověděla: "Chci jíst." (str. 144) Yeonmi je tak ve svých 13 letech svědkem několika znásilnění vlastní matky, která se podvoluje v naději, že ochrání svou příliš mladou dceru. Nepodaří se jí to. Obě jsou samostatně prodány za směšné částky a sny, o šťastném životě, se zdají být ještě vzdálenější, než když žily v rodné zemi. Zároveň se obě ženy snaží vypátrat Un-mi, starší sestru, která uprchla do Číny sama, několik dní před nimi a také touží přivést do Číny otce, který, díky své nemoci, stále živoří v Severní Koreji. Právě poslední dvě třetiny knihy jsou nejnapínavější a čtenářsky nejatraktivnější. Hlavní hrdinka se z hladovějícího dítěte stává neohroženou mladou ženou s ohromnou vnitřní silou a odhodláním. Nikdy se nelituje, obdivujete její odvahu a zápal. Ten se naplno rozhoří poté, co se ženám konečně podaří dostat do Jižní Koreje, kde jsou nuceny začlenit se do kapitalistické, konzumní, na výkon zaměřené společnosti. "Když mě vyvolali, ztuhla jsem. Netušila jsem, co jsou to "záliby". Když se mi dostalo vysvětlení, že to je něco, co dělám, abych se cítila šťastná, nemohla jsem na nic takového přijít. Předpokládalo se, že mým jediným cílem v životě bude, aby byl šťastný režim. A proč by někoho mělo zajímat, čím chci v budoucnu být? V Severní Koreji nebylo žádná "já", jen "my". Tohle cvičení mi bylo nepříjemné a znervózňovalo mě." (str. 240) Abych přežila je příběh o touze po životě. O vzletech a pádech, o naději, odvaze a usilovné práci. O lásce k rodině, která sahá až za hrob. Nemůžeme mít hrdince za zlé, že svůj příběh převypravuje zprostředkovaně, jakoby za sklem, s nadhledem uplynulých let. Závěrečná část knihy, popisující tvrdý střet s realitou života v Jižní Koreji, je velice emotivní a zároveň působí motivačně. Z Yeonmi se stává studentka kriminologie na univerzitě, hvězda jihokorejské televizní show, dobrovolnice v práci s bezdomovci a chudými a nakonec i bojovnice za lidská práva. Procestuje celý svět a přibližuje posluchačům realitu života v nejděsivější zemi na planetě. O své zážitky se dělí i na svém veřejném facebookovém profilu. Kniha je vhodná jako seznámení s realitou života v Severní Koreji, pro neinformované čtenáře. Těm ostatním poskytne vhled do problematiky obchodování s lidmi. Všem čtenářům ale zahraje na city a povzbudí ve víře v lepší zítřky. Ti, kdo tvrdě pracují, nakonec uspějí.“... celý text
— JOhanka.1412