smetyl
přečtené 565
Pan Theodor Mundstock
2005,
Ladislav Fuks
Ladislav Fuks dokáže velmi rychle zaujmout. Tentokrát to pro mě bylo o něco složitější, protože jsem se v první čtvrtině velmi těžko orientoval. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kdo je Mon a než jsem si zvykl na autorův neobvyklý styl, který byl tentokráte odlišný než u Spalovače mrtvol, kterého jsem četl předtím. Právě neobvyklý jazyk díla je jedním z těch nejzajímavějších prvků, které mu dodávají to tajemné kouzlo. Pan Theodor Mundstock mi sice není svou osobností příliš blízký, ale do jeho osudu jsem se dokázal skvěle vžít. Především v druhé polovině, kdy jsem zcela chápal nadšení hlavního protagonisty, které plynuly z přípravy na téměř jistou smrt v koncentračním táboře. I toto málo, co proti tomu mohl dělat bylo více než čekání před prázdnou dopisní schránkou. Zaujal mě i neobvyklý vztah pana Mundstocka k malému Šimonovi, který byl až zvláštně láskyplný a autor do něj možná vložil kousek své náklonnosti k mužům.... celý text
Zápisky starého prasáka
2005,
Charles Bukowski
Neuvěřitelnej nářez. Bukowskiho falešná autobiografie složená z mozaiky těch nejsyrovějších, nejsprostších a nejhrubších povídek všeho druhu má svoje kouzlo. Ve většině povídek jsme si nalezl nějaké skryté moudro. Popostrčení k nějakému zamyšlení se. Třeba nad tím jaký má smysl život a jaký má smysl neustálý sexuální život. Líbil se mi ten chladný přístup. V jedné povídce je zavražděn člověk a Bukowskiho alter ego to nebere nijak vážně. Má svojí chladnou hlavu. Jak popsal v úplně poslední povídce. Nad touhle knížkou jsem strávil měsíc života, četl jsem ji různě ve vlaku v autobusu nebo ve škole. Rozhodně to nebyla ztráta času. Všechny povídky (až na dvě kde Buk sypal názory na válku apod.) mě pobavily nebo jsme se nad nimi pousmál.... celý text
Parfém: Příběh vraha
1990,
Patrick Süskind
Nejdřív jsem viděl film. Strašně se mi to líbilo. Hlavně protože miluji kontroverzi a zde jí bylo rozdáno v plných hrstech, zejména také díky neobvyklému prostředí staré Francie. Když jsem zjistil, že existuje kniha okamžitě jsme vyrazil do knihovny. Místní knihovnice mě ujistila, že tahle knížka je "vážně příšernost". To mě ještě více nabudilo ke čtení. Celé jsem to zhltnul za pár dní a moje pocity jsou jednoznačně pozitivní. Z knížky mám mnohem větší prožitek než z filmu. Zapojil jsem vlastní představivost a Jeana Baptista-Grenouille jsem si představil ještě odpornějšího. Neobvyklý příběh chlapce co se narodí na smradlavé ulici a jeho životním údělem je vyrábět parfémy a vraždit. Jeho čich je totiž na úplně jiné úrovni než u normálních lidí. Grenouillova mysl je zvláštní i z psychologického hlediska. Je naprostým sociopatem a k lidem nedokáže cítit ani špetku citu. Je ovládán jen svými touhami a vlastními zájmy. Na nikom a na ničem mu nezáleží. Jeho pouť za „dokonalým" parfémem je skvěle vylíčenou záležitostí a veškeré dějové odbočky mě bavily. Včetně jeho jeskynní epizody. Celá story je podána zajímavým poutavým vyprávěním. Konec jsem měl už prozrazený z filmu ale stejně musím uznat, že to snad lépe skončit nemohlo. Skončilo to tam kde to začalo.... celý text
Mlčení jehňátek
1992,
Thomas Harris
Jeden z nejlepších thrillerů co jsem kdy četl. Ne-li nejlepší. Jako asi téměř každého mne zaujalo filmové zpracování se skvělým Hopkinsem. Který se na roli připravoval vážně důkladně. A je to znát. Ovšem kniha překonala ve mě atmosféru filmu. Je to strhující, napínavé, mrazivé a prostě geniální. Jako Lecterova mysl.... celý text
Červený drak
1992,
Thomas Harris
Mlčení jehňátek mě ve své filmové odobě nadchlo. Vážně epická podívaná. Hannibal se stal mým "nejoblíbenějším" záporákem. Se svojí chladnou inteligencí a vypočítavostí. Od mlčení jsem se dostal k červenému drakovi. Film se mi strašně líbil a poroto jsme si půjčil knihu, která mě už bohužel obsahově nepřekvapila zato jsme si to čtení vážně užíval. Hltal jsem ji a za pár dní jsme jí měl přečtenou, i když jsem vědel co bude a jak to vlastně všechno skončí, nic to nesebralo příběhu na gradaci. Je obdivuhodné jak dokonale působivého psychouše dokázal T. Harris vymyslet. "To my jsme vymysleli soucit a produkujeme ho v těch buňkách, které přerostly náš pravěký hadí mozek"... celý text
Ostrov
1964,
Robert Merle
Příběh,v němž je zobrazena a prakticky zodpovězena otázka lidství a hlavně společnosti. Zobrazuje kontrast mezi "uvědomělými" britskými námořniky a Tahiťany. Briti se zaobírají budoucností, sžírají se představami a zdráhají se žít okamžikem, v přítomnosti. Jsou zvážnělí a jejich "morálka" a všechna ta tabu která si nosí s sebou jsou jim přítěží narozdíl od "negrů" jak im nelibě říkají, kteří si užívají života. Pijí ho plnými doušky. Jejich tváře zdobí úsměvy a jejich zvyky jsou příjemné a vlastně spravedlivé. Všechny události na ostrově zapříčinila právě Britská slabost a předsudky vůči Tahiťanům. Asi tak jako každý jsem byl po celou dobu na straně poručíka Adama Purcella a souhlasil jsem s jeho rozumnými a dobrosrdečnými kroky. Přesto, když pak Purcell rekapituolval svá rozhodnutí. Tedy když už bylo po všem, byl jsem přesvědčen, že jeho touha zachovat všechny životy a bránit je, protože lidský život je svatý byla mylná. Způsobit smrt, která znamená konec vyvražďování je v souladu se spravedlností. I Adamo k tomuto názoru došel. Ano, z ráje se stalo peklo na zemi a společnost, která měla vše, potřebné k zbudování funkční vesnice, se rozpadla vinou špatné povahy Britů.... celý text
Černočerná tma
2011,
Stephen King
Čtyři povídky bez fantaskních prvků. Nezahalené v plášť lží. Naopak ukazující temné stránky našeho reálného světa. Temné stránky lidství a člověka. Každá z povídek ukazuje zlé momenty a špatnost každodenního života. Prokazuje jak důležité je správně se rozhodnout. Jak důležité (v povídce Velký řidič) je aby žena podala svědectví, i když to je pro ní, jak si myslí, ztráta hrdosti. Ta povídka vypáví o odvaze a a přiznávám, že když jsem ji dočetl měl jsem jistý pocit zadostiučinění že to tomu šmejdovi natřela, stejně tak v povídce Dobré manželství. Nad všemi příběhy jsem přemýšlel a snažil jsem se vžít do role hlavních hrdinů. Ne vždy bych měl odvahu rozhodnout se stejně jako oni.... celý text
Ruské a české pohádky
1946,
Jaroslav Frey
Hodně rychle přečtené. Tuhle knihu jsem našel ve staré knihovničce, ještě po prarodičích a jelikož mě zaujalo její stáří přečetl jsem si jí, přestože se jedná o pohádky pro malé děti. No co dodat, oproti českým pohádkám jsou tyhle y SSSR dosti odlišné a více nebo méně poučné. Dost s emi líbila pohádka, v níž jde o to, že kolik sedlák obejde půdy, tolik jí dostane. Musí to však stihnout do západu slunce. Tady šlo o chamtivost a když se zamyslíte, kdo z vás by se nesnažil vzít si co největší kus půdy pro sebe? Dost poučné a i svojí krátkostí zábavné. Někdy to přečtu i svým dětem.... celý text
Čas žít, čas umírat
2006,
Erich Maria Remarque (p)
Rychlý náběh do děje války. Naturalistické popisy, hrdinské řeči a úvahy o smyslech a důvodech všech těch zbytečných bojů, které se vojákům serou na mozek. To vše až poté co začali prohrávat, až potom, co jim došlo, že nejen oni můžou být ti co uzurpují a vraždí a zabírají pořád větší a větší území. Pak Graeber dostane dovolenou. Po dvou letech. Když dorazí do své rodné vlasti, je jeho víra v Německou neporazitelnost silně otřesena. Navrací se do trosek. Nikoli do krásné vlasti. Ve vzduchu čpí pach udavačství a všeobecného vědomí, že válka je už dávno prohraná. A bojuje se dál jen proto aby se mocní udrželi u koryt ještě o trochu déle. Za svou dovolenou Graeber najde novou lásku, získá důvod proč se vrátit a doufat v lepší budoucnost. Je svědkem řady náletů a neštěstí. Pak se navrátí zpět do bojů. Opustí vlast i ženu aby bojoval za něco v co už nevěří. Pak přijde konec, který mne hrozně ohromil a přestože je to hrozně zarážející, do knihy se to hodilo. Že i dobrota se může obrátit proti vám. V knize se odehraje spousta věcí. Je to otřesné svědectví vojáka německé armády, který už pochybuje a to je zvláštní a nevídané. Je to hodně o psychologii a o velkých myšlenkách, které se letmo tknou smyslu života. Remarque poodhalil roušku tajemství, která skrývala psychické vnímání vojáka německé armády v II. světové válce. Bravurní dílo!... celý text
Třetí kniha krve
2001,
Clive Barker
Typický Barker. A to i se střídáním kvalit. Jednotlivé povídky jsou individuálně skvělé nebo tak nějak šedivě průměrné a některé vážně boží. Hodnotit knihu jako celek je samozřejmě hrozně složité, pokud je povídková. Ale když přihlédnu k předchozím dílům, přijde mi tenhle díl o něco slabší a některé povídky nejsou až zas tak vážně dobré (i když svou kvalitu si samozřejmě všechny drží celkem vysoko) dávám ****.... celý text